87 ICm 1132/2017
87 ICm 1132/2017-67 (KSLB 87 INS 25531/2015)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Petrem Štrauchem ve věci žalobce Ing. Jana Klášterského, IČ 646 58 511, se sídlem Boženy Němcové 2971, 470 01 Česká Lípa, insolvenčního správce dlužníka Radka anonymizovano , anonymizovano , proti žalované Marcele anonymizovano , anonymizovano , bytem Kozákova 730, 470 01 Česká Lípa, o žalobě o určení neúčinnosti smlouvy o koupi osobního motorového vozidla ze dne 10.3.2015

takto:

I. Určuje se, že kupní smlouva ze dne 10.3.2015 uzavřená mezi dlužníkem Radkem Novákem, anonymizovano , trvale bytem Jindřicha z Lipé 108/25, 470 01 Česká Lípa a žalovanou Marcelou anonymizovano , anonymizovano , trvale bytem Kozákova 730, 470 01 Česká Lípa, o koupi osobního motorového vozidla tov.zn. Suzuki Grand Vitara, VIN: JSAJTD54V00222648, je vůči věřitelům v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky v Liberci pod sp.zn. KSLB 87 INS 25531/2015 dlužníka Radka anonymizovano , anonymizovano , n e ú č i n n á.

II. Žádnému z účastníků řízení se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovaná je povinna uhradit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku České republice-Krajskému soudu v Ústí nad Labem-pobočce v Liberci částku 2.000,-Kč na soudním poplatku. isir.justi ce.cz Žalobou doručenou soudu dne 17.2.2017 se žalobce, jako insolvenční správce dlužníka Radka anonymizovano , anonymizovano , domáhá určení neúčinnosti právního úkonu dlužníka dle ust. § 240 a § 242 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona, dále jen IZ), a to smlouvy o prodeji osobního motorového vozidla tov.zn. Suzuki Grand Vitara, RZ 2L8 7691, VIN: JSAJTD54V00222648, ze dne 10.3.2015, na jejímž základě převedl dlužník předmět prodeje na paní Marcelu anonymizovano , družku dlužníka. Žalobce dovozuje neúčinnost úkonu dlužníka z důvodu zjevného úmyslu dlužníka zkrátit své věřitele ve smyslu ust. § 242 IZ, přičemž tento úkon byl učiněn ve prospěch osoby blízké dlužníku v období 7 měsíců před zahájením insolvenčního řízení. Protože dlužník insolvenčnímu správci nedoložil žádnou kupní smlouvu a ani neprokázal, že obdržel odpovídající protiplnění, má žalobce za to, že se rovněž jedná o neúčinný úkon ve smyslu ust. § 240 IZ. Žalobce navrhl, aby soud rozhodl, že úkon, kterým dlužník převedl vlastnické právo k specifikovanému vozidlu, je vůči věřitelům v insolvenčním řízení dlužníka neúčinným. Insolvenční soud přezkoumal formální náležitosti žaloby, přičemž bylo zjištěno, že žalobci, jako insolvenčnímu správci dlužníka Radka anonymizovano , svědčí aktivní legitimace k podání odpůrčí žaloby dle ust. § 239 odst. 1 IZ. Žalované Marcele anonymizovano pak svědčí pasivní legitimace, neboť žalobou napadený právní úkon byl učiněn v její prospěch, a je tak osobou, která má povinnost vydat dlužníkovo plnění z neúčinného právního úkonu do majetkové podstaty dlužníka. Dále se insolvenční soud zabýval otázkou včasnosti žaloby a dospěl k závěru, že žaloba byla podána včas, neboť byla podána ve lhůtě do jednoho roku od účinnosti rozhodnutí o úpadku dlužníka a současně byla podána proti osobě blízké dlužníku ve lhůtě 5 let od právního úkonu. Podáním ze dne 23.3.2017 se žalovaná k výzvě insolvenčního soudu vyjádřila k žalobě tak, že žalobu v celém rozsahu neuznává a navrhla její zamítnutí. Žalovaná zejména uvedla, že automobil Suzuki Grand Vitara nabyla řádně a platně na základě kupní smlouvy ze dne 10.3.2015. Žalovaná uvedla, že nabyla automobil v dobré víře mnohem dříve, než bylo zahájeno insolvenčního řízení dlužníka, tedy dříve než mohla žalovaná, a nejspíše také dlužník, očekávat zahájení insolvenčního řízení. Žalovaná uvedla, že ke dni podpisu kupní smlouvy jí nebyli známy věřitelé dlužníka ani výše jejich pohledávek. Žalovaná dále uvedla, že hodnota vozidla je po 10 letech provozu zcela minimální v porovnání s výší závazků dlužníka a nelze tedy v převodu vozidla spatřovat snahu zkrátit věřitele. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby v celém rozsahu. Podáním ze dne 25.5.2017 vstoupilo do řízení Krajské státní zastupitelství v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci. Insolvenční soud nařídil k projednání žaloby ústní jednání, ke kterému předvolal účastníky řízení. Před zahájením ústního jednání soud zjistil dotazem u účastníků řízení, zda zvážili možnost smírného řešení sporu. K tomu insolvenční správce uvedl, že smírné řešení sporu v daném případě není možné. Na základě provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně a rozhodl tak, že určil, že smlouva o prodeji automobilu ze dne 10.3.2015 je vůči věřitelům uplatňujícím pohledávky v insolvenčním řízení dlužníka neúčinným právním úkonem. (KSLB 87 INS 25531/2015)

