82 ICm 985/2016
č.j. 82 ICm 985/2016-13 (sp.zn. KSLB 82 INS 29073/2015)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka Liberec rozhodl soudkyní Mgr. Petrou Havlíčkovou ve věci žalobce Ing. Petra Kouby, IČ 727 50 294, se sídlem Nová Ves nad Nisou 450, 468 27 Nová Ves nad Nisou, insolvenčního správce dlužnice Valérie anonymizovano , anonymizovano , bytem Haškova 941/2, 460 01 Liberec, zastoupeného JUDr. Rudolfem Vaňkem, advokátem AK Vaněk a společníci, se sídlem Liberec 3, Měsíčná 256/2, PSČ 460 02, proti žalované Intrum Justitia Czech, s.r.o. IČ 272 21 971, Klimentská 1216/46, Nové Město, 110 00 Praha 1, o žalobě na určení pohledávky,

takto:

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá určení, že žalovaná nemá za dlužnicí Valérií anonymizovano , anonymizovano , bytem Haškova 941/2, 460 01 Liberec, pohledávku v částce 38 049 Kč přihlášenou pod č. P6/2 a pohledávku v částce 44 828,81 Kč přihlášenou pod č. P6/3, obě přihlášeny do insolvenčního řízení dlužnice vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci pod sp. zn. KSLB 82 INS 29073/2015, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. isir.justi ce.cz pokračování č.j.

Odůvodnění:

Žalobou se žalobce domáhá určení, že žalovaná nemá za dlužnicí Valérií anonymizovano , anonymizovano , bytem Haškova 941/2, 460 01 Liberec (dále jen dlužnice) pohledávku v částce 38 049 Kč přihlášenou do insolvenčního řízení dlužnice pod č. P6/2 a pohledávku v částce 44 828,81 Kč přihlášenou do insolvenčního řízení dlužnice pod č. P6/3.

Svoji žalobu opřel o následující tvrzení: Žalovaná přihlásila do insolvenčního řízení dlužnice pohledávky pod č. P6 v celkové výši 251 586,88 Kč, přičemž pohledávka P6/1 byla přihlášena jako vykonatelná dle platebního rozkazu vydaného Obvodním soudem pro Prahu 5 pod sp.zn. 15 C 317/2010. Pohledávky P6/2 a P6/3 byly přihlášeny jako vykonatelné dle rozhodčího nálezu ze dne 13.2.2013 vydaného Mgr. Michalem Wiedermannem. Na přezkumném jednání popřel žalobce pohledávky P6/2 a P6/3 z důvodu, že se jedná o smluvní pokuty sjednané v rámci dohody o uznání závazku a nikoliv v rámci úvěrové smlouvy. Dlužnici byl poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 117 900 Kč, pohledávka ve výši 120 939 Kč byla v roce 2010 postoupena na žalovanou. V době vydání rozhodčího nálezu měla dlužnice trvalý pobyt ve Slovenské republice, avšak v průběhu rozhodčího řízení jí na toto místo nebylo doručováno. Dohoda o uznání dluhu mezi dlužnicí a žalovanou není dle žalobce platně uzavřena, jelikož obsahuje ujednání v neprospěch spotřebitele. Dohoda byla uzavřena v době, kdy dlužnice nebyla schopna hradit spotřebitelský úvěr. Žalované tak muselo být zřejmé, že dlužnice neuhradí celou postoupenou pohledávku ve lhůtě 10 dnů ode dne podpisu dohody. Pro případ prodlení s úhradou celé pohledávky byla v dohodě sjednána smluvní pokuta ve výši 31 023,40 Kč, přičemž o tuto částku navýšená pohledávka měla být následně ze strany dlužnice splácena měsíčními splátkami ve výši 1 847 Kč. Podpisem dohody se tak postavení dlužnice zhoršilo, věřitel docílil navýšení pohledávky. Dohoda o uznání dluhu představuje nekalou obchodní praktiku, je rovněž lichevní povahy, přičemž je do značné míry pro běžného spotřebitele nesrozumitelná. Rozhodčí nález je dle názoru žalobce nepřezkoumatelný, předně důvodem vzniku závazku nemůže být dohoda o uznání dluhu, z níž rozhodce vycházel, přičemž zjevně neměl k dispozici úvěrovou smlouvu. Z odůvodnění rozhodčího nález nevyplývá, na základě čeho bylo dlužnici uloženo hradit smluvní pokutu. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby a k věci uvedla, že rozhodčí nález byl vydán dle platně sjednané rozhodčí doložky. pokračování č.j.

Pohledávka žalovaného je tak pohledávkou vykonatelnou, v důsledku čehož v souladu s ust. § 199 odst. 2 a 3 IZ nemůže být důvodem popření jiné právní posouzení, přičemž v žalobě může žalobce uplatnit pouze důvody, pro něž pohledávku popřel. Důvodem popření vykonatelné pohledávky mohou být pouze skutečnosti neuvedené dlužníkem v nalézacím řízení. Rozhodčí nález obsahuje právní posouzení, v důsledku čeho nemůže být jiné právní posouzení důvodem popěrného úkonu vykonatelné pohledávky. Žalovaná dále uvádí, že dominantní zásadou soukromoprávních vztahů je zásada autonomie vůle. Dlužnice se dostala do prodlení s hrazením svého závazku, v důsledku čehož vzniklo žalované právo na smluvní pokutu, která je legitimním zajišťovacím prostředkem. Smluvní pokuta má být posuzována z hlediska své funkce a její přiměřenosti vzhledem k celkovým okolnostem úkonu. K námitce žalobce, že rozhodčí nález nebyl dlužnici doručován na adresu trvalého pobytu, žalovaná namítá, že v dohodě o uznání dluhu jsou uvedeny dvě adresy, a to adresa trvalého pobytu a adresa korespondenční. Adresa trvalého pobytu má pouze evidenční charakter, přičemž žalovaná nemá přístup do centrální evidence obyvatel. Rozhodce doručoval na poslední známou adresu dlužnice. I rozhodčí řád Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR uvádí, že nesdělí-li strana po zahájení rozhodčího řízení změnu své adresy, je doručováno platně, je-li doručována na poslední známou adresu. Jelikož ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva na projednání věci vzdali, resp. s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 115a o. s. ř.), soud k projednání věci jednání nenařídil.

Soud se nejprve zabýval včasností a procesní legitimací účastníků řízení. Podle § 199 odst. 1 a 2 IZ insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu. Jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci. pokračování č.j.

Z insolvenčního spisu dlužnice vedeného u zdejšího soudu pod sp.zn. KSLB 82 INS 29073/2015 bylo zjištěno následující. Usnesením ze dne 11.1.2016 č.j. KSLB 82 INS 29073/2015-A-9 bylo rozhodnuto o úpadku dlužnice a insolvenčním správcem byl ustanoven žalobce. Podáním doručeným soudu dne 3.2.2016 přihlásila žalovaná za dlužnicí svoje pohledávky přihláškou evidovanou pod č. P6. Dne 26.2.2016 se u zdejšího soudu konalo přezkumné jednání, na němž žalobce popřel pohledávky žalované pod přihláškou P6/2 a P6/3 co do pravosti. Dlužnice pohledávku uznala. Pohledávka byla přezkoumána jako vykonatelná. Žaloba byla u soudu podána dne 29.3.2016, je tedy zřejmé, že byla podána včas. Žalobce (jako insolvenční správce) a žalovaná (jako insolvenční věřitel, který přihlásil pohledávku, jež byla popřena) jsou tedy procesně legitimováni k vedení sporu. Žaloba byla podána včas.

Z přihlášky pohledávky P6 bylo zjištěno, že žalovaná uplatnila přihláškou č. P6 tři vykonatelné pohledávky v celkové výši 251 586,88 Kč. Pod č. P6/2 byly přihlášeny pohledávky v celkové výši 38 049 Kč, kdy jistinu tvoří částka ve výši 31 023,40 Kč, příslušenství tvoří náklady řízení ve výši 6 485,60 Kč a rozhodčí poplatek ve výši 540 Kč. Pod č. P6/3 byla přihlášena pohledávka ve výši 44 828,81 Kč. Pohledávka je označena jako smluvní pokuta dle č.l. 7 odst. 7.2 písm. b) smluvních ujednání, přičemž je počítána z částky 31 023,40 Kč v rozsahu 0,15% denně od 8.11.2012 do 31.5.2014 a dále z částky 31 023,40 Kč v rozsahu 0,1% denně od 1.6.2014 do zaplacení.

