81 ICm 225/2014
81 ICm 225/2014-52 KSUL 81 INS 19191/2013

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Fellnerem v právní věci žalobce HS Cínovec s.r.o., IČ 482 93 954, se sídlem Cínovec 89, 415 01 Dubí, zastoupeného JUDr. Tomášem Kindlem, advokátem v Chomutově, 28. října 3649, proti žalovanému IREKON, v.o.s., IČ 287 81 309, se sídlem Palackého 211, 511 01 Turnov, insolvenční správce dlužníka Niveta Mix s.r.o., IČ 467 13 131, se sídlem Louny, Pnětluky 67, PSČ 440 01, zastoupenému Mgr. Martinem Pintou, advokátem v Liberci, Mozartova 679/21, o vyloučení věcí z majetkové podstaty

takto:

I. Ze soupisu majetkové podstaty dlužníka Niveta Mix s.r.o. (IČ 467 13 131) jehož insolvenční řízení je vedeno u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 81 INS 19191/2013 se vylučují tyto věci: 1) stavba č.p. 121 na pozemku p.č. 155, obec Postoloprty, katastrální území Březno, 2) zastřešení výdejních stojanů PHM na pozemku p.č. 516/7, 3) uzavřený mycí box pro ruční mytí na pozemku p.č. 516/5, 4) 2x ČOV HERVA na pozemku p.č. 516/6, 5) 4 kusy ocelových ležatých pozemních nádrží o objemu a 25 tisíc litrů uložených v betonovém nepropustném bunkru na pozemku p.č. 516/5, 6) bezodtoková ocelová nádrž o objemu 2 tisíce litrů na pozemku p.č. 155, 7) technologické čerpací potrubí k zařízení na pozemku p.č. 516/7, 8) lapol na pozemku p.č. 516/7, 9) 6 kusů výdejních stojanů PHM značky Adast na pozemku p.č. 516/7, 10) zpevněné plochy na pozemku p.č. 516/7, 11) příjezdová a odjezdová komunikace k mycímu boxu na pozemku p.č. 516/5, 12) veškeré přívody a rozvody energií (elektřina, voda, kanalizace) vedených na povrchu či v podzemí dotčených pozemků, kdy všechny pozemky se nacházejí v obci Postoloprty, katastrální území Březno. isir.justi ce.cz

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 20.534,11 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou soudu dne 22.1.2014 se žalobce domáhal vyloučení věcí (stavby č.p. 121 na pozemku p.č. 155 v kat. úz. Březno, obec Postoloprty a dále souboru věcí-zařízení čerpací stanice pohonných hmot /položky 1 až 11/) ze soupisu majetkové podstaty insolvenčního dlužníka Niveta Mix s.r.o. O soupisu věcí do majetkové podstaty byl žalobce vyrozuměn dopisem insolvečního správce Ing. Oldřicha Valty, jež mu bylo doručeno dne 10.1.2014. Podle vyrozumění o soupisu považoval insolvenční správce kupní smlouvu, kterou žalobce od insolvenčního dlužníka v roce 2008 tyto věci nabyl, za neplatnou (jelikož převodem věcí byl spáchán trestný čin), případně za neúčinnou (jelikož v řízení vedeném u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 14 C 244/2008 bylo pravomocně vyhověno žalobě žalobce KM-PRONA, a.s. na vyslovení neúčinnosti kupní smlouvy), proto věci sepsal do majetkové podstaty. Žalobce tvrdí, že sepsané věci nabyl platnou kupní smlouvou. To, že byl jednatel dlužníka za převod věcí odsouzen, nezakládá neplatnost smlouvy; žalobce jako nabyvatel sjednanou kupní cenu (která odpovídala znaleckému ocenění a současně ceně tržní) dlužníkovi uhradil, o záměru krácení věřitelů jednatelem dlužníka nevěděl (což je zřejmé i ze spisu trestního soudu). Žalobě na vyslovení neúčinnosti v řízení vedeném pod sp. zn. 14 C 244/2008 pak nemělo být podle názoru žalobce vyhověno již jen proto, že věřitel KM-PRONA, a.s. neměl (oproti deklarovanému stavu) vykonatelnou pohledávku. V době od podání incidenční žaloby do doby jejího projednání v květnu 2016 přitom bylo rozhodnutí odvolacího soudu ve věci vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 14 C 244/2008 zrušeno dovolacím soudem a odvolací řízení je nyní přerušeno, takže zde ani není-oproti stavu, o který se zdůvodnění soupisu opíralo-pravomocné rozhodnutí o neúčinnosti. V souvislosti s tímto sporem žalobce také uvedl, že v řízení před Okresním soudem v Lounech nebylo dokládáno zaplacení sjednané kupní ceny, přestože cena zaplacena byla.

