86 ICm 1199/2015
ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

č. j. 86 ICm 1199/2015-C1-7

Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Ptáčkovou ve věci žalobce JUDr. Davida Te rmera, identifikační číslo osoby 405 82 779, se sídlem Opatovická 24/156, Praha 1, insolvenčního správce dlužnice Hany Špoulové, narozené 10. října 1972, bytem Tř. T. G. Masaryka 825, Nový Bor, proti žalovanému Jindřichu Krausemu, narozenému 9. dubna 1968, bytem Tř. T. G. Masaryka 825, Nový Bor, s doručovací adresou Janovice v Podještědí 50, Janovice v Podještědí, zastoupenému Mgr. Štěpánem Brunclíkem, advokáte m se sídlem Petrská 1136/12, Praha 1, o odpůrčí žalobě, t a k t o :

I. Určuje se, že právní úkon dlužnice a to smlouva ze dne 24. dubna 2013, kterou byl spoluvlastnický podíl dlužnice o velikosti 1/2 k nemovitostem pozemku parc. č. st. 20, jehož součástí je stavba č.p.50, poze mku parc. č. st. 120, jehož součástí je stavba bez č.p./č.e.(jiná st.), poze mku parc. č. 40 a poze mku parc. č.48/8, zapsaným na LV 37, vedené m u Katastrálního úřadu pro Liberecký kraj, katastrální pracoviště Libe rec, obec a katastrální úze mí Janovice v Podještědí, převeden na žalovaného, je vůči insolvenčním věřitelům dlužnice právně neúčinný.

II. Žádný z účastníků ne má právo na náhradu nákladů řízení.

Od ůvo d ně n í:

Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že právní úkon dlužnice a to převod ve výroku uvedených nemovitostí na žalovaného smlouvou ze soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci ze dne 14. ledna 2015 č. j. KSLB 86 INS 33688/2014-A-7 byl zjištěn úpadek dlužnice. Dlužnice darovací smlouvou ze dne 24. dubna 2013 převedla nemovitý majetek a to spoluvlastnický podíl ve výši 1/2 předmětných nemovitostí na osobu blízkou. Převod byl bezúplatný a tím jím byla zkrácena možnost uspokojení věřitelů ve smyslu § 235 i.z. Zároveň se jedná o úkon bez přiměřeného protiplnění ve smyslu § 240 i.z.. V době převodu spoluvlastnického podílu byla dlužnice v úpadku, což vyplývá z obsahu přihlášených pohledávek. Tvrzen byl zároveň úmysl dlužnice zkrátit věřitele ve smyslu § 242 i.z. a to s ohledem na závazky dlužnice. Ta se zbavila svého jediného majetku a tím věřitelům znemožnila uspokojení pohledávek. U žalovaného jako bratra dlužnice zákon presumuje vědomí ohledně zkracujícího úmyslu dlužnice. Protože konkrétním žalobou napadeným úkonem byla darovací smlouva a ta je bezplatná, nejedná se o zvýhodňující právní úkon ve smyslu § 241 i.z. Navrhl, aby byl ohledně ceny předmětných nemovitostí vyhotoven znalecký posudek.

Žalovaný navrhl, aby byla žaloba zamítnuta. Darovací smlouvou ze dne 24. dubna 2013 byl spoluvlastnický podíl předmětných nemovitostí převeden na žalovaného, dlužnice je sestrou žalovaného. Předmětné nemovitosti nabyli žalovaný a dlužnice jako dědictví po prarodičích a převodem od jejich otce v roce 1986. Nemovitost (stavba) byla v této době neobyvatelná. Následně ji zhodnocovali žalovaný a otec dlužnice. O d roku 2003 nemovitost zhodnocoval pouze žalovaný, od roku 2010 v nemovitosti spolu s matkou žije. K nemovitosti má silné citové pouto. Od roku 2003 do roku 2013 žalovaný nemovitost rekonstruoval a investoval do ní finanční prostředky a vlastní práci. Dlužnice se na rekonstrukci nemovitosti nepodílela finančně ani svépomocí. Žalovaný požadoval po dlužnici polovinu nákladů, které do nemovitosti vložil, a to ve výši 276.266 Kč, druhou variantou byl převod spoluvlastnického podílu. Převod na žalovaného tak není právním úkonem bez přiměřeného protiplnění, neboť jednáním dlužnice bylo vyhověno ohledům slušnosti dle § 240 odst. 4 písm. c) i.z. Dlužnice nebyla v době převodu v úpadku, z faktur vyplývá dostatečný příjem. V době převodu nemovitostí měla dlužnice po splatnosti pohledávky ve výši 46.294 Kč, tyto pohledávky splácela. Dlužnice nejednala v úmyslu zkrátit věřitele. Převodem majetku se dlužnice vzdala břemene, neboť na předmětné nemovitosti by musela vynaložit značné finanční prostředky. Převod nemovitostí byl důsledkem jejich dlouhodobě nenarovnaných vztahů.