Z protokolu z přezkumného jednání ze dne 26.2.2016 a seznamu přihlášených pohledávek bylo zjištěno, že žalobce popřel pohledávky P6/2 a P6/3 co do pravosti z důvodu, že ujednání o smluvní pokutě obsažené v dohodě o uznání dluhu nebylo sjednáno platně.

Z příloh přihlášky bylo zjištěno, že dne 13.11.2007 uzavřela dlužnice a společnost Santander Consumer Finance a.s. smlouvu č. 072016082, na jejímž základě bylo dlužnici poskytnuto 117 900 Kč na koupi automobilu. Dne 29.3.2010 uzavřela společnost Santander Consumer Finance a.s. a žalovaná smlouvu, na jejímž základě postoupila pohledávka za dlužnicí ve výši 117 763,07 Kč na žalovanou. Platebním rozkazem Obvodního soudu pro Prahu 5 č.j. 15 C 317/2010-68 ze dne 18.11.2010 bylo dlužnici uloženo uhradit žalované částku ve výši 117 763,07 Kč s úroky z prodlení, jakož i náklady řízení. Platební rozkaz nabyl právní moci dne 17.12.2010. Dne 6.9.2011 uzavřela dlužnice a žalovaná dohodu o uznání dluhu č. pokračování č.j.

1719247104 se splátkovým kalendářem. V dohodě je uvedeno, že žalovaná má za dlužnicí pohledávku ve výši 124 095,60 Kč. Nedílnou součástí dohody jsou smluvní ujednání uvedené v příloze dohody, přičemž příloha dohody je dlužnicí výslovně podepsána. V souladu s čl. 2.1 smluvních ujednání uznala dlužnice závazek ve výši 124 095,60 Kč s tím, že dle čl. 3.1 smluvních ujednání se jej zavázala uhradit do 10 dnů ode dne podpisu dohody. Pro případ prodlení s úhradou částky byla sjednána jednorázová smluvní pokuta uvedena pod bodem 14* ve výši 31 023,40 Kč. Součet smluvní pokuty a částky 124 095,60 Kč byl dle bodu 10* dohody označen jako tzv. konečný závazek, který měla dlužnice uhradit formou 84 měsíčních splátek ve výši 1 847 Kč. Dle čl. 7.1 ve spojení s čl. 7.2 písm. b) a c) bylo sjednáno, že dostane-li se dlužník do prodlení s úhradou splátky tzv. konečného závazku v délce přesahující 10 dnů, stává se celý konečný závazek splatný a věřiteli vzniká právo na smluvní pokutu ve výši 0,15% denně ze zbylého konečného závazku do zaplacení.

Z rozhodčí smlouvy uzavřené dne 6.9.2011 mezi žalovanou a dlužnicí bylo zjištěno, že strany se dohodly, že spory vzniklé z dohody o uznání dluhu č. 1719247104 budou řešeny v jednoinstančním a písemném řízení kterýmkoli z rozhodců, jemuž žalobce doručí žalobu. Mezi rozhodci byla uvedena advokátka JUDr. Eva Vaňková, vedená pod ČAK 4147, advokát Mgr. Marek Landsmann, vedený pod ČAK 4375, advokát Mgr. Michal Wiedermann, vedený pod ČAK 12662, advokát JUDr. Ing. Pavel Fabián, vedený pod ČAK 12434, Mgr. Kristýna anonymizovano , anonymizovano a JUDr. Aleš Popelka se sídlem Pardubice, třída Míru 92. U dlužnice byla uvedena adresa trvalého pobytu ve Slovenské republice a adresa kontaktní v České republice-Hejnice, Sídliště 536. V čl. II. bylo sjednáno, že rozhodce může žalovaného vyzvat k zaujetí písemného stanoviska k žalobě, přičemž neučiní-li tak žalovaný ve lhůtě 15 dnů, má se za to, že žalovaný nárok uznává. Lhůta se počítá ode dne následujícího po dni rozhodnutí. Rozhodce postupuje přiměřené dle § 114 b o.s.ř.

