81 ICm 2996/2012
81 ICm 2996/2012-16 (KSUL 81 INS 13530/2012)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kašparovou v právní věci žalobce Modrá pyramida stavební spořitelna, a.s., IČO: 60192852, se sídlem Bělehradská 128/222, 120 21, Praha 2 proti žalovanému IKT INSOLVENCE v.o.s., IČO: 29113091, se sídlem Palackého 389/7, Plzeň, insolvenčnímu správci dlužníka Jany anonymizovano , anonymizovano , trvale bytem Slunná 297, Příbram V-Zdaboř, fakticky bytem Zahradní 749, 411 08 Štětí, o žalobě na určení popřené pohledávky,

takto:

I. Určuje se, že pohledávky přihlášené žalobcem do insolvenčního řízení vedeného Krajským soudem v Ústí nad Labem pod spisovou značkou KSUL 81 INS 13530/2012 proti dlužníku Janě anonymizovano , anonymizovano , trvale bytem Slunná 297, Příbram V-Zdaboř v celkové výši 105.890,79 Kč, a popřené při přezkumném jednáním insolvenčním správcem, jsou přihlášeny po právu, a to jako pohledávky nezajištěné a nepodmíněná.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. (KSUL 81 INS 13530/2012)

Odůvodnění:

Žalobce se ve své žalobě doručené soudu dne 15.10.2012 domáhal určení, že pohledávky žalobce, přihlášené přihláškou P12 popřené insolvenčním správcem jsou po právu ve výši 105.890,79 Kč jako pohledávky nezajištěné a nepodmíněné. Uvedl, že svou přihláškou ze dne 09.08.2012 přihlásil do insolvenčního řízení pohledávku za dlužnicí v celkové výši 105.890,79 Kč, konkrétně pak pohledávku č. 1 ve výši 52.848,44 Kč jako pohledávku nezajištěnou majetkem dlužnice a nepodmíněnou a pohledávku č. 2 ve výši 53.042,35 Kč jako pohledávku nezajištěnou majetkem dlužnice a nepodmíněnou. Při přezkumném jednání konaném dne 19.09.2012 byla pohledávka žalobce ve výši 105.890,79 Kč žalovaným zjištěna jako pohledávka nezajištěná a podmíněná, tedy v nesouladu s přihláškou pohledávky žalobce a nebyla tedy zařazena do splátkového kalendáře dlužníka schváleného usnesením č.j. KSUL 81 INS 13530/2012-B-6 ze dne 20.09.2012. O zhoršení pořadí přihlášené pohledávky, tedy zjištění pohledávky jako pohledávky podmíněné, žalovaný žalobce neinformoval žádným přípisem.

Žalobce má za to, že pohledávky ve výši 105.890,79 Kč přihlášené za dlužnicí jsou zcela po právu přihlášeny jako pohledávky nezajištěné majetkem dlužnice a jako pohledávky nepodmíněné a popření pořadí pohledávek, resp. nezařazení do splátkového kalendáře, považuje žalobce za nedůvodné.

Přihlášená pohledávka č. 1 ve výši 52.848,44 Kč vyplývá ze smlouvy o překlenovacím úvěru ze stavebního spoření číslo 2250305651 a přihlášená pohledávka č. 2 ve výši 53.042, 35 Kč vyplývá ze smlouvy o překlenovacím úvěru ze stavebního spoření číslo 1817054851. Obě předmětné smlouvy dlužnice Jana anonymizovano podepsala jako spoludlužnice. Dlužník a spoludlužník smlouvy o překlenovacím úvěru ze stavebního spoření je zavázán k plnění ze smlouvy společně a nerozdílně. Svým podpisem se dlužnice Jana anonymizovano stala dle smluv tzv. dlužnickou stranu . Dlužnická strana se zavázala, že závazky vzniklé ze smlouvy žalobci uhradí ve sjednané výši a termínech. Povinnost splácet je tedy dána stejnou měrou žalobci dlužníku i spoludlužníku smlouvy. Pohledávky nejsou vázány na žádnou podmínku, dlužnice není ručitelem pohledávek ale spoludlužnicí, a pohledávky fakticky existují, nejde tedy o pohledávky podmíněné. Plnění není vázáno na jakoukoliv podmínku. Žalobce zároveň odkázal na § 183 insolvenčního zákona, kdy pohledávky po kterékoliv z osob odpovídajících mu společně a nerozdílně s dlužníkem, totéž platí dle názoru žalobce i opačně.

V závěru žalobce navrhl, aby soud rozhodl o tom, že pohledávka v celkové výši 105.890,79 Kč je přihlášena po právu jako pohledávka nepodmíněná a bude zařazena do splátkového kalendáře dlužnice.

Žalovaný na svou procesní obranu uvedl, že uplatněný určovací nárok neuznává. Ke změně pořadí přihlášky žalobce žalovaný konstatoval, že pořadí žalobcových pohledávek (pohledávka č. 1 ve výši 52.848,44 Kč a pohledávka č. 2 ve výši 53.042,35 Kč) obsažených v přihlášce č. 12 nikterak nezměnil. Pohledávky byly přihlášeny jako NESPLATNÉ, přičemž nesplatná pohledávka je podmnožinou pohledávek podmíněných, kdy podmínka je specifikována právě splatností. Žalovaný již ve zprávě pro přezkumné jednání uvedl, že (KSUL 81 INS 13530/2012) pohledávka je nesplatná a jako taková se do splátkového kalendáře nezařazuje. Soud vykonávající dohled nad insolvenčním řízením vyslovil v rámci přezkumného jednání shora uvedený právní názor (že se pohledávka přezkoumává jako podmíněná a nezařazuje se do splátkového kalendáře), s nímž se insolvenční správce ztotožnil. Nejednalo se tedy o změnu pořadí, jak je uvedeno v žalobě, a IS nebyl povinen tuto skutečnost oznamovat žalobce, protože nepopřel přihlášené částky ani pořadí a přezkoumal pohledávky tak, jak byly přihlášeny. Způsob zařazení odpovídá obvyklé praxi insolvenčních soudů-viz usnesení č.j. KSPL 54 INS 3627/2012-B-9, výrok II. a výrok V. 3., písm. d). K podmíněnosti přihlašovaných pohledávek a jejich nezařazení do splátkového kalendáře žalovaný uvedl, že žalobce neuvádí v žalobě podstatnou skutečnost, a to že obě pohledávky byly přihlášeny jako nesplatné. Žalobce pak v přílohách přihlášky předložil smlouvu o překlenovacím úvěru ze stavebního spoření a všeobecné uvěrové podmínky:

Aby se pohledávky staly splatnými v částkách, které jsou předmětem přihlášky, musí být poručeny smluvní podmínky podle čl. 6, odst. 1, písm. c) Všeobecných úvěrových podmínek Všeobecné stavební spořitelny Komerční banky, a.s. ze dne 01.12.2000.

Při porušení podmínek musí být celý úvěr vyčíslen a dlužník řádně vyzván k úhradě celého zůstatku. Taková listina však k přihlášce přiložena nebyla.

Z uvedeného lze pak uzavřít, že splatnost přihlašovaných pohledávek je vázána na podmínku nesplácení měsíčních splátek úvěrů ze smluv o překlenovacím úvěru ze stavebního spoření č. 2 250 305 651 a 1 817 054 851. Úvěry ze zmíněných smluv jsou však dle prohlášení dlužnice řádně spláceny jejím synem, který byl faktickým příjemcem překlenovacího úvěru od žalobce. Žalobce ani v přihlášce, ani v žalobě neuvádí, že by dlužnice či její syn-spoludlužník byli v prodlení se splátkami poskytnutého úvěru a že uvedený úvěr, resp. úvěry pro porušení podmínek učinila splatným, resp. splatnými. Žalobce dále ve svém podání neuvedl, jakou částku již od spoludlužníka za období od 20.07.2012 dosud, resp. alespoň do dne podání žaloby obdržel a že o tuto částku omezuje svou přihlášku, ale trvá na zařazení pohledávky v původní neomezené výši, ačkoli je mu na pohledávku spoludlužníkem plněno.

