86 ICm 1427/2015
ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY č. j. 86 ICm 1427/2015-20

Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Ptáčkovou ve věci žalobkyně Barlog Capital, a.s., identifikační číslo osoby 282 10 956, se sídlem Moulíkova 2238/1, Praha 5, proti žalované 1) KOPPA, v.o.s., identifikační číslo osoby 254 28 578, se sídlem Mozartova 679/21, Liberec, insolvenční správkyni žalované 2), a proti žalované 2) Marii Kopáčové, narozené 4. ledna 1944, bytem Jiráskova 304/12, Liberec, o určení, že pohledávka žalobce ve výši 57.392 Kč byla do insolvenčního řízení dlužníka, vedeného pod sp. zn. KSLB 86 INS 32722/2014, přihlášena po právu, t a k t o :

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Do insolvenčního řízení dlužníka vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci pod sp. zn. KSLB 86 INS 32722/2014 /2014 přihlásil žalobce pohledávku ve výši celkem 70.148 Kč. První dílčí pohledávka ve výši 40.384 Kč byla přihlášena jako jistina 22.610 Kč dle smlouvy o úvěru ze dne 23.09.2007 a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 17.774 Kč. Druhá dílčí pohledávka ve výši 29.764 Kč byla přihlášena jako smluvní pokuta. Obě pohledávky byly přihlášeny jako nevykonatelné. Insolvenčním správcem byla při přezkumném jednání dne 25. března 2015 popřena pravost první dílčí pohledávky ve výši 40.384 Kč a pravost druhé dílčí pohledávky do výše 17.008 Kč. Druhá dílčí pohledávka byla uznána do výše 12.756 Kč. Důvodem popření je promlčení nároku věřitele. Pohledávka byla zesplatněna k 1. únoru 2008, vymáhána byla v rozhodčím řízení. Rozhodčí nález byl ale vydán na základě netransparentně sjednané rozhodčí doložky. Dlužníkem byla pohledávka popřena ve stejném rozsahu a ze shodných důvodů. že jeho pohledávka ve výši 57.392 Kč byla do insolvenčního řízení dlužníka přihlášena po právu. Pohledávka žalobce za dlužníkem byla splatná k 1. únoru 2008. Ve věci byl dne 17. června 2010 vydán rozhodčí nález, rozhodčí řízení tak bylo zahájeno za běhu čtyřleté promlčecí lhůty. Pohledávka byla přiznána rozhodčím nálezem, nárok by se proto promlčel po marném uplynutí deseti leté lhůty, která počala běžet ode dne splatnosti pohledávky. Rozhodčí nález vydaný na základě neplatné rozhodčí doložky má účinky pravomocného rozhodnutí a nelze jej považovat za nicotný právní akt. Zahájení řízení i na základě neplatné rozhodčí doložky staví běh promlčecí lhůty. Pohledávky přiznané na základě neplatné rozhodčí doložky nejsou promlčeny, případné promlčení by bylo v rozporu s dobrými mravy. Ohledně těchto závěrů odkázal na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 104 VSPH 158/2014 a sp. zn. 104 VSPH 179/2014 a Krajského soudu v Ústí nad Labem.

Žalovaný navrhl, aby žaloba byla zamítnuta, nepožadoval náhradu nákladů řízení. Pohledávka žalobce byla zesplatněna k 1. únoru 2008, o nároku bylo vedeno rozhodčí řízení, výběr rozhodce se neuskutečnil dle transparentních pravidel. S ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu se jedná o absolutně neplatnou rozhodčí doložku, vydaný rozhodčí nález je nicotný, protože zde není dána pravomoc rozhodce pro projednání sporu. K rozhodčímu řízení tak nelze přihlédnout, nárok z pohledávky byl ke dni podání přihlášky, t.j. k 4. únoru 2015, promlčen.

Z přihlášky pohledávky žalobce do insolvenčního řízení dlužníka bylo ověřeno, že právní předchůdce žalobce uzavřel s dlužníkem dne 23. září 2007 smlouvu o úvěru. Pohledávka byla zesplatněna k 1. únoru 2008. Ve věci byl vydán rozhodčí nález. Rozhodčí doložka byla sjednána v čl. 12 obchodních podmínek, dle rozhodčí doložky spory vzniklé v souvislosti s úvěrovou smlouvou budou řešeny v rozhodčím řízení s vyloučením pravomoci obecných soudů rozhodcem, kterého jmenuje ROZHODČÍ A SPRÁVNÍ SPOLEČNOST a.s. Pohledávka byla přihlášena dne 4. února 2015.