Ve vztahu k žalobcem tvrzenému úmyslně zkracujícímu úkonu dlužnice doplnil žalovaný tvrzení tak, že úmysl na straně dlužnice neexistoval, neboť s požadavkem na převod podílu přišel žalovaný, nejednalo se o iniciativu dlužnice. Žalovaný požadoval, aby byly jejich vzájemné vztahy vyřešeny již v roce 2012, s ohledem na postoj matky byla smlouva uzavřena až na jaře 2013. Žalovaný se v době uzavření darovací smlouvy s dlužnicí stýkal sporadicky, v kontaktu prakticky nebyli. Sestry se na její finanční situaci dotazoval, v insolvenčním rejstříku vedena nebyla, o dluzích nic nevěděli ani rodiče žalovaného. Do nemovitosti investoval celkem 1.244.510,50 Kč, po sestře nepožadoval nic jiného, než aby vyhověla ohledům slušnosti. Navrhl, aby byl proveden důkaz listinami prokazujícími výši investic do předmětných nemovitostí od roku 2002 do roku 2013. Dále navrhl, aby byl proveden důkaz rozhodnutím ze dne 25. června 1986 č. j. D 50/86-13, notářským zápisem ze dne 30. září 1986 sp. zn. NZ 792/86, rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 27. října 1986, č. j. 10 Nc 584/86-9 a fakturami za období leden-duben 2013.

Ze smlouvy ze dne 24. dubna 2013 bylo zjištěno, že sourozenci Hana Špoudová a Jindřich Krause uzavřeli smlouvu označenou jako darovací. Obsahem smlouvy je projev vůle dárce Hany Špoulové darovat spoluvlastnický podíl k předmětným nemovitostem obdarovanému a převést na něj vlastnické právo. Obdarovaný dar přijal.

Z přihlášky pohledávky věřitele Vojenské zdravotní pojišťovny České republiky do insolvenčního řízení dlužnice (sp. zn. KSLB 86 INS 33688/2014) bylo zjištěno, že vykonatelná dílčí pohledávka (P 18/1) ve výši 31.272 Kč byla splatná od 29. října 2012. Pohledávka byla při přezkumném jednání zjištěna.

Z přihlášky pohledávky věřitele České správy sociálního zabezpečení do insolvenčního řízení dlužnice bylo zjištěno, že vykonatelná dílčí pohledávka (P 19/1) ve výši 8.022 Kč byla splatná od 17. září 2010. Pohledávka byla při přezkumném jednání zjištěna.

Z přihlášky pohledávky věřitele Mafin SE do insolvenčního řízení dlužnice bylo zjištěno, že věřitel má za dlužnicí mimo jiné pohledávku ve výši 7.000 Kč, splatnou 07.02.2013. Pohledávka byla při přezkumném jednání zjištěna.

Z přihlášky pohledávky věřitele LONDON LEGAL SOLUTIONS do insolvenčního řízení dlužnice bylo zjištěno, že dlužnice uzavřela 08.03.2013 půjčku ve výši 15.000 Kč a zavázala se půjčku spolu s úrokem vrátit do 08.04.2013. Pohledávka byla při přezkumném jednání zjištěna.

Ze soupisu majetkové podstaty dlužnice bylo zjištěno, že dlužnice nevlastní žádný hodnotný majetek. Z insolvenčního spisu dlužnice bylo dále zjištěno, že při schvalování povoleného oddlužení formou splátkového kalendáře vycházel soud z předpokladu, že pohledávky věřitelů budou uspokojeny v rozsahu 33%.

Z faktur vystavených dlužnicí v období leden 2013 až duben 2013 bylo zjištěno, že dlužnice v tomto období vystavila faktury za celkem 128.560 Kč. ( i.z.) neúčinnými jsou právní úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných.

Podle § 240 odst. 1 i.z. právním úkonem bez přiměřeného protiplnění se rozumí právní úkon, jímž se dlužník zavázal poskytnout plnění bezúplatně nebo za protiplnění, jehož obvyklá cena je podstatně nižší než obvyklá cena plnění, k jehož poskytnutí se zavázal dlužník.

