7 Tz 70/2013
Datum rozhodnutí: 08.01.2014
Dotčené předpisy: § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř.



7 Tz 70/2013-15 ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY


Nejvyšší soud v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Hrachovce a soudců JUDr. Michala Mikláše a JUDr. Jindřich Urbánka projednal ve veřejném zasedání dne 8. 1. 2014 stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti ve prospěch obviněné M. S., proti usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Kolíně ze dne 9. 8. 2013, sp. zn. ZT 70/2013, a podle § 268 odst. 2 tr. ř., § 269 odst. 2 tr. ř., § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :

Pravomocným usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Kolíně ze dne 9. 8. 2013, sp. zn. ZT 70/2013,

b y l p o r u š e n z á k o n

v ustanovení § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř. v neprospěch obviněné M. S.

Toto usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Kolíně se z r u š u j e. Zrušují se také další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Státnímu zástupci Okresního státního zastupitelství v Kolíně se p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
O d ů v o d n ě n í

Usnesením policejního orgánu Policie České republiky Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, územního odboru Kolín, Služby kriminální policie a vyšetřování, oddělení obecné kriminality, ze dne 20. 3. 2013, č. j. KRPS-77721-59/TČ-2013-010471, bylo podle § 160 odst. 1 tr. ř. zahájeno trestní stíhání obviněné M. S. pro přečiny nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 tr. zákoníku a výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku. Z podnětu stížnosti obviněné, kterou za ni jako zvolený obhájce podal JUDr. Jiří Sehnal, advokát se sídlem v Kolíně, Politických vězňů 27, rozhodl státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Kolíně usnesením ze dne 30. 4. 2013, sp. zn. ZT 70/2013, tak, že podle § 149 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušil usnesení policejního orgánu a uložil mu, aby o věci znovu jednal a rozhodl. Policejní orgán pak usnesením ze dne 6. 6. 2013, č. j. KRPS-77721-90/TČ-2013-010471, podle § 160 odst. 1 tr. ř. znovu zahájil trestní stíhání obviněné M. S. pro oba uvedené přečiny. Stížnost, kterou za obviněnou opět podal JUDr. Jiří Sehnal, byla usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Kolíně ze dne 9. 8. 2013, sp. zn. ZT 70/2013, podle § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř. zamítnuta jako stížnost podaná neoprávněnou osobou. Státní zástupce odůvodnil toto rozhodnutí v podstatě tím, že jeho předcházejícím usnesením, jímž zrušil první usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání, bylo trestní stíhání obviněné ukončeno, že v důsledku toho zaniklo původní zmocnění zvoleného obhájce, a že pokud si obviněná při opětovném zahájení trestního stíhání nezvolila obhájce znovu, nebyl původně zvolený obhájce osobou, která by byla oprávněna podat za ni stížnost.

Ministryně spravedlnosti podala ve prospěch obviněné dne 17. 12. 2013 u Nejvyššího soudu stížnost pro porušení zákona proti usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Kolíně ze dne 9. 8. 2013, sp. zn. ZT 70/2013. Namítla, že státní zástupce opřel napadené usnesení o nepřípustně zužující výklad ustanovení § 41 odst. 5 tr. ř., který je v rozporu s ústavně zaručeným právem na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné správy, a to od počátku řízení (čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). Poukázala na obsah plné moci, kterou obviněná udělila zvolenému obhájci. Vyjádřila názor, podle něhož obviněná důvodně předpokládala, že zmocnění udělené zvolenému obhájci trvá po celé řízení v dané věci, tedy i pro případ opětovného zahájení trestního stíhání. Konstatovala, že původně zvolený obhájce byl oprávněn podat za obviněnou stížnost proti druhému usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání a že státní zástupce měl toto usnesení meritorně přezkoumat. Ministryně spravedlnosti proto navrhla, aby Nejvyšší soud vyslovil, že napadeným usnesením byl porušen zákon v ustanoveních § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř., § 41 odst. 5 tr. ř. v neprospěch obviněné, aby zrušil napadené usnesení i další obsahově navazující rozhodnutí a aby přikázal státnímu zástupci věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. napadené usnesení i předcházející řízení a shledal, že zákon byl porušen.
Z hlediska vztahu napadeného usnesení a stížnosti pro porušení zákona je spornou otázkou to, zda JUDr. Jiří Sehnal byl obhájcem obviněné v tom stadiu řízení, které následovalo po usnesení, jímž státní zástupce zrušil první usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání, anebo zda tím zmocnění JUDr. Jiřího Sehnala zaniklo.

Pro posouzení této otázky je rozhodující obsah plné moci, kterou obviněná dne 18. 3. 2013 udělila JUDr. Jiřímu Sehnalovi a kterou JUDr. Jiří Sehnal přijal. V této plné moci obviněná zmocnila JUDr. Jiřího Sehnala k tomu, aby ji zastupoval v řízení vedeném u Policie ČR Kolín pod č. j. KRPS-77721-59/TČ-2013-010471 a v řízeních navazujících . Plnou moc obviněná prostřednictvím JUDr. Jiřího Sehnala předložila policejnímu orgánu společně se stížností proti prvnímu usnesení o zahájení trestního stíhání, v které se domáhala zrušení tohoto usnesení. Kontext obsahu plné moci a obsahu současně podané stížnosti jasně svědčí o tom, že pro případ dalšího řízení vedeného v téže věci po zrušení prvního usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání byla plná moc oboustranně zamýšlena tak, že JUDr. Jiří Sehnal bude právní služby poskytovat obviněné i nadále jak v řízení před policejním orgánem, tak v řízeních navazujících . Pojem navazující řízení byl oběma stranami smluvního vztahu o poskytování právních služeb nepochybně míněn tak, že zahrnuje j a k é k o l i další řízení konané v téže věci, tedy nejen trestní stíhání před policejním orgánem a státním zástupcem a po eventuálním podání obžaloby i před soudem, ale po případném zrušení prvního usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání i další řízení před policejním orgánem bez ohledu na to, že půjde o řízení před zahájením trestního stíhání.

Z odůvodnění napadeného usnesení je zřejmé, že úvahy státního zástupce se odvíjely od jeho názoru, že právo zvolit si obhájce má jen obviněný, tj. osoba, proti které bylo zahájeno trestní stíhání. Státní zástupce formuloval tento názor způsobem, z něhož implicitně vyplývá, že nepovažuje za obhájce advokáta, jemuž udělil plnou moc podezřelý jako osoba, proti které dosud nebylo zahájeno trestní stíhání. Tento názor se ovšem míjí s obsahem plné moci, kterou obviněná udělila JUDr. Jiřímu Sehnalovi. Zmocnění JUDr. Jiřího Sehnala bylo vymezeno šířeji než jako zvolení obhájce pro stádium trestního stíhání (§ 12 odst. 10 tr. ř.). Dosah zmocnění překračoval tento rámec tím, že pokud se vztahovalo na řízení před policejním orgánem, týkalo se tohoto řízení v dané věci vůbec, tj. bez ohledu na to, zda jde o trestní stíhání nebo o řízení před zahájením trestního stíhání. Nejlépe o tom svědčí samotný text plné moci, která není formulována tak, že obviněná si volí JUDr. Jiřího Sehnala jako obhájce, ale tak, že ho zmocňuje k tomu, aby ji zastupoval v řízení vedeném u policie (a v řízení navazujících). Takto bylo postavení JUDr. Jiřího Sehnala vymezeno jak pro stadium po zahájení trestního stíhání, v němž byl zvoleným obhájcem podle § 37 odst. 1 tr. ř., tak pro stadium před zahájením trestního stíhání, v němž byl advokátem poskytujícím právní pomoc podle § 158 odst. 5 tr. ř. Vezme-li se v úvahu, že před zahájením trestního stíhání se provádějí úkony, které jsou součástí trestního řízení v téže věci (pro týž skutek), a že trestní stíhání je součástí trestního řízení a jeho dílčím stádiem, byť stadiem nejdůležitějším, pak nelze nijak zpochybnit to, že každý bez ohledu na procesní postavení vyplývající z daného stadia řízení má podle čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod ústavně garantované právo na právní pomoc již od počátku řízení. Promítne-li se to do sféry trestního řízení, má každý právo na právní pomoc již od počátku tohoto řízení, kdy ještě není obviněn, a nikoli až od počátku trestního stíhání teprve jako obviněný. S tím korespondovala plná moc, kterou byl v dané věci vybaven JUDr. Jiří Sehnal a která ho opravňovala k tomu, aby své klientce poskytoval právní pomoc nejen jako obviněné v rámci trestního stíhání zahájeného podle § 160 odst. 1 tr. ř. prvním usnesením policejního orgánu, ale i v dalším řízení bez ohledu na to, že se v důsledku úspěšné stížnosti obviněné toto řízení ocitlo znovu ve stádiu před zahájením trestního stíhání.

JUDr. Jiří Sehnal tedy byl na podkladě plné moci ze dne 18. 3. 2013 zvoleným obhájcem obviněné i ve stadiu poté, co policejní orgán podruhé zahájil její trestní stíhání. Tím pádem byl JUDr. Jiří Sehnal podle § 41 odst. 2 tr. ř. ze zákona oprávněn podat za obviněnou stížnost proti usnesení policejního orgánu o opětovném zahájení trestního stíhání. Sám policejní orgán ostatně takto nazíral na postavení JUDr. Jiřího Sehnala, neboť mu doručil usnesení o opětovném zahájení trestního stíhání. V rozporu s postavením JUDr. Jiřího Sehnala vyplývajícím z citované plné moci ho státní zástupce považoval za osobu, která již nemá v řízení postavení obhájce a která tudíž není oprávněna podat za obviněnou stížnost. Výrokem, jímž zamítl stížnost JUDr. Jiřího Sehnala jako stížnost podanou neoprávněnou osobou, tj. bez meritorního přezkoumání usnesení policejního orgánu, státní zástupce porušil zákon v ustanovení § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř. v neprospěch obviněné.

Nejvyšší soud proto vyslovil zjištěné porušení zákona, zrušil napadené usnesení, zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad, a přikázal státnímu zástupci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Státní zástupce znovu rozhodne o stížnosti obviněné, kterou za ni podal její obhájce JUDr. Jiří Sehnal proti usnesení policejního orgánu o opětovném zahájení trestního stíhání.

Nejvyšší soud nevyslovil namítané porušení zákona v ustanovení § 41 odst. 5 tr. ř. Podstatou pochybení státního zástupce nebyla vadná aplikace tohoto ustanovení, ale nesprávná interpretace obsahu plné moci, kterou byl advokát v posuzované věci zmocněn k poskytování právních služeb.

Pro úplnost pokládá Nejvyšší soud za vhodné poznamenat, že tento rozsudek nekoliduje s rozhodnutím publikovaným pod č. 12/2013. Sb. rozh. tr., ve kterém byl vysloven právní názor, že pokud státní zástupce zruší usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání ve věci, v níž byl obviněnému z důvodu nutné obhajoby ustanoven obhájce, pak takovým skončením trestního stíhání zaniká též zmocnění obhájce k obhajobě obviněného (§ 41 odst. 5 tr. ř.). Citované rozhodnutí se týká kauzy, v níž byl po zahájení trestního stíhání advokát ustanoven obhájcem podle § 39 odst. 1 tr. ř. opatřením soudce, takže jeho zmocnění bylo logicky omezeno jen na stádium probíhajícího trestního stíhání. Naproti tomu v projednávané věci obviněné M. S. byl advokát zmocněn k jejímu zastupování již ve stádiu před prvním zahájením trestního stíhání s tím, že obsah zmocnění ho opravňoval k poskytování právních služeb v trestním řízení v dané věci bez zužujícího omezení na stádium trestního stíhání. Rozdíl mezi oběma věcmi spočívá v různém rozsahu zmocnění uděleného každému z obou advokátů.
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 8. ledna 2014

Předseda senátu :
JUDr. Petr Hrachovec