Závěrem žalovaný uvedl, že seznam přihlášených pohledávek spolu se zprávou insolvenčního správce byl v insolvenčním rejstříku zveřejněn dne 03.09.2012, tj. 16 dnů před termínem přezkumného jednání. Kdyby tedy žalobce postupoval alespoň s minimální bdělostí, stačilo ještě před přezkumným jednáním kontaktovat insolvenčního správce k vyjasnění vzájemných stanovisek, případně zúčastnit se když ne osobně, tedy např. zaměstnancem pobočky žalobce v místě konání přezkumu a prezentovat své stanovisko přímo při jednání, což by jistě pro všechny zúčastněné bylo ekonomicky i časově výhodnější než následná žaloba.

Žalovaný tak navrhl, aby soud žalobu v plném rozsahu zamítl a žalovanému přiznal náhradu nákladů, které mu v souvislosti s tímto řízením vznikly. (KSUL 81 INS 13530/2012)

Žalobce vyjádřil podáním doručeným soudu dne 27.12.2013 souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání. Žalovaný vyjádřil podáním doručeným soudu dne 14.12.2013 rovněž souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání.

Vzhledem k tomu, že byly splněny podmínky dle ust. § 115a o.s.ř. nenařizoval soud jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů.

Soud nejprve zkoumal včasnost podání žaloby-z insolvenčního rejstříku je zřejmé, že první přezkumné jednání se konalo dne 19.9.2012. Žaloba byla podána 15.10.2012, tedy včas ve 30 denní lhůtě (žalobce navíc v této lhůtě nebyl ještě ani vyrozuměn o popření jeho pohledávky, s nezbytným procesním poučením o tom, jakým způsobem a v jakých lhůtách se žalobce může svých práv domáhat, i o následcích případného zmeškání lhůt).

Mezi účastníky není sporu v tom, že smlouva, z nichž pohledávka měla vzniknout, byla platně uzavřena, dlužník podepsal smlouvu jako spoludlužník a je tedy zavázán k úhradě pohledávky společně a nerozdílně s dlužníkem, rovněž tak výše pohledávky je mezi účastníky nesporná. Sporným tedy zůstalo pouze to, zda pohledávka žalobce je pohledávkou nepodmíněnou či podmíněnou z tohoto důvodu, že pohledávky žalobce jsou pohledávkami nesplatnými, a z toho důvodu tedy nemají být zařazeny do splátkového kalendáře. Předmětem dokazování pak byly pouze sporné skutečnosti.

Soud provedl důkazy z přihlášky žalobce podané do insolvenčního řízení (přihláška P12). Z formuláře přihlášky ze dne 13.8.2012 je zřejmé, že žalobce se žalobou domáhá pohledávky ze stejného právního důvodu, který byl uveden i v přihlášce. Žalobce přihlásil do insolvenčního řízení 2 nevykonatelné pohledávky, a to pohledávku č. 1 ve výši 52.848,44 Kč a č. 2 ve výši 53.042,35 Kč. Jednalo se o částky 51.015,17 Kč a 51.202,82 Kč na jistině a 1.833,27 Kč a 1.839,53 Kč na smluvních úrocích ve výši 6 % ročně. Právním důvodem vzniku pohledávky byla povinnost vrátit prostředky poskytnuté na základě smluv o úvěru spolu se smluvenými úroky. Dlužnice převzala tyto závazky jako spoludlužník. Pohledávky byly přihlášeny jako pohledávky nesplatné a nepodmíněné.

