7 Tz 50/2013
Datum rozhodnutí: 19.11.2013
Dotčené předpisy: § 196 odst. 2 tr. zákoník, § 196 odst. 3 písm. b) tr. zákoník



7 Tz 50/2013-39 ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání dne 19. listopadu 2013 v Brně v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jindřicha Urbánka a soudců JUDr. Petra Hrachovce a JUDr. Michala Mikláše stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti ve prospěch obviněného J. G. , proti pravomocnému usnesení Okresního soudu v Klatovech ze dne 22. 2. 2013, sp. zn. 1 T 123/2010, a podle § 268 odst. 2 tr. ř., § 269 odst. 2 tr. ř., podle § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:

Pravomocným usnesením Okresního soudu v Klatovech ze dne 22. 2. 2013, sp. zn. 1 T 123/2010,
byl porušen zákon
v ustanoveních § 2 odst. 5, 6 tr. ř. ve vztahu k ustanovení § 306a odst. 2 tr. ř., a v řízení, které mu předcházelo, v ustanoveních § 2 odst. 13 tr. ř. a § 33 odst. 5 tr. ř., v neprospěch obviněného J. G.

Toto usnesení se zrušuje .

Zrušují se také další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Okresnímu soudu v Klatovech se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Klatovech ze dne 15. 2. 2011, č. j. 1 T 123/2010-102, byl obviněný J. G. v řízení proti uprchlému podle § 302 a násl. tr. ř., uznán vinným přečinem zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 2, 3 písm. b) tr. zákoníku, který spáchal tím, že (zkráceně) v době nejméně od počátku měsíce února 2007 do 24. 9. 2008, a dále od 2. 9. 2009 do 18. 3. 2010 v SRN a jinde, se úmyslně vyhýbal plnění vyživovací povinnosti na svou dceru T. G., v částce 1.800 Kč měsíčně, kterou měl platit k rukám její matky M. G., jak mu bylo stanoveno rozsudkem Okresního soudu v Klatovech ze dne 22. 3. 2004, č. j. 11 Nc 417/2003-33, který nabyl právní moci dne 11. 5. 2004, zejména tím, že se nezajímal o řádné zaměstnání a skrýval se po delší dobu na neznámém místě, a to přesto, že mu vyživovací povinnost vyplývá přímo ze zákona o rodině, a bylo v jeho možnostech a schopnostech platit výživné v částce stanovené soudem, a tohoto jednání se obviněný dopustil přesto, že byl za trestný čin zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1, 3 tr. zákona č. 140/1961 Sb., odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Klatovech ze dne 19. 4. 2007, sp. zn. 1 T 31/2007, který nabyl právní moci dne 25. 7. 2009, k trestu odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu pěti let, a za uvedené období dluží na výživném částku celkem 48.600 Kč. Podle § 196 odst. 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 14 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 4. 2011, sp. zn. 9 To 126/2011, bylo jeho odvolání podané ustanoveným obhájcem podle § 256 tr. ř. zamítnuto jako nedůvodné.

Na obviněného J. G. byl dne 29. 2. 2009 vydán Evropský zatýkací rozkaz, na jehož základě byl obviněný následně zadržen ve Spolkové republice Německo a dne 14. 11. 2012 předán orgánům Policie České republiky k dodání do výkonu trestu odnětí svobody.

Dne 21. 11. 2012 bylo obviněnému J. G. soudem doručeno písemné vyhotovení rozsudku Okresního soudu v Klatovech ze dne 15. 2. 2011, č. j. 1 T 123/2010-102, společně s usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 4. 2011, č. j. 9 To 126/2011-118, a rovněž mu bylo předáno písemné poučení podle § 306a tr. ř.