Podle § 240 odst. 2 i.z,. právním úkonem bez přiměřeného protiplnění se rozumí pouze právní úkon, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku, nebo právní úkon, který vedl k dlužníkovu úpadku. Má se za to, že právní úkon bez přiměřeného protiplnění učiněný ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, je úkonem, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku.

Podle § 240 odst. 3 i.z. právnímu úkonu bez přiměřeného protiplnění lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, anebo v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch jiné osoby.

Podle § 240 odst. 4 písm. c) i.z. právním úkonem bez přiměřeného protiplnění není poskytnutí plnění, kterým bylo vyhověno ohledům slušnosti.

Podle § 241 odst. 1 i.z. zvýhodňujícím právním úkonem se rozumí právní úkon, v jehož důsledku se některému věřiteli dostane na úkor ostatních věřitelů vyššího uspokojení, než jaké by mu jinak náleželo v konkursu.

Podle § 242 odst. 1 i.z. odporovat lze rovněž právnímu úkonu, kterým dlužník úmyslně zkrátil uspokojení věřitele, byl-li tento úmysl druhé straně znám nebo jí se zřetelem ke všem okolnostem musel být znám.

Podle § 242 odst. 2 i.z. má se za to, že u úmyslně zkracujícího právního úkonu učiněného ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, byl dlužníkův úmysl této osobě znám.

Dne 15. prosince 2014 bylo zahájeno insolvenční řízení dlužnice, rozhodnutím soudu byl zjištěn úpadek dlužnice, bylo povoleno řešení úpadku oddlužením a následně bylo povolené oddlužení schváleno formou splátkového kalendáře s předpokladem uspokojení pohledávek věřitelů v rozsahu 33%. Dlužnice je nemajetná, jejím jediným hodnotným majetkem byl spoluvlastnický podíl k předmětným (ve výroku rozsudku uvedeným) nemovitostem, které vlastnila spolu s žalovaným. Žalovaný je bratrem dlužnice. Smlouvou ze dne 24. dubna 2013 projevila dlužnice vůli darovat spoluvlastnický podíl k předmětným nemovitostem žalovanému a převést na něj vlastnické právo, žalovaný dar přijal. V době převodu nemovitostí měla dlužnice závazky u Vojenské zdravotní pojišťovny České republiky, České správy sociálního zabezpečení, Mafin SE a LONDON LEGAL SOLUTIONS, přičemž závazky prvních tří věřitelů v celkové výši 46.294 Kč byly po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti. Pohledávka věřitele Vojenské zdravotní pojišťovny České republiky byla splatná v říjnu 2012, pohledávka věřitele České správy sociálního zabezpečení byla splatná v září 2010. V období tří měsíců před uzavřením darovací smlouvy vystavila dlužnice faktury v celkové výši 128.560 Kč. Spoluvlastnický podíl předmětných nemovitostí byl převeden na základě návrhu žalovaného. Majetkovou situaci dlužnice žalovaný v době převodu zjišťoval dotazem na dlužnici a jejich rodiče, nahlížel do insolvenčního rejstříku, žádné poznatky o existenci dluhů dlužnice a jejich výši k dispozici neměl.

Neúčinnost právních úkonů dle § 235 odst. 1 věty první insolvenčního zákona insolvenční zákon vykládá jen prostřednictvím ustanovení § 240 až § 242 insolvenčního zákona. Podle ustanovení § 235 až § 243 insolvenčního zákona tak lze odporovat jen těm právním úkonům dlužníka, jež jsou taxativně vypočteny v ustanoveních § 240 až § 242 insolvenčního zákona (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2014, sp. zn. 29 Cdo 677/2011).

Soud tak na prvním místě hodnotil, zda žalobou napadený právní úkon dlužnice, a to smlouva, kterou byl spoluvlastnický podíl k předmětným nemovitostem převeden na žalovaného, je právním úkonem bez přiměřeného protiplnění ve smyslu § 240 i.z.. Vycházel přitom z obsahu písemné smlouvy ze dne 24. dubna 2013, kterou hodnotil dle obsahu a právního důvodu vzniku závazku.

Ve smlouvě dlužnice písemně projevila svou vůli bezplatně převést vlastnické právo k spoluvlastnickému podílu na žalovaného, žalovaný předmět smlouvy přijal. Podle obsahu a vyjádřené kauzy se jedná o smlouvu darovací. Obsah předmětné smlouvy je pro posouzení věci rozhodný, soudem proto pro nadbytečnost již nebyly zjišťovány a hodnoceny okolnosti, které dlužnici a žalovaného k uzavření smlouvy vedly. Ze shodného důvodu byl zamítnut návrh žalovaného na provedení důkazu listinami, týkajícími se výše investic žalovaného do předmětných nemovitostí. Převáděny byly obyvatelné nemovitosti, tedy určitá majetková hodnota. Pro posouzení účinnosti právního úkonu není rozhodné, jaká byla přesná hodnota převáděného spoluvlastnického podílu, z tohoto důvodu byl zamítnut pro nadbytečnost návrh žalobce na provedení důkazu znaleckým posudkem, kterým by byl spoluvlastnický podíl oceněn. se dlužnice poskytla žalovanému plnění bezúplatně.

Dlužnice a žalovaný jsou osoby blízké, zákon obsahuje vyvratitelnou právní domněnku, dle které úkon ve prospěch osoby blízké je úkonem, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku. Žalovaný k prokázání tvrzení, že dlužnice v době převodu podílu v úpadku nebyla, předložil faktury z období leden až duben 2013. Jedná se o listiny vystavené dlužnicí, které nejsou samy o sobě způsobilé prokázat, že dlužnice nebyla v rozhodné době v úpadku. Z obsahu insolvenčního spisu navíc vyplývá, že v době převodu nemovitostí měla dlužnice více věřitelů, peněžité závazky více než 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky nebyla schopna plnit (konkrétně pohledávky věřitelů Vojenské zdravotní pojišťovny České republiky a České správy sociálního zabezpečení).

V době uzavření smlouvy tak již byla dlužnice v úpadku ve smyslu § 3 i.z. K úkonu došlo ve lhůtě tří let před zahájením insolvenčního řízení.

Převod podílu na žalovaného s ohledem na majetkové poměry dlužnice a předpokládaný rozsah uspokojení pohledávek jejích věřitelů v insolvenčním řízení nelze ve vztahu k věřitelům hodnotit jako příležitostný dar v přiměřené výši nebo plnění, kterým by bylo vyhověno ohledům slušnosti. Nejedná se tak o úkon zahrnutý v negativním vymezení skutkové podstaty neúčinných právních úkonů bez přiměřeného protiplnění.

Ze shora uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že právní úkon dlužnice a to darovací smlouva ze dne 24. dubna 2013, kterou byl spoluvlastnický podíl k předmětným nemovitostem převeden na žalovaného, je vůči insolvenčním věřitelům dlužnice právně neúčinný (§ 240 i.z.). Žalobě proto bylo vyhověno (výrok I. rozsudku).

Ve věci byl plně úspěšný žalobce, měl by proto dle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Žalobce náhradu nákladů řízení výslovně nepožadoval, soud proto žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal (výrok II. rozsudku).

Pro úplnost je nutno doplnit, že s ohledem na výše rozvedený a zhodnocený obsah smlouvy ze dne 24. dubna 2013 nedospěl soud k závěru, že se jedná o zvýhodňující právní úkon ve smyslu § 241 i.z.

K převodu spoluvlastnického podílu došlo na základě návrhu žalovaného, nelze proto dovodit, že se jedná o úmysl dlužníka zkrátit uspokojení věřitelů ve smyslu § 242 i.z.. Žalovaný vyvinul k zjištění finanční situace dlužnice přiměřenou aktivitu, při jeho negativních zjištěních ze strany rodiny a z obsahu insolvenčního rejstříku není důvod pro zpochybnění platnosti předmětné smlouvy.

Soudem byl dále zamítnut návrh na provedení dokazování listinami a to rozhodnutím ze dne 25. června 1986 č. j. D 50/86-13, notářským zápisem ze dne 30. září 1986 sp. zn. NZ 792/86 a rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 27. října 1986, č. j. 10 Nc 584/86-9, neboť tyto listiny se týkají nebytí vlastnictví předmětných nemovitostí dlužnicí, tato skutečnost však vyplývá z výpisu z katastru nemovitostí a další dokazování je nadbytečné.

P o u č e n í : Proti tomuto rozs udku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení, k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky v Liberci.

v Liberci dne 20. listopadu 2015

Mgr. Hana Ptáčková v. r. soudkyně Za správnost vyhotovení: Martina Balatková