86 ICm 4141/2015
ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY 86 ICm 4141/2015-16 (KSLB 86 INS 4961/2015)

Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Ptáčkovou ve věci žalobce Home Credit a.s., identifikační číslo osoby 269 78 636, se sídlem Nové sady 996/25, Brno, zastoupeného Mgr. Ing. Jaromírem Škárou, advokátem se sídlem Blatného 36, Brno, proti žalovaným 1) Mgr. Ing. Petře Hýskové, identifikační číslo osoby 743 60 809, se sídlem U Smaltovny 1375/25, Praha 7, insolvenční správkyni dlužníků-žalovaných 2) a 3), 2) Martinu Karičkovi, narozenému 26. listopadu 1980, a 3) Pavlíně Karičkové, narozené 22. května 1988, oba bytem Český Dub, Náměstí Bedřicha Smetany 4, o určení, že pohledávka žalobce ve výši 47.368,00 Kč byla do insolvenčního řízení dlužníků přihlášena po právu t a k t o :

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Do insolvenčního řízení dlužníků vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem- pobočka v Liberci pod sp. zn. KSLB 86 INS 4961/2015 přihlásil žalobce pohledávku v celkové výši 47.368,00 Kč. První dílčí pohledávka ve výši 28.485,23 Kč byla uplatněna z titulu jistiny a zesplatněného úroku. Druhá dílčí pohledávka ve výši 18.254,77 Kč byla uplatněna z titulu smluvní pokuty dle hl. 7 Úvěrových podmínek. Třetí dílčí pohledávka ve výši 628,00 Kč byla uplatněna z titulu jednorázové smluvní pokuty a poplatků. Při přezkumném jednání dne 5. května 2015 byla insolvenčním správcem i dlužníky popřena pravost celé přihlášené pohledávky. Namítáno bylo promlčení nároku.

Včas podanou žalobou se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že má za dlužníky pohledávku v celkové výši 47.368,00 Kč. Námitka promlčení byla vznesena v rozporu s dobrými mravy. Řízení u rozhodce bylo zahájeno 17. června 2009, rozhodčí nález byl vydán 12. srpna 2009, okresním soudem byla 13. dubna 2010 nařízena exekuce. Žalobce tak dosáhl nařízení exekuce před uplynutím promlčecí doby. Následně byl isir.justi ce.cz námitky promlčení výrazem zneužití práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil. Ve vztahu k druhé a dílčí pohledávce zdůraznil, že dlužník byl s všeobecnými úvěrovými podmínkami seznámen, což vyplývá ze samotného tiskopisu smlouvy, kdy dlužník výslovně podepsal prohlášení, že byl s úvěrovými podmínkami seznámen. Nárok věřitele je v přihlášce označen jako smluvní pokuta, fakticky se jedná o požadavek dle § 506 obchodního zákoníku. Odstoupením od smlouvy vznikl nárok na zaplacení úroků z úvěru nikoliv ke dni odstoupení od smlouvy, ale jedná se o veškeré úroky z úvěru. Není rozhodné, že nárok věřitele byl označen jako smluvní pokuta, závazkový vztah je nutno posuzovat dle jeho obsahu. Je proto nutno hodnotit skutečnosti, na nichž se pohledávka zakládá, nikoliv právní kvalifikaci přihlašované pohledávky. Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. Cdo 2319/2010 a 32 ICdo 33/2013. Je tak nutno uzavřít, že nárok věřitele je dán ze smlouvy i ze zákona, titulem je smlouva o úvěru, není rozhodné, že nárok byl označen jako smluvní pokuta. Nesouhlasí s mechanickou aplikací závěrů nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3512/11 .

Žalovaný insolvenční správce vzal po podání žaloby zpět popěrný úkon týkající se první dílčí pohledávky ve výši 28.485,23 Kč. Na popěrném úkonu týkajícím se pohledávek 18.254,77 Kč a 628,00 Kč setrval a navrhl, aby byla žaloba zamítnuta. Podpisem smlouvy nedošlo k prokazatelnému seznámení dlužníka s obsahem všeobecných úvěrových podmínek, neboť se jedná o drobným písmem psaný a jen s obtížemi čitelný text pod hlavní částí úvěrové smlouvy. K ujednáním uvedeným na tiskopisech touto formou nelze přihlížet.

Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci č. j. KSLB 86 INS 4961/2015-B-28 ze dne 30. června 2016 bylo zrušeno oddlužení dlužníků a na majetek dlužníků byl prohlášen konkurs s tím, že bude řešen jako nepatrný. Usnesení nabylo právní moci dne 3. srpna 2016.

Ze smlouvy ze dne 9. srpna 2007 2010 označené jako úvěrová smlouva bylo zjištěno, že žalobce uzavřel s dlužníkem (Pavlínou Belovou) smlouvu, dle které se zavázal poskytnout peněžní prostředky 25.000 Kč a dlužník se zavázal úvěr věřiteli uhradit v 60 splátkách po 803,00 Kč (celkem 48.180,00 Kč). Dlužník byl v době uzavření smlouvy zaměstnán. Součástí listiny je drobným písmem psaný text, dle kterého klient svým podpisem stvrzuje, že je seznámen s Úvěrovými podmínkami společnosti Home Credit a.s. Dále je v předmětné listině uvedeno, že pokud se klient dostane do prodlení se splácením úvěru,, je společnost oprávněna požadovat,, aby klientovi prováděl plátce jeho mzdy měsíční srážku ze mzdy ve výši dvojnásobku pravidelné měsíční splátky a to až do uhrazení splátek úvěru.... Zaměstnavatel je povinen tyto srážky hradit a společnost oprávněna přijímat nejen do úplného vrácení celého poskytnutého úvěru včetně úroku, ale i úroku z prodlení, smluvních pokut, náhrad škod, poplatku za poskytnuté služby a ostatních závazků klienta.

Z hlavy 7. § 3 písm. a) úvěrových podmínek žalobce bylo zjištěno, že klient je povine celý čerpaný úvěr splatit na požádání společnosti v případě, že se dostal do prodlení se splacením alespoň dvou splátek nebo do prodlení s placením jedné splátky podobu delší než tři měsíce. Podle § 5 úvěrových podmínek předčasná splatnost úvěru nemá vliv na trvání úvěrové smlouvy. Podle § 6 klient je povinen vedle poskytnutého úvěru uhradit společnosti i smluvní pokutu ve výši ušlého úroku, tedy částku, na kterou by společnost měla nárok, pokud by byl úvěr řádně splácen v dohodnutých splátkách. § 3028 odst. 3 věty prvé o.z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy.

Závazkový vztah mezi žalobcem a dlužníkem byl uzavřen 9. srpna 2008, soud proto nárok žalobce hodnotil dle občanského a obchodního zákoníku ve znění účinném do 31. prosince 2012.

Podle § 497 zák. č. 513/1991 Sb. (obchodního zákoníku) smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

Podle § 506 obchodního zákoníku je-li dlužník v prodlení s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce, je věřitel oprávněn od smlouvy odstoupit a požadovat, aby dlužník vrátil dlužnou částku s úroky. Odstoupení věřitele od smlouvy nemá vliv na zajištění závazků z této smlouvy.

Podle § 544 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb. (občanský zákoník) Sjednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda.

Podle § 545 odst. 1 občanského zákoníku nevyplývá-li z ujednání o smluvní pokutě něco jiného, je dlužník zavázán plnit povinnost, jejíž splnění bylo zajištěno smluvní pokutou, i po jejím zaplacení.

Podle § 56 občanského zákoníku spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

Žalovaní popřeli pohledávku žalobce v plném rozsahu, v průběhu řízení vzal insolvenční správce popěrný úkon týkající se první dílčí pohledávky zpět, tím částečně zanikly účinky popření pohledávky insolvenčním správcem. Na majetek dlužníků byl prohlášen konkurs, po prohlášení konkursu již dlužníci nejsou nadáni vlastním popěrným právem (§ 410 i.z.), jejich popěrný úkon rovněž pozbyl účinnosti. Pohledávka žalobce ve výši 28.485,23 Kč tak byla v insolvenčním řízení zjištěna a do výše 28.485,23 Kč byla proto žaloba zamítnuta jako nedůvodná. Soud se proto zabýval pouze nárokem žalobce ve vztahu k druhé a třetí dílčí pohledávce, a to na základě popěrného úkonu insolvenčního správce.

Mezi žalobcem a dlužníkem (nepodnikatelem) byl uzavřen závazkový právní vztah, na jehož základě byly dlužníkovi poskytnuty finanční prostředky 25.000 Kč, dlužník se zavázal tyto prostředky vrátit v 60 měsíčních splátkách po 803,00 Kč. Součástí listiny je text, dle kterého klient svým podpisem stvrzuje, že je seznámen s Úvěrovými podmínkami společnosti Home Credit a.s. Klient pro případ prodlení se splátkami vyjádřil souhlas s tím, aby zaměstnavatel prováděl srážky z příjmu nejen do úplného vrácení celého poskytnutého úvěru včetně úroku, ale i úroku z prodlení, smluvních pokut, náhrad škod, poplatku za poskytnuté služby a ostatních závazků klienta. Dle úvěrových podmínek je klient povinen splatit čerpaný úvěr na požádání s tím, že předčasná splatnost úvěru nemá vliv na trvání klienta zaplatit smluvní pokutu v případech, kdy se klient dostal do prodlení se splacením alespoň dvou splátek nebo do prodlení s placením jedné splátky podobu delší než tři měsíce. Výše smluvní pokuty byla sjednána tak, že bude odpovídat výši ušlého úroku, tedy částce, na kterou by společnost měla nárok, pokud by byl úvěr řádně splácen v dohodnutých splátkách. Splátky nebyly řádně hrazeny, bylo vedeno rozhodčí řízení, ve věci byl vydán rozhodčí nález a bylo vedeno exekuční řízení.

Závazkový právní vztah účastníků byl soudem dle obsahu hodnocen jako smlouva o úvěru dle § 497 obchodního zákoníku, jedná se o spotřebitelský úvěr. Za skutečnosti, že bylo vedeno rozhodčí a exekuční řízení soud dovodil, že právní předchůdce žalobce od úvěrové smlouvy před 17. červnem 2009 odstoupil. V případě prodlení s vrácením více než dvou splátek tak věřiteli ze zákona (§ 506 obchodního zákoníku) vzniklo právo od smlouvy odstoupit a požadovat vrácení dlužné částky spolu s úroky. Na základě uplatněných žalobních bodů bylo soudem hodnoceno, zda druhá dílčí pohledávka žalobce byla v insolvenčním řízení uplatněna z titulu smluvní pokuty dle hl. 7 úvěrových podmínek nebo zda se jedná o nárok žalobce na vrácení úroku dle § 506 obchodního zákoníku. Soud vycházel ze skutečnosti, že ohledně skutkových důvodů uplatněné pohledávky odkázal žalobce v přihlášce na čl. 7 úvěrových podmínek.

Ujednání obsažené v hl. 7 § 6 úvěrových podmínek obsahují sankce za zesplatnění úvěru z důvodu porušení povinností klienta, nejedná se ale o důvody, které by opravňovaly věřitele od smlouvy odstoupit. Účinky úvěrové smlouvy porušením povinností, na které se vztahuje sankce označená jako smluvní pokuta , nezanikají (§ 5 úvěrových podmínek). Výše smluvní pokuty odpovídá ušlému úroku . Sankce byla sjednána tak, že může být uplatněna dříve, než je věřitel ze zákona oprávněn od smlouvy odstoupit a domáhat se plnění dle § 506 obchodního zákoníku. Mezi účastníky tak bylo sjednáno, že žalobce má v případě zasplatnění úvěru nárok na vrácení dlužné částky (jistiny) a zaplacení smluvní pokuty ve výši ušlého úroku za současného trvání úvěrové smlouvy. Zároveň z obsahu smlouvy nevyplývá, že by se pro případ úhrady smluvní pokuty ve výši ušlého úroku právní předchůdce žalobce vzdal svého zákonného práva na zaplacení úroků při odstoupení od smlouvy. Výše uvedeným závěrům soudu odpovídá i text listiny v části, ve které se předpokládá provádění srážek do úhrady úroku z prodlení, smluvních pokut, náhrad škod, poplatku za poskytnuté služby a ostatních závazků klienta

Soudem proto bylo ujednání účastníků dle hl. 7 úvěrových podmínek hodnoceno jako smluvní pokuta zajišťující původní pohledávku ze smlouvy o úvěru. Odstoupení věřitele od smlouvy o úvěru nemá vliv na zajištění závazků z této smlouvy.

Věřitelem byla pohledávka uplatněna jako smluvní pokuta za porušení smlouvy vyčíslená v souladu s ustanovením hl. 7 úvěrových podmínek, z obsahu úvěrové smlouvy a smluvních podmínek vyplývá, že úmyslem žalobce bylo sankci mezi účastníky sjednat. Ze skutečnosti, že sjednaná a uplatněná výše smluvní pokuty odpovídá ušlému úroku, nelze dovodit, že věřitelem byl uplatněn ušlý úrok z úvěru.

Soud proto na základě skutkových okolností uvedených žalobcem dospěl k závěru, že právním důvodem uplatněné druhé a třetí dílčí pohledávky je nárok na zaplacení smluvní pokuty, nikoliv ušlý úrok ve smyslu § 506 obchodního zákoníku. Hodnocena proto byla dále platnost sjednané smluvní pokuty. I. ÚS 3512/11. Pro spotřebitelské smlouvy platí, že nesmějí pod hrozbou absolutní neplatnosti dle ustanovení § 56 občanského zákoníku obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. V rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu (podobně jako rozhodčí doložka) zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis).

Závazek dlužníka zaplatit smluvní pokutu byl sjednán neplatně (§ 56 občanského zákoníku), požadavek žalobce na zaplacení smluvních pokut uplatněných v druhé a třetí dílčí pohledávce je proto nedůvodný. Žaloba proto byla zamítnuta i ve vztahu k druhé a třetí dílčí pohledávce ve výši 18.254,77 Kč a 628,00 Kč.

O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 163 i.z. a § 142 odst. 2 o.s.ř. Ve věci měl žalobce z procesního hlediska úspěch v rozsahu 28.485,23 Kč (zpětvzetí popěrného úkonu insolvenčním správcem), neúspěšný byl v rozsahu 18.882,77. Žalobce by tak měl nárok na náhradu 20% účelně vynaložených nákladů. Žalobce náhradu nákladů řízení nepožadoval, proti insolvenčnímu správci by mu ani nemohla být přiznána ( § 202 i.z.). Soud proto žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení, a to k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky v Liberci.

v Liberci dne 27. října 2016

Mgr. Hana Ptáčková v. r. soudce Za správnost vyhotovení: Radka Hanyková, DiS.