7 Tz 41/2011
Datum rozhodnutí: 12.07.2011
Dotčené předpisy: § 16 odst. 1 tr. zák.



7 Tz 41/2011-I.
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 12. července 2011 ve veřejném zasedání v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michala Mikláše a soudců JUDr. Petra Hrachovce a JUDr. Jindřicha Urbánka, o stížnosti pro porušení zákona podané ministrem spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného M. K. proti pravomocnému trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 29. 3. 2005, sp. zn. 24 T 37/2005, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 271 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :

Trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 29. 3. 2005, sp. zn. 24 T 37/2005, b y l v n e p r o s p ě c h o b v i n ě n é h o p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 3 odst. 1 a § 16 odst. 1 tr. zákona, ve znění účinném od 1. 1. 2005.

Tento trestní příkaz se z r u š u j e .

Zrušují se také další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 226 písm. b) tr. ř. se obviněný z p r o š ť u j e obžaloby pro skutek spočívající v tom, že od 18. 8. 2004 do 23. 11. 2004 v P., J. p., ani jinde, bez povolení, vážného důvodu a řádné omluvy, se nedostavoval na místo výkonu civilní služby u organizace ČVUT, Správa účelových zařízení, která mu byla nařízena povolávacím příkazem Úřadu městské části Praha 7, č. j. 62/2004-0029/2002-CS, který nabyl právní moci dne 26. 1. 2004,

t e d y bez povolení opustil místo výkonu civilní služby na dobu delší než 14 dnů,

čímž měl spáchat trestný čin vyhýbání se výkonu civilní služby podle § 272e odst. 2 tr. zákona,

p r o t o ž e v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem.

Odůvodnění:


U Obvodního soudu pro Prahu 7 byla na obviněného podána obžaloba ze dne 21. 3. 2005, sp. zn. 1 ZT 29/2005-12, pro trestný čin vyhýbání se výkonu civilní služby podle § 272e odst. 2 tr. zákona, kterého se měl dopustit tím, že od 18. 8. 2004 do 23. 11. 2004 v P., J. p., ani jinde, bez povolení, vážného důvodu a řádné omluvy, se nedostavoval na místo výkonu civilní služby u organizace ČVUT, Správa účelových zařízení, která mu byla nařízena povolávacím příkazem Úřadu městské části Praha 7, č. j. 62/2004-0029/2002-CS, který nabyl právní moci dne 26. 1. 2004.

Na základě této obžaloby Obvodní soud pro Prahu 7 trestním příkazem ze dne 29. 3. 2005, sp. zn. 24 T 37/2005, uznal obviněného vinným trestným činem vyhýbání se výkonu civilní služby podle § 272e odst. 2 tr. zákona, který spáchal výše uvedeným jednáním a podle § 45 odst. 1 a § 45a odst. 1 tr. zákona jej odsoudil k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin.

Z rekonstruovaného trestního spisu sp. zn. 24 T 37/2005, když původní trestní spis nebyl dohledán, vyplývá, že výkon uloženého trestu byl soudem I. stupně nařízen, ale obviněný s výkonem trestu nikdy nezapočal.

Dne 10. 5. 2011 podal ministr spravedlnosti ČR u Nejvyššího soudu ČR stížnost pro porušení zákona proti trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 29. 3. 2005, sp. zn. 24 T 37/2005, ve prospěch obviněného. Poukázal na to, že státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 7 podal dne 22. 3. 2005 na obviněného obžalobu pro trestný čin vyhýbání se výkonu civilní služby podle § 272e odst. 2 tr. zákona, a to za situace, kdy počínaje dnem 1. 1. 2005, s ohledem na novelizaci trestního zákona provedenou zák. č. 587/2004 Sb., o zrušení civilní služby, jež nabyl účinnosti dnem 1. 1. 2005, jednání uvedené v obžalobě již nebylo trestněprávně postižitelné, resp. nebylo již trestným činem. Samosoudce Obvodního soudu pro Prahu 7 nezjistil aktuální stav právní úpravy a neposoudil, zda trestní zákon v novelizovaném znění není pro obviněného příznivější. Rozhodl ve věci trestním příkazem, který má povahu odsuzujícího rozsudku, ačkoliv v úvahu přicházel pouze zprošťující výrok podle § 226 písm. b) tr. ř., protože v žalobním návrhu označený skutek nebyl v době rozhodování soudu trestným činem.

Ministr spravedlnosti proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že uvedeným trestním příkazem byl v neprospěch obviněného porušen zákon v ustanoveních § 3 odst. 1 a § 16 odst. 1 tr. zákona, ve spojení s ustanovením § 272e odst. 2 tr. zákona, ve znění účinném od 1. 1. 2005. Dále aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud změnou, k níž došlo zrušením, pozbyla zákonného podkladu, a dále postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř., nebo sám v meritu věci rozhodl podle § 271 odst. 1 tr. ř.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství u veřejného zasedání učinil shodný závěrečný návrh s tím, aby bylo o zproštění obviněného obžaloby rozhodnuto podle § 226 písm. e) tr. ř., tj. že zanikla trestnost činu. Obhájkyně obviněného ustanovená z důvodu § 275 odst. 2 tr. ř., se ztotožnila s návrhem na rozhodnutí jak byl uveden v podané stížnosti pro porušení zákona.

