81 ICm 3670/2014
81 ICm 3670/2014-28 KSUL 81 INS 13908/2014

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Fellnerem v právní věci žalobce AB 5 B.V., společnost s ručením omezeným, reg.č. 34192873, Strawinskylaan 933, 1077XX Amsterdam, Nizozemské království, zastoupeného Mgr. Ing. Jaromírem Škárou, advokátem v Brně, Blatného 1885/36, korespondenční adresa: Moravské náměstí 249/8, 602 00 Brno, proti žalovanému VRŠANSKÝ a spol., v.o.s., IČ 254 66 763, se sídlem Kollárova 1879/11, 415 01 Teplice, insolvenční správce dlužníků 1) Jiřina anonymizovano , anonymizovano , bytem Teplická 9, 415 01 Bystřany a 2) Vladimír anonymizovano , anonymizovano , bytem Teplická 9, 415 01 Bystřany, zastoupenému Mgr. Martinem Sobkem, advokátem v Teplicích, Rokycanova 379/5, o určení pohledávky

takto:

I. Určuje se pravost pohledávky přihlášené žalobcem v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 81 INS 13908/2014 přihláškou č. 11 jako pohledávky z úvěrové smlouvy ze dne 29.10.2003 č. 5310186819 a určuje se výše této pohledávky 99.570,69 Kč.

II. Žalobci se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou soudu dne 17.10.2014 se žalobce domáhá ve vztahu k žalovanému jako insolvenčnímu správci dlužníků Jiřiny anonymizovano a Vladimíra anonymizovano určení pravosti a výše nevykonatelné pohledávky v částce 99.570,69 Kč; tato pohledávka byla přihlášena žalobcem v insolvenčním řízení ve věci dlužníků Jiřiny anonymizovano a Vladimíra anonymizovano vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 81 INS 13908/2014 (přihláška č. 11) jako pohledávka z úvěru poskytnutého podle smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 29.10.2003 uzavřené mezi věřitelem Home Credit Finance a.s. (IČ 255 36 613) a dlužníkem Jiřinou anonymizovano s tím, že pohledávka byla splatná dne 25.3.2014. Žalobce pohledávku nabyl smlouvou o postoupení pohledávky, přičemž postoupení pohledávky bylo isir.justi ce.cz dlužníkovi oznámeno dopisem postupitele ze dne 4.6.2014; toto oznámení bylo přílohou přihlášky. Dne 2.10.2014 bylo žalobci, jenž se nezúčastnil přezkumného jednání, doručeno vyrozumění insolvenčního správce o tom, že přihlášená pohledávka byla při přezkumném jednání popřena do pravosti a plné výše, jelikož věřitel nedoložil, že mu svědčí uplatněné právo, když přes výzvu insolvenčního správce nepředložil smlouvu o postoupení pohledávky a když oznámení postupitele o postoupení pohledávky nepovažoval správce za dostačující. Žalobce je toho názoru, že pokud postupitel oznámil dlužníkovi, že k postoupení pohledávky došlo, tak pohledávka (existující a nepromlčená pohledávka) byla (i při nepředložení smlouvy o postoupení pohledávky) přihlášena po právu a žalovaný se nemůže domáhat prokázání postupní smlouvy. V daném případě (kdy postupní smlouva je obsáhlým dokumentem v cizím jazyce v jen několika vyhotoveních) by nadto prokazování obsahu postupní smlouvy (nehledě na obchodní tajemství, jež by mělo být šetřeno) bylo spojeno s těžko překonatelnými obtížemi. Žalobce poukázal na ustanovení § 526 odst. 2 obč. zák., na ustálenou judikaturu týkající se dané problematiky, tj. na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 9.12.2009 sp. zn. 31 Cdo 1328/2007 a ze dne 22.12.2009 sp. zn. 29 Cdo 1277/2007, jakož i na rozhodnutí odvolacího soudu v obdobném sporu vedeném mezi účastníky (např. rozsudek Vrchního soudu ze dne 15.9.2014 č.j. 104 VSPH 249/2014-61).

Soud z insolvenčního rejstříku (81 INS 13908/2014) zjistil, že insolvenční řízení ve věci dlužníků Jiřiny anonymizovano a Vladimíra anonymizovano bylo zahájeno na jejich návrh dne 21.5.2014, dne 19.6.2014 bylo rozhodnuto o úpadku dlužníků a povolení oddlužení, dne 21.8.2014 bylo schváleno oddlužení plněním splátkového kalendáře. Dne 24.9.2014 se konalo zvláštní přezkumné jednání, jehož se žalobce nezúčastnil, kde předmětná pohledávka (P 11) byla popřena insolvenčním správcem do pravosti a plné výše z důvodu, který byl uveden v seznamu přihlášených pohledávek, tj. z toho důvodu, že věřitel přes výzvu správce nedoložil smlouvu o postoupení pohledávky, přičemž oznámení postupitele není podle insolvenčního správce způsobilé bez vších pochyb prokázat skutečnost, že k postoupení došlo. Dlužníci pohledávku nepopřeli. Vyrozumění o popření a důvodech popření bylo žalobci doručeno dne 2.10.2014 (P/11/3).

Podle § 198 odst. 1 věty první a druhé zák. č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon (dále jen IZ), věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Věřitel tedy uplatnil v uvedené zákonné lhůtě žalobu na určení pravosti a výše nevykonatelné pohledávky u soudu. Důvod k odmítnutí žaloby pro opožděnost (160 odst. 4 IZ) dán nebyl, proto se soud žalobou zabýval věcně.

Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že s ohledem na důvody uvedené insolvenčním správcem při popření předmětné pohledávky nepokládá žalobce za legitimovaného k podání přihlášky a k podání žaloby; žalobce podle názoru žalovaného není totiž (prokázaným) věřitelem dlužníka. Vyslovil názor, že insolvenční správce jako zvláštní procesní subjekt musí disponovat takovým oprávněním, jež mu umožní náležitý přezkum aktivní věcné legitimace věřitele. Rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1277/2007 jej ovšem dostává do pozice, kdy nemůže postoupení pohledávky řádně přezkoumat, v důsledku čehož může dojít ke zkrácení práv dlužníka. V incidenčním sporu tedy nezbytně musí žalobce postupní smlouvu předložit, má-li být jeho aktivní věcná legitimace zjištěna.

Opatřením předsedy insolvenčního soudu ze dne 1.8.2015 byla věc-vedle dalších-přikázána k projednání a rozhodnutí podepsanému soudci.

Pro rozhodnutí o žalobě jsou významná následující skutková zjištění.

Žalobce přihláškou (č. 11) doručenou soudu dne 9.7.2014 přihlásil v insolvenčním řízení ve věci dlužníků Jiřiny anonymizovano a Vladimíra anonymizovano vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 81 INS 13908/2014 (přihláška č. 11) pohledávka z úvěru poskytnutého podle smlouvy č. 5310186819 o revolvingovém úvěru ze dne 29.10.2003 uzavřené mezi věřitelem Home Credit Finance a.s. (IČ 255 36 613) a dlužníkem Jiřinou anonymizovano , pohledávka byla splatná 25.3.2014, žalobce pohledávku nabyl postupní smlouvou, postoupení postupitel oznámil dlužníkovi. Výši přihlášeného nároku prokázal žalobce listinami připojenými k přihlášce-úvěrovou smlouvou ze dne 29.10.2003 č. 5310186819 se žádostí dlužníka o změnu výše úvěrového rámce (ten činil po zvýšení 40.000,-Kč) a výpisem čerpání, splátek a úhrad s konečným zůstatkem tak, jak byl přihlášen. Přílohou přihlášky bylo též oznámení společnosti Home Credit a.s. (IČ 269 78 636) ze dne 4.6.2014 adresované dlužníkovi Jiřině anonymizovano , že pohledávka z úvěrové smlouvy č. 5310186819 byla společností Home Credit a.s. (IČ 269 78 636)-jež je podle tohoto dopisu právním nástupcem společnosti Home Credit Finance a.s. po přeměně rozdělením ke dni 1.10.2005-postoupena žalobci a dlužník je podle tohoto oznámení povinen podle § 1880 a násl. o.z. poskytnout plnění závazku postupníkovi, tedy žalobci. V příloze k přihlášce také žalobce doložil (výpisem z rejstříku) svou právní subjektivitu a předloženým projektem rozdělení společnosti Home Credit Finance a.s. (bod 7 projektu) bylo doloženo nástupnictví společnosti Home Credit a.s. ohledně předmětného nároku při rozdělení společnosti Home Credit Finance a.s. (jež je jinak zřejmé z veřejného rejstříku).

Soud tak uzavírá, že pohledávka věřitele z úvěrové smlouvy na vrácení peněžních prostředků a zaplacení úroků (a úroků z prodlení a smluvní pokuty) v rozsahu uplatněném přihláškou je dána (§ 497 obch. zák.). Podle úvěrové smlouvy šlo původně o závazek mezi společností Home Credit Finance a.s. (IČ 255 36 613) jako věřitelem a Jiřinou anonymizovano jako dlužníkem. Z poskytovatele úvěru Home Credit Finance a.s. (IČ 255 36 613) přešla pohledávka při rozdělení na společnost Home Credit a.s. (IČ 269 78 636) podle § 220r odst. 2 písm. f) obch. zák. (ve znění před novelou provedenou zákonem č. 126/2008 Sb.). Tento právní nástupce poskytovatele úvěru Home Credit a.s. (IČ 269 78 636) pak oznámil dlužníkovi dopisem ze dne 4.6.2014, že úvěrovou pohledávku postoupil žalobci. Doručení tohoto oznámení dlužníkovi sice nebylo v přihlášce doloženo, soud je však toho názoru, že do dispozice dlužníka (Jiřiny anonymizovano ) se oznámení (jako adresovaný hmotněprávní úkon) dostalo za soudního (insolvenčního) řízení nejpozději při zvláštním přezkumu dne 25.9.2014, jehož se tato dlužnice (se zachovaným dispozičním oprávněním) zúčastnila.

Zbývá tak posoudit spornou právní otázku, zda za situace, kdy postupitel oznámil dlužníkovi postoupení pohledávky, je dlužník (potažmo insolvenční správce) oprávněn domáhat se předložení postupní smlouvy.

Podle § 1879 o.z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1882 odst. 1 o.z., dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

Judikatura Nejvyššího soudu, na niž žalobce v žalobě odkazoval, stejně jako rozhodnutí Vrchního soudu (ve sporu mezi účastníky tohoto řízení) se týkala aplikace ustanovení o postoupení pohledávky v občanském zákoníku účinném do 31.12.2013, tedy v zákoně č. 40/1964 Sb. V rozsudku ze dne 9.12.2009 sp. zn. 31 Cdo 1328/2007 (uveřejněném pod číslem 61/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) vyslovil Nejvyšší soud (velký senát) při řešení otázky přípustnosti námitky neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky pro dlužníka názor, že oznámení postupitele dlužníkovi o tom, že došlo k postoupení pohledávky je skutečností, na kterou právo váže vznik povinnosti dlužníka plnit postupníkovi. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22.12.2009 sp. zn. 29 Cdo 1277/2007 pak konstatuje, že při uskutečněné notifikaci (tedy pokud postupitel oznámí dlužníkovi postoupení pohledávky) není dlužník oprávněn dožadovat se prokázání smlouvy o postoupení pohledávky a jeho závazek zaniká splněním postupníkovi, i když smlouva o postoupení pohledávky neexistuje (z jakéhokoli důvodu). Dále konstatoval, že popírající správce konkursní podstaty má k dispozici všechny /ale též "jen / hmotněprávní námitky, jež by ke zpochybnění existence popírané pohledávky mohl vůči svému věřiteli uplatnit dlužník.

Tedy nakolik šlo o aplikaci ustanovení o postoupení pohledávky v občanském zákoníku účinném do 31.12.2013, tedy v zákoně č. 40/1964 Sb., tak se judikatura Nejvyššího soudu ustálila na tom, že notifikací (oznámením postupitele o postoupení pohledávky dlužníkovi) dochází ke změně v subjektu závazkového vztahu na straně věřitele. Tento závěr týkající se občanského zákoníku účinného do 31.12.2013 (§ 526 obč. zák.) se přitom podle názoru soudu prosazuje i při aplikaci ustanovení § 1882 o.z., jež se od dosavadní úpravy (§ 526 obč. zák.) neodchyluje; i nová úprava (stejně jako předchozí) spojuje změnu v subjektu závazkového vztahu buď s notifikací postupitelem, nebo s prokázáním postupní smlouvy postupníkem.

Od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22.12.2009 sp. zn. 29 Cdo 1277/2007 citovaného žalobcem v žalobě (podle něhož námitky konkursního správce nemohou být širší než námitky dlužníka)-tedy názor žalovaného, že jako zvláštní procesní subjekt v insolvenčním řízení disponuje širšími oprávněními než dlužník, je zde odmítnut-se daná věc liší tím, že nejde o zákon o konkursu a vyrovnání a o konkursní řízení, ale jde o insolvenční zákon a o insolvenční řízení. I v incidenčním sporu vyvolaném v řízení insolvenčním však obstojí závěry obsažené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22.12.2009 sp. zn. 29 Cdo 1277/2007; zde soud odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.2.2015 sp. zn. 29 ICdo 2/2015, podle něhož stejně jako neexistoval žádný rozumný důvod vyloučit aplikaci závěrů obsažených v R 61/2010 pro spory vyvolané konkursem podle zákona o konkursu a vyrovnání, neexistuje takový důvod ani pro incidenční spory vedené podle insolvenčního zákona (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.2.2015 sp. zn. 29 ICdo 2/2015 je rozhodnutím dovolacího soudu v obdobném sporu mezi účastníky vedeném pod sp. zn. 79 ICm 3764/2013, KSUL 79 INS 12316/2013, tedy účastníkům je známa jak jeho existence tak jistě i jeho obsah).

Oznámením postupitele tedy došlo ke změně v subjektu závazkového vztahu, žalobce byl tudíž aktivně věcně legitimován k uplatnění svého nároku přihláškou a při jeho popření insolvenčním správcem k uplatnění incidenční žalobou. Důvodné žalobě proto soud vyhověl a určil pravost přihlášené pohledávky a její výši.

Pokud jde o připomínku žalovaného, že mu zmíněná rozhodnutí soudů (podle nichž při notifikace postupitelem není povinnosti postupníka prokazovat postoupení) znemožňují řádný přezkum přihlášených pohledávek, soud-vedle opětovného odkazu na názor Nejvyššího soudu, že popírající správce má k dispozici všechny /ale též "jen / hmotněprávní námitky, jež by ke zpochybnění existence popírané pohledávky mohl vůči svému věřiteli uplatnit dlužník-podotýká, že se při projednání věci nepodávalo, že by snad stejná pohledávka byla přihlášena ještě jiným věřitelem než žalobcem; pokud by tomu tak bylo, mohli by jednak konkurující věřitelé vzájemně popřít své pohledávky a stejné právo by měl (při tomto souběhu věřitelů k totožné pohledávce) vůči oběma konkurujícím si věřitelům i insolvenční správce. Tedy i insolvenční správce disponuje v daném směru odpovídajícími prostředky.

Žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, soud náhradu nákladů nepřiznal, když ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci (§ 202 odst. 1 IZ).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím podepsaného soudu.

V Ústí nad Labem dne 27. dubna 2016

Mgr. Jiří Fellner soudce