81 ICm 2146/2013
81 ICm 2146/2013-17 (KSUL 81 INS 5741/2013)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kašparovou v právní věci žalobkyně Insolvenční agentura v.o.s., IČO 29115540, se sídlem Karlovy Vary, Západní 1448/16, insolvenčního správce dlužníka Lukáše anonymizovano , anonymizovano , bytem Chbany 27, 431 57 Chbany, zastoupené JUDr. Karlem Kolářem, advokátem se sídlem v Mladé Boleslavi, Klaudiánova 135/1, proti žalovanému JUDr. Dalimilu Mikovi LL.M., se sídlem Za Beránkem 836, 339 01 Klatovy, o žalobě na určení popřené vykonatelné pohledávky,

takto:

I. Žaloba na určení, že vykonatelná pohledávka žalovaného přihlášená do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp.zn. KSUL 81 INS 5741/2013 jako přihláška P3-V3 není přihlášena po právu, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou ze dne 3.6.2010, doručenou Krajskému soudu v Ústí nad Labem dne 5.6.2013, se žalobkyně Insolvenční agentura v.o.s., insolvenční správce dlužníka Lukáše KSUL 81 INS 5741/2013

anonymizovano , domáhala proti žalovanému JUDr. Dalimilu Mikovi LL.M., určení oprávněnosti popření vykonatelné pohledávky žalovaného, přihlášené do insolvenčního řízení vedeného Krajským soudem v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 81 INS 2146/2013 ve věci dlužníka Lukáše anonymizovano . Pohledávka žalovaného ve výši 7.865,-Kč byla přihlášena do insolvenčního řízení přihláškou č. 3, přičemž tato pohledávka spočívá v nároku žalovaného na náhradu nákladů exekuce, a to odměny soudního exekutora, náhrady hotových výdajů exekutora a částka odpovídající dani z přidané hodnoty. Žalobce jako insolvenční správce tuto vykonatelnou pohledávku popřel, neboť podle jeho názoru nárok žalovaného na paušální náhradu nákladů a paušální odměnu nevznikl, neboť v exekučním řízení nebylo ničeho vymoženo. Přitom odkázal na závěry Ústavního soudu ČR v rozhodnutí sp.zn. II. ÚS 3726/11 a dodal, že ačkoliv Ústavní soud ČR v citovaném rozhodnutí posuzoval situaci, kdy povinný uhradil pohledávku soudního exekutora dříve, než tento cokoliv vymohl, a situace v případě pohledávky žalované je jiná, princip, že odměna exekutora je závislá na výši vymoženého plnění a vztažení tohoto principu i na paušální náhradu nákladů exekutora, je plně použitelný i v situaci, kdy je exekutor pověřen provedením exekuce, avšak ještě než cokoliv v řízení vymůže, je zahájeno insolvenční řízení, které tvoří překážku pro provedení exekuce.

K podané žalobě se podáním ze dne 18.08.2010 vyjádřil obsáhle rovněž žalovaný. Žalobkyní zvolenou argumentaci s odkazem na nález Ústavního soudu ČR sp.zn. II. ÚS 3726/11 označil za nepřiléhavou, neboť se týká zcela odlišené situace, kdy stěžovatelka svou povinnost splnila dobrovolně, a to ještě dříve, než jí bylo doručeno usnesení o nařízení exekuce, a kdy exekutor neprovedl jakoukoliv faktickou činnost exekutora v souvislosti s prováděním exekuce. Uvedl, že ještě před zahájením insolvenčního řízení (tj. před 4.3.2013) coby usnesením Okresního soudu v Chomutově č.j. 26 EXE 7088/2013-13 ze dne 9.1.2013 pověřený provedením exekuce, vykonal faktickou činnost exekutora, když mj. provedl nezbytné součinnosti ohledně zjištění majetku povinného s posouzením možností jeho postižení a určení způsobu dalšího provádění exekuce, vydal a rozeslal výzvu k dobrovolnému plnění a exekuční příkaz srážkou ze mzdy nebo jiného příjmu dlužníka (povinného). Náklady exekuce určuje exekutor v příkazu k úhradě nákladů exekuce. Vydání takového příkazu nemůže zabránit ani zahájené insolvenční řízení. Proto exekutor (žalovaný) v tomto případě podle § 87 odst. 3 exekučního řádu náklady exekuce stanovil. Navrhl proto zamítnutí žaloby.

