82 ICm 59/2016
č.j. 82 ICm 59/2016-121 (sp.zn. KSLB 82 INS 2346/2015)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci rozhodl Mgr. Petrou Havlíčkovou, soudkyní, ve věci žalobce a2interier, s.r.o., IČ 48288519, sídlem Pod Krejcárkem 975/2, Praha 3, zastoupeného zmocněncem Milanem anonymizovano , anonymizovano , bytem Kramoly 21, Ústí nad Labem, proti žalovanému JUDr. Břetislavu Komanovi, IČ 11200138, se sídlem Bubenská 25, Praha 7, insolvenčnímu správci dlužníka-TILIA International, s.r.o., IČ 44567693, se sídlem Nám. Míru 720, Rychnov u Jablonce nad Nisou, o vyloučení movitých věci z majetkové podstaty dlužníka,

takto:

I. Žaloba, jíž se žalobce domáhá vyloučení movitých věcí- obráběcí centrum Morbidelli AUTHOR 500S AL 5421, rok výroby 2000; obráběcí centrum Busellato OPTIMA 4311 2521/A, rok výroby 1998; filtr Cipres PKTM-90 CZ; olepovací stroj Gabbiani 410, No. 392-039, rok výroby 1998; olepovací stroj IMA typ HKA, No. 18288, rok výroby 2000, formátovací pila Panhans 693, typ EURO 10, No. 1365, rok výroby 1993; formátovací pila Grigio; formátovací pila Holz Her 1205, rok výroby 1993; hydraulický lis CPC Bologna modello P.A.M.-3L, matr. No 101-361; vrtací isir.justi ce.cz stroj Mepla Meplamant 2500, z majetkové podstaty dlužníka TILIA International, s.r.o., IČ 44567693, se sídlem Nám. Míru 720, Rychnov u Jablonce nad Nisou, jehož insolvenční řízení je vedeno pod sp.zn. KSLB 82 INS 2346/2015 u Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka Liberec, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 900 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci rozsudku.

O d ů v o d n ě n í:

Žalobce se žalobou domáhá vyloučení movitých věcí-obráběcí centrum Morbidelli AUTHOR 500S AL 5421, rok výroby 2000; obráběcí centrum Busellato OPTIMA 4311 2521/A, rok výroby 1998; filtr Cipres PKTM-90 CZ; olepovací stroj Gabbiani 410, No. 392-039, rok výroby 1998; olepovací stroj IMA typ HKA, No. 18288, rok výroby 2000, formátovací pila Panhans 693, typ EURO 10, No. 1365, rok výroby 1993; formátovací pila Grigio; formátovací pila Holz Her 1205, rok výroby 1993; hydraulický lis CPC Bologna modello P.A.M.-3L, matr. No 101-361; vrtací stroj Hettich Bluemax; vrtací stroj Blum Minipres a vrtací stroj Mepla Meplamant 2500, (dále jen movité věci) z majetkové podstaty dlužníka TILIA International, s.r.o., IČ 44567693, se sídlem Nám. Míru 720, Rychnov u Jablonce nad Nisou (dále jen dlužník), jehož insolvenční řízení je vedeno pod sp.zn. KSLB 82 INS 2346/2015 u Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka Liberec. Svoji žalobu odůvodnil žalobce tím, že shora citované movité věci byly zahrnuty do soupisu majetkové podstaty cca 11 měsíců po zahájení insolvenčního řízení dlužníka, přičemž v návrhu na zahájení insolvenčního řízení uvedeny nebyly, v důsledku čehož nebyly vedeny ani v účetnictví dlužníka. Movité věci přešly do vlastnictví žalobce na základě smlouvy ze dne 1.6.2011, v níž jsou v čl. 11 uvedeny podmínky přechodu vlastnického práva, které žalobce splnil. Na jednání soudu žalobce doplnil, že smlouva obsahuje ujednání o dvou předkupních právech, kdy pouze předkupní právo uvedené v čl. 12 je časově omezeno.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby a uvedl, že v čl. 11 smlouvy bylo uvedeno pouze předkupní práva svědčící žalobci, které bylo dle čl. 12 smlouvy sjednáno s časovým omezením do 31.7.2011. Žalobce předkupní právo neuplatnil, tudíž na něho nepřešlo vlastnické právo. Smlouva o nájmu byla uzavřena na dobu určitou do 30.6.2011 s možností prodlužování. Dlužník ukončil nájemní vztah dopisem ze dne 31.12.2013, v němž mimo jiné vyzval žalobce k předání movitých věcí. Žalobce movité věci nevydal, a to ani na základě výzvy žalovaného ze dne 8.7.2015 a 8.10.2015.

