7 Tz 90/2012
Datum rozhodnutí: 05.03.2013
Dotčené předpisy: § 247 odst. 1 písm. b) tr. zák., § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák., § 247 odst. 2 tr. zák., § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák.



7 Tz 90/2012-99 ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání dne 5. března 2013 v Brně v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jindřicha Urbánka a soudců JUDr. Petra Hrachovce a JUDr. Michala Mikláše stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného M. R., proti výroku o trestu z rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích pobočka v Táboře ze dne 29. 9. 2010, sp. zn. 14 To 234/2010, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 1 T 5/2009, a podle § 268 odst. 2 tr. ř., § 269 odst. 2 tr. ř. a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto :

Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích pobočka v Táboře ze dne 29. 9. 2010, sp. zn. 14 To 234/2010, kterým bylo rozhodnuto o uložení trestu obviněnému M. R., b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák.

Výrok o trestu, který byl uložen obviněnému M. R. rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích pobočka v Táboře ze dne 29. 9. 2010, sp. zn. 14 To 234/2010, se z r u š u j e .

Zrušují se také další rozhodnutí na zrušený výrok o trestu obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Okresnímu soudu v Táboře se p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í


Rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 3. 2. 2010, č. j. 1 T 5/2009-3577, byl obviněný M. R. mimo jiné uznán vinným v bodu 9) výroku o vině účastenstvím ve formě pomoci podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k trestnému činu krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák. Pod bodem 24) výroku o vině byl obviněný uznán vinným trestnými činy maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zák. Obviněnému M. R. byl za tyto trestné činy a za trestné činy řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zák., maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a neoprávněného užívání cizí věci podle § 249 odst. 1 tr. zák., jimiž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 31. 7. 2008, č. j. 2 T 44/2008-68, uložen podle § 247 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest odnětí svobody ve výměře 22 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou, a podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák. trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu ve výměře dvou let. Současně byl podle § 35 odst. 2 tr. zák. zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 31. 7. 2008, č. j. 2 T 44/2008-68, včetně všech dalších rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu.

Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře ze dne 29. 9. 2010, č. j. 14 To 234/2010-3797, byl k odvolání obviněného M. R. tento rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. částečně zrušen ve výroku o vině trestnými činy maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zák. a ve výroku o trestu. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. rozhodl znovu tak, že uznal obviněného M. R. vinným pouze trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. Za tento trestný čin a za sbíhající se trestný čin účastenství ve formě pomoci podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k trestnému činu krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák. (sub. 9 rozsudku), ohledně nějž zůstal výrok o vině nedotčen, a dále za sbíhající se trestné činy řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zák., maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a neoprávněného užívání cizí věci podle § 249 odst. 1 tr. zák, jimiž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 31. 7. 2008, č. j. 2 T 44/2008-68, obviněnému uložil podle § 247 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest odnětí svobody ve výměře 20 měsíců, pro jehož výkon obviněného podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou, a podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu ve výměře dvou let. Současně podle § 35 odst. 2 tr. zák. zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 31. 7. 2008, č. j. 2 T 44/2008-68, včetně všech dalších rozhodnutí obsahově na něj navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Důvodem tohoto rozhodnutí odvolacího soudu bylo podle ministra spravedlnosti výlučně to, že dnem 1. 1. 2010 nabyl účinnosti zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, který neobsahuje ustanovení obsahově odpovídající ustanovení § 180d tr. zák.

Ministr spravedlnosti podal dne 13. 11. 2012 u Nejvyššího soudu stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného M. R. (dále zpravidla jen obviněný ). Uvedl v ní, že rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích pobočka v Táboře ze dne 29. 9. 2010, č. j. 14 To 234/2010-3797, byl porušen zákon v neprospěch obviněného při ukládání trestu. Porušení zákona spatřuje v následujících skutečnostech:

Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 31. 7. 2008, č. j. 2 T 44/2008-68, byl obviněný M. R. uznán vinným trestnými činy řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zák., maření výkonu úředního rozhodnutí podle podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a neoprávněného užívání cizí věci podle § 249 odst. 1 tr. zák. spáchanými v jednočinném souběhu dne 25. 2. 2008. Za tyto trestné činy mu byl podle § 249 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody ve výměře 10 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Rozsudek nabyl právní moci dne 31. 7. 2008.

Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 28. 8. 2008, č. j. 3 T 77/2008-61, byl obviněný M. R. uznán vinným trestnými činy řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zák. a maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. spáchanými v jednočinném souběhu dne 4. 4. 2008. Obviněnému uložil za uvedené trestné činy podle § 249 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest odnětí svobody v trvání 15 měsíců, pro jehož výkon obviněného podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou, a podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák. mu uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel ve výměře 18 měsíců. Současně podle § 35 odst. 2 tr. zák. zrušil výrok o trestu z pravomocného rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 31. 7. 2008, č. j. 2 T 44/2008-68, včetně všech dalších rozhodnutí obsahově na něj navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. V této trestní věci byl nejprve dne 29. 4. 2008 vydán trestní příkaz, který byl doručen státnímu zástupci dne 15. 5. 2008; státní zástupce proti němu podal odpor dne 16. 5. 2008, čímž byl trestní příkaz zrušen a věc byla projednána v hlavním líčení. Obviněnému se nepodařilo trestní příkaz doručit, a proto u něj nenastal účinek vyhlášení odsuzujícího rozsudku podle § 314e odst. 5 tr. řádu (v tehdy účinném znění). Z hlediska posouzení vztahu souběhu je tedy rozhodným den 31. 7. 2008, kdy byl vyhlášen odsuzující rozsudek ve věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 2 T 44/2008.

Krajský soud v Praze rozhodl rozsudkem ze dne 2. 12. 2008, č. j. 13 To 348/2008-73, tak, že z podnětu odvolání obviněného podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek Okresního soudu v Příbrami ze dne 28. 8. 2008, č. j. 3 T 77/2008-61, ve výroku o trestu a v rozsahu zrušení podle § 259 odst. 3 tr. ř. ve věci znovu rozhodl a obviněnému podle § 249 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. uložil za trestné činy řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zák. a maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák., jimiž byl uznán vinným tímto rozsudkem, a za trestné činy řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zák., maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a neoprávněného užívání cizí věci podle § 249 odst. 1 tr. zák., kterými byl uznán vinným pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 31. 7. 2008, č. j. 2 T 44/2008-68, souhrnný trest odnětí svobody v trvání 15 měsíců, pro jehož výkon obviněného podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařadil do věznice s ostrahou. Současně zrušil výrok o trestu z pravomocného rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 31. 7. 2008, č. j. 2 T 44/2008-68, včetně všech dalších rozhodnutí obsahově na něj navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Z hlediska posouzení vztahů souběhu a podmínek pro uložení souhrnného trestu podle § 35 odst. 2 tr. zák. je tedy podstatným den 31. 7. 2008, kdy byl vyhlášen odsuzující rozsudek ve věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 2 T 44/2008. V trestní věci vedené u téhož soudu pod sp. zn. 3 T 77/2008 pak byl ve vztahu k tomuto odsouzení správně uložen souhrnný trest, protože trestná činnost byla obviněným spáchána dne 4. 4. 2008, tedy přede dnem 31. 7. 2008. V únoru roku 2008 obviněný spáchal další trestnou činnost, pro niž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 3. 2. 2010, sp. zn. 1 T 5/2009, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích pobočka v Táboře ze dne 29. 9. 2010, sp. zn. 14 To 234/2010.

Ministr spravedlnosti dovodil, že za veškerou trestnou činnost, pro niž byl obviněný M. R. postupně pravomocně uznán vinným ve věcech vedených u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 2 T 44/2008 a 3 T 77/2008 a u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 1 T 5/2009, měl být obviněnému uložen jeden souhrnný trest.

Rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 3. 2. 2010, sp. zn. 1 T 5/2009, byl obviněněnému uložen souhrnný trest pouze ve vztahu k jeho odsouzení ve věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 2 T 44/2008, přičemž byl podle § 35 odst. 2 tr. zák. zrušen výrok o trestu z pravomocného rozsudku tohoto soudu ze dne 31. 7. 2008, který v době rozhodování Okresního soudu v Táboře již neexistoval, protože byl pravomocně zrušen rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 2. 12. 2008, sp. zn. 13 To 348/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 3 T 77/2008.

Ministr spravedlnosti poukázal na to, že Krajský soud v Českých Budějovicích pobočka v Táboře ve svém rozsudku ze dne 29. 9. 2010, sp. zn. 14 To 234/2010, učinil nesprávný výrok o trestu. Obviněný sice toto pochybení v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně výslovně nevytkl, avšak odvolací soud k němu byl povinen podle § 254 odst. 1 tr. ř. přihlédnout, zejména když znovu rozhodoval o trestu. V důsledku tohoto pochybení nebyl obviněnému uložen souhrnný trest tam, kde mu měl být uložen. Za trestnou činnost, pro kterou byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 31. 7. 2008, sp. zn. 2 T 44/2008, mu byly postupně uloženy dva tresty odnětí svobody, a to jednak souhrnný trest rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 2. 12. 2008, č. j. 13 To 348/2008-73, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 3 T 77/2008, jednak souhrnný trest odnětí svobody uložený rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích pobočka v Táboře ze dne 29. 9. 2010, č. j. 14 To 234/2010-3797, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 1 T 5/2009.

