7 Tz 9/2011
Datum rozhodnutí: 09.03.2011
Dotčené předpisy: § 268 odst. 1 písm. a) tr. ř.



7 Tz 9/2011-I.

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 9. března 2011 v neveřejném zasedání o stížnosti pro porušení zákona podané ministrem spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného O. F. proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 9. února 2010, č. j. 90 T 125/2004-183, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 90 T 125/2004, podle § 268 odst. 1 písm. a) tr. ř. t a k t o :

Stížnost pro porušení zákona se z a m í t á .

O d ů v o d n ě n í :
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 14. 6. 2005, sp. zn. 90 T 125/2004, byl obviněný O. F. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1 tr. zákona. Za tento trestný čin a trestný čin poškozování věřitele podle § 256 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákona, kterým byl uznán vinným rozsudkem téhož soudu ze dne 28. 5. 2004, sp. zn. 90 T 119/2003, byl podle § 256 odst. 3 a § 35 odst. 2 tr. zákona odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 20 měsíců. Podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zákona mu byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 let. Podle § 59 odst. 2 tr. zákona bylo obviněnému uloženo, aby ve zkušební době podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost, aby poškozené Omnipol, a. s., zaplatil na náhradě škody částku 12.444,- Kč a podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená se zbytkem nároku na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 35 odst. 2 tr. ř. byl současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 28. 5. 2004, sp. zn. 90 T 119/2003, včetně navazujících rozhodnutí, která tím pozbyla podkladu.

Ve veřejném zasedání konaném v nepřítomnosti obviněného dne 9. 2. 2010, rozhodl Městský soud v Brně usnesením pod č. j. 90 T 125/2004-183 tak, že podle § 83 odst. 1 tr. zákoníku obviněný vykoná trest odnětí svobody v trvání 20 měsíců, uložený mu rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 14. 6. 2005, č. j. 90 T 125/2004-136. Podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku obviněného pro výkon tohoto trestu zařadil do věznice s dozorem.

Dne 2. 2. 2011 podal ministr spravedlnosti u Nejvyššího soudu proti citovanému usnesení Městského soudu v Brně ze dne 9. 2. 2010, č. j. 90 T 125/2004-183, stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného podle § 266 odst. 1 tr. ř.
Podle § 266 odst. 1 tr. ř. proti pravomocnému rozhodnutí soudu nebo státního zástupce, jímž byl porušen zákon nebo které bylo učiněno na podkladě vadného postupu řízení, může ministr spravedlnosti podat u Nejvyššího soudu stížnost pro porušení zákona.

Nejvyšší soud proto předně zkoumal, zda je splněna základní zákonná podmínka pro podání stížnosti pro porušení, tj. zda byla podána proti rozhodnutí soudu, které nabylo právní moci. Z obsahu trestního spisu ale zjistil, že ministr spravedlnosti podal stížnost pro porušení zákona proti rozhodnutí soudu, které dosud nenabylo právní moci, tj. bez splnění podmínky uvedené v ustanovení § 266 odst. 1 tr. ř. Tato stížnost pro porušení zákona proto není přípustná.

Nejvyšší soud z napadeného usnesení zjistil, že je na něm vyznačeno nabytí právní moci dne 16. 4. 2010. K usnesení je připojena doručenka do vlastních rukou ze zásilky obsahující usnesení č. l. 183 , tj. usnesení napadené stížností pro porušení zákona. Z doručenky je dále zřejmé, že zásilka byla obviněnému doručována na adresu J. n., B. Podle záznamu doručujícího orgánu adresát nebyl zastižen, zásilka byla uložena dne 2. 4. 2010 a adresátu byla zanechána výzva, aby si zásilku vyzvedl. Z dalšího záznamu ze dne 13. 4. 2010 pak vyplývá, že si adresát zásilku nevyzvedl v úložné době a tato byla vložena do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky.

Protože podle § 64 odst. 2 tr. ř. nevyzvedne-li si adresát zásilku (do vlastních rukou) do deseti dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, je zřejmé, že soud vycházel při určení dne nabytí právní moci daného usnesení právě z této doručenky, na základě které uplatnil fikci doručení podle § 64 odst. 2 tr. ř. dnem 12. 4. 2010, jako posledním dnem desetidenní lhůty od uložení zásilky. Vzhledem k tomu, že proti danému usnesení měl obviněný právo podat stížnost ve lhůtě tří dnů od jeho oznámení, které bylo provedeno doručením usnesení, protože obviněný nebyl přítomen u veřejného zasedání, stanovil soud právní moc usnesení po uplynutí této lhůty k podání stížnosti, tj. dnem 16. 4. 2010, jak je také na usnesení vyznačeno.

Soudní rozhodnutí nabývá právní moci ze zákona. Skutečnost, že na rozhodnutí byla nesprávně vyznačena právní moc dosud nepravomocného rozhodnutí, nemá pro nabytí právní moci význam. Samotná doložka právní moci není právní skutečností, která by měla vliv na právní vztahy účastníků (stran) řízení. Takový vliv má pouze právní moc rozhodnutí jako taková, která nastane nezávisle na vůli účastníků (stran) v okamžiku, kdy jsou splněny zákonné podmínky, tedy kdy je rozsudek (usnesení) řádně doručen a kdy jej již nelze napadnout odvoláním (stížností; viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 2376/2008).