Dne 1.1.2014 nabyl účinnosti zák. č. 89/2012 Sb. (nový občanský zákoník). Dle § 3028 odst. 3 věty prvé o.z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy.

Podle § 261 odst. 3 písm. d) zák. č. 513/1991. Sb. (obchodní zákoník ve znění účinném do 31.12.2013) se obchodním zákoníkem řídí bez ohledu na povahu účastníků obchodního závazkového vztahu smlouvy o úvěru.

Podle § 387 obchodního zákoníku právo se promlčí uplynutím promlčecí doby stanovené zákonem.

Podle § 392 odst. 2 obchodního zákoníku u práva na dílčí plnění běží promlčecí doba pro každé dílčí plnění samostatně. Stane-li se pro nesplnění některého dílčího závazku splatný závazek celý, běží promlčecí doba od doby splatnosti nesplněného závazku.

Podle § 397 obchodního zákoníku nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba čtyři roky.

Podle § 403 odst. 1 obchodního zákoníku promlčecí doba přestává běžet, jestliže věřitel zahájí na základě platné rozhodčí smlouvy rozhodčí řízení způsobem stanoveným v rozhodčí smlouvě nebo v pravidlech, jimiž se rozhodčí řízení řídí.

Insolvenční soud rozhodoval ve věci bez nařízení jednání (§ 161 odst.1i.z., § 115a o.s.ř.).

Žalobce nesporuje, že rozhodčí doložka uzavřená mezi právním předchůdcem žalobce a dlužnicí je neplatná. Protože se jedná o právní posouzení, byla platnost rozhodčí doložky hodnocena soudem, kdy soud dospěl k následujícím závěrům.

Mezi právním předchůdcem žalobce a dlužnicí byla dne 23. září 2007 uzavřena úvěrová smlouva, jejíž součástí je rozhodčí doložka (čl. 12 všeobecných obchodních podmínek). Dle rozhodčí doložky spory vzniklé v souvislosti s úvěrovou smlouvou budou řešeny v rozhodčím řízení s vyloučením pravomoci obecných soudů rozhodcem, kterého jmenuje ROZHODČÍ A SPRÁVNÍ SPOLEČNOST a.s. Z této rozhodčí doložky dovodil rozhodce Mgr. Veronika Fryšánková Šimínková svou pravomoc věc projednat a rozhodnout.

Daná rozhodčí smlouva byla tedy uzavřena ještě před účinností zákona č. 19/2012 Sb. (účinného od 01.04.2012), přičemž podle čl. II. bod 2. tohoto zákona se platnost rozhodčí doložky posuzuje podle zákona č. 216/1994 Sb. (zákon o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů-ZRŘ) ve znění účinném v době uzavření rozhodčí smlouvy.

Podle § 2 odst. 1 ZRŘ se strany mohou dohodnout, že o majetkových sporech mezi nimi, s výjimkou sporů vzniklých v souvislosti s výkonem rozhodnutí a incidenčních sporů, k jejichž projednání a rozhodnutí by jinak byla pravomoc soudu, má rozhodovat jeden nebo více rozhodců, anebo stálý rozhodčí soud (rozhodčí smlouva).

