85 ICm 1074/2015
čj. 85 ICm 1074/2015-52 (KSUL 85 INS 33834/2014)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Jáchymem Oswaldem v právní věci žalobce Institut pro řešení úpadku v.o.s., IČO: 01781448, se sídlem Na Spravedlnosti 121, 530 02 Pardubice, insolvenčního správce dlužníka Pavla anonymizovano , anonymizovano , trv. bytem Mlýnská 458, 403 31 Ústí nad Labem, proti žalovanému Mgr. Kamilu Košinovi, IČO: 43876439, soudnímu exekutorovi se sídlem Zdíkov 79, 384 73 Stachy, o žalobě o popření pravosti vykonatelné pohledávky

takto:

I. Určuje se, že pohledávka přihlášená věřitelem č. 12 Mgr. Kamilem Košinou, IČO: 43876439, soudním exekutorem se sídlem Zdíkov 79, 384 73 Stachy, vedená pod poř. č. P15, do insolvenčního řízení ve věci dlužníka Pavla anonymizovano , nar. 04. 05. 1987, trvale bytem Mlýnská 458, 403 31 Ústí nad Labem, vedeného Krajským soudem v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 85 INS 33834/2014, ve výši 2.865,-Kč jako pohledávka nezajištěná a vykonatelná, není pohledávkou přihlášenou po právu.

II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou Krajskému soudu v Ústí nad Labem dne 13.03.2015 se žalobce Institut pro řešení úpadku v.o.s., IČO: 01781448, se sídlem Na Spravedlnosti 121, 530 02 Pardubice, insolvenční správce dlužníka Pavla anonymizovano , anonymizovano , trv. bytem Mlýnská 458, 403 31 Ústí nad Labem, (dále jen dlužník ), domáhal proti žalovanému Mgr. Kamilu Košinovi, IČO: 43876439, soudnímu exekutorovi se sídlem Zdíkov 79, 384 73 (KSUL 85 INS 33834/2014)

Stachy, určení, že pohledávka žalované přihlášená do insolvenčního řízení vedeného pod sp. zn. KSUL 85 INS 33834/2014 vedená pod pořadovým číslem P-15 není po právu.

Žalobce v žalobě výslovně uvedl, že žalovaný dne 04. 02. 2015 přihlásil do insolvenčního řízení pohledávku za dlužníkem ve výši 2.865,-Kč, která představuje dosud nevymoženou náhradu nákladů exekučního řízení. Žalovaný tuto pohledávku přihlásil jako vykonatelnou. Dne 04. 03. 2015 se konalo přezkumné jednání, na kterém žalobce popřel pohledávku žalovaného v celé výši. Svůj právní názor žalobce odůvodňuje tak, že pohledávka nevznikla, protože nebyl vydán pravomocný příkaz k náhradě nákladů exekuce.

Žalobce na svoji podporu uvádí, že pohledávka z titulu náhrady nákladů exekuce v exekučním řízení vzniká až okamžikem nabytí právní moci příkazu soudního exekutora k náhradě nákladů exekuce. Jde tedy o nárok procesní, jež lze srovnat například s nárokem úspěšné strany sporu v občanskoprávním řízení na náhradu tohoto řízení, který rovněž vzniká až právní moci rozhodnutí soudu o náhradě nákladů řízení. Pohledávka náhrady nákladů v exekučním řízení vzniká obdobně teprve na základě rozhodnutí soudního exekutora obsaženého v příkazu k úhradě nákladů exekuce. Žalobce tento právní názor opírá rovněž i o konstantní judikaturu soudů vyšších instancí, kdy výslovně uvádí rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky, sp. zn. 32 Odo 529/2003 ze dne 28. 07. 2004. Rozhodnutí o nákladech oprávněného v exekuční řízení má konstitutivní charakter ve vztahu ke vzniku i výši takové pohledávky, jak plyne i z rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky, sp. zn. 20 Cdo 1932/2007).

Z výše uvedených důvodů má tedy žalobce za to, nebyl-li vydán soudním exekutorem příkaz k náhradě nákladů exekuce, obsahující rozhodnutí o náhradě nákladů, pohledávka žalovaného ve výši 2.865,-Kč představující náhradu nákladů exekuce nemohla vzniknout.

