86 ICm 524/2015
Číslo jednací: 86 ICm 524/2015-10- (KSLB 86 INS 28617/2014)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Ptáčkovou ve věci žalobce BNP Paribas Personal Finance SA, reg. č. B 542 097 902, se sídlem Paříž, 1 boulevard Haussmann, Francouzská republika, proti žalovanému KOPPA, v.o.s., identifikační číslo osoby 254 28 578, Liberec I-Staré Město, Mozartova 679/21, insolvenčnímu správci dlužníka Lucie Králové, narozené 11. září 1977, o určení, že pohledávka žalobce ve výši 19.361,00 Kč byla do insolvenčního řízení dlužníka, vedeného pod sp. zn. KSLB 86 INS 28617/2014, přihlášena po právu t a k t o :

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Do insolvenčního řízení dlužníka, vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky v Liberci pod sp. zn. KSLB 86 INS 28617/2014 přihlásil žalobce pohledávku ve výši 19.361,00 Kč. Insolvenčním správcem byla při přezkumném jednání dne 8. ledna 2015 popřena pravost pohledávky s tím, že je promlčená. Pohledávka byla splatná k 30. dubnu 2008, následný rozhodčí nález byl vydán na základě absolutně neplatné rozhodčí doložky.

Včas podanou žalobou se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že jeho pohledávka byla do přezkumného jednání dlužníka přihlášena po právu. Žalobce poskytl dlužníkovi dne 21.10.2004 revolvingový úvěr 20.000,00 Kč, který byl v průběhu čerpání navýšen na 30.000,00 Kč. Dlužník závazky řádně neplnil, žalobce od smlouvy odstoupil k 30. dubnu 2008. Následně uplatnil svou pohledávku v rozhodčím řízení, dne 12. června 2008 byl vydán rozhodčí nález sp. zn. 8191/08. Na jeho základě byla usnesením Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou nařízena pod sp. zn. 3 Nc 5884/2008 exekuce. (KSLB 39 INS 20845/2014)

Žalobce si je vědom současné judikatury týkající se rozhodčích nálezů, z tohoto důvodu v přihlášce pohledávky neuplatňuje náklady rozhodčího řízení. Zohledněn by měl být posun v rozhodovací činnosti soudů ve vztahu k rozhodčím doložkám. Ze smlouvy ze dne 21. října 2004 bylo ověřeno, že žalobce jako věřitel se zavázal poskytnout dlužníkovi peněžní prostředky ve výši 20.000,00 Kč a dlužník se zavázal mu je vrátit v měsíčních splátkách ve výši minimálně 5 % z poskytnutého úvěrového rámce. Dle bodu V.-8. Všeobecných podmínek spotřebitelských úvěrů poskytovaných žalobcem bylo zjištěno, že si strany dohodly, že veškeré spory budou řešeny v rozhodčím řízení před jediným rozhodcem v souladu s rozhodčím řádem a poplatkovým řádem vydaným Sdružením rozhodců s.r.o., IČO 634 96 658.

Z rozhodčího nálezu rozhodce Mgr. Andreje Gundela ze dne 12. června 2008, sp. zn. 8191/08, bylo ověřeno, že dlužníkovi byla uložena povinnost zaplatit žalobci 16.871 Kč s úrokem z prodlení 0,08 % denně od 1. května 2008 do zaplacení a náklady řízení ve výši 952 Kč. Rozhodce svou pravomoc věc projednat a rozhodnout dovodil z rozhodčí doložky obsažené ve smlouvě ze dne 21. října 2004.

Z přihlášky žalobce do insolvenčního řízení dlužníka bylo ověřeno, že pohledávka byla přihlášena dne 28. listopadu 2014. Pohledávka je složena z dluhu na jistině 11.871,00 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z částky 16.871,00 Kč od 1. května 2008 do 31. listopadu 2014 s tím, že přiznána byla rozhodčím nálezem sp. zn. 8191/08 ze dne 12. června 2008.

Dne 01.01.2014 nabyl účinnosti zák. č. 89/2012 Sb. (nový občanský zákoník). Dle § 3028 odst. 3 věty prvé o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy.

Podle § 261 odst. 3 písm. d) zák. č. 513/1991. Sb. (obchodní zákoník ve znění účinném do 31.12.2013) se obchodním zákoníkem řídí bez ohledu na povahu účastníků obchodního závazkového vztahu smlouvy o úvěru.

Podle § 397 obchodního zákoníku nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba čtyři roky.

Insolvenční soud bez nařízení jednání (§ 161 odst. 1 i. z., § 115a o. s. ř.) dospěl na základě shora citovaných listinných důkazů k následujícím závěrům:

Daná rozhodčí smlouva byla uzavřena 21. října 2004, tedy ještě před účinností zákona č. 19/2012 Sb. (účinného od 01.04.2012), přičemž podle čl. II. bod 2. tohoto zákona se platnost rozhodčí doložky posuzuje podle zákona č. 216/1994 Sb. (zákon o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů-ZRŘ) ve znění účinném v době uzavření rozhodčí smlouvy. (KSLB 39 INS 20845/2014)

Podle § 2 odst. 1 ZRŘ se strany mohou dohodnout, že o majetkových sporech mezi nimi, s výjimkou sporů vzniklých v souvislosti s výkonem rozhodnutí a incidenčních sporů, k jejichž projednání a rozhodnutí by jinak byla pravomoc soudu, má rozhodovat jeden nebo více rozhodců, anebo stálý rozhodčí soud (rozhodčí smlouva).

Dohoda o rozhodcích je upravena v § 7 a dohoda o stálém rozhodčím soudu v § 19 ZRŘ. Podle § 7 odst. 1 cit. zákona rozhodčí smlouva má zpravidla určit počet i osoby rozhodců anebo stanovit způsob, jak počet i osoby rozhodců mají být určeny. Konečný počet rozhodců musí být vždy lichý. Podle § 7 odst. 2 cit. zákona nemá-li rozhodčí smlouva ustanovení podle odst. 1, jmenuje každá ze stran jednoho rozhodce a tito rozhodci volí předsedajícího rozhodce. Podle § 13 odst. 1 ZRŘ stálé rozhodčí soudy mohou být zřízeny pouze na základě zákona. Podle § 13 odst. 2 cit. zákona stálé rozhodčí soudy mohou vydávat své statuty a řády, které musí být uveřejněny v obchodním věstníku; tyto statuty a řády mohou určit způsob jmenování rozhodců, jejich počet a mohou výběr rozhodců vázat na seznam vedený u stálého rozhodčího soudu. Statuty a řády mohou též určit způsob řízení a rozhodování i jiné otázky související s činností stálého rozhodčího soudu a rozhodců, včetně pravidel o nákladech řízení a odměňování rozhodců.

Výběr rozhodců (ať již stanovením počtu osob, nebo způsobem jak ho dosáhnout) by měl být vždy závislý na vůli účastníků. Pokud rozhodčí činnost vykonávají rozhodčí soudy, jsou pro jejich fungování stanovena omezení spočívající v tom, že vedou statuty a řády, které jsou pro kontrolu uveřejňovány v obchodním rejstříku.

V daném případě však o výběru konkrétního rozhodce má rozhodnout třetí subjekt a to Sdružení rozhodců s.r.o., který není stálým rozhodčím soudem. Takovéto nastavení podmínek pak vzbuzuje důvodné pochybnosti o nezávislém a nestranném řešení sporu, a je proto v rozporu se zákonem o rozhodčím řízení (shodně rozhodnutí velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11.5.2011, sp.zn. 31 Cdo 1945/10, dále rozhodnutí sp. zn. 32 Cdo 4923/20110 ze dne 31.5.2011). Zásadou smluvní autonomie nelze negovat zákonu odporující ujednání rozhodčí doložky, která ohrožuje ochranu práv a oprávněných zájmů jedné ze stran. Krajský soud tedy má za to, že rozhodčí doložka uzavřená mezi účastníky dne 24. října 2004 je absolutně neplatná pro rozpor s výše uvedenými ustanoveními ZRŘ podle § 39 občanského zákoníku(zák. č. 40/1964 ve znění účinném do 31.12.2013).

Pravomoc rozhodce k vydání rozhodčího nálezu je založena rozhodčí smlouvou. Materiálně vykonatelný pak může být pouze takový rozhodčí nález, který byl vydán rozhodcem, jenž k tomu měl pravomoc. Není-li spor rozhodován rozhodcem, jehož výběr se uskutečnil podle transparentních pravidel, nemůže být akceptovatelný ani výsledek takového rozhodování (rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2735/11 ze dne 3.4.2012 a sp. zn. III. ÚS 1624/12 ze dne 27.9.2012).

Úvěrová smlouva uzavřená žalobcem a dlužníkem 21. října 2004 je smlouvou spotřebitelskou a byla dle sdělení žalobce zesplatněna k 30. dubnu 2008. Běh promlčecí lhůty je i v případě spotřebitelské smlouvy podřízen režimu obchodního zákoníku (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24.07.2012, sp. zn. 32 Cdo 3337/2010). Čtyřletá promlčecí lhůta tak (KSLB 39 INS 20845/2014) počala běžet 1. května 2008. Běh této lhůty nestavilo exekuční řízení, neboť bylo zahájeno na základě absolutně neplatného exekučního titulu, jak je zdůvodněno výše. Promlčecí lhůta pro vymáhání pohledávky žalobce tak marně uplynula před 28. listopadem 2014, kdy byla pohledávka přihlášena do insolvenčního řízení.

Skutečnost, že Nejvyšší soud může změnit dosavadní judikaturu a učinit tak s účinností pro již probíhající řízení, vyplývá přímo ze zákona. Nový právní názor bude tedy aplikován na všechna probíhající řízení. Z tohoto důvodu nemohla být zohledněna námitka žalobce, že až v období po sjednání rozhodčí doložky je judikaturou důsledně vyžadována transparentnost takového ujednání.

Ze shora uvedených důvodů byla žaloba zamítnuta.

Ve věci byl plně úspěšný žalovaný insolvenční správce, měl by proto dle § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Z obsahu spisu nevyplývá, že by insolvenčnímu správci v souvislosti s tímto řízením náklady vznikly. Soud proto žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení, a to k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky v Liberci.

V Liberci dne 23. července 2015

Mgr. Hana Ptáčková v. r. soudce Za správnost vyhotovení: Veronika Halamová