Dohoda o rozhodcích je upravena v § 7 a dohoda o stálém rozhodčím soudu v § 19 ZRŘ. Podle § 7 odst. 1 cit. zákona rozhodčí smlouva má zpravidla určit počet i osoby rozhodců anebo stanovit způsob, jak počet i osoby rozhodců mají být určeny. Konečný počet rozhodců musí být vždy lichý. Podle § 7 odst. 2 cit. zákona nemá-li rozhodčí smlouva ustanovení podle odst. 1, jmenuje každá ze stran jednoho rozhodce a tito rozhodci volí předsedajícího rozhodce. Podle § 13 odst. 1 ZRŘ stálé rozhodčí soudy mohou být zřízeny pouze na základě zákona. Podle § 13 odst. 2 cit. zákona stálé rozhodčí soudy mohou vydávat své statuty a řády, které musí být uveřejněny v obchodním věstníku; tyto statuty a řády mohou určit způsob jmenování rozhodců, jejich počet a mohou výběr rozhodců vázat na seznam vedený u stálého rozhodčího soudu. Statuty a řády mohou též určit způsob řízení a rozhodování i jiné otázky související s činností stálého rozhodčího soudu a rozhodců, včetně pravidel o nákladech řízení a odměňování rozhodců. měl být vždy závislý na vůli účastníků. Pokud rozhodčí činnost vykonávají rozhodčí soudy, jsou pro jejich fungování stanovena omezení spočívající v tom, že vedou statuty a řády, které jsou pro kontrolu uveřejňovány v obchodním rejstříku.

V daném případě však o výběru konkrétního rozhodce má rozhodnout třetí subjekt a to ROZHODČÍ A SPRÁVNÍ SPOLEČNOST, a.s., který není stálým rozhodčím soudem. Takovéto nastavení podmínek pak vzbuzuje důvodné pochybnosti o nezávislém a nestranném řešení sporu, a je proto v rozporu se zákonem o rozhodčím řízení (shodně rozhodnutí velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11.05.2011, sp.zn. 31 Cdo 1945/10, dále rozhodnutí sp. zn. 32 Cdo 4923/20110 ze dne 31.05.2011). Zásadou smluvní autonomie nelze negovat zákonu odporující ujednání rozhodčí doložky, která ohrožuje ochranu práv a oprávněných zájmů jedné ze stran.

Krajský soud tedy má za to, že rozhodčí doložka uzavřená mezi účastníky dne 23. září 2007 je absolutně neplatná pro rozpor s výše uvedenými ustanoveními ZRŘ podle § 39 občanského zákoníku (zák. č. 40/1964 ve znění účinném do 31.12.2013).

Při posuzování běhu promlčecích lhůt vycházel soud z následujících skutkových zjištění.

Úvěrová smlouva uzavřená mezi právním předchůdcem žalobce a dlužníkem dne 23. září 2007 je smlouvou spotřebitelskou a byla zesplatněna k 1. únoru 2008. Běh promlčecí lhůty je i v případě spotřebitelské smlouvy podřízen režimu obchodního zákoníku (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24.07.2012, sp. zn. 32 Cdo 3337/2010). Čtyřletá promlčecí lhůta tak počala běžet 2. února 2008. Následně bylo zahájeno rozhodčí řízení, dne 17. června 2010 byl vydán rozhodčí nález. Do insolvenčního řízení dlužníka byla pohledávky přihlášena 4. února 2015.

Bylo-li právo plynoucí z obchodního závazkového vztahu pravomocně přiznáno v soudním nebo rozhodčím řízení, promlčuje se ve smyslu ustanovení § 408 odst. 1 obch. zák. za 10 let ode dne, kdy promlčecí doba počala poprvé běžet (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.11.2003, sp. zn. 20 Cdo 1595/2002). V případě nároku přiznaného na základě platné rozhodčí doložky by promlčecí lhůta k uplatnění pohledávky věřitele uplynula 1. února 2018. Rozhodčí nález byl ale vydán v řízení, vedeném na základě absolutně neplatné rozhodčí doložky, jak je zdůvodněno výše. Soudem proto bylo hodnoceno, zda má i rozhodčí nález vydaný na základě neplatné rozhodčí doložky účinky pravomocného rozhodnutí.

Pravomoc rozhodce k vydání rozhodčího nálezu je založena rozhodčí smlouvou. Materiálně vykonatelný pak může být pouze takový rozhodčí nález, který byl vydán rozhodcem, jenž k tomu měl pravomoc. Není-li spor rozhodován rozhodcem, jehož výběr se uskutečnil podle transparentních pravidel, nemůže být akceptovatelný ani výsledek takového rozhodování (rozhodnutí Ústavního soudu sp.zn. IV. ÚS 2735/11 ze dne 03.04.2012 a sp.zn. III. ÚS 1624/12 ze dne 27.09.2012). Takový rozhodčí nález není způsobilým exekučním titulem ve smyslu § 40 odst. 1 písm. c) exekučního řádu, podle něhož by mohla být nařízena exekuce (usnesení Nejvyššího soudu 26 Cdo 4657/2014 ze dne 8. dubna 2015).

Dle stávající judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu nelze akceptovat výsledek rozhodčího řízení, vedeného na základě neplatné rozhodčí doložky, právo přiznané takovým rozhodčím nálezem nelze vykonat. Jednotné rozhodování soudů zajišťuje Nejvyšší soud (§ 21 odst. 1 zák. č. 6/2002 Sb.), podepsaný soud změnu v judikatuře Nejvyššího a Ústavního soudu nezjistil. Soudu jsou známa citovaná rozhodnutí Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Ústí nad Labem, nejedná se ale o rozhodnutí, kterými by byl krajský soud vázán (§ 226 odst. 1 o.s.ř.).

Soud proto dospěl k závěru, že předmětný rozhodčí nález nemá účinky pravomocného rozhodnutí a na běh promlčecí lhůty tak neměl žádný vliv. Promlčecí lhůta počala běžet 2. února 2008 a marně uplynula 1. února 2012. Přihláška pohledávky věřitele za dne 4. února 2015 byla podána po marném uplynutí promlčecí lhůty a námitka promlčení je tak důvodná.

Při posuzování námitky, dle které je námitka promlčení v rozporu s dobrými mravy, vycházel soud z následujících skutečností.

Otázkou platnosti rozhodčích doložek se Nejvyšší soud zabýval již v rozsudku sp. zn. 32 Cdo 2312/2007, kdy přisvědčil právnímu názoru, jejž zaujal Vrchní soud v Praze ve svém usnesení ze dne 28. května 2009, sp. zn. 12 Cmo 496/2008, uveřejněným pod č. 45/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek s následující právní větou: "Pokud rozhodčí smlouva neobsahuje přímé určení rozhodce ad hoc, anebo konkrétní způsob jeho určení, ale jen stanoví, že rozhodce bude určen jednou smluvní stranou ze seznamu rozhodců vedeného právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným ve smyslu § 13 zákona č. 216/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a že rozhodčí řízení bude probíhat podle pravidel vydaných touto právnickou osobou, pak je taková rozhodčí smlouva neplatná pro obcházení zákona." Opačný právní názor byl obsažen v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. července 2008, sp. zn. 32 Odo 2282/2008. Velký senát občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu se ve své sjednocovací rozhodovací činnosti odchýlil od právního názoru vysloveného v usnesení téhož soudu ze dne 31. července 2008, sp. zn. 32 Cdo 2282/2008, a to usnesením ze dne 11. května 2011, sp. zn. 31 Cdo 1945/2010.

Ze shora uvedeného přehledu judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že již v květnu 2009 bylo zřejmé, že otázka platnosti sjednané rozhodčí doložky je minimálně sporná, na jisto byl tento závěr postaven v důsledku rozhodnutí Nejvyššího soudu z 11. května 2011. Žalobce tak byl se skutečností, že jím (jeho právním předchůdcem) sjednaná rozhodčí doložka je absolutně neplatná, seznámen před marným uplynutím promlčecí lhůty podle obchodního zákoníku (ta uplynula 1. února 2012). Měl tedy možnost v období od 11. května 2011 do 1. února 2012 uplatnit nárok z předmětné úvěrové smlouvy u soudu. Za této situace nelze shledat vznesenou námitku promlčení za rozpornou s dobrými mravy.

Pohledávka žalobce byla do insolvenčního řízení dlužníka přihlášena po marném uplynutí promlčecí doby, námitka povinné osoby tak byla shledána důvodnou a právo na plnění proto nemůže být přiznáno soudem (§ 388 odst. 1 obchodního zákoníku). Námitka promlčení nebyla shledána v rozporu s dobrými mravy. Žaloba proto byla žaloba zamítnuta. vynaložené náklady (§ 163 i.z., § 142 odst. 1 o.s.ř.). Žalovaný insolvenční správce náhradu nákladů řízení nepožadoval, žalované dlužnici v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly. Soud proto žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení, k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky v Liberci.

V Liberci dne 27. listopadu 2015

Mgr. Hana Ptáčková v. r. soudce Za správnost vyhotovení: Mgr. Kristýna Cabalková