Nejvyšší soud k návrhu ministra spravedlnosti již usnesením ze dne 26. května 2011, sp. zn. 7 Tz 41/2011, rozhodl podle § 275 odst. 4 tr. ř. o odložení výkonu trestu uloženého napadeným trestním příkazem, a to až do doby rozhodnutí o stížnosti pro porušení zákona.

Nejvyšší soud podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost trestního příkazu v rozsahu a z důvodů uvedených ve stížnosti pro porušení zákona a zjistil, že tato je důvodná, protože trestní zákon v ustanoveních § 3 odst. 1 a § 16 odst. 1 byl porušen v neprospěch obviněného.

Trestného činu vyhýbání se výkonu civilní služby podle § 272e odst. 2 tr. zákona (ve znění účinném do 31. 12. 2004) se dopustil ten, kdo bez povolení opustil místo výkonu civilní služby na dobu delší než čtrnáct dnů nebo se po tuto dobu bez povolení zdržoval mimo toto místo.

Pokud se tedy obviněný v době od 18. 8. 2004 do 23. 11. 2004 nedostavoval na místo výkonu civilní služby jak je uvedeno v obžalobě, dopustil se tímto jednáním výše uvedeného trestného činu. Jak ale uvedl již ministr spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona, dnem 1. 1. 2005 nabyl účinnosti zák. č. 587/2004 Sb., o zrušení civilní služby a o změně a zrušení některých souvisejících zákonů, který (část osmá změna trestního zákona) v zák. č. 140/1961 Sb., trestní zákon, zrušil m. j. oddíl druhý v hlavě jedenácté včetně nadpisu. Tento zrušený oddíl druhý hlavy jedenácté trestního zákona upravoval právě trestné činy proti civilní službě (§272a § - § 272e). Pokud tedy dnem 1. 1. 2005 byla zrušena ustanovení trestního zákona o trestných činech proti civilní službě, tímto dnem již jednání obviněného přestalo být trestným činem. Již státní zástupce proto neměl podávat na obviněného dne 22. 3. 2005 obžalobu, ale měl zvažovat možnost zastavení trestního stíhání podle § 172 odst. 1 písm. b) tr. ř.

Pokud pak Obvodní soud pro Prahu 7 na základě obžaloby vydal předmětný trestní příkaz, ač vzhledem k výše uvedenému již od 1. 1. 2005 nebyl skutek označený v žalobním návrhu trestným činem, porušil tím v neprospěch obviněného zákon v ustanoveních § 3 odst. 1 a § 16 odst. 1 tr. zákona.

Podle § 3 odst. 1 tr. zákona byl totiž trestným činem pouze pro společnost nebezpečný čin, jehož znaky byly uvedeny v tomto zákoně. Podle § 16 odst. 1 tr. zákona se pak trestnost činu posuzovala podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán a podle pozdějšího zákona se posuzovala jen tehdy, jestliže to bylo pro pachatele příznivější. Samosoudce soudu I. stupně tak měl posoudit trestnost činu obviněného podle trestního zákona účinného od 1. 1. 2005, podle kterého již v obžalobě uvedený trestný čin vyhýbání se výkonu civilní služby podle § 272e odst. 2 tr. zákona nebyl trestným činem a v důsledku toho měl trestní stíhání obviněného zastavit podle § 314c odst. 1 písm. a), § 188 odst. 1 písm. c) tr. ř., z důvodu uvedeného v ustanovení § 172 odst. 1 písm. b) tr. ř.

Na základě uvedených důvodů rozhodl Nejvyšší soud tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto rozsudku. O zproštění obviněného obžaloby přitom rozhodl podle § 226 písm. b) tr. ř., tj. z důvodu, že čin uvedený v žalobním návrhu není trestným činem, protože zrušení příslušné části trestního zákona zákonem. č. 587/2004 Sb. (od 1. 1. 2005) neznamená zánik trestnosti činu. Zánik trestnosti činu způsobují v tomto smyslu pouze zánik nebezpečnosti činu pro společnost (§ 65 odst. 1 tr. zákona), účinná lítost (§ 66 tr. zákona) a další zvláštní případy účinné lítosti (např. § 147a tr. zákona), zánik trestnosti přípravy či pokusu trestného činu (§ 7 odst. 3, § 8 odst. 3 tr. zákona) a zánik trestnosti účastenství (§ 10 odst. 2 tr. zákona).

Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 12. července 2011
Předseda senátu: JUDr. Michal Mikláš