Z rozhodčího nálezu Mgr. Michala Wiedermanna ze dne 13.2.2013 vydaném pod č.j. R-P 7737/2012 bylo zjištěno, že dlužnici byla uložena povinnost zaplatit žalované do tří dnů od právní moci rozhodčího nálezu částku ve výši 31 023,40 Kč se smluvní pokutou ve výši 0,15% denně z dlužné částky od 8.11.2012 do zaplacení a náhradu nákladů rozhodčího řízení ve výši 7 025,60 Kč. Rozhodčí nález je opatřen doložkou právní moci ke dni 15.3.2013 a doložkou vykonatelnosti ke dni 19.3.2013. Z odůvodnění rozhodčího nálezu vyplývá, že jelikož pokračování č.j.se dlužnice na výzvu rozhodce nevyjádřila, rozhodl rozhodce dle č. II. smlouvy za přiměřeného užití § 114b o.s.ř rozhodčím nálezem pro uznání.

Na základě shora provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému zjištění:

Dne 13.11.2007 uzavřela dlužnice a společnost Santander Consumer Finance a.s. smlouvu č. 072016082, na jejímž základě byly dlužnici poskytnuty finanční prostředky ve výši 117 900 Kč. Dlužnice uzavřela smlouvu v postavení spotřebitele. Dne 29.3.2010 byla pohledávka společnosti Santander Consumer Finance a.s. za dlužnicí v tehdejší výši 117 763,07 postoupena na žalovanou. Platebním rozkazem Obvodního soudu pro Prahu 5 č.j. 15 C 317/2010-68 ze dne 18.11.2010 bylo dlužnici uloženo uhradit žalované částku ve výši 117 763,07 Kč s úroky z prodlení, jakož i náklady řízení. Platební rozkaz nabyl právní moci dne 17.12.2010. Dne 6.9.2011 uzavřela dlužnice s žalovanou dohoda č. 1719247104 se splátkovým kalendářem, jejíž nedílnou součástí byla tzv. smluvní ujednání uvedená v příloze, jež dlužnice výslovně podepsala. V souladu s čl. 2.1 smluvních ujednání uznala dlužnice pohledávku žalované ve výši 124 095,60 Kč s tím, že dle čl. 3.1 smluvních ujednání se jej dlužnice zavázala uhradit do 10 dnů ode dne podpisu dohody. Pro případ prodlení s úhradou částky 124 095,60 Kč do deseti dnů ode dne podpisu dohody byla sjednána jednorázová smluvní pokuta uvedena ve výši 31 023,40 Kč. Součet smluvní pokuty a částky 124 095,60 Kč byl dle dohody označen jako tzv. konečný závazek, který měla dlužnice uhradit formou 84 měsíčních splátek ve výši 1 847 Kč. Dle čl. 7.1 ve spojení s čl. 7.2 písm. b) a c) bylo sjednáno, že dostane-li se dlužník do prodlení s úhradou splátky tzv. konečného závazku v délce přesahující 10 dnů, stává se celý konečný závazek splatný a věřiteli vzniká právo na smluvní pokutu ve výši 0,15% denně ze zbylého konečného závazku do zaplacení.

Dne 6.9.2011 uzavřela žalovaná a dlužnice rozhodčí smlouvu, v níž se strany se dohodly, že spory vzniklé z dohody č. 1719247104 budou řešeny v jednoinstančním a písemném řízení kterýmkoli z rozhodců, jemuž žalobce doručí žalobu. Mezi rozhodci byla uvedena advokátka JUDr. Eva Vaňková, vedená pod ČAK 4147, advokát Mgr. Marek Landsmann, vedený pod ČAK 4375, advokát Mgr. Michal Wiedermann, vedený pod ČAK 12662, advokát JUDr. Ing. Pavel Fabián, vedený pod ČAK 12434, Mgr. Kristýna anonymizovano , anonymizovano a JUDr. Aleš Popelka se sídlem Pardubice, třída Míru 92. Jelikož dlužnice řádně nehradila své pokračování č.j.závazky vůči žalované, podala žalovaná návrh na vydání rozhodčího nálezu k Mgr. Michalu Wiedermannovi, jakožto jednomu z rozhodců uvedených v rozhodčí smlouvě. Citovaný rozhodce vydal dne 13.2.2013 rozhodčí nález pod č.j. R-P 7737/2012, jímž dlužnici uložil zaplatit žalované do tří dnů od právní moci nálezu částku ve výši 31 023,40 Kč se smluvní pokutou ve výši 0,15% denně z dlužné částky od 8.11.2012 do zaplacení a náhradu nákladů rozhodčího řízení ve výši 7 025,60 Kč. Rozhodčí nález je opatřen doložkou právní moci ke dni 15.3.2013 a doložkou vykonatelnosti ke dni 19.3.2013. Z odůvodnění rozhodčího nálezu vyplývá, že jelikož se dlužnice na výzvu rozhodce nevyjádřila, rozhodl rozhodce dle č. II. smlouvy za přiměřeného užití § 114b o.s.ř. rozhodčím nálezem pro uznání.

Žalovaná přihlásila za dlužníkem své pohledávky přihláškou evidovanou pod č. P6. Žalovaná uplatnila přihláškou č. P6 tři vykonatelné pohledávky, přičemž pohledávky P6/2 a P6/3 byly uplatněny dle rozhodčího nálezu vydaného v řízení pod č.j. R-P 7737/2012. Pod č. P6/2 byly přihlášeny pohledávky v celkové výši 38 049 Kč, kdy jistinu tvoří částka ve výši 31 023,40 Kč, příslušenství tvoří náklady řízení ve výši 6 485,60 Kč a rozhodčí poplatek ve výši 540 Kč. Pod č. P6/3 byla přihlášena pohledávka ve výši 44 828,81 Kč. Pohledávka je označena jako smluvní pokuta dle č.l. 7 odst. 7.2 písm. b) smluvních ujednání, přičemž je počítána z částky 31 023,40 Kč v rozsahu 0,15% denně od 8.11.2012 do 31.5.2014 a dále z částky 31 023,40 Kč v rozsahu 0,1% denně od 1.6.2014 do zaplacení. Dne 26.2.2016 se u zdejšího soudu konalo přezkumné jednání, na němž žalobce popřel pohledávky žalované pod přihláškou P6/2 a P6/3 co do pravosti z důvodu, že ujednání o smluvní pokutě bylo uzavřeno v rozporu se zákonem.

K posouzení platnosti rozhodčí smlouvy

V rámci insolvenčního řízení není přípustné komplexně přezkoumávat vykonatelnou pohledávku přiznanou pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu. Nesprávné právní posouzení věci, o které se pravomocné rozhodnutí opírá, důvodem popření pohledávky být nemůže. Uplatnit lze pouze takové skutečnosti, které dlužník v řízení předcházejícím vydání pravomocného rozhodnutí neuplatnil, a kdy takové rozhodnutí (zejm. z důvodu pasivity dlužníka) bylo vydáno na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu. Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. I. ÚS 199/11 ze dne 26.1.2012 formulovaném v poměrech exekučního řízení vyslovil závěr, že zákon č. 216/1994 S., o rozhodčím řízení a výkonu pokračování č.j.rozhodčích nálezu, nevylučuje, aby otázka (nedostatku) pravomoci rozhodce byla zkoumána i v exekučním řízení, a to bez zřetele k tomu, že povinný v rozhodčím řízení námitku nedostatku pravomoci zakládající se na neexistenci, neplatnosti nebo zániku rozhodčí smlouvy nenamítl.

Podle § 497 zákona č. 513/1991 Sb, obchodního zákoníku, dále obch. zák., smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

Podle § 262 odst. 4 obchodního zákoníku ve vztazích podle § 261 nebo podřízených obchodnímu zákoníku dohodou podle odstavce 1 se použijí, nevyplývá-li z tohoto zákona nebo ze zvláštních právních předpisů něco jiného, ustanovení této části na obě strany; ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele je však třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na její společné závazky se použijí ustanovení občanského zákoníku.

Podle § 55 odst. 1 zákona č. 40/194 Sb., občanského zákoníku, dále jen občan. zák., se smluvní ujednání spotřebitelských smluv nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práva, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní podstavení.

Podle § 56 odst. 1 občan. zák. spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

Smlouva o úvěru uzavřená dne 13.11.2007 mezi dlužnicí a společností Santander Consumer Finance a.s. byla sjednána jako smlouva o úvěru dle § 497 obch. zák., přičemž tato smlouva byla sjednána jako smlouva spotřebitelská, kdy dlužnice vystupovala jako spotřebitel a citovaná společnost jako dodavatel jednající v rámci své podnikatelské činnosti. Na tuto skutečnost nemělo vliv následné postoupení pohledávky na žalovanou a uznání dluhu ze strany dlužnice vůči žalované.

Podle § 516 odst. 1 a 2 zákona č. 40/1964, občanského pokračování č.j.zákoníku, Účastníci mohou dohodou změnit vzájemná práva a povinnosti. Nevyplývá-li z dohody nepochybně, že sjednáním nového závazku má dosavadní závazek zaniknout, vzniká nový závazek vedle dosavadního závazku, jsou-li pro jeho vznik splněny zákonem požadované náležitosti.

Podle § 323 odst. 1 věta první obchodního zákoníku uzná-li někdo písemně svůj určitý závazek, má se za to, že v uznaném rozsahu tento závazek trvá v době uznání.

Dohoda ze dne 1.6.2011 v sobě zahrnovala uznání postoupené pohledávky ze strany dlužnice vůči žalované dle ust. § 323 obch. zák. a zároveň kumulativní novaci dle § 516 zákona č. 40/1964, občanského zákoníku, kdy si strany sjednaly nové podmínky splácení a zajištění závazku prostřednictvím smluvní pokuty.

Platnost rozhodčí smlouvy soud posuzuje v řízení ex officio, bez ohledu na skutečnost, zda námitka nedostatku pravomoci rozhodce byla namítnuta v rozhodčím řízení. Jelikož uzavřená smlouva o úvěru byla sjednána jako smlouva spotřebitelská, posuzoval soud soulad sjednané doložky s právem na ochranu spotřebitele, zejména pak s ust. § 55 a § 56 občan. zák.

Soud dále posuzoval platnost rozhodčí smlouvy dle zákona č. 216/1994, o rozhodčím řízení, ve znění účinném do 29.12.2011 (dále jen ZRŘ).

Podle § 2 odst. 1 ZRŘ se strany mohou dohodnout, že o majetkových sporech mezi nimi, s výjimkou sporů vzniklých v souvislosti s výkonem rozhodnutí a incidenčních sporů, k jejichž projednání a rozhodnutí by jinak byla dána pravomoc soudu nebo o nichž to stanoví zvláštní zákon, má rozhodovat jeden nebo více rozhodců anebo stálý rozhodčí soud (rozhodčí smlouva).

Podle § 2 odst. 2 ZRŘ rozhodčí smlouvu lze platně uzavřít, jestliže strany by mohly o předmětu sporu uzavřít smír.

Podle § 2 odst. 3 písm. b) ZRŘ rozhodčí smlouva se může týkat všech sporů, které by v budoucnu vznikly z určitého právního vztahu nebo z vymezeného okruhu právních vztahů (rozhodčí doložka).

Podle § 7 odst. 1 ZRŘ rozhodčí smlouva má zpravidla určit počet i osoby rozhodců anebo stanovit způsob, jak počet pokračování č.j.i osoby rozhodců mají být určeny. Konečný počet rozhodců musí být vždy lichý.

Podle § 19 odst. 3 ZRŘ nedohodnou-li se strany jinak, je řízení před rozhodci ústní. Toto řízení je vždy neveřejné.

Rozhodčí smlouva uzavřená mezi dlužnicí a žalovanou stanovila, že veškeré spory vznikající z dohody o uznání dluhu č. 1719247104 a v souvislosti s ní budou rozhodovány v jednoinstančním písemném rozhodčím řízení jedním z šesti výslovně uvedených rozhodců a to tím, kterému žalobce doručí žalobu. Rozhodci byli označeni identifikačním číslem, číslem pod nímž jsou vedeni u České advokátní komory a sídlem, případně ti z rozhodců, kteří nebyli advokáty, byli označeni datem narození či sídlem, případně obojím.

Spor z dohody o uznání dluhu, kdy tato dohoda stanovila nové zajištění postoupené pohledávky a změnu podmínek jejího splácení, je sporem majetkovým, v rámci něhož je možné uzavřít smír. V tomto směru se tedy jedná o doložku, která je uzavřena v souladu s ust. § 2 ZRŘ. V rozhodčí doložce je jednoznačně určeno šest rozhodců oprávněných rozhodovat spor vzniklý z dohody a spory s ní související, přičemž výběr rozhodce je na té osobě, která podává žalobu, nikoli pouze na žalované. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že sjednaná rozhodčí smlouva je ujednáním o rozhodci ad hod a je dle § 7 odst. 1 ZRŘ platně sjednána.

V rozhodčí smlouvě dlužnice výslovně uvedla svoji korespondenční adresu v České republice, na níž ji rozhodce doručoval. Přestěhovala-li se dlužnice do Slovenské republiky, aniž by žalované či po zahájení rozhodčího řízení rozhodci sdělila svoji doručovací adresu v České republice, postupoval rozhodce správně, doručoval-li písemnosti, včetně rozhodčího nálezu na poslední známou adresu v České republice. Námitka žalobce, že rozhodčí nález nebyl řádně doručen, není na místě.

Podle § 199 odst. 2 IZ jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci.

Podle § 199 odst. 3 IZ může žalobce v žalobě podle odst. 1 uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel. pokračování č.j.

Jelikož soud dospěl k závěru, že rozhodčí nález byl vydán na základě platně sjednané rozhodčí smlouvy, přičemž nabyl právní moci, je sporná pohledávka pohledávkou vykonatelnou. Žalobce může uplatňovat pouze skutkové námitky, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání rozhodčího nálezu. V souladu se stávající judikaturou může žalobce uplatnit i námitku jiného právního posouzení, jestliže z pravomocného rozhodnutí příslušného orgánu, jímž byla pohledávka přiznána, žádné právní posouzení věci neplyne (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18.7.2013 pod sp.zn. 29 ICdo 7/2013). Insolvenčnímu soudu však nepřísluší zabývat se právním posouzením věci, a to i v případě, že rozhodčí nález byl zjevně vydán na základě nesprávného právního posouzení, jestliže rozhodnutí obsahuje jakékoli (kusé, málo srozumitelné nebo hrubě nepřesné) právní posouzení věci. Lhůta k vyjádření se k žalobě činila dle rozhodčí smlouvy 15 dní, přičemž bylo dohodnuto, že nevyjádří-li se žalovaná strana do 15 dní ode dne doručení, má se za to, že nárok uznává a rozhodce může vydat rozhodčí nález pro uznání. Rozhodce v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že jelikož se dlužnice na výzvu k podané žalobě ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení nevyjádřila, rozhodl rozhodčím nálezem pro uznání. Tento závěr rozhodce v sobě zahrnuje i úsudek, že přiznávaný nárok neodporuje právním předpisům a zkoumaný rozhodčí nález tak obsahuje právní posouzení (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. července 2013 sp. zn. 29 Cdo 392/2011).

Jelikož žalobce neuplatnil žádné skutkové námitky, nýbrž pouze námitky jiného právního posouzení, soud žalobu zamítl.

Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.

Žalovaná měla ve věci plný úspěch, avšak náhradu nákladů nepožadovala. S ohledem na tuto skutečnost rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení: Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání ve lhůtě 15 dnů od jeho doručení, a to písemně, dvojmo, k Vrchnímu soudu v Praze, prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem -pobočky Liberec. pokračování č.j.

Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny dobrovolně, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Liberci dne 3. června 2016

Mgr. Petra Havlíčková v. r. samosoudkyně Za správnost vyhotovení: Kateřina Palubová