V replice k vyjádření žalovaného žalobkyně setrvala na své dosavadní argumentaci, že náklady exekuce lze vymoci pouze v rámci vedeného exekučního řízení a nelze je uspokojovat v insolvenčním řízení.

Soud nejprve zkoumal včasnost podání žaloby-z insolvenčního rejstříku je zřejmé, že přezkumné jednání se konalo dne 6.5.2013. Žaloba byla podána 5.6.2013, tedy včas ve 30 denní lhůtě (§ 199 odst. 1 IZ).

Žalobkyně vyjádřila podáním doručeným soudu dne 25.7.2013 souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání. Žalovanému byla výzva k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání, doručena dne 23.7.2013. Ve výzvě byl žalovaný poučen, že pokud ve lhůtě 10 dnů nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalovaný se do dnešního dne k této výzvě nevyjádřil, je tak dána fikce souhlasu žalovaného. KSUL 81 INS 5741/2013

Vzhledem k tomu, že byly splněny podmínky dle ust. § 115a o.s.ř., nenařizoval soud jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů.

Mezi účastníky je nesporné, že usnesením Okresního soudu v Chomutově ze dne 9.1.2013, č.j. 26 EXE 7088/2013-13, byla nařízena ve prospěch oprávněného PROFI CREDIT Czech, a.s. exekuce na majetek povinného Lukáše anonymizovano a provedením exekuce byl pověřen žalovaný. Nesporné rovněž je, že příkazem k úhradě nákladů exekuce ze dne 9.4.2013, č.j. 120 Ex 59790/12-20, žalovaný určil náklady exekuce na 7.865,-Kč. Tuto částku také žalovaný přihlásil do insolvenčního řízení na majetek dlužníka. Sporným tak zůstalo, zda pohledávka žalovaného vznikla, tedy zda má žalovaný nárok na odměnu a náhradu hotových výdajů, když v exekučním řízení na pohledávku oprávněného ničeho nevymohl, a pokud ano, zda ji lze uspokojit v insolvenčním řízení.

Předmětem dokazování tak byly pouze sporné skutečnosti.

Soud provedl důkazy z insolvenčního spisu sp.zn. KSUL 81 INS 5741/2013. Rozhodnutím o úpadku a povolení oddlužení (č.l. A-12) a usnesením o schválení oddlužení (č.l. B-5) je prokázán jednak stav insolvenčního řízení (způsob řešení úpadku dlužníka) i aktivní legitimace žalobkyně. Z usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem KSUL 81 INS 5741/2013-A-12, KSUL 81 INS 5741/2013-B-5 je zřejmé, že o úpadku dlužníka Lukáše anonymizovano bylo rozhodnuto dne 20.3.2013, kdy bylo také povoleno oddlužení, a oddlužení splátkovým kalendářem bylo schváleno dne 7.5.2013. Z protokolu o přezkumném jednání (č.l. B-4) je zřejmé jednak to, jak byla přezkoumána pohledávka žalovaného, a rovněž to, že žaloba byla podána ve třicetidenní lhůtě po přezkumném jednání, a tedy včas.

Důkaz byl proveden dále listinami z přihlášky P3. Z přihlášky pohledávky žalovaného vyplynulo, že žalovaný přihlásil do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka Lukáše anonymizovano nezajištěnou, splatnou pohledávku ve výši 7.865,-Kč z titulu náhrady nákladů exekuce. Z příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne 9.4.2013, č.j. 120 Ex 59790/12-20 (založeného v listinném přihláškovém spisu P3), který nabyl právní moci dne 23.4.2013 (zjištěno z elektronického exekučního spisu žalovaného sp.zn. 120 EX 59790/12, soubor uložený pod 120EX_59790_12_20), soud zjistil, že pohledávka, kterou žalovaný přihlásil do insolvenčního řízení, se skládá z odměny exekutora ve výši 3.000,-Kč, náhrady hotových výdajů ve výši 3.500,-Kč a DPH ve výši 1.365,-Kč. Z přihlášky P3 a jejích příloh bylo zjištěno, že žalovaný přihlásil v zákonné lhůtě svou pohledávku ve výši 7.865,-Kč, kterou doložil vedle již uvedeného příkazu k úhradě nákladů exekuce rovněž usnesením Okresního soudu v Chomutově ze dne 9.1.2013, č.j. 26 EXE 7088/2013-13, kterým byla nařízena ve prospěch oprávněného PROFI CREDIT Czech, a.s. exekuce a provedením exekuce pověřen žalovaný.

Soud provedené důkazy zhodnotil v souladu s ustanovením § 132 občanského soudního řádu každý jednotlivě a všechny v jejich vzájemné souvislosti. Při hodnocení důkazů dospěl soud k následujícím závěrům. Z nesporných tvrzení a provedených důkazů je zřejmé, že pro vymožení pohledávky společnosti PROFI CREDIT Czech, a.s. za dlužníkem Lukášem Adamkou byla Okresním soudem v Chomutově nařízena dne 9.1.2013 exekuce na majetek dlužníka a provedením exekuce byl pověřen exekutor JUDr. Dalimil Mika LL.M.. KSUL 81 INS 5741/2013

Exekuce nebyla ke dni 4.3.2013, kdy bylo zahájeno insolvenční řízení, skončena a ničeho k uvedenému dni nebylo vymoženo. Dne 9.4.2013 (tedy po zahájení insolvenčního řízení) exekutor vydal příkaz k úhradě nákladů exekuce a následně svou pohledávku, která byla tímto příkazem určena, přihlásil do insolvenčního řízení. Jedinou spornou otázkou mezi účastníky pak bylo to, zda pohledávka žalovaného vznikla, tedy zda žalovanému vzniklo právo na odměnu a náhradu hotových výdajů, a pokud ano, zda ji lze uspokojit v insolvenčním řízení.

Podle § 87 odst. 1 zákona č. 120/2001 (exekuční řád), patří mezi náklady exekuce odměna exekutora, náhrada paušálně určených či účelně vynaložených hotových výdajů, náhrada za ztrátu času při provádění exekuce, náhrada za doručení písemnosti, odměna a náhrada nákladů správce podniku, a je nákladem exekuce rovněž příslušná daň z přidané hodnoty podle zvláštního právního předpisu. Podle § 87 odst. 3 téhož zákona hradí náklady exekuce exekutorovi povinný. Z odst. 4 téhož ustanovení pak plyne, že náklady exekuce a náklady oprávněného vymůže exekutor na základě příkazu k úhradě nákladů exekuce,a to některým ze způsobů určených v exekučním příkazu k provedení exekuce ukládající zaplacení peněžité částky.

Podle § 88 odst. 1 exekučního řádu platí, že náklady exekuce a náklady oprávněného určuje exekutor v příkazu k úhradě nákladů exekuce, který doručí oprávněnému a povinnému. Z odst. 3 vyplývá, že účastník řízení může podat u exekutora proti příkazu námitky do 8 dnů od doručení.

Rozhodnutí o nákladech exekuce (v projednávané věci odměna exekutora, náhrada paušálně určených hotových výdajů a daň z přidané hodnoty), tedy zákon svěřuje primárně soudnímu exekutorovi, který tak činí příkazem k úhradě nákladů exekuce. Pouze v případě podání námitek proti tomuto příkazu některým z účastníků, jestliže jim zcela nevyhoví exekutor, přenáší se rozhodování o nákladech exekuce na soud, který rozhodne o důvodnosti námitek (§ 88 odst. 3 a 4 exekučního řádu).