Z usnesení č.j. KSLB 87 INS 25531/2015-A-33 ze dne 31.3.2016 bylo zjištěno, že byl zjištěn úpadek dlužníka s účinky ode dne 4.4.2016 a na majetek dlužníka byl prohlášen konkurs. Z přihlášek pohledávek věřitelů soud zjistil, že pohledávka věřitele UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia, a.s., uplatněná přihláškou P1 ve výši 6.184.724,74 Kč byla sesplatněna ke dni 19.11.2014 a pohledávka z titulu směnečného rukojemství ve výši 3.164.150,-Kč byla splatná dne 30.3.2015, přičemž pohledávka za obligačním dlužníkem, jehož jediným společníkem a jednatelem byl dlužník je po splatnosti od 23.5.2014. Pohledávka uplatněná přihláškou P4 stejného věřitele ve výši 161.368,-Kč je splatná od 28.10.2014. Pohledávka P3 věřitele Michala Rybáře ve výši 419.158,0 Kč je splatná od 19.11.2014. Z uvedených důkazů má soud za prokázané, že dlužník měl v době převodu vlastnického práva k automobilu závazky po splatnosti déle než 3 měsíce vůči více věřitelům v částce přesahující 6,7 mil. Kč. Z vyjádření Městského úřadu Česká Lípa, Odboru dopravy a občanskosprávních agend ze dne 22.11.2016 vyplývá, že vozidlo Suzuki Grand Vitara, VIN: JSAJTD54V00222648, bylo do 10.3.2015 evidováno na pana Radka anonymizovano , přičemž dne 10.3.2015 byla provedena přeregistrace na paní Marcelu anonymizovano , anonymizovano , a soud má tak za prokázané, že došlo k převodu vlastnického práva k uvedenému vozidlu z dlužníka na žalovanou. Dále z prohlášení dlužníka a žalované má soud za prokázané, že žalovaná je družkou dlužníka, s dlužníkem žije ve společné domácnosti a společnou domácnost vedli cca 1,5 roku před převodem vlastnického práva. Ze smlouvy ze dne 10.3.2015 vyplývá, že dlužník a žalovaná uzavřeli dne 10.3.2015 smlouvu o koupi osobního motorového vozidla tov. zn. Suzuki Grand Vitara, VIN: JSAJTD54V00222648, přičemž ujednali kupní cenu 150.000,-Kč splatnou v hotovosti před podpisem smlouvy. Žalovaná předložila příjmový pokladní doklad ze dne 10.3.2015, kterým dlužník Radek Novák potvrdil přijetí částky 150.000,-Kč v hotovosti. Dále byl proveden výslech dlužníka Radka anonymizovano a účastnický výslech žalované Marcely anonymizovano . Z výpovědí obou vyslýchaných má soud za prokázané, že dlužník a žalovaná v době převodu vlastnického práva žili ve společné domácnosti a oba byli srozuměni s tím, že důvodem k převodu automobilu jsou finanční potíže dlužníka. Z výpovědi žalované vyplývá, že věděla, že dlužník má nějaké finanční potíže a potřebuje finanční prostředky, ale o podrobnosti se v té době nezajímala, protože byla těhotná a ani dlužník ji zřejmě nechtěl s ohledem na její stav svými problémy zatěžovat. Ačkoliv žalovaná věděla, že důvodem převodu automobilu jsou finanční potíže dlužníka, nezajímala se dále o jeho finanční situaci a podrobnosti o věřitelích a výši jejich pohledávek se nepokoušela zjistit. Žalovaná připustila, že věděla o pohledávce pana Rybáře, ale neznala žádné detaily. Žalovaná uvedla, že kupní cena byla uhrazena v hotovosti, přestože měla žalovaná v době převodu účet u banky. Finanční prostředky v hotovosti měla žalovaná jednak z vypořádání s bývalým manželem a z výživného, které bývalý manžel hradí rovněž hotově. Z obou výpovědí rovněž vyplývá, že prodej automobilu navrhl dlužník s tím, že kupní cena byla přizpůsobena stavu a stáří automobilu. Dlužník dále uvedl, že finanční prostředky použil k úhradě některých svých závazků souvisejících s domem dlužníka. Podle ust. § 242 odst. 1 a 2 IZ lze odporovat rovněž právnímu úkonu, kterým dlužník úmyslně zkrátil uspokojení věřitele, byl-li tento úmysl druhé straně znám nebo jí se zřetelem ke všem okolnostem musel být znám. Má se za to, že u úmyslně zkracujícího právního úkonu