82 ICm 1502/2014
82 ICm 1502/2014-87 (sp.zn. KSLB 82 INS 33184/2013)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka Liberec rozhodl Mgr. Petrou Havlíčkovou, soudkyní, v žalobkyně Jarmily Friedelové, nar. , bytem , zastoupené JUDr. Janou Kudrnovou, Ph.D., advokátkou, se sídlem Na Hradbách 3, 702 00, Moravská Ostrava, proti 1) žalované Mgr. Leoně anonymizovano , anonymizovano , Wenzigova 5, Praha 2, PSČ 120 00, insolvenční správkyni dlužnice Martiny anonymizovano , anonymizovano , bytem Seifertova 902/12, PSČ 460 06, Liberec, zastoupené JUDr. Lukášem Klicperou, advokátem, se sídlem Palackého třída 2203/186, Brno, PSČ 612 00, a žalované 2) Martině anonymizovano , anonymizovano , bytem Seifertova 902/12, PSČ 460 06, Liberec, o určení nevykonatelné pohledávky,

takto:

I. Určuje se, že žalobkyně má za žalovanou 2) Martinou anonymizovano , anonymizovano , bytem Seifertova 902/12, PSČ 460 06, Liberec, nezajištěnou pohledávku pod č. P 33 ve výši 44 933,18 Kč, vedenou u zdejšího soudu pod sp.zn. KSLB 82 INS 33184/2013.

II. Žalobkyně nemá vůči žalované 1) právo na náhradu nákladů řízení. pokračování č.j.-87

III. Žalovaná 2) je povinna uhradit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 30 736 Kč, a to k rukám JUDr. Jany Kudrnové, Ph.D., advokátky, se sídlem Na Hradbách 3, 702 00, Moravská Ostrava. Náhrada nákladů řízení se pokládá za přihlášenou v insolvenčním řízení žalované 2) vedeného Krajským soudem v Ústí nad Labem-pobočka Liberec pod sp.zn. KSLB 82 INS 33184/2013 a uspokojí se v insolvenčním řízení ve stejném pořadí jako pohledávka přihlášená žalobcem přihláškou č. P33. Odůvodnění:

Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by bylo určeno, že její pohledávka, přihlášená do insolvenčního řízení žalované 2) pod č. P 33 ve výši 44 933,18 Kč byla přihlášena po právu. Svoji žalobu odůvodnila tím, že pohledávka vznikla na základě smlouvy o půjčce uzavřené s žalovanou 2) dne 12.12.2011, kdy žalobkyně půjčila žalované 2) částku 35 000 Kč. Žalovaná 2) se dle smlouvy zavázala vrátit půjčenou částku s úrokem ve výši 6,9% p.a. K zajištění pohledávky byla vystavena směnka vlastní na částku 40 000 Kč, kdy citovaná částka zahrnuje i úroky z půjčené částky. Žalobkyně uplatnila směnečný nárok v soudním řízení, nebyla úspěšná s ohledem na nesprávně vyplněný údaj o místu placení. Finanční prostředky byly žalované 2) předány za přítomnosti Petra Popoviče. Na jednání žalobkyně své tvrzení doplnila tím, že si na poskytnutí prostředků žalované 2) vzala úvěr u Komerční banky, a.s. ve výši 50 000 Kč, část prostředků si ponechala pro svoji potřebu. S žalovanou 2) byly ve skutečnosti domluveny tak, že žalovaná 2) bude tento úvěr splácet a takto fakticky splácet půjčku získanou od žalobkyně.

Žalovaná 1) navrhla zamítnutí žaloby s tím, že popřela pohledávku žalobkyně co do pravosti, in eventum co do výše. Žalovaná 2) popřela pohledávku co do výše. Dle smlouvy o půjčce měla být žalované 2) poskytnuta částka ve výši 35 000 Kč, žalobkyně však žádným způsobem nedoložila poskytnutí citované částky. Předložená směnka neobsahuje žádný údaj prokazující skutečnost, že se jedná o směnku zajišťovací k pohledávce žalobkyně ze smlouvy o půjčce. Na směnce je odlišná částka, než byla uvedena ve smlouvě o půjčce. Předložená směnka je neplatná, jelikož je zde rozpor mezi platebním místem a domicilem. Na jednání soudu pak žalovaná 1) namítla, že nelze předpokládat, že by si žalobkyně na poskytnutí půjčky cizí osobě vzala úvěr, kdy na poplatcích a pokračování č.j.-87

úrocích by zaplatila splátkami více, než by získala od žalobkyně. Jestliže je pravdivé tvrzení žalobkyně uvedené na jednání dne 17.7.2014, že žalobkyně žalované 2) skutečně půjčila finanční prostředky, avšak splácení půjčené částky si dohodly jinak, než stanoví smlouva, jedná o pohledávku z jiného titulu, než byla uvedena v přihlášce pohledávky.