Žalovaný se žalobě bránil tím, že zahrnutí věcí-jichž se žaloba týká-do soupisu majetkové podstaty bylo po právu, přičemž důvody uvedené předchozím insolvenčním správcem ve vyrozumění o soupisu vedou k závěru o neplatnosti, potažmo neúčinnosti kupní smlouvy, kterou na žalobce bylo insolvenčním dlužníkem převáděno vlastnické právo. Nadto při převodu šlo o záměr zkrácení věřitelů, o němž žalobce věděl, a i z tohoto důvodu je smlouva absolutně neplatná; sjednaná cena totiž neodpovídala tržní ceně, naopak byla neúměrně nízká a ani tuto nízkou cenu nabyvatel dlužníkovi nezaplatil.

Opatřením předsedy insolvenčního soudu ze dne 1.8.2015 byla věc-vedle dalších-přikázána k projednání a rozhodnutí podepsanému soudci.

Soud z insolvenčního rejstříku (81 INS 19191/2013) zjistil, že insolvenční řízení ve věci dlužníka Niveta Mix s.r.o. bylo zahájeno dne 9.7.2013 věřitelským návrhem KM-PRONA, a.s., usnesením ze dne 21.11.2013, které nabylo právní moci 17.12.2013, bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka a o ustanovení Ing. Oldřicha Valty insolvenčním správcem, usnesením z 15.1.2014 pak byl na majetek dlužníka prohlášen konkurs a soud potvrdil nového insolvenčního správce ustanoveného schůzí věřitelů-IREKON, v.o.s. Soud z insolvenčního rejstříku (81 INS 19191/2013/ B/5) dále zjistil, že vyrozuměním datovaným 7.1.2014 (o němž byla podána dne 9.1.2014 zpráva soudu) vyrozuměl předchozí insolvenční správce Ing. Valta žalobce, že sepsal do majetkové podstaty stavbu č.p. 121 na pozemku p.č. 155 v kat. úz. Březno, obec Postoloprty a soubor věcí představujících tam umístěné zařízení čerpací stanice pohonných hmot, a to z toho důvodu, že vlastníkem věcí je insolvenční dlužník, neboť kupní smlouva ze dne 25.2.2008 (nabývací titul žalobce) je neplatná, když převodem věcí byl spáchán trestný čin (podle rozsudku Okresního soudu v Lounech ze dne 15.12.2010 sp. zn. 15 T 199/2009), resp. neúčinná, když v řízení vedeném u téhož soudu pod sp. zn. 14 C 244/2008 bylo pravomocně vyhověno žalobě žalobce KM-PRONA, a.s. na vyslovení neúčinnosti kupní smlouvy vůči tomuto žalobci; součástí bylo poučení o možnosti podat do 30 dnů žalobu na vyloučení věcí z majetkové podstaty proti insolvenčnímu správci.

Podle § 225 zák. č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon (dále jen IZ), osoby, které tvrdí, že označený majetek neměl být do soupisu zahrnut proto, že to vylučuje jejich právo k majetku nebo že tu je jiný důvod, pro který neměl být zahrnut do soupisu, se mohou žalobou podanou u insolvenčního soudu domáhat rozhodnutí, že se tento majetek vylučuje z majetkové podstaty (odst. 1). Žaloba musí být podána proti insolvenčnímu správci, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy osobě uvedené v odstavci 1 bylo doručeno vyrozumění o soupisu majetku, k němuž uplatňuje právo. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty insolvenčnímu soudu (odst. 2).