byl dlužníkům úmysl této osobě znám. Podle ust. § 242 odst. 3 IZ lze úmyslně zkracujícímu úkonu odporovat, byl-li učiněn v posledních 5 letech před zahájením insolvenčního řízení. V případě osoby blízké dlužníku, kterou je dle ust. § 22 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku příbuzný v řadě přímé, sourozenec a manžel nebo partner podle jiného zákona upravujícího registrované partnerství, platí tedy vyvratitelná právní domněnka, že byl osobě blízké úmysl dlužníka zkrátit věřitele znám a je na žalovaném, aby prokázal opak. Podanou žalobou se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by insolvenční soud určil, že uzavřením smlouvy o prodeji automobilu dlužník mimo jiné úmyslně zkrátil uspokojení svých věřitelů a tato dohoda je tedy neúčinným právním úkonem ve smyslu ustanovení § 242 IZ. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že došlo k naplnění ustanovení § 242 IZ, neboť v řízení bylo prokázáno, že dlužník, který navrhl převod automobilu, tak učinil v době, kdy měl závazky po splatnosti a těchto závazků si byl vědom. Současně žalovaná nevyvrátila právní domněnku, že jí byl, jako osobě dlužníku blízké, úmysl dlužníka zkrátit věřitele znám. K převodu automobilu došlo mezi osobami blízkými za situace, kdy dlužník neměl jiný dopravní prostředek a z výpovědí vyplývá, že žalovaná dotčený automobil využívala již před jeho převodem. Soud tak neuvěřil výpovědi dlužníka, že důvodem převodu byla snaha partnerů o vzájemné majetkové vyrovnání pro případ jejich rozchodu. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná o finančních potížích dlužníka věděla, alespoň v obecné rovině, a přesto neučinila žádné kroky směřující ke zjištění skutečného stavu majetku a závazků dlužníka. Zákon v případě osoby blízké dlužníku stanoví vyvratitelnou právní domněnku, že osoba blízká o úmyslu dlužníka zkrátit věřitele věděla a je na ní, aby prokázala, že nevěděla o úmyslu dlužníka a ani o něm vědět nemohla, přestože vyvinula náležitou pečlivost, přiměřenou vztahu mezi ní a dlužníkem a povaze odporovatelného právního úkonu. V daném případě bylo naopak prokázáno, že žalovaná, ačkoliv věděla, že dlužník má závazky po splatnosti a jako důvod převodu automobilu akceptovala potřebu dlužníka získat finanční prostředky, neučinila žádné kroky, které by prokazovaly náležitou pečlivost žalované ve vztahu k odporovanému úkonu dlužníka. Na základě uvedených skutečností má soud za prokázané, že byla naplněna skutková podstata neúčinnosti právního jednání dlužníka spočívající v úmyslném zkrácení věřitelů dlužníka dle ust. § 242 IZ. Dlužník uzavřením kupní smlouvy v době, kdy měl splatné závazky, zkrátil věřitele na jejich právu domáhat se uspokojení pohledávek z výtěžku zpeněžení předmětu koupě. V řízení nebylo prokázáno, že by dlužník získané finanční prostředky použil k úhradě splatných závazků a nabyvatel majetku neprokázal, že o úmyslu dlužníka zkrátit věřitele nevěděl. Insolvenční soud s ohledem na zjištěné skutečností dospěl k závěru, že uzavření smlouvy o prodeji vozidla Suzuki Grand Vitara, VIN: JSAJTD54V00222648, je odporovatelným právním úkonem, a tímto rozsudkem rozhodl tak, že, kupní smlouva ze dne 10.3.2015 uzavřená mezi dlužníkem Radkem Novákem, anonymizovano , trvale bytem Jindřicha z Lipé 108/25, 470 01 Česká Lípa a žalovanou Marcelou anonymizovano , anonymizovano , trvale bytem Kozákova 730, 470 01 Česká Lípa, o koupi osobního motorového vozidla tov.zn. Suzuki Grand Vitara, VIN: JSAJTD54V00222648, je vůči věřitelům v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky v Liberci pod sp.zn. KSLB 87 INS 25531/2015 dlužníka Radka anonymizovano , anonymizovano , neúčinná. (KSLB 87 INS 25531/2015)