Příkazem k úhradě nákladů exekuce soudní exekutor určuje konkrétní výši a jednotlivé složky nákladů exekuce, aniž by stanovil způsob, kterým budou vymoženy (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. 20 Cdo 5223/2007 ze dne 10.3.2008). Příkaz je ve spojení s usnesením o nařízení exekuce exekučním titulem, který se vykonává především v exekučním řízení, v němž byl vydán (§87 odst. 4 exekučního řádu). Soud dospěl k závěru, že příkaz k úhradě nákladů exekuce je samostatným titulem vykonatelné pohledávky, kterou lze uspokojit v insolvenčním řízení za předpokladu, že byla řádně a včas přihlášena.

V posuzované věci tedy bylo o nákladech exekučního řízení již pravomocně rozhodnuto příkazem k úhradě nákladů exekuce. Neobstojí tedy argument žalobkyně, že pohledávka žalovaného nevznikla.

Pakliže tedy v projednávané věci žalovaný přihlásil jako vykonatelnou pohledávku nárok z titulu nákladů exekuce, jejichž výše byla stanovena v příkazu exekutora, pak jde o nárok, který z uspokojení v insolvenčním řízení nelze vyloučit. Jeho výše je mimo pochybnost (výše odměny exekutora se opírá o ust. § 6 odst. 3 vyhlášky č. 330/2001 Sb., výše náhrady hotových výdajů o ust. § 13 odst. 1 vyhlášky č. 330/2001 Sb. a částka KSUL 81 INS 5741/2013 odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je exekutor povinen odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, o ust. § 90 odst. 1 exekučního řádu), jde o nárok splatný, přihlášený řádně a včas a nelze ho nikterak vázat na případný výsledek exekuce.

S argumentací žalobkyně, že pohledávku popřel po právu, neboť tyto náklady exekuce lze vymoci toliko v rámci vedeného exekučního řízení a nelze je uspokojovat v insolvenčním řízení, se soud neztotožňuje, neboť podle § 109 odst. 1 písm. c) IZ účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení dlužníka brání tomu, aby tato vykonatelná pohledávka mohla být vymožena v exekuci proti dlužníku. Uspokojena tak může být právě a jen v insolvenčním řízení.

Vrchní soud v Praze opakovaně dovodil (např. v rozhodnutí sp.zn. 69 ICm 729/2010, 102 VSPH 15/2011-45 a rozhodnutí sp.zn. 41 ICm 1923/2011, 101 VSPH 209/2011-42 ze dne 26.1.2011), že exekutor má právo na uspokojení nákladů exekuce i v případě, že v průběhu exekuce nebylo k uspokojení pohledávky oprávněného nic vymoženo, když exekutor je v podstatě honorován za to, že byl exekucí pověřen. Názor, že náklady exekuce mohou být vyčísleny až po jejím skončení a že exekutor má nárok na nákladu nákladů exekuce jen v případě, že na uspokojení pohledávky oprávněného něco vymůže, z exekučního řádu, ani z vyhlášky č. 330/2011 Sb. nevyplývá. Od těchto závěrů nemá soud důvod se odchylovat. Argumentace žalovaného je tedy přesná a správná. Poukazuje-li žalobkyně na shora citované rozhodnutí Ústavního soudu ČR, nelze jej s ohledem na odlišnou skutkovou stránku věci považovat za přiléhavý k řešené věci.

Soud dále rozhodoval o nákladech řízení. Podle výsledku řízení náleží v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 občanského soudního řádu náhrada nákladů řízení žalovanému, který byl ve věci úspěšný. V souladu s § 202 odst. 1 věta první insolvenčního zákona však ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. Proto soud nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího. (§ 204 odst. 1 o. s. ř.)

V Ústí nad Labem dne 26. srpna 2013 JUDr. Jana Kašparová v. r. samosoudkyně

Za správnost vyhotovení Markéta Hypšová