Soud dále provedl důkazy z insolvenčního spisu sp.zn. KSUL 81 INS 13530/2012. Rozhodnutím o úpadku a povolení oddlužení (č.l. A-12 ins. spisu) a usnesením o schválení oddlužení (č.l. B-6) je prokázán jednak stav insolvenčního řízení (způsob řešení úpadku dlužnice) i pasivní legitimace žalovaného. Z protokolu o přezkumném jednání (č.l.B-5), rovněž tak z upraveného seznamu přihlášených pohledávek, který je nedílnou součástí protokolu, je zřejmé, jak byly pohledávky žalobce přezkoumány. Z usnesení o změně splátkového kalendáře (č.l.B-11) je patrno, jak insolvenční soud posoudil procesní úkon insolvenčního správce, který přihlášenou nepodmíněnou pohledávku žalobce uznal jako pohledávku podmíněnou.

Soud provedené důkazy zhodnotil v souladu s ustanovením § 132 občanského soudního řádu každý jednotlivě a všechny v jejich vzájemné souvislosti. Při hodnocení důkazů dospěl soud k následujícím závěrům. Z nesporných tvrzení a provedených důkazů je nepochybné, že žalobce přihlásil do insolvenčního řízení vedeného Krajským soudem v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 81 INS 13530/2012 dvě pohledávky, které vznikly z titulu (KSUL 81 INS 13530/2012) smluv o překlenovacím úvěru ze stavebního spoření uzavřené dne 12.11.2002, které dlužnice uzavřela jako spoludlužník, a to jako pohledávky nevykonatelné, peněžité, nesplatné a nepodmíněné a při přezkumném jednání dne 19.9.2012 byly insolvenčním správcem (žalovaným) přezkoumány a zjištěny jako podmíněné. Právní úprava ovšem nezná podmíněné uznání pohledávky. Pohledávku lze popřít co do její pravosti, výše, pořadí nebo uspokojení ze zajištění. Popření pohledávky představuje procesní úkon, o němž přiměřeně platí § 42 odst. 4 o.s.ř.; jde tedy o projev vůle adresovaný soudu, jenž směřuje k uplatnění námitek, které se týkají pravosti, výše nebo pořadí pohledávky, popř. uspokojení pohledávky ze zajištění, a jenž musí obsahovat předepsané náležitosti. Z přiměřeného užití § 41 odst. 2 o.s.ř. v insolvenčním řízení vyplývá mimo jiné to, že popření či uznání pohledávky se posuzuje podle jeho obsahu, i kdyby bylo nesprávně označeno. Na posouzení tohoto procesního úkonu insolvenčního správce se tedy vzhledem k ustanovení § 7 odst. 1 IZ přiměřeně užije úprava v § 41a odst. 2 o.s.ř., která stanoví zásadu, že úkonu účastníka, který je vázán na splnění podmínky, se nepřihlíží. Procesní úkon, kterým je uznání (taktéž i popření) pohledávky, proto nemůže být učiněn podmíněně. Jelikož k uznání věřitelovy pohledávky insolvenčním správcem nelze z uvedených důvodů přihlédnout, platí, že k tomuto procesnímu úkonu se nepřihlíží. Pakliže tedy pohledávka při přezkumném jednání uznána nebyla, byla pohledávka věřitele č. 11 popřena, bez zřetele k tomu, že insolvenční správce pohledávku výslovně nepopřel, a věřitel tedy měl jedinou možnost, jak odvrátit případné následky předvídané insolvenčním zákonem, a to podání určovací žaloby.

Soudu proto zbývá k posouzení jen otázka charakteru pohledávky nesplatné, je-li způsobem řešení úpadku dlužnice oddlužení plněním splátkového kalendáře.

Podle mínění žalovaného nesplatná pohledávka je podmnožinou pohledávky podmíněné, kdy je podmínka specifikována právě splatností, z toho důvodu není na místě zařazovat ji do splátkového kalendáře, když se podmínka, tedy splatnost pohledávky, nenaplnila. Soud se však s tímto názorem neztotožnil. Podle § 173 odst. 3 IZ lze přihlásit i pohledávku nesplatnou nebo pohledávku vázanou na podmínku (rozvazovací nebo odkládací). Žalovaný spatřuje podmínku v okamžiku nastoupení splatnosti pohledávky. Žalovanému lze jistě přisvědčit v tom, že jediným ustanovením insolvenčního zákona, jež zakotvuje předčasnou splatnost pohledávek věřitelů, je ust. § 250 IZ, jenž stanoví, že nesplatné pohledávky proti dlužníku se prohlášením konkursu považují za splatné, nestavoví-li zákon jinak. Ostatním námitkám však již soud přisvědčit nemůže. Podle názoru soudu není jediného relevantního důvodu, aby se shodnými pohledávkami bylo nakládáno různě v závislosti na způsobu řešení úpadku dlužníka, tedy, aby prohlášením konkursu se nesplatné pohledávky považovaly za splatné, zatímco za situace, kdy je úpadek dlužníka řešen oddlužením, se s nesplatnými pohledávkami zacházelo odlišně. Zásadní v dané věci je skutečnost, že pohledávka podmíněná (za níž žalovaný pohledávku věřitele považuje), tedy pohledávka vázaná na odkládací podmínku, u níž se podmínka ještě nenaplnila, je pohledávkou neexistující. Pohledávka toliko nesplatná je však existující pohledávkou, u níž absentuje toliko dospělost. Sjednali-li si účastníci splatnost závazku s poměrně delší splatností, nemůže být tento věřitel zkrácen na svých právech tím, že dlužník využije institutu oddlužení. Neboť pokud by platily žalovaným tvrzené skutečnosti, splatnost závazku nenastala v době trvání oddlužení plněním splátkového kalendáře, dlužník splnil řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení a soud by k žádosti dlužníka vydal v intencích § 414 IZ (KSUL 81 INS 13530/2012) usnesení, jímž by jej osvobodil od placení pohledávek, vztahovalo by se toto osvobození bez jakýchkoliv pochybností rovněž na pohledávku věřitele, jejíž splatnost nenastala. To je podle názoru soudu nepřijatelné (ust. § 416 odst. 1 IZ totiž explicitně stanoví, že osvobození podle § 414 a § 415 se netýká toliko peněžitého trestu nebo jiné majetkové sankce, která byla dlužníku uložena v trestním řízení pro úmyslný trestný čin, a dále pohledávek na náhradu škody způsobené úmyslným porušením právní povinnosti). Naopak soud je přesvědčen ze všech shora uvedených důvodů, že s pohledávkou nesplatnou musí být při oddlužení plněním splátkového kalendáře nakládáno stejně jako s pohledávkou splatnou, neboť jde na rozdíl od podmíněné pohledávky o existující pohledávku, byť to zákon výslovně nestanoví, jako je tomu v § 250 IZ co do prohlášení konkursu, tato pohledávka tedy musí být zařazena do splátkového kalendáře a prostřednictvím měsíčních splátek uspokojována. Za této situace tedy soud považuje pohledávku žalobce za nepodmíněnou, jež musí být zahrnuta do splátkového kalendáře.

Ze shora uvedených důvodů soud dospěl k závěru, že žalobce prokázal oprávněnost svého nároku a proto soud podané žalobě v plném rozsahu vyhověl.

Soud dále rozhodoval o nákladech řízení. Podle výsledku řízení náleží v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 občanského soudního řádu náhrada nákladů řízení žalobci, který byl ve věci úspěšný. Podle § 202 odst. 1 insolvenčního zákona však vůči insolvenčnímu správci nemá ve sporu o pravost, výši nebo pořadí pohledávky žádný účastník právo na náhradu nákladů řízení. Proto soud nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího. (§ 204 odst. 1 o. s. ř.)

V Ústí nad Labem dne 3. července 2013 JUDr. Jana Kašparová v. r. samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Martina Pánková