82 ICm 4278/2015
č.j. 82 ICm 4278/2015-23 (sp.zn. KSLB 82 INS 18338/2015)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka Liberec rozhodl soudkyní Mgr. Petrou Havlíčkovou ve věci žalobkyně Ing. Jany Horákové, IČ 640 58 522, se sídlem v Liberci 3, Měsíčná 256/2, PSČ 460 02, insolvenční správkyně dlužnice Věry anonymizovano , anonymizovano , bytem Frýdlant, anonymizovano 315, PSČ 464 01, zastoupené JUDr. Rudolfem Vaňkem, advokátem AK Vaněk a společníci, se sídlem Liberec 3, Měsíčná 256/2, PSČ 460 02, proti žalované Intrum Justitia Czech, s.r.o. (dříve Profidebt, s.r.o.), IČO: 272 21 971, Klimentská 1216/46, Nové Město, 110 00 Praha 1, zastoupené JUDr. Ervínem Perthenem, advokátem, se sídlem Hradec Králové, Velké náměstí 135/19, PSČ 500 03, o žalobě na určení výše pohledávky,

takto:

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá určení, že žalovaná nemá za dlužnicí Věrou anonymizovano , anonymizovano , bytem Frýdlant, anonymizovano 315, PSČ 464 01, pohledávku v částce 272 253,19 Kč přihlášenou pod č. P4/2 do insolvenčního řízení dlužnice vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci pod sp. zn. KSLB 82 INS 18338/2015, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. pokračování č.j.

Odůvodnění:

Žalobou se žalobkyně domáhá určení, že žalovaná nemá za dlužnicí Věrou anonymizovano , anonymizovano , bytem Frýdlant, anonymizovano 315, PSČ 464 01, (dále jen dlužnice) pohledávku v částce 272 253,19 Kč přihlášenou pod č. P4/2 do insolvenčního řízení dlužnice.

Svoji žalobu opřela o následující tvrzení: Žalovaná přihlásila do insolvenčního řízení dlužnice pohledávky pod č. P4 v celkové výši 405 895,67 Kč, přičemž pohledávky byly přihlášeny jako vykonatelné dle rozhodčího nálezu ze dne 2.4.2012 vydaného Mgr. Markem Landsmannem. Na přezkumném jednání popřela žalobkyně pohledávku P4/2 co do výše v celé částce 272 253,19 Kč z důvodu, že pohledávka představující smluvní pokutu není v souladu s dobrými mravy. Ujednání o smluvní pokutě bylo obsaženo v čl. 7.1 písm. c) smluvních ujednání, které jsou přílohou dohody o uznání dluhu č. 1023779114 ze dne 1.6.2011, přičemž toto ujednání je neplatné, a to z důvodu, že ujednání o smluvní pokutě není obsaženo v dohodě o uznání dluhu. Smluvní pokuta je počítána za každý den prodlení v rozsahu 0,15% z tzv. konečného zůstatku uvedeného v dohodě o uznání dluhu. Konečný zůstatek představuje jistina ve výši 81 780 Kč, úroky ve výši 10 611,09 Kč a smluvní pokuta ve výši 24 908,60 Kč. Smluvní pokuta je z velké části počítána z jiné smluvní pokuty. Pohledávka byla na žalovanou postoupena společností GE Money Bank, a.s. Následně uzavřená dohoda o uznání dluhu mezi dlužnicí a žalovanou není dle žalobce platně uzavřena, jelikož obsahuje ujednání v neprospěch spotřebitele. Dohoda byla uzavřena v době, kdy dlužnice nebyla schopna hradit spotřebitelský úvěr měsíčními splátkami v částce 1 852 Kč, žalované tak muselo být zřejmé, že dlužnice neuhradí celou postoupenou pohledávku ve lhůtě 10 dnů ode dne podpisu dohody. Pro případ prodlení s úhradou celé pohledávky byla v dohodě sjednána smluvní pokuta ve výši 29 324 Kč, přičemž o tuto částku navýšená pohledávka měla být následně ze strany dlužnice splácena měsíčními splátkami ve výši 2 450 Kč. Podpisem dohody se tak postavení dlužnice zhoršilo, věřitel docílil navýšení pohledávky. Dohoda o uznání dluhu představuje nekalou obchodní praktiku a je rovněž lichevní povahy. Rozhodčí nález je dle názoru žalobce nepřezkoumatelný, předně důvodem vzniku závazku nemůže být dohoda o uznání dluhu, z níž rozhodce vycházel, přičemž zjevně neměl k dispozici úvěrovou smlouvu. Na jednání žalobce doplnil, že jelikož rozhodčí nález neobsahuje právní posouzení smluvní pokuty, může být ze strany insolvenčního správce namítána neplatnost smluvní pokuty a její rozpor pokračování č.j.s dobrými mravy, tedy insolvenční správce je v souladu s judikaturou (rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp.zn. 29 ICdo 7/2013) oprávněn vznést v takovém případě námitku založenou na právním posouzení. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby a k věci uvedla, že rozhodčí nález byl vydán dle platně sjednané rozhodčí doložky. Pohledávka žalovaného je tak pohledávkou vykonatelnou, v důsledku čehož v souladu s ust. § 199 odst. 2 a 3 IZ nemůže být důvodem popření jiné právní posouzení, přičemž v žalobě může žalobce uplatnit pouze důvody, pro něž pohledávku popřel. Důvodem popření vykonatelné pohledávky mohou být pouze skutečnosti neuvedené dlužníkem v nalézacím řízení, např. započtení, uhrazení pohledávky, přičemž posouzení platnosti či neplatnosti ujednání stran je právním posouzením. Nad rámec shora uvedeného žalovaná uvádí, že dominantní zásadou soukromoprávních vztahů je zásada autonomie vůle. Dlužnice se dostala do prodlení s hrazením svého závazku, v důsledku čehož vzniklo žalované právo na smluvní pokutu, která je legitimním zajišťovacím prostředkem. Smluvní pokuta má být posuzována z hlediska své funkce a její přiměřenost vzhledem k celkovým okolnostem úkonu. Soud se nejprve zabýval včasností a procesní legitimací účastníků řízení. Podle § 199 odst. 1 a 2 IZ insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu. Jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci.

Z insolvenčního spisu dlužnice vedeného u zdejšího soudu pod sp.zn. KSLB 82 INS 18338/2015, konkrétně pak z usnesení zdejšího soudu ze dne 28.8.2015 č.j. KSLB 82 INS 18338/2015-A-10, protokolu z přezkumného jednání ze dne 19.10.2015 na č.l. B-45, přihlášky pohledávky žalovaného vedené pod č. P4 bylo zjištěno následující. Usnesením ze dne 28.8.2015 č.j. KSLB 82 INS 18338/2015-A-10 bylo rozhodnuto o úpadku dlužnice a insolvenčním správcem byla ustanovena žalobkyně. Podáním doručeným soudu dne 9.9.2015 přihlásila žalovaná za dlužníkem svoje pohledávky pokračování č.j.přihláškou evidovanou pod č. P4. Dne 19.10.2015 se u zdejšího soudu konalo přezkumné jednání, na němž žalobkyně popřela pohledávku žalované pod přihláškou P4/2 co do výše. Dlužnice pohledávku uznala. Žaloba byla u soudu podána dne 12.11.2015, je tedy zřejmé, že byla podána včas. Žalobkyně (jako insolvenční správce) a žalovaná (jako insolvenční věřitel, který přihlásil pohledávku, jež byla popřena) jsou tedy procesně legitimováni k vedení sporu. Žaloba byla podána včas. Účastníci učinili nesporným následující tvrzení: Dne 15.10.2008 uzavřela dlužnice a společnost GE Money Bank, a.s. smlouvu, na jejímž základě bylo dlužnici poskytnuto 100 000 Kč. Dne 7.2.2011 uzavřela společnost GE Money Bank, a.s. a žalovaná smlouvu, na jejímž základě byla pohledávka za dlužnicí ve výši 106 688,75 Kč postoupena na žalovanou. Dne 1.6.2011 uzavřela žalovaná a dlužnice dohodu o uznání dluhu č. 1023779114 se splátkovým kalendářem

Na jednání byly provedeny níže uvedené důkazy.

Z přihlášky pohledávky P4 ze dne 9.9.2015 bylo zjištěno, že žalovaná uplatnila přihláškou č. P4 pohledávky v celkové výši 405 895,67 Kč, z toho jako vykonatelnou pohledávku P4/1 ve výši 133 642,48 Kč složenou z jistiny ve výši 132 642,48 Kč a příslušenství ve výši 750 Kč. Jako vykonatelná byla dále přihlášena pohledávka pod č. P4/2 v celkové výši 272 253,19 Kč. Pohledávka je označena jako smluvní pokuta dle č.l. 7 odst. 7.2 písm. c) smluvních ujednání, přičemž je počítána z částky 144 325,48 Kč v rozsahu 0,15% denně od 18.1.2012 do 31.5.2014 a dále z částky 132 892,48 Kč v rozsahu 0,15% denně od 1.6.2014 do zaplacení. Obě pohledávky byly přihlášeny jako vykonatelné dle rozhodčího nálezu vydaného v řízení pod sp.zn. P 138/12.

Z protokolu z přezkumného jednání ze dne 19.10.2015 a seznamu přihlášených pohledávek bylo zjištěno, že žalobkyně popřela pohledávku P4/2 co do výše z důvodu, že ujednání o smluvní pokutě bylo uzavřeno v rozporu se zákonem, dohoda je rovněž v rozporu s dobrými mravy. Smluvní pokuta představuje 54,75% z celého závazku 144 325,48 Kč. Smluvní pokuta postrádá funkci prevenční a kompenzační.

Ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 15.10.2008 mezi dlužnicí a společností GE Money Bank, a.s. bylo zjištěno, že dlužnici byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 100 000 Kč, které měla dlužnice vrátit formou 84 měsíčních splátek. Dlužnice je ve smlouvě označena rodným číslem a místem bydliště. pokračování č.j.

Z listiny označené jako dohoda o uznání dluhu č. 1023779114 se splátkovým kalendářem bylo zjištěno, že tato dohoda byla uzavřena mezi dlužnicí a žalovanou dne 1.6.2011. V dohodě je uvedeno, že žalovaná má za dlužnicí pohledávku ve výši 117 299,84 Kč, která se skládá z jistiny ve výši 81 780,15 Kč, úroků ve výši 10 611,09 Kč a smluvní pokuty ve výši 24 908,60 Kč. Nedílnou součástí dohody jsou smluvní ujednání uvedené v příloze dohody, přičemž příloha dohody je dlužnicí výslovně podepsána. V souladu s čl. 2.1 smluvních ujednání uznala dlužnice závazek ve výši 117 299,84 Kč s tím, že dle čl. 3.1 smluvních ujednání se jej zavázala uhradit do 10 dnů ode dne podpisu dohody. Pro případ prodlení s úhradou částky byla sjednána jednorázová smluvní pokuta uvedena pod bodem 9* ve výši 29 324,16 Kč. Součet smluvní pokuty a částky 117 299,84 Kč ve výši 146 624 Kč byl dle bodu 10* dohody označen jako tzv. konečný závazek, který měla dlužnice uhradit formou 60 měsíčních splátek ve výši 2 450 Kč. Dle čl. 7.1 ve spojení s čl. 7.2 písm. b) a c) bylo sjednáno, že dostane-li se dlužník do prodlení s úhradou splátky tzv. konečného závazku v délce přesahující 10 dnů, stává se celý konečný závazek splatný a věřiteli vzniká právo na smluvní pokutu ve výši 0,15% denně ze zbylého konečného závazku do zaplacení.

Z rozhodčí smlouvy uzavřené dne 1.6.2011 mezi žalovanou a dlužnicí bylo zjištěno, že strany se dohodly, že spory vzniklé z dohody o uznání dluhu č. 1023779114 budou řešeny v jednoinstančním a písemném řízení kterýmkoli z rozhodců, jemuž žalobce doručí žalobu. Mezi rozhodci byla uvedena advokátka JUDr. Eva Vaňková, vedená pod ČAK 4147, advokát Mgr. Marek Landsmann, vedený pod ČAK 4375, advokát Mgr. Michal Wiedermann, vedený pod ČAK 12662, advokát JUDr. Ing. Pavel Fabián, vedený pod ČAK 12434, Mgr. Kristýna anonymizovano , anonymizovano a JUDr. Aleš Popelka se sídlem Pardubice, třída Míru 92.

Z rozhodčího nálezu Mgr. Marka Landsmanna ze dne 2.4.2012 vydaném pod č.j. P 138/12-10 bylo zjištěno, že dlužnici byla uložena povinnost zaplatit žalované do tří dnů od právní moci nálezu částku ve výši 144 325,48 Kč se smluvní pokutou ve výši 0,15% denně z dlužné částky od 18.1.2012 do zaplacení a náhradu nákladů rozhodčího řízení ve výši 750 Kč. Rozhodčí nález je opatřen doložkou právní moci ke dni 13.4.2012 a doložkou vykonatelnosti ke dni 17.4.2012. Z odůvodnění rozhodčího nálezu vyplývá, že smluvní pokuta byla přiznána z důvodu prodlení dlužnice, a to podle čl. 7.2 písm. c) dohody, tedy po vzájemném ujednání stran. pokračování č.j.

Z výpočtu smluvní pokuty k pohledávce č. 1 a 2 bylo zjištěno, že dlužnice v období od 28.5.2013 do 19.3.2014 provedla na pohledávku žalované několik splátek v celkové výši 11 433 Kč. Výpočet pohledávky P4/2 tyto splátky zohledňuje.

Na základě shora provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému zjištění:

Dne 15.10.2008 uzavřela dlužnice a společnost GE Money Bank, a.s. smlouvu, na jejímž základě byly dlužnici poskytnuty finanční prostředky ve výši 100 000 Kč, které měla dlužnice vrátit formou 84 měsíčních splátek. Dlužnice uzavřela smlouvu v postavení spotřebitele. Dne 7.2.2011 byla pohledávka společnosti GE Money Bank, a.s. za dlužnicí v tehdejší výši 106 688,75 Kč postoupena na žalovanou. Dne 1.6.2011 uzavřela dlužnice s žalovanou listinu označenou jako dohoda č. 1023779114 se splátkovým kalendářem, jejíž nedílnou součástí byla tzv. smluvní ujednání uvedená v příloze, jež dlužnice výslovně podepsala. V souladu s čl. 2.1 smluvních ujednání uznala dlužnice pohledávku žalované ve výši 117 299,84 Kč s tím, že dle čl. 3.1 smluvních ujednání se jej dlužnice zavázala uhradit do 10 dnů ode dne podpisu dohody. Pohledávku ve výši 117 299,84 představovala jistina ve výši 81 780,15 Kč, úroky ve výši 10 611,09 Kč a smluvní pokuty ve výši 24 908,60 Kč. Pro případ prodlení s úhradou částky 117 299,84 Kč do deseti dnů ode dne podpisu dohody byla sjednána jednorázová smluvní pokuta uvedena ve výši 29 324,16 Kč. Součet smluvní pokuty a částky 117 299,84 Kč ve výši 146 624 Kč byl dle dohody označen jako tzv. konečný závazek, který měla dlužnice uhradit formou 60 měsíčních splátek ve výši 2 450 Kč. Dle čl. 7.1 ve spojení s čl. 7.2 písm. b) a c) bylo sjednáno, že dostane-li se dlužník do prodlení s úhradou splátky tzv. konečného závazku v délce přesahující 10 dnů, stává se celý konečný závazek splatný a věřiteli vzniká právo na smluvní pokutu ve výši 0,15% denně ze zbylého konečného závazku do zaplacení.

Dne 1.6.2011 uzavřela žalovaná a dlužnice rozhodčí smlouvu, v níž se strany dohodly, že spory vzniklé z dohody č. 1023779114 budou řešeny v jednoinstančním a písemném řízení kterýmkoli z rozhodců, jemuž žalobce doručí žalobu. Mezi rozhodci byla uvedena advokátka JUDr. Eva Vaňková, vedená pod ČAK 4147, advokát Mgr. Marek Landsmann, vedený pod ČAK 4375, advokát Mgr. Michal Wiedermann, vedený pod ČAK 12662, advokát JUDr. Ing. Pavel Fabián, vedený pod ČAK 12434, Mgr. Kristýna anonymizovano , anonymizovano a JUDr. Aleš Popelka se sídlem pokračování č.j.

Pardubice, třída Míru 92. Jelikož dlužnice řádně nehradila své závazky vůči žalované, podala žalovaná návrh na vydání rozhodčího nálezu k Mgr. Marku Landsmannovi, jakožto jednomu z rozhodců uvedených v rozhodčí smlouvě. Citovaný rozhodce vydal dne 2.4.2012 rozhodčí nález pod č.j. P 138/12-10, jímž dlužnici uložil zaplatit žalované do tří dnů od právní moci nálezu částku ve výši 144 325,48 Kč se smluvní pokutou ve výši 0,15% denně z dlužné částky od 18.1.2012 do zaplacení a náhradu nákladů rozhodčího řízení ve výši 750 Kč. Rozhodčí nález nabyl právní moci ke dni 13.4.2012 a vykonatelnosti ke dni 17.4.2012. Z odůvodnění rozhodčího nálezu vyplývá, že smluvní pokuta byla přiznána z důvodu prodlení dlužnice podle čl. 7.2 písm. c) uzavřené dohody, tedy po vzájemném ujednání stran.

Podáním doručeným soudu dne 9.9.2015 přihlásila žalovaná za dlužníkem svoje pohledávky přihláškou evidovanou pod č. P4. Žalovaná uplatnila přihláškou č. P4 vykonatelné pohledávky dle rozhodčího nálezu vydaného v řízení pod sp.zn. P 138/12 v celkové výši 405 895,67 Kč. Pod č. P4/2 byla uplatněna pohledávka v celkové výši 272 253,19 Kč, a to jako smluvní pokuta dle č.l. 7 odst. 7.2 písm. c) smluvních ujednání. Dlužnice v období od 28.5.2013 do 19.3.2014 provedla na pohledávku žalované několik splátek v celkové výši 11 433 Kč. Výpočet pohledávky P4/2 tyto splátky zohledňuje. Dne 19.10.2015 se u zdejšího soudu konalo přezkumné jednání, na němž žalobkyně popřela pohledávku žalované pod přihláškou P4/2 co do výše z důvodu, že ujednání o smluvní pokutě bylo uzavřeno v rozporu se zákonem a v rozporu s dobrými mravy, smluvní pokuta představuje 54,75% z celého závazku 144 325,48 Kč a postrádá funkci prevenční a kompenzační.

K posouzení platnosti rozhodčí doložky

V rámci insolvenčního řízení není přípustné komplexně přezkoumávat vykonatelnou pohledávku přiznanou pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu. Nesprávné právní posouzení věci, o které se pravomocné rozhodnutí opírá, důvodem popření pohledávky být nemůže. Uplatnit lze pouze takové skutečnosti, které dlužník v řízení předcházejícím vydání pravomocného rozhodnutí neuplatnil, a kdy takové rozhodnutí (zejm. z důvodu pasivity dlužníka) bylo vydáno na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu. Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. I. ÚS 199/11 ze dne 26.1.2012 formulovaném v poměrech exekučního řízení vyslovil závěr, že zákon č. 216/1994 S., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezu, nevylučuje, aby otázka (nedostatku) pokračování č.j.pravomoci rozhodce byla zkoumána i v exekučním řízení, a to bez zřetele k tomu, že povinný v rozhodčím řízení námitku nedostatku pravomoci zakládající se na neexistenci, neplatnosti nebo zániku rozhodčí smlouvy nenamítl.

Podle § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, dále obch. zák., smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

Podle § 262 odst. 4 obchodního zákoníku ve vztazích podle § 261 nebo podřízených obchodnímu zákoníku dohodou podle odstavce 1 se použijí, nevyplývá-li z tohoto zákona nebo ze zvláštních právních předpisů něco jiného, ustanovení této části na obě strany; ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele je však třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na její společné závazky se použijí ustanovení občanského zákoníku.

Podle § 55 odst. 1 zákona č. 40/194 Sb., občanského zákoníku, dále jen občan. Zák., se smluvní ujednání spotřebitelských smluv nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práva, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní podstavení.

Podle § 56 odst. 1 občan. zák. spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

Smlouva o úvěru uzavřená dne 15.10.2008 mezi dlužnicí a společností GE Money Bank, a.s. byla sjednána jako smlouva o úvěru dle § 497 obch. zák., přičemž tato smlouva byla sjednána jako smlouva spotřebitelská, kdy dlužnice vystupovala jako spotřebitel a citovaná společnost jako dodavatel jednající v rámci své podnikatelské činnosti. Na této skutečnosti nemělo vliv následné postoupení pohledávky na žalovanou a uznání dluhu ze strany dlužnice vůči žalované.

Podle § 516 odst. 1 a 2 zákona č. 40/1964, občanského zákoníku, účastníci mohou dohodou změnit vzájemná práva a pokračování č.j.povinnosti. Nevyplývá-li z dohody nepochybně, že sjednáním nového závazku má dosavadní závazek zaniknout, vzniká nový závazek vedle dosavadního závazku, jsou-li pro jeho vznik splněny zákonem požadované náležitosti.

Podle § 323 odst. 1 věta první obchodního zákoníku uzná-li někdo písemně svůj určitý závazek, má se za to, že v uznaném rozsahu tento závazek trvá v době uznání.

Dohoda ze dne 1.6.2011 v sobě zahrnovala uznání postoupené pohledávky ze strany dlužnice vůči žalované dle ust. § 323 obch. zák. a zároveň kumulativní novaci dle § 516 zákona č. 40/1964, občanského zákoníku, kdy si strany sjednaly nové podmínky splácení a zajištění závazku prostřednictvím smluvní pokuty.

Platnost rozhodčí smlouvy soud posuzuje v řízení ex officio, bez ohledu na skutečnost, zda námitka nedostatku pravomoci rozhodce byla namítnuta v rozhodčím řízení. Jelikož uzavřená smlouva o úvěru byla sjednána jako smlouva spotřebitelská, posuzoval soud soulad sjednané doložky s právem na ochranu spotřebitele, zejména pak s ust. § 55 a § 56 občan. zák.

Soud dále posuzoval platnost rozhodčí smlouvy dle zákona č. 216/1994, o rozhodčím řízení, ve znění účinném do 31.3.2012 (dále jen ZRŘ).

Podle § 2 odst. 1 ZRŘ se strany mohou dohodnout, že o majetkových sporech mezi nimi, s výjimkou sporů vzniklých v souvislosti s výkonem rozhodnutí a incidenčních sporů, k jejichž projednání a rozhodnutí by jinak byla dána pravomoc soudu nebo o nichž to stanoví zvláštní zákon, má rozhodovat jeden nebo více rozhodců anebo stálý rozhodčí soud (rozhodčí smlouva).

Podle § 2 odst. 2 ZRŘ rozhodčí smlouvu lze platně uzavřít, jestliže strany by mohly o předmětu sporu uzavřít smír.

Podle § 2 odst. 3 písm. b) ZRŘ rozhodčí smlouva se může týkat všech sporů, které by v budoucnu vznikly z určitého právního vztahu nebo z vymezeného okruhu právních vztahů (rozhodčí doložka).

Podle § 7 odst. 1 ZRŘ rozhodčí smlouva má zpravidla určit počet i osoby rozhodců anebo stanovit způsob, jak počet pokračování č.j.i osoby rozhodců mají být určeny. Konečný počet rozhodců musí být vždy lichý.

Podle § 19 odst. 3 ZRŘ nedohodnou-li se strany jinak, je řízení před rozhodci ústní. Toto řízení je vždy neveřejné.

Podle § 23 ZRŘ rozhodčí řízení končí a) právní mocí rozhodčího nálezu nebo b) doručením

usnesení v těch případech, kdy se nevydává rozhodčí nález; usnesení musí být podepsáno, odůvodněno a doručeno jako rozhodčí nález; je-li žaloba podaná u stálého rozhodčího soudu vzata zpět ještě před ustavením senátu nebo jmenováním rozhodce, vydává a podepisuje usnesení o zastavení řízení předseda stálého rozhodčího soudu.

Rozhodčí smlouva uzavřená mezi dlužnicí a žalovanou stanovila, že veškeré spory vznikající z dohody o uznání dluhu č. 1023779114 a v souvislosti s ní budou rozhodovány v jednoinstančním písemném rozhodčím řízení jedním z šesti výslovně uvedených rozhodců, a to tím, kterému žalobce doručí žalobu. Rozhodci pro řízení byly JUDr. Eva Vaňková, Mgr. Marek Landsmann, Mgr. Michal Wiedermann, JUDr. Ing. Pavel Fabián, Mgr. Kristýna anonymizovano a JUDr. Aleš Popelka. Rozhodci byli dále označeni identifikačním číslem, číslem pod nímž jsou vedeni u České advokátní komory a sídlem, případně ti z rozhodců, kteří nebyli advokáty, byli označeni datem narození či sídlem, případně obojím. Strany se rovněž dohodly, že rozhodce může nařídit ústní jednání, jestliže předložené písemnosti shledá nedostačující pro rozhodnutí ve věci samé. V ostatních případech nebude ústní jednání nařizováno. Lhůta k vyjádření se k návrhu činila 15 dní.

Spor z dohody o uznání dluhu, kdy tato dohoda stanovila nové zajištění postoupené pohledávky a změnu podmínek jejího splácení, je sporem majetkovým, v rámci něhož je možné uzavřít smír. V tomto směru se tedy jedná o doložku, která je uzavřena v souladu s ust. § 2 ZRŘ. V rozhodčí doložce je jednoznačně určeno šest rozhodců oprávněných rozhodovat spor vzniklý z dohody a spory s ní související, přičemž výběr rozhodce je na té osobě, která podává žalobu, nikoli pouze na žalované. Výčet rozhodců byl po celou dobu stálý a neměnný. Vyloučení ústního jednání a rozhodování v jednoinstančním řízení rovněž nevyvolává nerovnováhu v právech a povinnostech účastníků (srovnej rozsudek NS ČR ze dne 29.9.2014 sp.zn. 33 Cdo 1616/2014). S ohledem na shora uvedené má soud za to, že pokračování č.j.sjednaná rozhodčí smlouva je ujednáním o rozhodci ad hod a je dle § 7 odst. 1 ZRŘ platně sjednána.

Podle § 199 odst. 2 IZ jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci.

Podle § 199 odst. 3 IZ může žalobce v žalobě podle odst. 1 uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel.

Jelikož soud dospěl k závěru, že rozhodčí nález byl vydán na základě platně sjednané rozhodčí smlouvy, je sporná pohledávka pohledávkou vykonatelnou. Žalobce může uplatňovat pouze skutkové námitky, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání rozhodčího nálezu. Žalobci lze přisvědčit, že v souladu se stávající judikaturou může uplatnit i námitku jiného právního posouzení, jestliže z pravomocného rozhodnutí příslušného orgánu, jímž byla pohledávka přiznána, žádné právní posouzení věci neplyne (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18.7.2013 pod sp.zn. 29 ICdo 7/2013). Insolvenčnímu soudu však nepřísluší zabývat se právním posouzením věci, a to i v případě, že rozhodčí nález byl zjevně vydán na základě nesprávného právního posouzení, jestliže rozhodnutí obsahuje jakékoli (kusé, málo srozumitelné nebo hrubě nepřesné) právní posouzení věci. Rozhodce v rozhodčím nálezu (v závěru odůvodnění) uvedl, že nárok na smluvní pokutu vznikl žalované z důvodu prodlení dlužnice, přičemž výše této sankce odpovídala vzájemnému ujednání stran. Soud má za to, že na základě uvedené citace odůvodnění rozhodčího nálezu, lze dospět k závěru, že rozhodce se posouzením smluvní pokuty zabýval, přičemž při jejím posouzení vycházel z principu autonomie vůle v soukromoprávních vztazích. Rozhodčí nález tak dle názoru soudu právní posouzení smluvní pokuty obsahuje. Jelikož žalobkyně neuplatnila žádné skutkové námitky, nýbrž pouze námitky jiného právního posouzení, soud žalobu zamítl.

Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.

Podle § 202 odst. 1 IZ ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na pokračování č.j.náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. Náhrada nákladů řízení přiznaná v tomto sporu vůči dlužníku se pokládá za přihlášenou podle tohoto zákona a uspokojí se v insolvenčním řízení ve stejném pořadí jako pohledávka, o kterou se vedl spor. Náklady, které v tomto sporu vznikly insolvenčnímu správci, se hradí z majetkové podstaty; do ní náleží i náhrada nákladů řízení přiznaná insolvenčnímu správci.

Žalovaná měla ve věci plný úspěch, avšak náhradu nákladů nepožadovala. S ohledem na tuto skutečnost rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení: Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání ve lhůtě 15 dnů od jeho doručení, a to písemně, dvojmo, k Vrchnímu soudu v Praze, prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem -pobočky Liberec.

Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny dobrovolně, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Liberci dne 21. ledna 2016

Mgr. Petra Havlíčková v. r. samosoudkyně Za správnost vyhotovení: Kristýna Klokočníková