Z insolvenčního rejstříku není sice zřejmé, kdy bylo vyrozumění insolvenčního správce Ing. Valty o soupisu datované 7.1.2014 žalobci doručeno (doručenka v insolvenčním rejstříku zveřejněna není), avšak právě s ohledem na datum sepsání vyrozumění (a též s ohledem na datum doručení zprávy o podaném vyrozumění soudu-9.1.2014) nemohou být při podání incidenční žaloby u soudu dne 22.1.2014 pochybnosti o tom, že žaloba byla podána včas, ve lhůtě stanovené v § 225 odst. 2 IZ. Důvod k odmítnutí žaloby pro opožděnost dán nebyl, pročež se soud dále žalobou zabýval věcně.

Pro rozhodnutí jsou významná-vedle výše uvedených zjištění z insolvenčního rejstříku-následující skutková zjištění.

Smlouvou ze dne 25.2.2008 prodala společnost MACHÁČ, spol. s r.o. (IČ 467 13 131) žalobci jako kupujícímu za cenu 5 mil. Kč stavbu č.p. 121 na pozemku p.č. 155 v kat. území Březno, obec Postoloprty a zařízení čerpací stanice pohonných hmot, přičemž cena za stavbu činila 3 mil. Kč, z čehož byla v době podpisu smlouvy již zaplacena záloha dvakrát 350.000,-Kč a jednou 300.000,-Kč, což strany svými podpisy smlouvy stvrdily, doplatek na kupní cenu za stavbu 2 mil. Kč pak měl být uhrazen do 15 dnů od povolení vkladu do katastru převodem na účet prodávajícího, jehož číslo mělo být sděleno při podpisu smlouvy, cena za technologické zařízení činila 2 mil. Kč a měla být uhrazena do 15 dnů od podpisu smlouvy převodem na účet, který sdělí prodávající při podpisu smlouvy; pozemky převáděny nebyly (nebyly ani vlastnictvím prodávajícího, byly součástí nevypořádaného SJM jednatele prodávajícího a jeho manželky). Jde o zjištění z kupní smlouvy z 25.2.2008 a příloh smlouvy.

V katastru nemovitostí byl, jak soud zjistil shlédnutím informace o jednotce z katastru, ke dni jednání o vylučovací žalobě zapsán žalobce jako vlastník stavby č.p. 121.

Žalobce předložil výpisy z účtu, dokládající úhrady ve dnech 3.3. 2008, 4.3. 2008, 11.3.2008, vždy po 1 mil. Kč, dne 21.3.2008 pak 300.000,-Kč na účet 27-5427560237/0100. Dále předložil výdajové pokladní doklady č. 480094 z 23.2.2008, vyplaceno žalobcem společnosti MACHÁČ, spol. s r.o. 350.000,-Kč jako záloha na kupní cenu 1. splátka, č.

480095 z 24.2.2008, vyplaceno žalobcem společnosti MACHÁČ, spol. s r.o. 350.000,-Kč jako záloha na kupní cenu 2. splátka, č. 480097 z 25.2.2008, vyplaceno žalobcem společnosti MACHÁČ, spol. s r.o. 300.000,-Kč jako záloha na kupní cenu 3. splátka, č. 482224 z 9.3.2008, vyplaceno žalobcem společnosti MACHÁČ, spol. s r.o. 350.000,-Kč jako částečná úhrada kupní ceny za movité věci a zařízení, č. 482225 z 10.3.2008, vyplaceno žalobcem společnosti MACHÁČ, spol. s r.o. 350.000,-Kč jako částečná úhrada kupní ceny za movité věci a zařízení a č. 482226 z 12.3.2008, vyplaceno žalobcem společnosti MACHÁČ, spol. s r.o. 300.000,-Kč jako částečná úhrada kupní ceny za movité věci a zařízení (v předtisku dokladu na lince přijal jsou opatřeny jsou nečitelným podpisem, podle žalobce jde o podpisy Ing. Macháče).

K ceně předmětu kupní smlouvy byly v řízení předloženy tři znalecké posudky (na cenu v době uzavření smlouvy, tedy v únoru 2008), z nich soud zjistil následující. Znaleckým posudkem Jána Belka z 6.3.2008 byla cena budovy č.p. 121 (bez technologického zařízení čerpací stanice) stanovena (podle zákona č. 151/1997 Sb. a vyhlášky č. 3/2008 Sb.) na cca 3,9 mil. Kč. Znaleckým posudkem 1. Znalecké a.s. z 31.7.2008 (ten si objednal věřitel KM-PRONA, a.s.) byla tržní cena celého areálu (včetně pozemků) odhadnuta na cca 10,9 mil. Kč, v rámci toho tržní hodnota budovy č.p. 121 (bez technologií a pozemků) na cca 5,6 mil. Kč. Znaleckým posudkem Grant Thornton Valuations, a.s. (který zadal Okresní soud v Lounech v řízení vedeném pod sp. zn. 14 C 244/2008) byla obvyklá (tržní) cena stavby č.p. 121 a technologického zařízení odhadnuta na cca 5,5 mil. Kč (uvažovány byly limity dolní 4,9 mil. Kč a horní 6,9 mil. Kč); pokud by ovšem byly součástí prodeje i pozemky (jejichž cena samostatně je jen cca 0,5 mil. Kč), pak by cena areálu (včetně pozemků) mohla činit až cca 9,5 mil. Kč, jelikož celé vlastnictví značně zvyšuje obvyklou hodnotu celku.

Rozsudkem ze dne 3.2.2012 č.j. 14 C 244/2008-148 (rozhodnutí není pravomocné), určil Okresní soud v Lounech v řízení o žalobě na určení neúčinnosti kupní smlouvy ze dne 25.2.2008 (žaloba byla podána u soudu v srpnu 2008), že tato smlouva je vůči žalobci KM-PRONA, a.s. neúčinná; žalovaným byla společnost HS Cínovec, s.r.o. Rozhodnutí založil okresní soud na tom, že společnost HS Cínovec, s.r.o. dlužila společnosti KM-PRONA, a.s. více než 10 mil. Kč, že prodej se uskutečnil za 5 mil. Kč a že společnost HS Cínovec neprokázala úhradu kupní ceny, z čehož bylo nepochybné, že šlo o zkrácení věřitele. Účastníci incidenčního sporu se shodli na tom, že řízení je nyní (po rozhodnutí dovolacího soudu) ve fázi neskončeného (a přerušeného) odvolacího řízení. Tato shodná tvrzení účastníků vzal soud za své skutková zjištění.

Ze spisu Okresního soudu v Lounech sp. zn. 15 T 199/2009 zjistil soud, že rozsudkem ze dne 15.12.2010 č.j. 15 T 199/2009-810 byl Ing. Jiří Macháč (jako jednatel a jediný společník společnosti MACHÁČ, spol. s r.o. (IČ 467 13 131), tj. insolvenčního dlužníka) uznán vinným, že ačkoliv věděl, že tato společnost dluží KM-PRONA, a.s. nejméně 9.778.788,-Kč, prodal dne 25.2.2008 čerpací stanici včetně pozemků společnosti HS Cínovec s.r.o. za cenu maximálně 5,5 mil. Kč, přičemž podle znaleckého posudku činila obvyklá cena 10.889.000,-Kč, čímž způsobil věřiteli KM-PRONA, a.s. škodu 9.778.788,-Kč, čímž spáchal trestný čin poškozování věřitele podle § 256 odst. 1 písm. a), odst. 4 tr. zák. v tehdejším znění a byl odsouzen k trestu odnětí svobody na dva roky s podmíněným odkladem výkonu trestu na dobu čtyř let; soud také rozhodl o povinnosti obžalovaného nahradit KM-PRONA, a.s. škodu 9.778.788,-Kč. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem jako soudu odvolacího ze dne 20.2.2012 č.j. 4 To 172/2001-839 byl v rozsudku okresního zrušen pouze výrok o náhradě škody a poškozený byl odkázán na řízení civilní; jinak bylo rozhodnutí shledáno správným. Z odůvodnění rozsudku okresního soudu se podává, že obžalovaný využil právo nevypovídat, svědek Ladislav Čurda (jednatel žalobce) vypověděl, jak došlo k uzavření smlouvy a kolik činila kupní cena, s tím, že tato byla uhrazena, přičemž nevěděl a nepředpokládal, že by prodávající měl dluhy, tato činnost si na sebe běžně vydělá. Stanici koupil proto, aby tam zaměstnal manželku a dceru, také tam pracují. Cena se mu zdála přiměřená. Soud vyšel z odhadu tržní ceny stanice 10,9 mil. Kč, z kupní ceny při převodu 5 mil. Kč a ze zjištěné úhrady (zčásti hotově, zčásti bezhotovostně na účet, jehož číslo obžalovaný kupujícímu sdělil) celkem 5 mil. Kč. Podle závěru soudu obžalovaný činem jednak snížil majetek společnosti a také ji připravil o zdroj příjmů, z něhož bylo možno dluhy hradit.

Soud tak, pokud jde o skutkový stav, uzavírá, že žalobce smlouvou ze dne 25.2.2008 koupil stavbu č.p. 121 na pozemku p.č. 155 a technologické zařízení čerpací stanice za cenu 5 mil. Kč (z toho cena za stavbu byla 3 mil. Kč, za další zařízení 2 mil. Kč). Splatnost ceny byla smlouvou určena tak, že kupní cena za nemovitost měla být uhrazena zčásti zálohově, přičemž v době podpisu smlouvy již byla zaplacena záloha dvakrát 350.000,-Kč a jednou 300.000,-Kč (tedy celkem 1 mil. Kč), což strany svými podpisy stvrdily, doplatek 2 mil. Kč pak měl být uhrazen do 15 dnů od povolení vkladu do katastru převodem na účet prodávajícího, jehož číslo mělo být sděleno při podpisu smlouvy, cena za zařízení (2 mil. Kč) měla být uhrazena do 15 dnů od podpisu smlouvy převodem na účet, který sdělí prodávající při podpisu smlouvy. Žalobce prokázal, že cena uhrazena byla. Vyplacení hotovosti nebo bezhotovostní úhrada je odrazem donosnosti peněžitého dluhu (§ 337 odst. 1, § 339 obch. zák.) a proto placení hotovostně a převodem na dlužníkem určený účet (ať už byl jeho majitelem kdokoliv) bylo v souladu se smluvním ujednáním. Úhradu sjednané kupní ceny 5 mil. Kč tedy považuje soud za prokázanou (celkem bylo uhrazeno dokonce o 300.000,-Kč více než byla sjednaná cena); kromě výpisů z účtu kupujícího (odchozí platby) a výdajových pokladních dokladů přitom vyšel soud i ze svědectví jednatele žalobce Ladislava Čurdy v trestním řízení, takže (stejně jako soud trestní) dospěl k závěru, že cena uhrazena byla. Pokud pak jde o otázku ceny (zda skutečná hodnota nebyla v nepoměru ke sjednané ceně, zda nebyla nižší než tržní), bylo zde skutkové zjištění trestního soudu, že obvyklá cena činila cca 10,9 mil. Kč. Soud sice je vázán rozhodnutím soudu trestního o tom, že byl spáchán trestný čin a o tom, kdo jej spáchal (§ 135 odst. 1 o.s.ř.), tedy je taktéž vázán skutkovými zjištěními trestního soudu, které vyústily v odsuzující rozsudek (stanovisko Nejvyššího soudu Cpj 35/78 z 24.10.1979, Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek, R 22/79), to však jen ve vztahu k osobám, které měly možnost (procesně, skutkově a právně argumentačně) se k dané otázce projevit (srov. nález Ústavního soudu I. ÚS 1424/2009 ze dne 8.3.2012). Tedy ve vztahu k žalobci zde soud rozhodnutím trestního soudu o hodnotě předmětu převodu 10,9 mil. Kč vázán není a je proto oprávněn a současně povinen posoudit danou otázku také autonomně jako otázku předběžnou. Pokud soud bere v úvahu posudek z trestního řízení (tj. objednaný KM-PRONA, a.s.), posudek Jána Belka a posudek zadaný Okresním soudem v Lounech v řízení pod sp. zn. 14 C 244/2009, tak dochází k jinému zjištění obvyklé ceny než trestní soud; posudek J. Belka řešil otázku administrativní ceny (pro účely podle tam uvedeného zákona), tržní cenou se zabývaly další dva uvedené posudky. Posudek objednaný věřitelem (a použitý v trestním řízení) uvažuje o ceně stavby č.p. 121 cca 5,6 mil. Kč bez technologického zařízení. Komplexní náhled (cena čerpací stanice včetně stavby)-přičemž při porovnání cen ze vycházelo z prodejů čerpacích stanic, kde nemovitost z povahy věci nositelem hodnoty (čerpací stanice jako zdroj zisku)-je obsažen v posudku zpracovaném v řízení civilním (Grant Thornton Valuations, a.s.); zde byla tržní cena stavby č.p. 121 a technologického zařízení odhadnuta na cca 5,5 mil. Kč (uvažovány byly limity dolní 4,9 mil. Kč a horní 6,9 mil. Kč), znalec se zabýval i tím, jaká byla hodnota pozemků (jejichž cena samostatně byla cca 0,5 mil. Kč), dále pak hodnotou areálu jako celku (včetně pozemků), kdy ta mohla činit až cca 9,5 mil. Kč, jelikož současné vlastnictví pozemků značně zvyšuje obvyklou hodnotu celku. To je závěr logický, přesvědčivý. Ovšem pozemky smlouvou převáděny nebyly (ve smlouvě se uvádí, že jsou předmětem nevypořádaného SJM jednatele prodávajícího). Hodnota stavby a technologického zařízení tedy byla významně nižší, než uvažoval trestní soud; činila cca 5,5 mil. Kč. A to je cena, která byla (s odchylkou 10 %) sjednána při prodeji žalobci, resp. je to téměř částka, kterou žalobce za koupi stavby a technologického zařízení zaplatil (zaplatil 5,3 mil. Kč).

V řízení nevyšlo najevo (to nebylo ani žádným z účastníků tvrzeno), že by před zahájením insolvenčního řízení bylo pravomocně rozhodnuto o neplatnosti kupní smlouvy z 25.2.2008 (pak by i v insolvenčním řízení byla považována smlouva za neplatnou; § 232 IZ) -neplatnost ale žalovaný dovozoval z rozhodnutí trestního soudu; tomu bude věnována pozornost v další části odůvodnění. Není zde tedy rozhodnutí o neplatnosti smlouvy, které by insolvenční soud a účastníky insolvenčního řízení zavazovalo, pročež otázku neplatnosti kupní smlouvy bylo třeba posoudit v řízení o vylučovací žalobě jako otázku předběžnou.

Ve vyrozumění insolvenčního správce o soupisu věcí do majetkové podstaty jsou uvedeny dva důvody, pro které insolvenční správce dospěl k závěru, že insolvenční dlužník je vlastníkem věcí dotčených předmětnou vylučovací žalobou. Jednak považoval kupní smlouvu ze dne 25.2.2008 za absolutně neplatnou vzhledem k pravomocnému odsuzujícímu rozsudku trestního soudu a dále ji považoval za neúčinnou vzhledem k pravomocnému rozhodnutí o odpůrčí žalobě žalobce KM-PRONA vůči žalobci v postavení žalovaného v odpůrčím sporu. Při jednání pak žalovaný poukázal na (další důvod absolutní neplatnosti kupní smlouvy, kdy mělo jít při uzavření kupní smlouvy ze dne 25.2.2008 o záměr zkrácení věřitelů, o němž žalobce věděl; to dovozuje žalovaný z toho, že sjednaná cena neodpovídala tržní ceně, ale byla neúměrně nízká, a že ani tuto sjednanou cenu nabyvatel dlužníkovi nezaplatil.

Pokud jde o důvod první, konstatuje soud, že naplnění trestněprávní skutkové podstaty jedním z účastníků smlouvy (jeho odsouzení pro trestný čin) nezakládá (bez dalšího) neplatnost smlouvy; tedy sama okolnost, že jednatel insolvenčního dlužníka byl ohledně jednání představujícího nabývací titul pro žalobce odsouzen pro trestný čin poškozování věřitele (prodej čerpací stanice za cenu 5,5 mil. Kč, ačkoliv její hodnota činila 10,9 mil. Kč a ačkoliv měl prodávající neuhrazené splatné závazky 9,8 mil. Kč), nečiní ještě takovou smlouvu absolutně neplatným právním úkonem ve smyslu § 39 obč. zák. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2527/2014 ze dne 27.8.2014 a tam uvedenou prejudikaturu).

Tedy skutečnost, že uzavření kupní smlouvy bylo ze strany jednatele prodávajícího trestným činem, neplatnost smlouvy podle § 39 obč. zák. samo o sobě nezakládá. Soud se ovšem zabýval-i s ohledem na obsah obrany žalovaného-také tím, zda nejsou dány skutečnosti, z nichž by bylo na místě usuzovat na (současně přítomný) záměr (i na straně) žalobce na zkrácení věřitelů prodávajícího (pozdějšího insolvečního dlužníka) při uzavření předmětné smlouvy, když na tento záměr na straně žalobce lze podle žalovaného usuzovat z toho, že cena za převod byla nízká a že nebyla uhrazena. Pokud by přitom oba účastníci smlouvy, tedy nejen prodávající (jehož jednatel byl odsouzen), ale též i žalobce jako kupující, provedli převod věcí v úmyslu zmařit jím v rozporu se zákonem (obejitím zákona) uspokojení věřitele prodávajícího, šlo by o neplatnost smlouvy podle § 39 obč. zák., podle něhož neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10.8.2011 sp. zn. 21 Cdo 2581/2010). Takový záměr však soud neshledal. Skutečnost je totiž taková, že cena za stavbu a technologii čerpací stanice pohonných hmot byla odpovídající a byla uhrazena. Na straně prodávajícího přijetím kupní ceny od žalobce došlo ke změně struktury majetku, kdy ten namísto stavby a technologického zařízení čerpací stanice měl peníze (v pokladně či na účtech). Nebo je alespoň měl mít. To, že je insolvenční správce po letech (mezi zaplacením ceny a zahájením insolvenčního řízení uběhlo pět let!) nenašel, nelze vytýkat žalobci. Ten přece ani neměl důvod podezírat prodávajícího, že obchod, ke kterému mělo dojít a nakonec i došlo, by měl vést ke zkrácení věřitelů, a už vůbec ne jeho úmysl spolu s prodávajícím učinit tento úkon v úmyslu zkrátit věřitele prodávajícího; ani ze soupisu, ani z obrany žalovaného proti žalobě, ani z pravomocného rozhodnutí trestního soudu se přitom nepodává žádná skutečnost, jež ho k tomu měla vést. Šlo o prodej, kdy byla sjednána a kdy žalobcem byla uhrazena obvyklá cena. Problém je spíše v tom, což zmiňoval i žalovaný, že při soupisu nebyly nalezeny ani peníze, ani případně majetek za tyto inkasované peníze pořízený (a ani dluh vůči KM-PRONA, a.s. zřejmě uhrazen nebyl). To je ovšem záležitost prodávajícího (později insolvenčního dlužníka), resp. jeho jednatele a společníka. To, co se dělo poté, kdy prodávající inkasoval od žalobce co kupujícího kupní cenu (tedy co se dělo u prodávajícího od roku 2008 do roku 2013) nemohl žalobce ovlivnit. Měl snad žádat od prodávajícího informaci, jak s kupní cenou získanou od kupujícího hodlá naložit? Měl si žádat od něj nějaká ujištění? I kdyby ano, jak by pak mohl plnění daného slova kontrolovat? To přece možné není. Tedy dovozovat na straně žalobce při tomto obchodu záměr zkrátit věřitele prodávajícího naprosto nelze. Proto soud (absolutní) neplatnost smlouvy podle § 39 obč. zák., jak na ni žalovaný v průběhu řízení poukazoval, neshledal.

Podle § 42a odst. 4 obč. zák., právní úkon, kterému věřitel s úspěchem odporoval, je vůči němu neúčinný potud, že věřitel může požadovat uspokojení své pohledávky z toho, co odporovatelným právním úkonem ušlo z dlužníkova majetku; není-li to dobře možné, má právo na náhradu vůči tomu, kdo měl z tohoto úkonu prospěch.

Pokud jde o druhý v soupisu uvedený důvod, tak jednak rozhodnutí Okresního soudu v Lounech o žalobě na vyslovení neúčinnosti kupní smlouvy pravomocné není, a i pokud by pravomocné bylo (tedy pokud by zde byl takový stav, jak byl deklarován při soupisu), tak řízení o odpůrčí žalobě podle § 42a obč. zák. (o niž u okresního soudu šlo ) a jeho výsledek by se týkal výlučně poměrů účastníků v onom odpůrčím sporu, kde by byla neúčinnost vyslovena; tedy ani úspěch žalobce KM-PRONA, a.s. v řízení u okresního soudu by nezaložil neplatnost smlouvy či její absolutní neúčinnost, ale jen nároky žalujícího věřitele.

Žaloba je tedy důvodná. Pasivní legitimace žalovaného (tedy současného insolvenčního správce) vyplývá ze zákona, v žalobě uvedené věci byly sepsány do majetkové podstaty, žaloba na jejich vyloučení z majetkové podstaty byla podána včas, žalobce je vlastníkem věcí uvedených v žalobě a v soupisu, přitom věci neměly být do soupisu zahrnuty proto, že to vylučuje vlastnické právo žalobce k těmto věcem, když kupní smlouva, kterou věci nabyl, je platná. Soud proto žalobě vyhověl.

Úspěšnému žalobci přiznal soud podle § 163 IZ a § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na plnou náhradu nákladů, které vynaložil k účelnému uplatnění práva; náhrada nákladů incidenčního sporu je zvláštní pohledávkou, na kterou se nevztahuje § 170 písm. f) IZ.

Jedná se o tyto náklady (§ 137 o.s.ř):

-odměna za právní zastoupení za tři hlavní úkony právní pomoci z pc. 50.000,-Kč (převzetí zastoupení, sepis žaloby, účast u jednání) po 3.100,-Kč (§ 9 odst. 4 písm. c), § 7 bod 5. a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb.), tedy 9.300,-Kč -tři režijní paušály po 300,-Kč podle č. 177/1996 Sb. (§ 13 odst. 1, 3) za uvedené úkony, tj. 900,-Kč -jízdné ze sídla advokáta k soudu a zpět, celkem 140 km, podle vyhlášky č. 385/2015 Sb. (§ 1) základní náhrada 3,80 Kč za 1 km (532,-Kč) a náhrada za PHM při průměrné spotřebě 10,9 l BA95/100 km a vyhláškové ceně BA95 29,70 Kč/1 litr (§ 4 cit. vyhlášky) v částce 453,22 Kč; tedy jízdné k tomuto jednání v úhrnné částce 985,22 Kč -soudní poplatek za žalobu 5.000,-Kč + 2.000,-Kč (č.l. 31 a 34 spisu) -DPH (z nákladů bez soudního poplatku, tj. z částky 11.185,22 Kč) 2.348,89 Kč

Celkové náklady žalobce tak činí 20.534,11 Kč.

Lhůta k plnění byla určena podle § 160 odst. 1 o.s.ř. a platební místo náhrady nákladů podle § 149 odst. 1 o.s.ř.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím podepsaného soudu.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (nařízení exekuce)

V Ústí nad Labem dne 25. května 2016

Mgr. Jiří Fellner soudce