Žalovaná 2) se k žalobě nevyjádřila. Soud se nejprve zabýval včasností a procesní legitimací účastníků řízení. Podle § 198 odst. 1 IZ věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu správci, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření.

Z insolvenčního spisu žalované 2) vedeného u zdejšího soudu pod sp.zn. KSLB 82 INS 33184/2013, konkrétně pak z usnesení zdejšího soudu ze dne 13.2.2014 č.j. KSLB 82 INS 33184/2013-A-11, protokolu z přezkumného jednání ze dne 7.4.2014 na č.l. B-4, usnesení č.j. KSLB 82 INS 33184/2013-B-6 ze dne 5.5.2014 a přihlášky pohledávky žalobkyně vedené pod č. P33 bylo zjištěno následující. Usnesením č.j. KSLB 82 INS 33184/2012-A-11 ze dne 13.2.2014 bylo rozhodnuto o úpadku žalované 2) a jejího manžela Jana anonymizovano , anonymizovano , insolvenční soud povolil řešení úpadku oddlužením a insolvenčním správcem byla ustanovena žalovaná 1). Dne 14.3.2014 byla insolvenčnímu soudu doručena přihláška žalobce evidována pod č. P33. Z protokolu z přezkumného jednání ze dne 7.4.2014 a seznamu přihlášených pohledávek, který je jeho součástí, bylo zjištěno, že žalovaná 1) a žalovaná 2) popřela pohledávku žalobkyně pod č. P33. Usnesením č.j. KSLB 82 INS 33184/2013-B-6 ze dne 5.5.2014 bylo schváleno oddlužení žalované 2). O popření pohledávky byla žalobkyně vyrozuměna přípisem ze dne 29.4.2014, který jí byl doručen dne 29.4.2014. V tomto přípise nebyla žalobkyně řádně informována, že její pohledávka byla popřena i žalovanou 2).

Žalobkyně (jako insolvenční věřitel, který přihlásil pohledávku, jež byla popřena), žalovaná 1) (jako insolvenční správce) a žalovaná 2) (jako dlužník, u nějž bylo schváleno pokračování č.j.-87 oddlužení) jsou legitimováni k vedení sporu. Dne 30.4.2014 byla soudu doručena žaloba na určení pohledávky, je tedy zřejmé, že byla doručena včas.

Ze shodného tvrzení účastníků bylo zjištěno, tedy soud má za prokázané, že dne 12.12.2011 uzavřela žalobkyně a žalovaná 2) smlouvu, na jejímž základě měla žalobkyně poskytnout žalované 2) částku 35 000 Kč.

Z protokolu z přezkumného jednání ze dne 7.4.2014 a seznamu přihlášených pohledávek, který je jeho součástí, bylo zjištěno, že žalovaná 1) popřela pohledávku žalobkyně co do pravosti, in eventum co do výše s tím, že nebyly předloženy podklady prokazující výplatu částky 35 000 Kč. Žalovaná 2) pohledávku popřela s tím, že ji již uhradila.

Z přihlášky a přílohy přihlášky žalobce evidované pod číslem P33 doručené soudu dne 14.3.2014 bylo zjištěno, že pohledávku P33 tvoří jistina ve výši 35 000 Kč a příslušenství představující smluvní úrok ve výši 6,9% p.a. z dlužné částky od 14.12.2011 do dne předcházejícího zjištění úpadku ve výši 5 233,60 Kč a příslušenství představující zákonný úrok z prodlení ve výši 4 699,58 Kč od 21.5.2012 do dne předcházejícího zjištění úpadku. K důvodům vzniku pohledávky je uvedeno, že věřitel a dlužnice uzavřeli dne 12.12.2011 smlouvu, na jejímž základě dne 13.12.2011 bylo dlužnici poskytnuto 35 000 Kč.

Ze smlouvy uzavřené mezi žalovanou 2) a žalobkyní dne 12.12.2011 bylo zjištěno, že na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala vyplatit žalované 2) dne 13.12.2011 částku ve výši 35 000 Kč. Žalovaná 2) se zavázala půjčenou částku vrátit v hotovosti dne 20.5.2012 s úrokem ve výši 6,9%. Smlouva je opatřena úředně ověřenými podpisy žalobkyně a žalované 2) ze dne 12.12.2011.

Ze směnky (důkaz proveden na jednání originálem směnky) soud zjistil, že byla vystavena žalovanou 2) na řad žalobkyně dne 12.12.2011 s doložkou bez protestu. Žalovaná 2) se zavázala zaplatit žalobkyni částku ve výši 40 000 Kč, a to dne 20.5.2012. Směnka je splatná u žalobkyně, která je zde označena jménem, příjmením a pobytem Jabloňové 414/9, Liberec 12, přičemž jako místo placení je uvedena adresa Aloisina Výšina 429, Liberec 5. Podpis žalované 2) na směnce je úředně ověřen ke dni 12.12.2011. pokračování č.j.-87

Ze smlouvy č. 0099002445538 uzavřené dne 12.12.2011 mezi žalobkyní a Komerční bankou, a.s. bylo zjištěno, že žalobkyni měly být dle smlouvy citovanou bankou poskytnuty finanční prostředky ve výši 50 000 Kč. Ze smlouvy, přehledu poplatků spojených s úvěrem a splátkového kalendáře, bylo dále zjištěno, že citovanou částku včetně úroku 9,81% p.a. měla žalobkyně uhradit měsíčními splátkami do 20.11.2012. Dle čl. 5.2 smlouvy měla žalobkyně shora citované bance uhradit celkem 54 294,50 Kč. Poskytnutou částku bylo možno dle čl. 4.5 splatit předčasně, v důsledku čehož by došlo ke snížení celkových nákladů. Z výpisu úvěrového účtu žalobkyně bylo zjištěno, že žalobkyni byly dne 12.12.2011 poskytnuty na účet finanční prostředky ve výši 50 000 Kč. Žalobkyně splatila poskytnutou částku předčasně ke dni 5.9.2012. Žalobkyně vrátila Komerční bance, a.s. částku ve výši 53 477,49 Kč. Z výpovědi svědka Petra Popoviče bylo zjištěno, že mu žalovaná 2) jako jeho dlouholetá kamarádka někdy v zimě roku 2010 či 2011 volala s tím, že potřebuje peníze na vyplacení exekuce a nákupu dárků dětem k Vánocům. Žalobkyně, s níž tehdy žil, se nabídla, že žalované 2) jako kamarádce svého přítele pomůže. Žalobkyně předala žalované 2) finanční obnos přesahující jistě částku 10 000 Kč, jelikož balíček peněz, který žalobkyně předávala, obsahoval několik dvoutisícikorun. Peníze byly předávány v herně v centru města, kdy žalobkyně si nejprve vyřizovala peníze v bance. Žalobkyni seznámil s žalovanou 2) až svědek. Žalovaná 2) poskytnuté prostředky nijak nesplácela, přerušila se svědkem kontakt, přičemž na telefon neodpovídala. Na základě shora provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému zjištění:

Dne 12.12.2011 uzavřela žalobkyně a žalovaná 2) smlouvu, na jejímž základě měla žalobkyně poskytnout žalované 2) částku 35 000 Kč, a to dne 13.12.2011. Žalovaná 2) se zavázala půjčenou částku vrátit v hotovosti dne 20.5.2012 s úrokem ve výši 6,9% p.a., celkem tedy částku 36 049,46 Kč. Stejného dne, kdy byla uzavřena smlouva, vystavila žalovaná 2) na řad žalobkyně směnku na částku 40 000 Kč splatnou dne 20.5.2012. Dne 12.12.2011 uzavřela žalobkyně s Komerční bankou, a.s. smlouvu, na jejímž základě jí téhož dne byly na účet poskytnuty finanční prostředky v částce 50 000 Kč. Poskytnutou částku měla žalobkyně včetně úroků a dalších poplatků v celkové výši 54 294,50 Kč splatit do 20.11.2012, žalobkyně poskytnutou částku splatila předčasně, přičemž celkem splatila bance částku ve výši 53 477,49 Kč. Z provedeného dokazování má pokračování č.j.-87 soud za to, že žalobkyně žalované 2) skutečně poskytla částku minimálně ve výši odpovídající částce 35 000 Kč uvedenou ve smlouvě, a to v období před vánočními svátky roku 2011, nejdříve dne 12.12.2011, když z výpovědi svědka bylo zjištěno, že žalobkyně vyplatila žalované 2) finanční obnos skládající se z několika dvoutisícikorun. Ačkoli se žalovaná 2) jednání neúčastnila, považuje soud za zásadní její stanovisko na přezkumném jednání dne 7.4.2014, když žalovaná 2) nikdy nesporovala, že by jí žalobkyně finanční částku ve výši 35 000 Kč poskytla. Dne 12.12.2011, tedy ve stejný den, kdy uzavřeli žalobkyně a žalovaná 2) smlouvu, bylo na účet žalobkyně připsáno Komerční bankou, a.s 50 000 Kč, jakožto částka poskytnutá citovanou bankou žalobkyni. Žalobkyně tak tentýž den měla prostředky, které mohla poskytnout žalované 2). Ačkoli ze smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou 2) nevyplývá, že by vrácení poskytnuté částky bylo zajištěno směnkou vlastní vystavenou žalovanou 2), není zřejmé, proč by tuto směnku žalovaná 2) vystavila, navíc ve stejný den, kdy byla uzavřena smlouva. Tuto skutečnost potvrzuje i to, že na směnce je notářsky ověřený podpis ke dni 12.12.2011, přičemž rovněž na smlouvě uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou 2) jsou úředně ověřené podpisy účastníků k témuž dni. Námitku žalované 1), že výpověď svědka je nevěrohodná, jelikož má citový vztah k žalobkyni a má hlášen trvalý pobyt na ohlašovně, nemá soud za důvodnou, jelikož žalobkyně a svědek spolu již několik let nežijí, žalobkyni ani nebylo známo, kde svědek bydlí. Adresu pobytu svědka zjistil soud. Věrohodnost svědka nezpochybňuje ani skutečnost, že svědek má hlášen trvalý pobyt na ohlašovně. Skutečnost, že žalobkyně si prostředky na poskytnutí částky žalované 2) obstarala uzavřením smlouvy o poskytnutí finančních prostředků v Komerční bance, a.s., rovněž dle soudu nezpochybňuje poskytnutí finančních prostředků žalované 2). Je pravda, že takové jednání není racionální, přičemž v řízení nebylo zjištěno, proč byla žalobkyně ochotna poskytnout finanční prostředky jí do té doby neznámé osobě, avšak tato skutečnost sama o sobě nezpochybňuje poskytnutí finančních prostředků. K poskytnutí finančních prostředků došlo v době, kdy svědek a žalobkyně spolu žili, lze tedy předpokládat, že z tohoto důvodu byla žalobkyně ochotná finančně pomoci kamarádce svého tehdejšího přítele. V řízení nebylo zjištěno, že poskytnutá částka byla žalovanou 2) žalobkyni vrácena, jelikož žalovaná 2) v tomto směru žádné důkazy nenavrhla.

Podle § 657 zákona č. 40/1964, občanského zákoníku, účinného do 31.12.2013, (dále jen OZ) smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci pokračování č.j.-87 stejného druhu.

Podle § 658 odst. 1 OZ při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

Podle § 50a OZ účastníci se mohou písemně zavázat, že do dohodnuté doby uzavřou smlouvu; musí se však přitom dohodnout o jejích podstatných náležitostech.

Půjčka náleží k tzv. reálným kontraktům, kdy kromě samotného uzavření smlouvy, je zapotřebí ještě další úkon, a to předání předmětu půjčky dlužníkovi. Nejen pouhým smluvním ujednáním, ale i předáním předmětu půjčky vzniká dlužníkovi závazek vrátit věřiteli to, co mu bylo půjčeno, a tomu odpovídající právo věřitele požadovat vrácení půjčky. Jestliže bylo ujednáno, že určité věci budou půjčeny teprve v budoucnu, jedná se o smlouvu o smlouvě budoucí [50a], příp. o závazek věřitele předat předmět půjčky dlužníkovi. Smlouva o půjčce nemusí být uzavřena v písemné podobě, nevyžaduje-li to dohoda stran.

Smlouvu ze dne 12.12.2011 posoudil soud jako smlouvu o smlouvě budoucí dle § 50a OZ. Jelikož v řízení bylo prokázáno, že po uzavření této smlouvy došlo následně k předání částky ve výši 35 000 Kč, byla tak fakticky uzavřena další smlouva, a to smlouva o půjčce. To, že si strany případně sjednaly odlišný způsob splácení než je uveden ve smlouvě o smlouvě budoucí ze dne 12.12.2011, nemá vliv na existenci pohledávky, tak jak je uvedena v přihlášce pohledávky. V přihlášce je k důvodům vzniku uvedeno, že strany uzavřely dne 12.12.2011 smlouvu, na jejímž základě došlo následně k předání peněz, tedy k uzavření smlouvy o půjčce. Jelikož bylo v řízení zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované půjčku ve výši 35 000 Kč a tato půjčenou částku ani částečně nevrátila, vznikl žalobkyni i nárok na příslušenství v podobě úroku z půjčky a zákonného úroku z prodlení. Ačkoli ve smlouvě o půjčce není výslovné uvedeno, zda smluvní úrok ve výši 6,9% je úrokem ročním či měsíčním, má soud za to, že úrok byl sjednán ročně, tak jak uvádí žalobkyně v přihlášce pohledávky. Smluvní úrok ve výši 6,5 p.a. z dlužné částky 35 000 Kč od 14.12.2011 do dne zjištění úpadku, tedy do dne 13.2.2014, činí 5 233,60 Kč, přičemž takto byl uplatněn v přihlášce pohledávky. Zákonný úrok z prodlení z dlužné částky 35 000 Kč od 21.5.2012, tedy ode dne následujícího po dni splatnosti, do dne zjištění úpadku, tedy do dne 13.2.2014, činí 4 699,58 Kč, přičemž takto byl uplatněn v přihlášce pokračování č.j.-87 pohledávky. S ohledem na shora uvedené, soud vyhověl návrhu žalobkyně na určení pohledávky.

Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.

Podle § 202 odst. 1 IZ ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. Náhrada nákladů řízení přiznaná v tomto sporu vůči dlužníku se pokládá za přihlášenou podle tohoto zákona a uspokojí se v insolvenčním řízení ve stejném pořadí jako pohledávka, o kterou se vedl spor. Náklady, které v tomto sporu vznikly insolvenčnímu správci, se hradí z majetkové podstaty; do ní náleží i náhrada nákladů řízení přiznaná insolvenčnímu správci.

Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná.

Žalobkyni vznikly náklady v souvislosti se zastoupením advokátem a zaplacením soudního poplatku. Náhradu nákladů řízení tvoří odměna advokáta za pět úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, replika k vyjádření žalované 1), účast na dvou jednáních) ve výši 15 500 Kč (§ 9 odst. 4 písm. c) ve spojení s § 7 bod 5. vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., ve znění vyhlášky 399/2010 Sb., dále jen vyhlášky) a náhrada hotových výdajů v celkové výši 1 500 Kč za pět úkonů právní služby (§ 13 odst. 3 vyhlášky). Náhradu nákladů řízení dále tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 5 000 Kč. K nákladům řízení náleží i cestovné v částce 2 201,64 Kč za cestu Žitenice-Liberec a zpět (2x) v délce celkem 380 Km, při průměrné spotřebě 5,8 l/100 km, nafta, při vyhláškové ceně 36,1 Kč/l, včetně amortizace 3,70 Kč/km. Zástupci žalobkyně náleží dále náhrada za promeškaný čas za cestu k soudnímu jednání a zpět dle § 14 odst. 1 písm. a) a § 3 advokátního tarifu za dvanáct půlhodin po 100 Kč, celkem tedy částka 1 200 Kč. Jelikož je zástupce žalobkyně plátcem DPH, přísluší k nákladům i náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 %. Celkem tak žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení ve výši 30 736 Kč. Náhrada nákladů řízení přiznaná žalobkyni vůči žalované 2) bude v souladu s ust. § 202 odst. 1 IZ považována za přihlášenou podle insolvenčního zákona a uspokojí se v insolvenčním řízení ve stejném pořadí jako přihláška P33. pokračování č.j.-87

Vůči žalované 1) nemá žalobkyně dle § 202 IZ právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení: Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání ve lhůtě 15 dnů od jeho doručení, a to písemně, dvojmo, k Vrchnímu soudu v Praze, prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky Liberec.

V Liberci dne 17. července 2015

Mgr. Petra Havlíčková v. r. samosoudkyně Za správnost vyhotovení: Bc. Jana Bublová