Dne 12. 2. 2013 byl Okresnímu soudu v Klatovech doručen návrh obviněného G. podle § 306a odst. 2 tr. ř. ze dne 8. 2. 2013 na zrušení výše citovaného odsuzujícího rozsudku. V tomto podání obviněný uvedl, že již druhý den po doručení převzetí odsuzujícího rozsudku, tedy dne 22. 11. 2012, zaslal soudu první návrh na zrušení rozsudku. Když se dne 30. 1. 2013 od předsedy senátu dověděl, že tento návrh nebyl doručen Okresnímu soudu v Klatovech, učinil nový návrh. Dne 15. 2. 2013 bylo Okresnímu soudu v Klatovech doručeno další podání obviněného J. G. ze dne 3. 2. 2013, zaslané jím původně Vrchnímu soudu v Praze, kterému bylo doručeno dne 6. 2. 2013; i v tomto podání obviněný uvedl, že první návrh na zrušení odsuzujícího rozsudku odeslal Okresnímu soudu v Klatovech dne 22. 11. 2012, a že vzhledem k tomu, že návrh nebyl tomuto soudu doručen, žádá o navrácení lhůty k podání návrhu a současně navrhuje, aby byl pravomocný odsuzující rozsudek zrušen.

Okresní soud v Klatovech usnesením ze dne 22. 2. 2013, sp. zn. 1 T 123/2010, rozhodl o návrhu obviněného J. G. zrušení pravomocného odsuzujícího rozsudku tak, že jej podle § 306a odst. 2 tr. ř. a contrario zamítl, přičemž v odůvodnění usnesení uvedl, že důvodem k zamítnutí je nedodržení zákonné osmidenní lhůty podle § 306a odst. 2 tr. ř., která počala běžet ode dne 21. 11. 2012. O žádosti obviněného o navrácení lhůty k podání návrhu Okresní soud v Klatovech nerozhodl.

Ministryně spravedlnosti podala ve prospěch obviněného stížnost pro porušení zákona, protože pravomocným usnesením Okresního soudu v Klatovech ze dne 22. 2. 2013, č. j. 1 T 123/2010-198, byl porušen zákon v ustanoveních § 2 odst. 5, 6 tr. ř. ve vztahu k ustanovení § 306a odst. 2 tr. ř., a v řízení, jež jeho vydání předcházelo, rovněž v ustanoveních § 2 odst. 13 a § 33 odst. 5 tr. ř., a to v neprospěch obviněného J. G. Stížnost pro porušení zákona odůvodnila následovně:

Podle § 2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat všechny podstatné okolnosti případu. V přípravném řízení orgány činné v trestním řízení objasňují způsobem uvedeným v tomto zákoně i bez návrhu stran stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch osoby, proti níž se řízení vede. V řízení před soudem státní zástupce a obviněný mohou na podporu svých stanovisek navrhovat a provádět důkazy. Státní zástupce je povinen dokazovat vinu obžalovaného. To nezbavuje soud povinnosti, aby sám doplnil dokazování v rozsahu potřebném pro své rozhodnutí.

Podle § 2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.

Podle § 306a odst. 2 tr. ř. platí, že skončilo-li řízení proti uprchlému pravomocným odsuzujícím rozsudkem a poté pominuly důvody, pro které se řízení proti uprchlému vedlo, na návrh odsouzeného podaný do osmi dnů od doručení rozsudku soud prvního stupně takový rozsudek zruší a v rozsahu stanoveném v odstavci 1 se hlavní líčení provede znovu. O právu navrhnout zrušení pravomocného odsuzujícího rozsudku musí být při doručení rozsudku odsouzený poučen.

Podle § 2 odst. 13 tr. ř. musí být ten, proti němuž se trestní řízení vede, v každém období řízení poučen o právech umožňujících mu plné uplatnění obhajoby a o tom, že si též může zvolit obhájce; všechny orgány činné v trestním řízení jsou povinny umožnit mu uplatnění jeho práv.

Podle § 33 odst. 5 tr. ř. jsou všechny orgány činné v trestním řízení povinny vždy obviněného poučit o jeho právech a poskytnout mu plnou možnost jejich uplatnění.

Tato zákonná ustanovení trestního řádu však nebyla důsledně respektována nalézacím soudem.

Poukázala především na to, že dne 21. 11. 2012 byl obviněnému J. G. Okresním soudem v Klatovech doručen jednak rozsudek ze dne 15. 2. 2011, sp. zn. 1 T 123/2010, a jednak usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 4. 2011, sp. zn. 9 To 126/2011, a rovněž mu bylo předáno písemné poučení podle § 306a odst. 2 tr. ř. (viz č.1. 192-193 spisu). Toto písemné poučení však neobsahovalo poučení obviněného o tom, že má právo zvolit si obhájce, navíc za situace, kdy obviněný byl ve výkonu trestu odnětí svobody. Ačkoli trestní řád v ustanovení § 306a odst. 2 tr. ř. povinné právní zastoupení výslovně nepředpokládá, měl soud dostát své obecné poučovací povinnosti stanovené v § 2 odst. 13 tr. ř. a § 33 odst. 5 tr. ř. Postupem okresního soudu byl obviněný zkrácen na svých právech na obhajobu.

Přestože obviněný J. G. ve svých podáních tvrdil, že návrh na zrušení odsuzujícího rozsudku odesílal z věznice již dne 22. 11. 2012, soud rozhodl o zamítnutí jeho opakovaných návrhů ze dnů 8. 2. 2013 a 3. 2. 2013 pro jejich opožděnost, aniž by učinil jakýkoli úkon směřující k prověření jeho tvrzení. Přijímání, odesílání a evidence korespondence odsouzených ve výkonu trestu odnětí svobody jsou podrobně upraveny v ust. § 24 vyhlášky č. 345/1999 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody. Soud se však ani nedotázal orgánů Vězeňské služby ČR na způsob evidence korespondence obviněného, z níž by bylo možné zjistit, zda obviněný skutečně dne 22. 11. 2012, resp. v průběhu zákonné osmidenní lhůty, počínaje tímto dnem běžící, odesílal nějakou korespondenci Okresnímu soudu v Klatovech. Soud tedy vydal napadené usnesení, aniž by - pokud jde o otázku včasnosti podání návrhu podle § 306a odst. 2 tr. ř. - řádně zjistil skutkový stav věci, a v důsledku toho ani nemohl dostát svým povinnostem podle § 2 odst. 6 tr. ř. Ministryně spravedlnosti pro úplnost dodala, že obviněný J. G. v současné době vykonává výše zmíněný trest odnětí svobody ve Věznici Plzeň Bory.

Navrhla proto, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením Okresního soudu v Klatovech ze dne 22. 2. 2013, sp. zn. 1 T 123/2010, byl porušen zákon v ustanoveních § 2 odst. 5, 6 tr. ř. ve vztahu k ustanovení § 306a odst. 2 tr. ř. a v řízení, které jeho vydání předcházelo, v ustanoveních § 2 odst. 13 tr. ř. a § 33 odst. 5 tr. ř., a to v neprospěch obviněného J. G.; aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené rozhodnutí zrušil a zrušil i veškerá další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu, a aby poté podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Klatovech, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Obviněný J. G. se vyjádřil ke stížnosti pro porušení zákona prostřednictvím svého obhájce Mgr. Jiřího Šafky tak, že rozhodnutím Okresního soudu v Klatovech byl z důvodů uvedených ve stížnosti pro porušení zákona zkrácen na svém právu na obhajobu, protože nebyl poučen o možnosti zvolit si obhájce, resp. požádat o jeho ustanovení. Zdůraznil, že již dne 21. 11. 2012, kdy mu bylo doručeno písemné vyhotovení rozsudku Okresního soudu v Klatovech ze dne 15. 2. 2011, č. j. 1 T 123/2010-198, sepsal návrh na zrušení tohoto rozsudku, který druhý den odeslal běžnou poštou Okresnímu soudu v Klatovech. V závěru vyjádření navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil porušení zákona, napadené usnesení zrušil a přikázal Okresnímu soudu v Klatovech, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. napadené usnesení, i řízení, které mu předcházelo, a shledal, že zákon byl porušen.

Nejvyšší soud zjistil, že Okresní soud v Klatovech doručoval usnesení ze dne 22. 2. 2013, sp. zn. 1 T 123/2010, obviněnému J. G. do Věznice v Plzni Borech a obviněný opis tohoto usnesení ve věznici převzal. Protože obviněný vykonával trest odnětí svobody, měl být soudem v takovém případě poučen o tom, že musí mít obhájce. Obviněný však nebyl poučen, jak důvodně vytýká stížnost pro porušení zákona. Okresní soud v Klatovech nedostál obecné poučovací povinnosti orgánů činných v trestním řízení, která je upravena v § 2 odst. 13 tr. ř. a § 33 odst. 5 tr. ř. Neučinil také žádný úkon k tomu, aby prověřil, zda tvrzení obviněného o tom, že návrh na zrušení rozsudku Okresního soudu v Klatovech ze dne 15. 2. 2011, sp. zn. 1 T 123/2010, odeslal z věznice již dne 22. 11. 2012, případně během lhůty osmi dnů od doručení rozhodnutí (§ 306a odst. 2 tr. ř.), a tím porušil ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Přitom Okresnímu soudu v Klatovech obviněný zaslal dopis datovaný dnem 4. 9. 2012 v K., který byl doručen Okresnímu soudu v Klatovech dne 10. 9. 2012 k věci vedené u tamního soudu pod sp. zn. 1 T 123/2010, v němž mimo jiné žádal o zrušení rozsudku Okresního soudu v Klatovech ve věci sp. zn. 1 T 123/2010, kterým byl odsouzen pro neplacení výživného k trestu odnětí svobody v trvání 14 měsíců, a dále žádal o zrušení evropského zatykače. Vzhledem k datu doručení tohoto podání soudu, tj. dne 10. 9. 2012, a doručení rozhodnutí ve věci vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 1 T 123/2010 a poučení podle § 306a odst. 2 tr. ř., k nimž došlo dne 21. 11. 2012, tedy v krátkém časovém období, je s podivem, že tato okolnost nevedla okresní soud k tomu, aby vzal tuto skutečnost na vědomí.

Nejvyšší soud při rozhodování respektoval judikaturu Ústavního soudu, podle níž ustanovení § 306a odst. 2 tr. ř. upravující možnost uprchlého podat návrh na zrušení předchozího pravomocného rozhodnutí, které bylo učiněno v jeho nepřítomnosti, má funkci opravného prostředku sui generis, i když to zákon výslovně neuvádí. Právo na právní pomoc zaručené článkem 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a od něj odvozující právo na obhajobu podle článku 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod náleží nejen obviněnému nebo obžalovanému, ale také odsouzenému. Vzhledem k ustálené judikatuře Evropského soudu pro lidská práva Ústavní soud konstatuje, že ve chvíli, kdy je uprchlý dodán do výkonu trestu odnětí svobody a obdrží spolu s pravomocným odsuzujícím rozsudkem i poučení o možnosti navrhnout podle § 306a odst. 2 tr. ř. zrušení tohoto rozsudku, je absence poučení o možnosti právního zastoupení zásahem do práva na právní pomoc zaručeného článkem 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, resp. článku 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Přestože trestní řád nepředvídá v případě § 306a odst. 2 tr. ř. povinné právní zastoupení, soud má dostát své obecné poučovací povinnosti vyplývající mu z § 33 odst. 5 tr. ř. a poučit odsouzeného o jeho právech a poskytnout mu možnost jejich uplatnění (srov. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2004 sp. zn. I. ÚS 669/03, uveřejněný pod č. 47, ve sv. 32 Sb. nál. a usn. ÚS ČR).

Nejvyšší soud proto vyslovil zjištěné porušení zákona, k němuž došlo v neprospěch obviněného J. G., zrušil napadené usnesení Okresního soudu v Klatovech, zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad, a Okresnímu soudu v Klatovech přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Tento soud především zjistí dotazem na Věznici Plzeň Bory, zda obviněný skutečně odesílal z této věznice dne 22. 11. 2012 nějakou korespondenci, která by měla být věznicí evidována, určenou Okresnímu soudu v Klatovech, resp. kdy tak učinil, aby tak mohl posoudit otázku, zda obviněný J. G. podal včas návrh podle § 306a odst. 2 tr. ř. Poté ve věci znovu rozhodne, pokud se neobjeví potřeba provedení dalších důkazů.


Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. listopadu 2013

Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek