86 ICm 1861/2014
č.j. 86 ICm 1861/2014-26

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci rozhodl soudkyní Mgr. Hanou Ptáčkovou ve věci žalobce KOPPA, v.o.s., identifikační číslo osoby 254 28 578, se sídlem Liberec, Mozartova 679/21, insolvenčního správce úpadce Václava Vlčka, narozeného 27. ledna 1954, bytem Liberec, Vlnařská 692/12, proti žalovanému PROFI CREDIT Czech, a.s., identifikační číslo osoby 618 60 069, se sídlem Praha 1, Klimentská 1216/46, zastoupenému JUDr. Ervínem Perthem, advokátem se sídlem Hradec Králové, Velké náměstí 135/19, o určení pravosti pohledávky žalovaného v souhrnné výši 116.895,-Kč uplatněné přihláškou P1 do insolvenčního řízení dlužníka, t a k t o: I. Žaloba o určení pravosti pohledávky žalovaného v souhrnné výši 116.895,-Kč se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Návrhem ze dne 3.6.2014 se žalobce domáhal určení, že popření pravosti ve výroku specifikované pohledávky žalovaného bylo učiněno po právu. Žalovaný se do insolvenčního řízení dlužníka (úpadce) přihlásil se dvěma dílčími pohledávkami v souhrnné výši 116.895,-Kč. Obě pohledávky byly přihlášeny jako nezajištěné, nepodmíněné a vykonatelné. v Hradci Králové č.j. 33 Sm 580/2002-17, který nabyl právní moci dne 31.května 2003 a dne 18.srpna 2003 se stal vykonatelným. Závazek dlužníka vznikl ze smlouvy o revolvingové půjčce číslo 21044-09029, smlouva o úvěru byla zajištěna směnkou. Žalovaný dlužníkovi poskytl finanční prostředky ve výši 68.483,-Kč, které měl dlužník uhradit v pravidelných měsíčních splátkách. Z důvodu prodlení byla pohledávka vymáhána v soudním řízení, žalovaný proto v přihlášce uplatnil i směnečný úrok a náklady na její vymáhání. Dále žalovaný uplatnil smluvní pokutu ve výši 50 % z výše půjčky. Při přezkumném jednání insolvenční správce pohledávky žalovaného (věřitele) co do pravosti v částce 116.895,-Kč popřel. Důvodem popření je skutečnost, že pohledávky byly ke dni jejich uplatnění v insolvenčním řízení dne 30.dubna 2014 v plném rozsahu promlčeny, neboť dne 18.srpna 2013 uplynula desetiletá promlčecí lhůta. Žalovaný navrhl, aby byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta. Právním důvodem vzniku první pohledávky byl nedoplatek jistiny dle smlouvy o revolvingové půjčce číslo 21044 ve výši 17.765,-Kč, směnečný úrok ve výši 28.747,-Kč a náklady řízení ve výši 15.447,-Kč. Celkem se jedná o pohledávku ve výši 61.959,-Kč (pohledávka číslo 1). Druhá pohledávka vznikla z titulu smluvní pokuty dle smlouvy o revolvingové půjčce číslo 21044 ve výši 32.167,-Kč a směnečného úroku ve výši 22.769,-Kč (pohledávka č. 2). Pohledávka byla žalovanému přiznána vykonatelným směnečným platebním rozkazem Krajského soudu v Hradci Králové. Dlužník povinnost uloženou směnečným platebním rozkazem nesplnil a dluh žalovanému řádně neuhradil, žalovaný proto podal dne 21. listopadu 2003 k vymožení pohledávky návrh na nařízení exekuce. Exekuce byla nařízena usnesením Okresního soudu v Liberci ze dne 13. února 2004, sp. zn. 45 Nc 7468/2003. Z těchto skutečností a ustanovení § 110 odst. 1 a § 112 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb. (občanského zákoníku) vyplývá, že pohledávka žalovaného nemůže být promlčena. Žalobce měl žalovaného vyzvat k řádnému doplnění přihlášky, toto však neučinil a pohledávku