Žalovaný se k výzvě soudu k žalobě vyjádřil dne 28. 05. 2015, které bylo soudu doručeno dne 29. 05. 2015. Ve svém vyjádření žalovaný vyjadřuje svůj nesouhlas s právním názorem žalobce. Své stanovisko žalovaný opírá o skutečnost, že pověřením Okresního soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 54 EXE 554/2014 ze dne 26. 02. 2014, doložka provedení exekuce dne 29. 04. 2014, proti povinnému, tedy dlužníkovi, byl žalovaný pověřen nařízením a vedením exekuce.

Žalovaný ve svém vyjádření dále uvedl, že s ohledem na skutečnost, že během exekučního řízení byl usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem, č.j. KSUL 85 INS 33834/2014-7 ze dne 09. 01. 2015 zjištěn úpadek dlužníka, tedy povinného, přihlásil soudní exekutor dne 04. 02. 2015 do insolvenčního řízení svoji pohledávku ve výši 2.865,-Kč, a to zbytek nevymožených nákladů exekuce, konkrétně odměnu exekutora dle ust. § 6 odst. 3 vyhlášky č. 330/2001 Sb., a náhradu hotových výdajů dle ust. § 13 odst. 1 vyhlášky č. 330/2001 Sb., včetně DPH. Žalovaný dovozuje, že nárok na tuto odměnu mu fakticky vznikl již od okamžiku svého pověření, i když konkrétní výše je stanovena až příkazem k úhradě nákladů exekuce.

Žalovaný svůj právní názor dokládá mimo jiné i rozhodnutím Vrchního soudu v Praze sp. zn.: 103 VSPH 11/2011 ze dne 16. 03. 2011, dále rozsudek Krajského soudu v Praze č.j. 40 ICm 4017/2013-20 ze dne 05. 03. 2014. V odůvodnění těchto rozhodnutí se uvádí, že nařízení exekuce, potažmo pověření se vztahuje i na povinnost k úhradě nákladů exekuce), (KSUL 85 INS 33834/2014) kdy tento závěr oponuje právnímu názoru žalobce, insolvenčního správce, že pohledávka žalovaného soudního exekutora v částce 2. 865,-Kč představující náhradu nákladů žalovaného jako soudního exekutora, nevznikla vzhledem k té skutečnosti, že nebyl vydán pravomocný příkaz k úhradě nákladů exekuce, neboť nárok na tuto minimální odměnu a náhradu hotových výdajů, včetně DPH, soudnímu exekutorovi již de facto vznikl již samotným pověřením soudního exekutora k provedení exekuce. Samotný příkaz pouze určuje konkrétní výši nákladů exekuce dle okolností exekučního řízení. Soudní exekutor je tedy dle žalovaného v podstatě honorován za samotné pověření k provedení exekuce, aniž lze dopředu předjímat průběh exekuce.

Soud v této věci nařídil jednání na den 13. 04. 2016, z tohoto jednání se soudu řádně omluvili jak žalobce tak i žalovaný. Proto soud jednal bez účasti žalobce a žalovaného. Soud současně řízení zkoncentroval. Jelikož účastníci řízení žádné důkazy na podporu svých tvrzení nedoložili, soud rozhodl na základě listin a důkazů obsažených ve spise. Závěrem bylo jednání odročeno za účelem vyhlášení rozsudku na 20. 04. 2016.

Z obsahu spisu, a to i insolvenčního ve věci dlužníka je zřejmé, že dlužník podal insolvenční návrh k soudu dne 15. 12. 2014, dále je zřejmé, že žalovaný podal k soudu svoji přihlášku dne 04. 02. 2015, jako přílohu ke své přihlášce pohledávky žalovaný rovněž přiložil i pověření k provedení exekuce ze dne 26. 02. 2014. Tímto pověřením byl žalovaný soudní exekutor pověřen k provedení exekuce na majetek dlužníka, příkaz k náhradě nákladů exekuce soudní exekutor k přihlášce ani k svému vyjádření nepřiložil.

