86 ICm 4416/2014
Číslo jednací: 86 ICm 4416/2014-21- (KSLB 39 INS 20845/2014)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Ptáčkovou ve věci žalobce Ing. Jiřího Vysokého, narozeného 24. února 1984, bytem Praha 7, Šmeralova 128/7, zastoupeného JUDr. Milanem Kolářem, advokátem, Slaný, Rabasova 1396, proti žalovanému KOPPA, v.o.s., identifikační číslo osoby, Liberec I-Staré Město, Mozartova 679/21, insolvenčnímu správci dlužníků Zdeňky Andrlové, narozené 21. května 1980, bytem Zákupy, Gagarinova 331, a Petra Pavlovce, narozeného 25. listopadu 1975, bytem Brniště, Velký Grunov 28, o určení, že pohledávka žalobce ve výši 243.192,83 Kč byla do insolvenčního řízení dlužníků, vedeného pod sp. zn. KSLB 86 INS 20845/2014, přihlášena po právu, t a k t o :

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků ne má právo na náhradu nákladů řízení.

Od ůvo d ně n í:

Do insolvenčního řízení dlužníků, vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky v Liberci pod sp. zn. KSLB 86 INS 20845/2014 přihlásil žalobce pohledávku ve výši 397.019,23 Kč. Insolvenčním správcem byla při přezkumném jednání dne 27. listopadu 2014 pohledávka do výše 243.192,83 Kč popřena s tím, že sjednaná sankce je nepřiměřeně vysoká a v rozporu s dobrými mravy.

Včas podanou žalobou se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že jeho pohledávka byla do přezkumného jednání dlužníků přihlášena po právu i v popřené části. Mezi žalobcem a dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru, jednalo se o půjčku nezanedbatelné částky bez jakéhokoliv zajištění pohledávky, smluvní pokuta byla jedinou případnou sankcí dlužníka. Smluvní pokuta nastupovala až po prodlení 30 dnů, až toto výši 0.5% denně z dlužné částky je dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu přiměřená. Odkázal na rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 1682/2007, sp. zn. 33 Odo 438/2005 a sp. zn. 33 Cdo 4377/2008. Výši pokuty nelze považovat za nepřiměřenou, pokud je daná dlouhodobým prodlením dlužníka.

Ze smlouvy ze dne 29. listopadu 2012 bylo ověřeno, že žalobce jako věřitel se zavázal poskytnout dlužníkovi peněžní prostředky ve výši 80.000,00 Kč a dlužník se zavázal mu je vrátit v 36 měsíčních splátkách ve výši 3.574,00 Kč. Mezi účastníky bylo sjednáno, že v případě prodlení dlužníka v trvání 30 dnů se stává 31. den splatný celý dluh. Při prodlení je dlužník povinen zaplatit jednorázovou smluvní pokutu ve výši 35 % z celkové částky splatné dlužníkem (bod. 4.6 smlouvy). Dále je dlužník povinen v případě prodlení při prodlení přesahujícím 30 kalendářních dnů zaplatit smluvní pokutu 0.5 % denně z dlužné částky od 31. dne prodlení do zaplacení (bod 4.7 smlouvy).

Z přihlášky pohledávky žalobce bylo ověřeno, že žalobce se v insolvenčním řízení dlužníků domáhal zaplacení 108.794,00 Kč z titulu nezaplacené jistiny dle smlouvy o půjčce ze dne 20.11.2012, zaplacení 45.032,40 Kč z titulu jednorázové smluvní pokuty ve výši 35 % z dlužné částky a zaplacení 243.192,83 Kč z titulu smluvní pokuty 0.5% denně z aktuální dlužné částky za období od 21.7.2013 do 3.10.2014. Dlužník dle uzavřené smlouvy uhradil pouze 5 měsíčních splátek, smlouva proto byla zesplatněna ke dni 21.07.2013.

Dne 01.01.2014 nabyl účinnosti zák. č. 89/2012 Sb. (nový občanský zákoník). Dle § 3028 odst. 3 věty prvé o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy.

Úvěrová smlouva, na jejímž základě uplatňuje žalobce nárok na smluvní pokutu, byla uzavřena dne 29. listopadu 2012. Soud proto věc posuzoval dle zák. č. 40/1964 Sb. (občanský zákoník ve znění účinném do 31.12.2013) a zák. č. 513/1991 Sb. (obchodní zákoník ve znění účinném do 31.12.2013).

Podle § 497 zák. č. 513/1991 Sb. ve znění účinném do 31.12.2013 Smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

Podle § 262 odst. 4 obchodního zákoníku smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na její společné závazky se použijí ustanovení občanského zákoníku

Podle § 544 zák. č. 40/1964 ve znění účinném do 31.12.2013 Sjednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda. (KSLB 39 INS 20845/2014)

Podle § 544 odst. 2 občanského zákoníku lze sjednat smluvní pokutu jen písemně a v ujednání musí být určena výše pokuty nebo stanoven způsob jejího určení.

Podle § 39 občanského zákoníku neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

Podle § 3 odst. 1 občanského zákoníku výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

Mezi žalobcem a dlužníkem byla uzavřená smlouva, dle které se žalobce zavázal poskytnout dlužníkovi peněžení prostředky ve výši 80.000,00 Kč a dlužník se zavázal peněžní prostředky vrátit ve splátkách v celkové výši 128.664,00 Kč. Dlužník neuzavíral předmětnou smlouvu v rámci své podnikatelské činnosti. Mezi účastníky bylo písemně sjednáno, že při prodlení přesahujícím 30 kalendářních dnů je dlužník povinen zaplatit jednorázovou smluvní pokutu ve výši 35 % z celkové částky splatné dlužníkem (45.032,40 Kč) a dále je dlužník povinen zaplatit smluvní pokutu,0.5% denně z dlužné částky. Dlužník splátky řádně nehradil, pohledávky žalobce byla zesplatněna k 21.07.2013. V insolvenčním řízení byla zjištěna pohledávka ve výši 108.794,00 Kč z titulu nezaplacené jistiny dle smlouvy o půjčce ze dne 20.11.2012, a pohledávka ve výši 45.032,40 Kč z titulu jednorázové smluvní pokuty ve výši 35 % z dlužné částky. Žalobce požaduje smluvní pokuty ve výši 0.5 % denně z dlužné částky ode dne následujícího po zesplatnění do měsíce předcházejícího podání přihlášky do insolvenčního řízení.

Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, jedná se o spotřebitelskou smlouvu. Zároveň byla sjednána smluvní pokuta a stanoven způsob jejího určení. Primárná povinnost platit dohodnuté splátky dlužník porušil, v důsledku čehož je povinen uhradit smluvní pokutu. Nese-li nepodnikatel odpovědnost za porušení povinnosti ze závazkového vztahu podle občanského zákoníku, nese podle tohoto zákona i povinnost zaplatit smluvní pokutu.

Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. května 20017 sp. zn. 33 Odo 438/2005 je účelem smluvní pokut donutit dlužníka pohrůžkou majetkové sankce k řádnému splnění závazku. Zároveň má sankční charakter, neboť účastníka, který poruší smluvní povinnost, stíhá nepříznivým následkem v podobě vzniku další povinnosti zaplatit peněžitou částku ve sjednané výši. Sjednání pokuty a její výše je zásadně věcí vzájemné dohody stran. Neznamená to však, že by v každém jednotlivém případě mohla být pokuta sjednána v neomezené výši. Zákon výslovně neupravuje omezení při jednání o výši smluvní pokuty, avšak při posuzování platnosti ujednání o smluvní pokutě z hlediska souladu s dobrými mravy je výše smluvní pokuty jedním z rozhodujících hledisek (§ 39 obč. zák.).

Právní úkon se příčí dobrým mravům, jestliže se jeho obsah ocitne v rozporu s obecně uznávaným míněním, které ve vzájemných vztazích mezi lidmi určuje, jaký má být obsah jejich jednání, aby bylo v souladu se základními zásadami mravního řádu demokratické společnosti. Dobré mravy netvoří společenský normativní systém, nýbrž jsou spíše měřítkem etického hodnocení konkrétních situací odpovídajícím obecně uznávaným pravidlům slušnosti, poctivého jednání apod. Dobré mravy jsou vykládány jako souhrn společenských, podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. Ke konkretizaci takto obecně stanovených pravidel je třeba užít dalších vodítek, ze kterých lze usoudit, co je ve vztahu ke smluvní pokutě v souladu se společenskými, kulturními a mravními normami. Při zkoumání platnosti ujednání o smluvní pokutě z hlediska dobrých mravů je nutno uvážit funkce smluvní pokuty (funkce preventivní, uhrazovací a sankční). Přiměřenost výše smluvní pokuty je třeba posoudit s přihlédnutím k celkovým okolnostem úkonu, jeho pohnutkám a účelu, který sledoval. V úvahu je třeba rovněž vzít výši zajištěné částky, z níž lze také usoudit na nepřiměřenost smluvní pokuty s ohledem na vzájemný poměr původní a sankční povinnosti.

Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu České republiky se v otázce úměry této sankční povinnosti již ustálila. Zatímco smluvní pokuta sjednaná ve výši zhruba 0,5 % denně z dlužné částky je posuzována jako platné ujednání, které je v souladu s dobrými mravy, ujednání o smluvní pokutě ve výši 1 % denně je považováno za neplatný právní úkon, který se příčí dobrým mravům (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22.06.2006, sp. zn. 33 Odo 447/2005, ze dne 27.07.2006, sp. zn. 33 Odo 810/2006, a ze dne 10.04.2001, sp. zn. 29 Cdo 1583/2000, uveřejněné v časopise Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 4 pod č. C 403).

Třebaže se žalobce v tomto řízení domáhá pouze zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,5 % denně z dlužné částky, je soud povinen zohlednit celkový obsah úvěrové smlouvy a výši celkově sjednané smluvní pokuty, neboť pouze tak je možno hodnotit poměr původní a sankční povinnosti. Mezi účastníky byla sjednaná smluvní pokuta ve výši 35 % z celkové částky splatné dlužníkem a 0,5 % z dlužné částky za každý den prodlení. Smluvní pokuta v této výši zcela zjevně překračuje účel smluvní pokuty a příčí se dobrým mravům. Žaloba byla z těchto důvodů zamítnuta.

S ohledem na výše uvedené je zřejmé, že rozhodnutí Nejvyššího soudu, na která žalobce odkazuje, se týkají věcí skutkově odlišných.

Ve věci byl plně úspěšný žalovaný insolvenční správce, měl by proto dle § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Z obsahu spisu nevyplývá, že by insolvenčnímu správci v souvislosti s tímto řízením náklady vznikly. Soud proto žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

P o u č e n í : Proti tomuto rozs udku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení, a to k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky v Liberci.

V Liberci dne 23. července 2015

Mgr. Hana Ptáčková v. r. soudce Za správnost vyhotovení: Veronika Halamová