Soud se nejprve zabýval včasností a legitimací účastníků.

Podle § 225 odst. 1 IZ osoby, které tvrdí, že označený majetek neměl být do soupisu zahrnut proto, že to vylučuje jejich právo k majetku nebo že tu je jiný důvod, pro který neměl být zahrnut do soupisu, se mohou žalobou podanou u insolvenčního soudu domáhat rozhodnutí, že se tento majetek vylučuje z majetkové podstaty.

Podle § 225 odst. 2 IZ žaloba musí být podána proti insolvenčnímu správci, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy osobě uvedené v odstavci 1 bylo doručeno vyrozumění o soupisu majetku, k němuž uplatňuje právo. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty insolvenčnímu soudu.

Z usnesení č.j. KSLB 82 INS 2346/2015-A-20 ze dne 7.4.2015 bylo zjištěno, že citovaným rozhodnutím zjistil soud úpadek dlužníků, prohlásil na majetek dlužníka konkurs a insolvenčním správcem ustanovil žalovaného. Žalovaný jako insolvenční správce je procesně legitimován k vedení sporu. Ze soupisu majetkové podstaty ze dne 15.12.2015 (č.l.B-44) bylo zjištěno, že shora citované movité věci jsou od 14.12.2015 zahrnuty v majetkové podstatě dlužníka, a to pod položkami m12-m23. Žaloba byla doručena dne 6.1.2016, tedy včas.

účastníci učinili nesporným následující tvrzení, tedy soud má za prokázané, že:

Dne 1.6.2011 byla mezi dlužníkem a žalobcem uzavřena smlouva, na jejímž základě přenechal dlužník žalobci do užívání movité věci uvedené v soupisu majetkové podstaty pod položkami m12-m23 na dobu od 1.6.2011 do 30.6.2011. Žalobce tyto věci užívá od června 2011 dosud, aktuálně jsou umístěny v podniku žalobce.

Z faktur č. 2107013 ze dne 7.6.2010, č. 2107014 ze dne 10.6.2010, č. 2107015 ze dne 11.6.2010 a č. 2107016 ze dne 11.6.2010, které byly vystaveny společností Setim s.r.o. vůči společnosti dlužníka, bylo zjištěno, že jejich předmětem je vyúčtování ceny za movité věci, které jsou předmětem této vylučovací žaloby. Celková cena činila 1 530 600 Kč. Žalobce na jednání soudu upozornil na skutečnost, že jedním dlužníka Jaroslav Vančura, přičemž společnost skončila v konkursu. K tomu soud konstatuje, že toto tvrzení je pravdivé, jelikož tato skutečnost vyplývá ze záznamů citované společnosti ve veřejném rejstříku a insolvenčním rejstříku.

Ze smlouvy uzavřené mezi dlužníkem a žalobcem dne 1.6.2011 na dobu od 1.6.2011 do 30.6.2011 bylo zjištěno, že smlouva o užívání mohla být prodlužována. Za užívání movitých věcí měl žalobce dlužníkovi uhradit do 3.6.2011 částku ve výši 40 000 Kč + DPH. V čl. 10 smlouvy bylo uvedeno, že po uplynutí doby je žalobce povinen předat dlužníkovi movité věci uvedené ve smlouvě. Soud se ztotožnil s tvrzením žalobce, že smlouva obsahovala ujednání o dvou předkupních právech. V čl. 11 bylo sjednáno předkupní právo žalobce na předmět užívání za částku 1 275 500 Kč + DPH, přičemž do této částky se měly započítávat platby za užívání věcí. V čl. 12 pak bylo sjednáno časově omezené předkupní právo na dobu určitou do 31.7.2011 za cenu ve výši 1 125 500 Kč + DPH se započítáním platby za užívání věcí na kupní cenu.

Z předložených dodatků ke smlouvě č. 1-33 a listin k nim předložených bylo zjištěno, že strany se opakovaně dohodly na prodlužování smlouvy o užívání věci za částku ve výši 40 000 Kč + DPH za měsíc, přičemž cena za užívání věcí byla částečně hrazena formou zápočtů pohledávek dlužníka a pohledávek žalobce a částečně bezhotovostní platbou. Tímto způsobem uhradil žalobce dlužníkovi částku ve výši 1 492 800 Kč. Samotné dohody o zápočtech však sami o sobě neprokazují oprávněnost pohledávek žalobce. Na základě posledního dodatku č. 33 byla smlouva o užívání věci prodloužena do 31.12.2013.

Z emailové korespondence ze dne 14.12.2012 mezi Ivanou Gajdošovou a Radkem Fišerem ze společnosti dlužníka bylo zjištěno, že zaměstnanec společnosti dlužníka sdělil jednatelce žalobce, že jestliže by žalobce uhradil dlužníkovi do 31.7.2011 částku ve výši 1 275 500 Kč + DPH poníženou o 100 000 Kč, byly by movité věci jeho. Jelikož se tak nestalo, je třeba, aby žalobce uhradil dlužníkovi částku ve výši 1 543 355 Kč včetně DPH, a budou stroje jeho. Žalobce k tomuto doplnil, že Radek Fišer byl ekonomem společnosti dlužníka.

Z pokladního dokladu ze dne 7.1.2014 soud zjistil, že na číslo účtu 0-962825329/0800 byla odeslána částka ve výši 42 955 Kč. Citované číslo účtu odpovídá číslu účtu společnosti dlužníka, na nějž odesílal žalobce platby za užívání věci.

Z listiny označené jako ukončení nájemního vztahu dle smlouvy o nájmu movitých věcí datované ke dni 30.12.2013 vyplývá, že dlužník, prostřednictvím svého jednatele, odeslal žalobci sdělení, že z důvodu opakovaného porušování podmínek smlouvy ve znění dodatků již nebude smlouva o užívání prodlužována. Dlužník vyzval žalobce, aby do 9.1.2014 odstavil movité věci z provozu a připravil je k odvozu. Listina je podepsána Jaroslavem Vančurou, jednatelem dlužníka.

Z emailu ze dne 15.1.2015 odeslaného Ivanou Gajdošovou, jednatelkou žalobce, bylo zjištěno, že žádala jednatele dlužníka o vystavení faktury na částku 42 955 Kč jako faktury za doplatek strojů.

Ze seznamu majetku předloženého dlužníkem soud zjistil, že dlužník neuvedl movitý majetek, jehož vyloučení je předmětem řízení, v seznamu svého majetku.

Z výzev žalovaného ze dne 8.7.2015 a 8.10.2015 bylo zjištěno, že žalovaný vyzval žalobce k předání movitých věcí.

Na základě shora provedených důkazů dospěl soud k následujícímu skutkovému zjištění:

Dne 1.6.2011 byla mezi dlužníkem a žalobcem uzavřena smlouva, na jejímž základě přenechal dlužník žalobci do užívání movité věci uvedené v soupisu majetkové podstaty pod položkami m12-m23 na dobu od 1.6.2011 do 30.6.2011 s možností prodloužení za částku ve výši 40 000 Kč + DPH měsíčně. V čl. 10 smlouvy bylo uvedeno, že po uplynutí doby je žalobce povinen předat dlužníkovi movité věci uvedené ve smlouvě. Smlouva o užívání byla pravidelně prodlužována prostřednictvím 33 dodatků, poslední dodatek prodloužil dobu užívání do 31.12.2013. Předchozím majitelem movitých věcí byla společnost Setim s.r.o., v níž jako jeden z jednatelů působil jednatel dlužníka. Na společnost Setim s.r.o. byl o několik let později prohlášen konkurs. Společnost dlužníka získala movité věci od společnosti Setim s.r.o. v roce 2010 za částku 1 530 600 Kč. Dle čl. 12 smlouvy ze dne 1.6.2011 vzniklo žalobci předkupní právo na předmět užívání za částku 1 125 500 Kč + DPH, přičemž do této částky se měly započítávat platby za užívání věcí. Předkupní právo bylo sjednáno na dobu určitou do 31.7.2011. V této lhůtě dlužník žalobce neinformoval o svém záměru prodat movité věci. Dle čl. 11 smlouvy ze dne 1.6.2011 vzniklo žalobci časově neomezené předkupní právo na předmět užívání za částku 1 275 500 Kč + DPH, přičemž do této částky se měly započítávat platby za užívání věcí. Za užívání věcí v období bezhotovostně a částečně formou zápočtů vzájemných pohledávek částku ve výši 1 492 800 Kč, přičemž v lednu 2014 odeslal na účet dlužníka částku ve výši 42 955 Kč. Žalobce neprokázal, že by po dobu užívání movitých věcí v letech 2011-2013 vyzval dlužník žalobce k úhradě ceny uvedené v čl. 11 smlouvy o užívání s tím, že záměrem dlužníka je věci prodat. Žalobce ani netvrdil, že by mezi stranami byla uzavřena jiná smlouva, dle níž by po úhradě ceny za užívání ve výši 1 275 500 Kč + DPH získal movité věci do svého vlastnictví. Žalobce pouze tvrdil, že čl. 11 smlouvy o užívání má být vykládán nikoli jako ujednání o předkupním právu, nýbrž jako ujednání, dle něhož po úhradě zde uvedené částky získává žalobce movité věci do svého vlastnictví. Jako důkaz pro toto své tvrzení předložil žalobce emailovou korespondenci ze dne 14.12.2012, v níž Radek Fišer, ekonom dlužníka, sděluje, že bude-li ze strany žalobce uhrazena částka ve výši 1 543 355 Kč včetně DPH, budou movité věci náležet žalobci. Soud se přiklonil k námitce žalovaného, že z titulu své funkce ekonoma společnosti nebyl pan Fišer oprávněn vykládat ujednání smlouvy o užívání. Tento výklad je navíc v rozporu se sdělením jednatele ze dne 30.12.2013, jímž vyzývá žalobce, aby do 9.1.2014 odstavil movité věci z provozu a připravil je k odvozu, jelikož žalobce se opakovaně dopouštěl porušování smlouvy o užívání movitých věcí, která již nebude dále prodlužována. S ohledem na shora uvedené soud neprováděl výslech Radka Fišera, Ivany Gajdošové a pana Gajdoše, když dle názoru soudu nebyl Radek Fišer oprávněn z titulu své funkce vykládat ujednání smlouvy. Soud rovněž neprováděl účastnický výslech Ivany Gajdošové, jednatelky žalobce, jelikož přechod vlastnického práva na žalobce lze prokázat jinak. Z jakého důvodu by měl být prováděn výslech pana Gajdoše, žalobce nesdělil. Žalobce movité věci užívá od června 2011 dosud, aktuálně jsou umístěny v podniku žalobce. Dne 30.1.2015 bylo na základě návrhu dlužníka zahájeno insolvenční řízení vedené po sp.zn. KSLB 82 INS 2346/2015, přičemž v seznamu majetku dlužník neuvedl movité věci, jejichž vyloučení z majetkové podstaty je předmětem tohoto řízení.

Dle § 602 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen občan. zák.), kdo prodá věc s výhradou, že mu ji kupující nabídne ke koupi, kdyby ji chtěl prodat, má předkupní právo.

Předkupní může být sjednáno v souvislosti s jinou než kupní smlouvou. Může být sjednáno bezúplatně nebo za úhradu, na dobu určitou i neurčitou. Předkupní právo neumožňuje oprávněnému domáhat se prodeje věci; stává se aktuálním teprve tehdy, rozhodl-li se povinný věc prodat (srovnej komentář Občanský zákoník I, II, 2. vydání, 2009, s. 1745-1746).

Dle § 489 zákona č. 513/1991, obchodního zákoníku, (dále jen OBZ) smlouvou o koupi najaté věci si strany ujednají v nájemní smlouvě nebo po jejím uzavření, že nájemce je oprávněn koupit najatou věc nebo najatý soubor věcí během platnosti nájemní smlouvy nebo po jejím zániku. Smlouva o koupi najaté věci vyžaduje písemnou formu.

Dle § 490 OBZ je-li nájemce oprávněn podle smlouvy ke koupi najaté věci během platnosti nájemní smlouvy, doručením písemného oznámení o uplatnění tohoto práva v souladu se smlouvou o koupi najaté věci nájemní smlouva zaniká, i když byla sjednána na určitou dobu.

Základním znakem smlouvy o koupi najaté věci je oprávnění nájemce ukončit jednostranným úkonem nájemní smlouvu a způsobit vznik smlouvy kupní. Tato smlouva se od ujednání od předkupního práva liší zejména tím, že předkupní právo má uživatel věci pouze v případě, že se vlastník věci rozhodne věc prodat.

Smlouva ze dne 1.6.2011 byla mezi stranami jako podnikateli v rámci podnikatelské činnosti sjednána jako smlouva nájemní dle § 663 a násl. občan. zák. V nájemní smlouvě bylo mezi stranami dohodnuto předkupní právo žalobce na koupi movitých věcí, které byly žalobcem za úplatu užívány. Předložená nájemní smlouva v sobě neobsahuje smlouvu o koupi najatých věcí dle § 489 a násl. OBZ. Strany mezi sebou sjednaly předkupní právo na dobu určitou do 31.7.2011 za částku 1 125 500 Kč + DPH a předkupní právo na dobu neurčitou za částku 1 275 500 Kč + DPH. V řízení nebylo prokázáno, respektive žalobce tuto skutečnost ani netvrdil, že by se dlužník obrátil na žalobce s tím, že hodlá prodat movité věci, a nabídl by mu tak věci k prodeji za podmínek uvedených ve smlouvě ze dne 1.6.2011. Soud se neztotožnil s tvrzením žalobce, že smlouva ze dne 1.6.2011 ve znění pozdějších dodatků má být vykládána jako tzv. leasingová smlouva, tedy smlouva, na jejímž základě získává uživatel věci do svého vlastnictvím po určitou dobu užívání ve spojení s úhradou ceny uvedené ve smlouvě. Čl. 11 výslovně obsahuje ujednání o předkupním právu, přičemž čl. 10 obsahuje ujednání, dle něhož je žalobce po uplynutí doby užívání povinen věci vrátit dlužníkovi, tedy není zde uvedeno nic o tom, že po zaplacení částky 1 275 500 Kč + DPH náleží movité věci do vlastnictví

S ohledem na shora uvedené soud žalobu zamítl, jelikož nebylo prokázáno, že je žalobce vlastníkem movitých věcí zapsaných v soupisu majetkové podstaty pod položkami m12-m23. Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.

Podle § 151 odst. 3 o.s.ř. účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka a jeho zástupce; nezahrnuje však náhradu soudního poplatku.

Žalovaný měl v řízení plný úspěch, v řízení nebyl zastoupen, nedoložil výši svých hotových výdajů, avšak požádal o přiznání náhrady v paušální výši. Žalovaný učinil 3 úkony ve smyslu § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., a to příprava na jednání, vyjádření k žalobě, účast na jednání. Žalovanému náleží paušální náhrada hotových výdajů dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve výši 300 Kč za jeden úkon. Celkem tak žalovanému náleží náhrada nákladů v paušální částce 900 Kč.

P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání ve lhůtě 15 dnů od jeho doručení, a to písemně, dvojmo, k Vrchnímu soudu v Praze, prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem -pobočky Liberec.

Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny dobrovolně, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Liberci dne 12. května 2016

Mgr. Petra Havlíčková v. r. soudkyně Za správnost vyhotovení: Kateřina Palubová