7 Tz 72/2016
Datum rozhodnutí: 15.02.2017
Dotčené předpisy: § 226 písm. b) tr. ř.



7 Tz 72/2016-28

ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Hrachovce a soudců JUDr. Michala Mikláše a JUDr. Josefa Mazáka projednal ve veřejném zasedání dne 15. 2. 2017 stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti ve prospěch obviněného V. J. , proti pravomocnému rozsudku býv. Nižšího vojenského soudu v Brně, PSP-47, ze dne 15. 12. 1953, sp. zn. T 106/53, a podle § 268 odst. 2 tr. ř., § 269 odst. 2 tr. ř., § 271 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:


Pravomocným rozsudkem býv. Nižšího vojenského soudu v Brně, PSP-47, ze dne 15. 12. 1953, sp. zn. T 106/53,
byl porušen zákon

v ustanovení § 270 odst. 1 písm. b) tr. zák. (zákon č. 86/1950 Sb., trestní zákon) v neprospěch obviněného V. J.

Tento rozsudek býv. Nižšího vojenského soudu v Brně se zrušuje . Zrušují se také další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Obviněný
V. J. ,

zprošťuje se
podle § 226 písm. b) tr. ř. obžaloby pro trestný čin vyhýbání se služební povinnosti podle § 270 odst. 1 písm. b) tr. zák. (zákon č. 86/1950 Sb., trestní zákon), jehož se měl dopustit tím,

že v sobotu dne 7. 11. 1953 po nástupu vojenské základní služby odmítl nastoupit do denního zaměstnání s odůvodněním, že se to příčí jeho náboženskému přesvědčení,

tedy

že se úmyslně vyhnul plnění služební povinnosti nebo služebního úkonu tím, že se odvolával na náboženské přesvědčení.

O d ů v o d n ě n í

Rozsudkem býv. Nižšího vojenského soudu v Brně, PSP-47, ze dne 15. 12. 1953, sp. zn. T 106/53, byl obviněný V. J. uznán vinným trestným činem vyhýbání se služební povinnosti podle § 270 odst. 1 písm. b) tr. zák. (zákon č. 86/1950 Sb.) a odsouzen podle § 270 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody na jeden rok s tím, že odsouzení se podle § 24 tr. zák. vyslovuje podmíněně, výkon trestu se podle § 25 tr. zák. odkládá na zkušební dobu tří roků a obviněný je podle § 68 tr. ř. (zákon č. 87/1950 Sb., trestní řád) povinen nahradit náklady trestního řízení zálohované státem.

Jako trestný čin byl posouzen skutek, který podle zjištění býv. Nižšího vojenského soudu v Brně spočíval v tom, že obviněný v sobotu dne 7. 11. 1953 po nástupu vojenské základní služby odmítl nastoupit do denního zaměstnání s odůvodněním, že se to příčí jeho náboženskému přesvědčení.

Rozsudek nabyl právní moci dnem vyhlášení, tj. 15. 12. 1953, a nebyl předmětem přezkumného řízení podle zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů.

Proti rozsudku podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného dne 23. 12. 2016 u Nejvyššího soudu stížnost pro porušení zákona. Namítl, že obviněný byl v podstatě odsouzen pro své náboženské přesvědčení, že činem uplatnil právo na svobodu svědomí zaručené tehdejší Ústavou 9. května a že jeho odsouzení nemůže obstát ve světle ustanovení § 1 odst. 1, 2 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů. Ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil, že napadeným rozsudkem byl porušen zákon v ustanovení § 2 odst. 3 zákona č. 87/1950 Sb. ve vztahu k ustanovení § 270 odst. 1 písm. b) zákona č. 86/1950 Sb. v neprospěch obviněného, aby zrušil napadený rozsudek i další obsahově navazující rozhodnutí a aby dále postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř., příp. podle § 271 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. napadený rozsudek i předcházející řízení a shledal, že zákon byl porušen.

Trestného činu vyhýbání se služební povinnosti podle § 270 odst. 1 písm. b) tr. zák. (zákon č. 86/1950 Sb., trestní zákon) se dopustil mimo jiné ten, kdo se úmyslně vyhnul plnění služební povinnosti nebo služebního úkonu tím, že se odvolával na náboženské přesvědčení.

Základním pochybením býv. Nižšího vojenského soudu v Brně bylo to, že nevyvodil odpovídající právní závěry ze zjištění, podle kterého obviněný jako voják základní služby odmítl nastoupit do denního zaměstnání s odvoláním na své náboženské přesvědčení. Podle bližších zjištění uvedených v odůvodnění napadeného rozsudku obviněný odpíral plnit povinnosti vyplývající ze základní vojenské služby uvedeného dne proto, že je adventistou sedmého dne a že v sobotu nesmí podle bible pracovat.

Býv. Nižší vojenský soud v Brně nevzal v úvahu, že tehdejší Ústava 9. května (ústavní zákon č. 150/1948 Sb.) v ustanovení § 15 odst. 1 prohlašovala svobodu svědomí s tím, že podle § 16 odst. 1 měl každý právo vyznávat soukromě i veřejně jakoukoli náboženskou víru nebo být bez vyznání. Býv. Nižší vojenský soud v Brně odsoudil obviněného přesto, že obviněný posuzovaným činem vykonával právo přiznané Ústavou 9. května.

Právům, která v citovaných ustanoveních Ústava 9. května formálně deklarovala, však nebyly poskytnuty žádné reálné záruky a sama Ústava 9. května naopak tato práva nepřípustně omezovala, zejména v ustanoveních § 15 odst. 2, § 34 odst. 2. V ustanovení § 15 odst. 2 Ústavy 9. května bylo mimo jiné stanoveno, že víra nebo přesvědčení nemůže být důvodem k tomu, aby někdo odmítal plnit občanskou povinnost stanovenou zákonem. V ustanovení § 34 odst. 2 Ústavy 9. května bylo stanoveno, že každý občan je povinen konat vojenskou službu. Faktické popření svobody svědomí, která byla formálně deklarována v § 15 odst. 1 Ústavy 9. května, spočívalo v tom, že ústava sama nestanovila žádnou alternativu výkonu vojenské služby pro osoby, kterým náboženské přesvědčení bránilo plnit služební povinnost nebo služební úkon, a ani nezmocnila zákonodárce k tomu, aby takovou alternativu stanovil zákonem. Za tohoto stavu bylo plnění služební povinnosti a služebního úkonu vynucováno prostředky trestní represe.

Výrok o vině obviněného trestným činem vyhýbání se služební povinnosti podle § 270 odst. 1 písm. b) tr. zák. (zákon č. 86/1950 Sb., trestní zákon) byl v rozporu nejen s ustanovením § 15 odst. 1 Ústavy 9. května, ale i s ustanovením čl. 18 Všeobecné deklarace lidských práv.

Obviněný byl ve skutečnosti odsouzen za čin, který v rozporu s principy demokratické společnosti respektující občanská a politická práva a svobody zaručené Ústavou a vyjádřené v mezinárodních dokumentech a mezinárodních právních normách zákon označoval za trestný. Čin obviněného, který směřoval k uplatnění práv a svobod občanů zaručených Ústavou a vyhlášených ve Všeobecné deklaraci lidských práv a v navazujících mezinárodních paktech o občanských a politických právech, byl tehdejším československým trestním zákonem prohlášen za trestný v rozporu s mezinárodním právem a mezinárodnímu právu odporovalo také jeho trestní stíhání a potrestání. Tato hlediska, která jsou stanovena v § 1 odst. 1, 2 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů, mají v posuzované věci interpretační význam ve vztahu k ustanovení § 270 odst. 1 písm. b) tr. zák. (zákon č. 86/1950 Sb., trestní zákon) o trestném činu vyhýbání se služební povinnosti. Uplatnění těchto hledisek staví výrok o vině obviněného do pozice, v které nemůže obstát. Tento závěr je v souladu také se zásadami vyloženými v nálezech Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2003, sp. zn. Pl. ÚS 42/02, a ze dne 1. 4. 2003, sp. zn. II. ÚS 674/01.

Tím, že býv. Nižší vojenský soud v Brně posoudil skutek jako trestný čin, porušil zákon v ustanovení § 270 odst. 1 písm. b) tr. zák. (zákon č. 86/1950 Sb.) v neprospěch obviněného.

Nejvyšší soud proto vyslovil zjištěné porušení zákona, zrušil napadený rozsudek, zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která zrušením napadeného rozsudku pozbyla podkladu, a sám obviněného zprostil obžaloby podle § 226 písm. b) tr. ř., tj. z důvodu, že v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem.

Namítané porušení ustanovení § 2 odst. 3 zákona č. 87/1950 Sb. nepovažoval Nejvyšší soud za nutné zahrnout do výroku, jímž bylo vysloveno porušení zákona. Citované ustanovení obecně upravovalo úkoly soudů v trestním řízení a nemělo přímý vztah k tomu, že podstatou posuzované věci bylo vadné právní posouzení skutku.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 15. února 2017


JUDr. Petr Hrachovec předseda senátu