v celém jejím rozsahu nedůvodně popřel. Z vyjádření žalobce bylo zjištěno, že nepovažuje za možné uvádět skutečností týkající se zahájeného exekučního řízení až v incidenčním sporu, žaloba tak byla podána po právu. Ze smlouvy o revolvingové půjčce ze dne 12.2.2001 bylo zjištěno, že žalovaný se jako věřitel zavázal poskytnout dlužníkovi 70.000,-Kč a za poskytnutí půjčky se dlužník zavázal zaplatit věřiteli smluvní odměnu ve výši 17.850,-Kč. Půjčku se dlužník zavázal splatit v 18 měsíčních splátkách po 3.889,-Kč. Součástí smlouvy je ujednání o smluvní pokutě ve výši 50% z výše půjčky (bod 13.3). Z oznámení ze dne 7.7.2002 bylo zjištěno, že z důvodu neplnění závazků dlužníkem žalovaný jako věřitel, závazky dlužníka zesplatnil. Závazek vyčíslil jako dluh na jistině 46.665,-Kč, penalizační faktury 4.472,70 Kč a smluvní pokutu 35.000,-Kč. Ze směnky vlastní ze dne 12.2.2001 bylo zjištěno, že se dlužník zavázal zaplatit 7. července 2002 částku 86.137,-Kč. 580/2002-17 ze dne 2. května 2003 bylo zjištěno, že dlužníkovi byla uložena povinnost zaplatit žalovanému 86.137,-Kč s 6% úrokem p.a. od 8.7.2002 do zaplacení, náklady právního zastoupení ve výši 17.580,-Kč a soudní poplatek 3.450,-Kč, a to do tří dnů. Platební rozkaz nabyl právní moci ve výroku o jistině 31.5.2003 a ve výroku o nákladech řízení 12.6.2003. Dne 18.8.2003 byly údaje o právní moci a vykonatelnosti na platebním rozkaze vyznačeny. Ze spisu soudního exekutora Mgr. Martina Tunkla, Exekutorský úřad Plzeň-město, bylo zjištěno, že žalovaný se podáním ze dne 21.11.2003, doručeným soudu dne 1.12.2003, domáhal u Okresního soudu v Liberci nařízení exekuce. Jako povinného označil dlužníka, exekučním titulem je směnečný platební rozkaz Krajského soudu v Hradci Králové č.j. 33 Sm 580/2002-17 v plném rozsahu. Usnesením Okresního soudu v Liberci č.j. 45 Nc 7468/2003 ze dne 13.2.2004 byla ve věci nařízena exekuce a provedením exekuce byl pověřen Mgr. Martin Tunkl, soudní exekutor Exekutorského úřadu Plzeň-město. Ten do zahájení insolvenčního řízení dlužníka exekuci prováděl pod sp. zn. 094 EX 04353/03, posledním úkonem je exekuční příkaz ze dne 19.9.2012, který nabyl právní moci dne 5.10.2012 a kterým bylo rozhodnuto o provedení exekuce srážkami ze mzdy povinného. Z obsahu spisu nelze dovodit, že by žalovaný bránil průběhu exekučního řízení. Dne 1.1.2014 nabyl účinnosti zákon č. 89/2014 Sb. (občanský zákoník-o.z.). Dle § 3028 odst. 1 o.z. tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Dle § 3028 odst. 3 o.z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Ke skutečnostem rozhodným pro posouzení žaloby došlo před 1.11.2014, soud proto vycházel z občanského zákoníku ve znění účinném do 31.12.2013. Podle § 110 odst. 1 věty prvé zák. č. 40/1964 Sb. (občanský zákoník ve znění účinném do 31.12.2013-ob. zák.) bylo-li právo přiznáno pravomocným rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu, promlčuje se za deset let ode dne, kdy mělo být podle rozhodnutí plněno. Podle § 112 ob. zák. uplatní-li věřitel v promlčecí době právo u soudu nebo u jiného příslušného orgánu a v zahájeném řízení řádně pokračuje nebo je-li ohledně jeho práva zahájena mediace podle zákona o mediaci, promlčecí doba neběží od tohoto uplatnění po dobu řízení nebo od tohoto zahájení po dobu mediace. To platí i o právu, které bylo pravomocně přiznáno a pro které byl u soudu nebo u jiného příslušného orgánu navržen výkon rozhodnutí. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky v Liberci ze dne 22. dubna 2014, č.j. KSLB 86 INS 7584/2014-A-10, byl zjištěn úpadek dlužníka Václava Vlčka, soud povolil řešení úpadku oddlužením a insolvenčním správcem byl ustanoven žalobce. Žalovaný včas podanou přihláškou uplatnil svou pohledávku označenou jako P1 v souhrnné výši výši 65.959,-Kč (17.765,-Kč jako nedoplatek na jistině, 28.747,-Kč jako směnečný úrok a 15.447,-Kč jako náklady řízení) dle směnečného platebního rozkazu. Pohledávkou P1/2 uplatnil žalovaný 54.936,-Kč (32.167,-Kč jako nedoplatek na směnečné sumě smluvních pokut, 22.769,-Kč jako směnečný úrok) dle směnečného platebního rozkazu. Při přezkumném jednání dne 3.6.2014 insolvenční správce pohledávku popřel z důvodu promlčení s tím, že věřitel neuvedl a neprokázal, že by pohledávku exekučně vymáhal. Obsahuje-li přihláška pohledávky údaje, jež nezaměnitelným způsobem identifikují skutek (skutkový děj), na jehož základě věřitel přihlašuje svůj nárok (v peněžité formě) ale věřitel přihlašovatel pohledávky ani do skončení přezkumného jednání nevylíčil všechny skutečnosti významné pro posouzení, zda jde o pohledávku pravou, uplatněnou ve správné výši a ve správném pořadí, je to důvodem k popření pohledávky, nikoli důvodem k odstraňování vad přihlášky (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 29 Cdo 1089/2000 ze dne 30. ledna 2003). Námitku promlčení lze vznést kdykoli v průběhu řízení až do jeho pravomocného skončení (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 28 Cdo 2645/2009 ze dne 13. srpna 2009). Na základě shora citovaných rozhodnutí nepovažuje soud za důvodnou námitku žalobce, dle které není možné skutečnosti týkající se promlčení uvádět až v průběhu incidenčního řízení. Při posuzování žaloby vycházel soud z následujících skutečností. Mezi žalovaným a dlužníkem byl 12.2.2001 uzavřen závazkový vztah označený jako smlouva o revolvingové půjčce . Žalovaný v nalézacím řízení předložil směnku, na jejímž základě byl soudem vydán směnečný platební rozkaz (§ 175 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb.). Ten nabyl vůči dlužníkovi ve výroku o jistině právní moci dne 31.5.2003, vykonatelný se v této části stal 4.6.2003, ve výroku o nákladech řízení nabyl právní moci 12.6.2003 a vykonatelný se stal 16.6.2003. Návrh na nařízení exekuce byl žalovaným podán dne 1.12.2003, jako exekuční titul je uveden předmětný platební rozkaz. Ve vztahu k právu přiznanému citovaným směnečným platebním rozkazem je v exekučním řízení řádně pokračováno. Povinností soudu by bylo hodnotit, jaký typ smlouvy účastníci uzavřeli a v návaznosti na to určit, zda se otázka promlčení nároku žalovaného bude řídit občanským či obchodním zákoníkem. To je však nadbytečné za situace, kdy byla v nalézacím řízení předložena směnka. Zákon č. 191/1950 Sb., směnečný a šekový, upravuje promlčení v čl. I-§ 70, § 71, § 77, čl. III-§ 5, neobsahuje však úpravu všech otázek spojených s promlčením, mj. ani úpravu běhu promlčecí doby judikované směnečné pohledávky (tj. pravomocně přiznané v nalézacím řízení). Je proto nutné aplikovat obecnou právní úpravu. Pro závěr, zda se použije úprava obsažená v občanském zákoníku (§ 110 obč. zák.) nebo v obchodním zákoníku (§ 408 obch. zák.), je významná otázka, zda směnečné obligace mají z hlediska obecné úpravy závazkových vztahů povahu vztahů jen občanskoprávních, anebo zda jde i o vztahy obchodní. Směnka, ač může plnit rozmanité funkce a zajišťovat různé pohledávky, je v právní teorii obvykle definována jako dlužnický dokonalý cenný papír, jímž za předpokladu splnění přísných formálních náležitostí vzniká přímý, bezpodmínečný, nesporný a abstraktní závazek když se vystavení směnky zpravidla opírá o určitý důvod, vzniká ze směnky specifický (směnečný) právní vztah, jehož abstraktní charakter tkví v tom, že právní důvod (kauza) není pro jeho existenci významný a ze směnky nevyplývá. Směnečný závazek je přitom zcela samostatný a oddělený od případného závazku, který byl původem jeho vzniku. Vzhledem k tomu, že zákon nerozlišuje jednotlivé druhy směnek (právní teorie vymezuje rozdíly mezi směnkami pro soluto, pro solvendo a směnkami zajišťovacími), je třeba i v případě tzv. směnek zajišťovacích dovodit, že nejsou akcesorickým závazkem ve vztahu k závazku jinému; jde o prostředek zajištění a nikoli o zajišťovací závazek (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2008, sp.zn. 29 Odo 1141/2006, uveřejněný pod číslem 77/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek téhož soudu ze dne 22. 8. 2002, sp.zn. 25 Cdo 1839/2000 uveřejněný pod číslem 59/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). S ohledem na charakter směnečného závazku (bez ohledu na povahu účastníků směnečného závazkového vztahu nebo na povahu kauzální pohledávky), se proto otázky promlčení neupravené zákonem č. 191/1950 Sb., tedy i běh promlčecí doby judikované směnečné pohledávky, posoudí podle nejobecnější právní úpravy a tou je občanský zákoník. Byla-li tedy směnečná pohledávka přiznána pravomocným rozhodnutím v nalézacím řízení, použije se pro běh promlčení ustanovení § 110 obč. zák., a nikoliv ustanovení § 408 obch. zák. (usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 2.12.2010, sp. zn. 20 Cdo 436/2009). Promlčecí lhůta počala běžet nejdříve 31.5.2003 a dle § 110 občanského zákoníku by uplynula 31.5.2013. Tato promlčecí lhůta však neběží (je stavěna) dle § 112 občanského zákoníku ode dne 1.12.2003, kdy nejpozději podal žalovaný návrh na nařízení exekuce, když v tomto řízení řádně pokračuje. Pohledávkou P1/1 byl uplatněn nárok vyplývající z jistiny, směnečných úroků a nákladů řízení a pohledávkou P1/2 byla uplatněna smluvní pokuta a směnečné úroky. Protože ve směnečné sumě ( částce ve výši 86.137,-Kč) je obsažena vedle jistiny i smluvní pokuta, jak vyplývá z oznámení ze dne 7.7.2002, je nutno závěry o stavění promlčecí lhůty vztáhnout i na dílčí pohledávku označenou P1/2. Popření pravosti pohledávky z důvodu jejího promlčení tak nebylo důvodné a žaloba byla zamítnuta. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle speciálního ustanovení § 202 odst. 1 věty prvé zák. č. 182/2006 Sb., dle kterého ve sporu o pravost přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. jeho doručení, a to k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci.

V Liberci dne 2. října 2014 Mgr. Hana Ptáčková v. r. soudce Za správnost vyhotovení: Evgeniya Guk