Ministr spravedlnosti z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 275 odst. 4 tr. ř. odložil výkon rozhodnutí, proti němuž směřuje stížnost pro porušení zákona a dále aby podle § 268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích pobočka v Táboře ze dne 29. 9. 2010, č. j. 14 To 234/2010-3797, pokud jím bylo ohledně obviněného M. R. rozhodnuto o uložení trestu, byl v jeho neprospěch porušen zákon v ustanoveních § 254 odst. 1 tr. řádu, § 259 odst. 3 tr. řádu a § 2 odst. 5, 6 tr. řádu ve vztahu k ustanovení § 35 odst. 2 tr. zákona, dále aby podle § 269 odst. 2 tr. řádu napadený výrok o trestu ohledně obviněného M. R. zrušil a zrušil i další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby postupoval podle § 270 odst. 1 tr. řádu a přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích pobočka v Táboře, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroku rozhodnutí, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a po přezkoumání shledal, že byl porušen zákon.

Podle § 266 odst. 2 tr. ř. proti výroku o trestu lze stížnost pro porušení zákona podat jen tehdy, jestliže trest je ve zřejmém nepoměru k povaze a závažnosti trestného činu nebo k poměrům pachatele nebo jestliže uložený druh trestu je ve zřejmém rozporu s účelem trestu.

Podle § 35 odst. 2 tr. zák. účinného do 31. 12. 2009 soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1 (§ 35 tr. zák.), když odsuzuje pachatele za trestný čin , který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Souhrnný trest nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším. V rámci souhrnného trestu musí soud vyslovit trest ztráty čestných titulů a vyznamenání, ztráty vojenské hodnosti, propadnutí majetku nebo propadnutí věci, jestliže takový trest byl vysloven již rozsudkem dřívějším.

Krajský soud v Českých Budějovicích pobočka v Táboře v odůvodnění výroku o trestu v napadeném rozsudku ze dne 29. 10. 2010, sp. zn. 14 To 234/2010, se omezil na to, že u obviněného M. R. nastala podobná situace jako u obviněného J. H. v tom, že byl odsouzen i pro trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zák., který v novém v trestním zákoníku není upraven a je nutno analogicky použít ustanovení § 419 tr. zákoníku. Protože se jednalo o jeden skutek uvedený pod bodem 24) napadeného rozsudku a ohledně jeho viny trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. ve formě pomoci podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. neměl odvolací soud pochyb, rozhodl pouze o zrušení výroku o vině v tomto bodě a též výroku o trestu, který má podklad ve výroku o vině a nově rozhodl o vině obviněného jen trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. I u obviněného M. R. musel být uložen poněkud nižší trest, když jinak krajský soud hodnotí uložený trest za přiměřený, odpovídající všem kritériím trestání podle § 31 odst. 1 tr. zák. a § 23 odst. 1 tr. zák. Společenská nebezpečnost jednání obviněného byla okresním soudem správně zjištěna a dostatečně zohledněna a odpovídá též druh věznice, do kterého byl obviněný zařazen pro výkon trestu. Z tohoto odůvodnění je zřejmé, že odvolací soud vůbec neodůvodnil uložení souhrnného trestu ve výměře 20 měsíců nepodmíněně, neodůvodnil ani to, proč zařadil obviněného pro výkon trestu do věznice s ostrahou.

Jestliže Krajský soud v Českých Budějovicích pobočka v Táboře rozhodl k odvolání obviněného M. R., že se podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušuje rozsudek soudu prvního stupně pod bodem 24) výroku o vině a celém výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl o vině trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1písm. c) tr. zák. a znovu rozhodoval o trestu, nacházel se v postavení soudu, který znovu rozhoduje o vině a trestu. Odvolací soud však odůvodnil výrok o trestu, který sám uložil, okolnostmi, které převzal z odůvodnění výroku o trestu v rozsudku soudu prvního stupně, který v celém rozsahu zrušil. Z odůvodnění rozsudku soudu druhého stupně napadeného stížností pro porušení zákona je zřejmé, že Krajský soud v Českých Budějovicích pobočka v Táboře vycházel při ukládání souhrnného trestu z právního názoru soudu prvního stupně.

Podle § 35 odst. 2 tr. zák. přichází v úvahu uložení souhrnného trestu pouze v případě vícečinného souběhu, a to jen tehdy, jestliže byl obviněný za část sbíhající se trestné činnosti odsouzen. Více trestných činů je v souběhu jen tehdy, pokud mezi spácháním časově prvního z nich a časově posledního z nich nebyl vyhlášen soudem prvního stupně odsuzující, byť nepravomocný, rozsudek (doručen trestní příkaz) za jiný trestný čin. Činy spáchané po vyhlášení odsuzujícího rozsudku (doručení trestního příkazu) do doby jeho právní moci je nutno posoudit jako recidivu (srov. č. 8/1974 II. Sb. rozh. tr.).

Pro posouzení, zda má být ukládán souhrnný trest, je stěžejní otázkou vzájemný vztah dvou nebo více trestných činů, o nichž se rozhoduje v samostatných řízeních, tzn., zda a které z nich jsou trestnými činy sbíhajícími se a které nikoliv. Souhrnný trest podle § 35 odst. 2 tr. zák. je možné uložit pouze v případě vícečinného souběhu trestných činů, pokud je o nich rozhodováno alespoň ve dvou samostatných řízeních. Vícečinný souběh je z hlediska ukládání souhrnného trestu dán za současného splnění následujících podmínek: Musí se jednat o trestnou činnost téhož pachatele, který spáchal samostatnými skutky dva nebo více trestných činů (stejnorodých nebo různorodých), přičemž v období mezi spácháním těchto trestných činů nesmí být soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jakýkoliv z nich (resp. nesmí být pachateli doručen trestní příkaz), pokud trestní věc, v níž byl vydán odsuzující rozsudek (resp. doručen trestní příkaz) skončila, byť i po opravném řízení, pravomocným odsouzením pachatele. O souběh v uvedeném smyslu však nejde, byl-li další trestný čin spáchán po vyhlášení odsuzujícího rozsudku (doručení trestního příkazu). V takovém případě je třeba za trestný čin spáchaný po vyhlášení odsuzujícího rozsudku (doručení trestního příkazu) uložit samostatný trest (srov. Šámal, P., Púry F., Rizman, S. Trestní zákon. Komentář. 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2003, s. 278). Stejné zásady platí pro ukládání souhrnného trestu podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku.

Nejvyšší soud po přezkoumání napadeného rozsudku i řízení, které mu předcházelo, shledal, že stížnost pro porušení zákona je důvodná, protože byl porušen zákon v neprospěch obviněného, tím, že uložený trest je v rozporu s účelem trestu. Krajský soud v Českých Budějovicích pobočka v Táboře rozsudkem ze dne 29. 9. 2010, č. j. 14 To 234/2010-3797, nesprávně uložil obviněnému souhrnný trest a zrušil podle § 35 odst. 2 tr. zák. výrok o trestu jen z rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 31. 7. 2008, č. j. 2 T 44/2008-68, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Přehlédl, že zmíněný výrok o trestu byl zrušen rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 28. 8. 2008, č. j. 3 T 77/2008-61, a k odvolání obviněného proti tomuto rozsudku výrokem Krajského soudu v Praze ze dne 2. 12. 2008, č. j. 13 To 348/2008-73, který jako soud odvolací podle § 258 odst. 1 písm. e) odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu a obviněnému uložil podle § 249 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest odnětí svobody v trvání 15 měsíců, pro jehož výkon jej zařadil podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou. Současně zrušil výrok o trestu z pravomocného rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 31. 7. 2008, č. j. 2 T 44/2008-68, a zrušil všechna další rozhodnutí obsahově na něj navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Nejvyšší soud z těchto důvodů podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích pobočka v Táboře ze dne 29. 9. 2010, č. j. 14 To 234/2010-3797, pokud jím bylo rozhodnuto o uložení trestu obviněnému M. R., byl porušen zákon v v ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák. Neshledal porušení zákona v dalších namítaných ustanoveních trestního řádu. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil ohledně obviněného výrok o trestu, a současně zrušil všechna další rozhodnutí na výrok o trestu obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením tohoto výroku, pozbyla podkladu.

Podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Táboře, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Nejvyšší soud tak postupoval proto, že zrušením výroku o trestu v napadeném rozsudku krajského soudu zůstaly nedotčeny výroky o vině obviněného, o uložení zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty, výrok o náhradě škody, ale i výrok o zrušení výroku o trestu v rozsudku soudu prvního stupně. Okresní soud v Táboře znovu rozhodne při respektování § 273 tr. ř. o uložení trestu obviněnému, přičemž si náležitě ujasní vztah konkurence (souběhu) trestných činů a nový výrok o trestu v souladu se zákonem odůvodní.

Nejvyšší soud zjistil ze spisu Okresního soudu v Táboře vedeného pod sp. zn. 1 T 5/2009, že obviněnému nebyl v této věci nařízen výkon trestu odnětí svobody ani trest zákazu činnosti. Proto nepřichází v úvahu rozhodování podle § 275 odst. 4 tr. ř. o odkladu výkonu rozhodnutí, proti němuž byla podána stížnost pro porušení zákona.

P o u č e n í : Proti tomu rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 5. března 2013

Předseda senátu JUDr. Jindřich Urbánek