Podle ust. § 163 IZ rozhodne o nákladech incidenčního sporu a jejich náhradě insolvenční soud v rozhodnutí o invenčním sporu, a to podle ustanovení občanského soudního řádu, není-li v tomto zákoně stanoveno jinak. Náhrada nákladů incidenčního sporu je zvláštní pohledávkou, na kterou se nevztahuje § 170 písm. f) IZ. Podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. přizná soud účastníku, který měl ve věci plný úspěch, náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V řízení insolvenčního správce proti žalovanému měl úspěch insolvenční správce, proto soud výrokem II. tohoto rozsudku původně určil, že žalovaná je povinna uhradit do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám insolvenčního správce na náhradě nákladů řízení částku, která bude určena v písemném vyhotovení rozsudku. Insolvenční správce následně soudu sdělil, že náhradu nákladů řízení nepožaduje, proto soud v písemném vyhotovení rozsudku tuto povinnost žalované neuložil a rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Výrokem III. uložil soud žalované, aby do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku uhradila České republice-Krajskému soudu v Ústí nad Labem-pobočce v Liberci soudní poplatek ve výši 2.000,-Kč, a to v souladu s ust. § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb, o soudních poplatcích ve spojení s položkou 13 odst. 1 písm. d) Sazebníků poplatků.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání ve lhůtě 15 dnů od jeho doručení, a to písemně, dvojmo, k Vrchnímu soudu v Praze, prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky Liberec.

V Liberci dne 14. listopadu 2017

Mgr. Ing. Petr Štrauch v. r. soudce Za správnost vyhotovení: Libuše Felknerová