Soud tedy vyšel z následujících skutkových zjištění, a to, že žalovaný, soudní exekutor byl Okresním soudem v Ústí nad Labem usnesením sp. zn. 54 EXE 554/2014 ze dne 26. 02. 2014 pověřen k provedení exekuce na majetek povinného (dlužníka). Dlužník podal dne 15. 12. 2014 insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. O úpadku dlužníka byla rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem, č.j. KSUL 85 INS 33834/2014-A-7, KSUL 85 INS 33834/2014-B-1 ze dne 09. 01. 2015. Dne 04. 02. 2015 byla Krajskému soudu v Ústí nad Labem doručena přihláška pohledávky žalovaného ve výši 2.865.-Kč, kterou do insolvenčního řízení ve věci dlužníka žalovaný přihlásil zbylou část nevymožených nákladů exekuce.

Přezkumné jednání a schůze věřitelů se konalo dne 04. 03. 2015, na přezkumném jednání byla přihláška pohledávky žalovaného, která je vedena pod pořadovým číslem P-15 popřena co do pravosti v celé výši. Soud pro úplnost uvádí, že žalovaný tuto pohledávku přihlásil jako vykonatelnou a nezajištěnou. Následně byla soudu dne 13. 03. 2015 doručena žaloba insolvenčního správce, kterou se žalobce domáhá určení toho, že přihláška žalovaného přihlášena do insolvenčního řízení ve věci dlužníka vedena pod sp. zn. KSUL 85 INS 33834/2014 není přihlášena po právu.

Jelikož mezi účastníky řízení není sporu o skutkovém stavu věci, soud vyšel ze skutkového stavu věci doloženého z insolvenčního spisu ve věci dlužníka. Jádro sporu mezi účastníky řízení se týká čistě otázky aplikace práva a judikatury, která však v této otázce není jednotná.

Soud se však nejprve zabýval včasnosti podání žaloby a zjistil, že přezkumné jednání, na němž byla přihláška pohledávky žalovaného popřena, se konalo dne 04. 03. 2015 a že žaloba (KSUL 85 INS 33834/2014) byla žalobcem (insolvenčním správcem) soudu doručena dne 13. 03. 2015, tedy v zákonné 30 ti denní lhůtě, a proto včas.

Soud dále uvádí, že věc posouzení otázky nákladů exekuce v insolvenčním řízení není judikaturou dosud jednotně vyřešena, jelikož v judikatuře se objevují jak judikáty na podporu právního názoru žalobce (insolvenčního správce), tak i právní názory či závěry na podporu právního názoru žalovaného, soudního exekutora.

Soud má za to, že i když byl soudní exekutor pověřen k provedení exekuce, není možné pohledávku na náhradu nákladů exekuce možné bez pravomocného příkazu k náhradě nákladů exekuce přihlásit jako pohledávku vykonatelnou, neboť k tomu, aby mohla být jakákoli přihláška pohledávky do insolvenčního řízení přihlášena jako vykonatelná je nutná existence pravomocného rozhodnutí přikazující úhradu peněžité povinnosti, kterou do insolvenčního řízení přihlašuje, tedy v tomto případě pravomocného příkazu k náhradě nákladů exekuce. Pokud tento příkaz k náhradě nákladů exekuce vydán nebyl, nemůže se v tomto případě jednat o pohledávku vykonatelnou.

Ze spisu je navíc zřejmé, že žalovaný byl k provedení exekuce na majetek povinného Okresním soudem v Ústí nad Labem pověřen již dne 26. 02. 2014. Insolvenční návrh byl dlužníkem podán až dne 15. 12. 2014, což znamená, že žalovaný měl dost času (téměř 10 měsíců) na to, aby vydal příkaz k náhradě nákladů exekuce, který mohl nabýt právní moci, a tato pohledávka žalovaného by tedy byla pohledávkou vykonatelnou. Soud má za to, že žalovanému tedy do zahájení insolvenčního řízení skutečně nic nebránilo ve vydání příkazu k náhradě nákladů exekuce. Soud dodává, že kdyby se v průběhu exekučního řízení zjistilo, že náklady exekuce budou vyšší, mohl být vydán další příkaz k náhradě nákladů exekuce.

Z dosavadní činnosti je soudu známo, že soudní exekutoři (obecně) nejdříve po povinných vymáhají náhradu nákladů exekuce spolu se svými hotovými výdaji, popřípadě část vymožených částek použijí na úhradu svých nákladů a výdajů a další část zasílají oprávněným. Z vyjádření žalovaného je zřejmé, že tímto způsobem rovněž postupoval, neboť na náhradu nákladů exekuce vymohl částku 5.000,-Kč, z vyjádření žalovaného však již není zřejmé jakou částku z vymoženého plnění po povinném (dlužníku) zaslal oprávněnému, i když toto sdělení by bylo v dané věci irelevantní.

Soud se v této věci přiklání k názoru žalobce, že nárok na náhradu nákladů exekuce je nárokem procesním a pohledávka vzniká teprve pravomocným rozhodnutím soudu o přiznání náhrady nákladů jednomu z účastníků proti druhému. Rozhodnutí o nákladech řízení má tedy konstitutivní charakter (nejen vznik, ale i výše je závislá na rozhodnutí soudu, k tomu srov. unesení Nejvyššího soudu České republiky 20 Cdo 1932/2007 ze dne 30. 03. 2009).

Soud má za to, že výše uvedené soudní rozhodnutí lze analogicky vztáhnout i na náhradu nákladů exekuce. O náhradě nákladů exekuce soudní exekutor rozhoduje příkazem k náhradě nákladů exekuce, ve kterém je jejich rovněž poprvé exekutorem rovněž vyčíslena. Do doby vydání příkazu k náhradě nákladů exekuce tedy účastníci exekučního řízení netuší, jaká bude konkrétní jejich konečná výše. Z toho vyplývá, že by bylo předčasné dovozovat nárok na náhradu nákladů exekuce z pouhého pověření soudního exekutora k provedení exekuce, neboť není zřejmé, jak vysoké náklady v průběhu exekuce skutečně vzniknou. Výše nákladů (KSUL 85 INS 33834/2014) exekuce (alespoň předběžná) bude tedy zřejmá poté, co exekutor fakticky zahájí proces exekučního vymáhání pohledávky oprávněného po povinném.

Řešenou situaci lze přirovnal k postavení advokáta ustanoveného ex offo, který je rovněž soudem pověřen k obhajobě klienta. Jediný rozdíl je v tom, že soudní exekutor může vydat příkaz k náhradě nákladů exekuce i v průběhu exekučního vymáhání pohledávky po povinném, kdežto obhájce ustanovený ex offo až po pravomocném skončení věci, kdy soudu vyúčtuje jednotlivé úkony, které ve věci klienta jakožto jeho obhájce provedl, neboť ani obhájce ex offo dopředu netuší, jaké konkrétní výše náklady obhajoby v konkrétní projednávané věci dosáhnou, i když i obhájce ex offo zná paušální výši za úkon právní služby a je zřejmé, že některé úkony se v těchto věcech vyskytují vždy. Tudíž i nárok obhájce ex offo na náklady obhajoby je nárokem procesním, kdy o výši nákladů obhajoby, resp. o jejich přiznání v plné výši rozhoduje soud.

Soud si je vědom, že i v judikatuře je obsažen právní názor nastíněný žalovaným, soud má však za to, že z pouhého pověření k provedení exekuce nelze vyvozovat závěry o konkrétní výši nákladů exekuce, neboť ty budou zřejmé až v průběhu vymáhání pohledávky oprávněného soudním exekutorem po povinném. Kdyby tomu tak bylo, exekutoři by již od okamžiku svého pověření měli jistý nárok na minimální odměnu a náhradu nákladů exekuce, a to aniž by začali fakticky vymáhat pohledávku po povinných, což by dle názoru soudu vedlo ke zvýhodňování soudních exekutorů oproti jiným věřitelům.

Rozhodnutí o nákladech řízení (výroku II.) před soudem má své opodstatnění v § 142 odst. 1 o.s.ř., když ačkoliv žalobce měl ve věci plný úspěch, je současně z pozice insolvenčního správce v souladu s ust. § 11 odst. 2 písm. n) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, osvobozen od placení soudních poplatků. Žalobce navíc v toto řízení není právně zastoupen, žalobu podával v rámci svého obvyklého výkonu funkce insolvenčního správce, a lze tak usuzovat, že mu žádné náklady nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání do 15 dnů od dne doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem (§ 204 odst. 1 o. s. ř.).

V Ústí nad Labem dne 20. dubna 2016 Mgr. Jáchym Oswald v.r. samosoudce Za správnost vyhotovení: Jana Zimová