Tzv. fikce doručení podle § 64 odst. 2 tr. ř. nastane, nevyzvedne-li si adresát zásilku do deseti dnů od uložení, i když se adresát o uložení nedověděl, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, nebo uvedenou adresu označil pro účely doručování.

Obviněnému byla zásilka obsahující předmětné usnesení doručována dne 2. 4. 2010 na adresu J. n., B., ačkoliv již při doručování rozsudku soudu I. stupně obviněnému dne 10. 8. 2005, sdělila policie soudu, že se na této adrese obviněný nezdržuje a bydlí na adrese K., B. (č. l. 144 p. v. tr. spisu), kde mu policie také zásilku s rozsudkem doručila. Obviněný přitom právě adresu K., B., opakovaně označil pro účely doručování a soud ji uvádí jak v rozsudku, tak i v usnesení napadeném stížností pro porušení zákona.

Z uvedených důvodů nemohla nastat fikce doručení napadeného usnesení dnem 12. 4. 2010, následně nemohla běžet třídenní lhůta k podání stížnosti, a nemohlo pak ze zákona usnesení nabýt právní moci dnem 16. 4. 2010, protože obviněný se na uvedené adrese J. n., B., ani nezdržoval, ani ji neoznačil pro účely doručování.

Soud I. stupně přitom původně doručoval předmětné usnesení na obviněným označenou adresu pro doručování (K., B.) již v únoru 2010. Ze záznamu doručujícího orgánu na doručence (č. l. 186 tr. spisu) je ale zřejmé, že adresát při doručování zásilky dne 19. 2. 2010 nebyl zastižen, ale nebyla mu ani zanechána výzva, protože adresát neměl označenou schránku a je odstěhován. Neoznámení změny adresy by šlo k tíži obviněného, nicméně nezanechání výzvy k vyzvednutí zásilky rovněž v tomto případě vylučovalo uplatnění fikce doručení podle § 64 odst. 2 tr. ř. Toho si byl ostatně soud vědom (viz též záznam na č. l. 187 tr. spisu) a pokusil se zásilku doručit na adresy K. a J. n., B. Ani na adrese K., B., ale obviněný nebyl zastižen při doručování dne 2. 4. 2010. Ze záznamu doručujícího orgánu na doručence sice vyplývá, že mu byla zanechána výzva k vyzvednutí zásilky, což je ale v rozporu s prohlášením doručujícího orgánu na soudu vrácené zásilce, že tuto nebylo možno vložit do schránky adresáta, protože nemá domovní schránku. Navíc se ani nejedná o adresu označenou obviněným pro účely doručování.

Na základě příkazu soudu k dodání do výkonu trestu odnětí svobody, byl pak obviněný zadržen policií dne 14. 7. 2010 a dodán do výkonu trestu.

V trestním spise je pak pouze plná moc, kterou dne 15. 7. 2010, tj. po dodání obviněného do výkonu trestu, udělila J. F. obhájci Mgr. Petru Kubicovi k obhajobě obviněného v této trestní věci.

Nejvyšší soud pak usnesením ze dne 3. 3. 2011, sp. zn. 7 Tz 9/2011, rozhodl podle § 275 odst. 4 tr. ř. o přerušení výkonu trestu odnětí svobody uloženého obviněnému rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 14. 6. 2005, sp. zn. 90 T 125/2004, až do rozhodnutí o stížnosti pro porušení zákona.

Podle § 64 odst. 1 písm. b) tr. ř. se do vlastních rukou doručuje, osobám oprávněným podat proti rozhodnutí opravný prostředek, opis tohoto rozhodnutí. Podle § 330 odst. 3 tr. ř. je proti rozhodnutí o tom, zda se nařídí výkon podmíněně odloženého trestu, přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.

Protože u doručení zásilky obsahující usnesení napadené stížností pro porušení zákona, která byla obviněnému doručována na adresu J. n., B., a uložena dne 2. 4. 2010, nelze uplatnit fikci doručení podle § 64 odst. 2 tr. ř. pro nesplnění zákonných podmínek, a nelze tak učinit ani v případech dalších pokusů o doručení tohoto usnesení, nebylo předmětné usnesení obviněnému řádně oznámeno ve smyslu § 137 odst. 1 tr. ř. a nemohla tak začít běžet ani lhůta k podání stížnosti proti němu podle § 143 odst. 1 tr. ř. Toto usnesení se tak prokazatelně nedostalo do sféry vlivu obviněného, který proto nemohl uplatnit své právo k podání stížnosti, a proto také toto usnesení nenabylo právní moci.

Podle § 266 odst. 1 tr. ř. lze podat stížnost pro porušení zákona jen proti pravomocnému rozhodnutí soudu . Protože v daném případě byla stížnost pro porušení zákona podána proti nepravomocnému usnesení, které obviněný po jeho řádném doručení může napadnout stížností, byla stížnost pro porušení zákona jako nepřípustná zamítnuta podle § 268 odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. března 2011
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš