7 Tz 38/2013
Datum rozhodnutí: 08.01.2014
Dotčené předpisy: § 368 tr. ř., čl. III odst. 1 předpisu č. 1/2013 Sb., čl. III odst. 2 písm. c) předpisu č. 1/2013 Sb.



7 Tz 38/2013-38 ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání dne 8. ledna 2014 v Brně v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jindřicha Urbánka a soudců JUDr. Petra Hrachovce a JUDr. Michala Mikláše stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti v neprospěch obviněného P. H. , proti usnesení Okresního soudu v Lounech ze dne 3. 1. 2013, sp. zn. 4 Nt 91/2013, a podle § 268 odst. 2 tr. ř. rozhodl takto:


Pravomocným usnesením Okresního soudu v Lounech ze dne 3. 1. 2013, sp. zn. 4 Nt 91/2013, ve výroku pod bodem II. usnesení byl porušen zákon v ustanovení článku III odst. 1, 2 písm. c) amnestie prezidenta republiky ze dne 1. 1. 2013, vyhlášené pod č. 1/2013 Sb., a v řízení, které mu předcházelo, v ustanovení § 368 tr. ř. ve prospěch obviněného P. H..

Odůvodnění:

Okresní soud v Lounech usnesením ze dne 3. 1. 2013, sp. zn. 4 Nt 91/2013, rozhodl pod bodem I. tak, že odsouzený P. H. je podle § 368 tr. ř. a článku I odst. 1 amnestie prezidenta republiky ze dne 1. 1. 2013 účasten amnestie a promíjí se mu trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců uložený rozhodnutím Okresního soudu v Teplicích, sp. zn. 2 T 108/2012, a trest odnětí svobody v trvání 1 roku uložený rozhodnutím Okresního soudu v Teplicích, sp. zn. 3 T 306/2007. Podle článku I odst. 3 amnestie se na odsouzeného hledí, jako by nebyl odsouzen.

Výrokem pod bodem II. tohoto usnesení rozhodl, že odsouzený P. H. je podle § 368 tr. ř. a článku III amnestie prezidenta republiky ze dne 1. 1. 2013 účasten amnestie a promíjí se mu trest odnětí svobody v trvání 20 měsíců uložený rozhodnutím Okresního soudu v Teplicích, sp. zn. 47 T 50/2012, a trest odnětí svobody v trvání 14 měsíců uložený rozhodnutím Okresního soudu v Teplicích, sp. zn. 6 T 186/2010, a to s podmínkou, že se v době pěti let odpovídající lhůtě pro zahlazení odsouzení nedopustí trestného činu. Odsouzený P. H. a státní zástupce se po vyhlášení usnesení vzdali práva stížnosti. Usnesení nabylo právní moci dne 3. 1. 2013.

Proti výroku pod bodem II. tohoto usnesení podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněného P. H., kterou odůvodnil následovně:

Podle § 368 tr. ř. rozhodnutí o tom, zda a do jaké míry je osoba, jíž byl pravomocně uložen trest, účastna amnestie, učiní soud, který rozhodl v prvním stupni. Odpykává-li si taková osoba v době rozhodování trest odnětí svobody, učiní rozhodnutí soud, v jehož obvodu se trest vykonává. Proti tomuto rozhodnutí je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.

Článek III odst. 1, 2 písm. c) rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii ze dne 1. 1. 2013, č. 1/2013 Sb., stanoví následující:

(1) Promíjím s podmínkou, že se osoba, které byl trest prominut, nedopustí trestného činu v době odpovídající lhůtě pro zahlazení odsouzení, nepodmíněné tresty odnětí svobody uvedené v odstavcích 2 a 3 tohoto článku.

(2) Promíjím nevykonané nepodmíněné tresty odnětí svobody nebo jejich zbytky, pokud byly tyto tresty pravomocně uloženy před 1. lednem 2013, pokud byl uložen trest nepřevyšující 24 měsíců a zároveň nebyl trest uložen a) za zločin, při němž byla způsobena smrt nebo těžká újma na zdraví, nebo b) za zločin proti životu a zdraví, proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti nebo proti rodině a dětem, nebo c) osobě, která kromě trestné činnosti, o níž se rozhoduje podle tohoto článku, byla v posledních pěti letech před 1. lednem 2013 odsouzena k nepodmíněnému trestu odnětí svobody nebo která byla v posledních pěti letech před 1. lednem 2013 propuštěna z výkonu trestu odnětí svobody, pokud se na ni nehledí, jako by odsouzena nebyla.

Podle ministra spravedlnosti se Okresní soud v Lounech těmito články amnestie důsledně neřídil, když nepřípustným způsobem rozšířil dosah amnestie i na případy, u nichž subsumpce pod čl. III amnestie nepřicházela v úvahu. Ze stručného odůvodnění napadeného rozhodnutí sice nejsou patrné úvahy soudu, lze však mít za to, že soud vycházel ze skutečnosti, že předcházející odsouzení jsou již v důsledku amnestie zahlazena. Podle ministra spravedlnosti soud zřejmě z tohoto důvodu nepoužil výluku z amnestie uvedenou v čl. III odst. 2 písm. c) amnestie ze dne l. l. 2013 v případě recidivy trestné činnosti v posledních pěti letech.

Přestože amnestie ve formě agraciace představuje hromadné promíjení nebo zmírňování pravomocně uložených trestů, je třeba ji aplikovat v trestní věci konkrétního odsouzeného zcela individuálně, a to vzhledem ke každému uloženému trestu podle podmínek agraciačních ustanovení amnestie. Jestliže samosoudkyně okresního soudu vycházela z toho, že předcházející tresty odnětí svobody, uložené odsouzenému P. H. Okresním soudem v Teplicích ve věcech vedených pod sp. zn. 2 T 108/2012 a sp. zn. 3 T 306/2007, byly již zahlazeny, uvažovala správně, neboť tyto tresty již nemohly vytvářet překážku použití amnestie ohledně dalších trestů téhož odsouzeného. U trestů amnestovaných podle čl. I amnestie nastala dnem vyhlášení amnestie fikce neodsouzení. Samosoudkyně okresního soudu však opomněla, že současné prominutí výkonu více nepodmíněných trestů odnětí svobody podle čl. III amnestie je možné pouze za situace, kdy by se promíjel určitý nevykonaný trest, přičemž k jinému nepodmíněnému, nevykonanému a amnestií nezahlazenému trestu odnětí svobody by odsouzený musel být pravomocně odsouzen v období před více než pěti lety (počítáno od 1. 1. 2013). V daném případě však dvě odsouzení k nepodmíněným trestům odnětí svobody, převyšující svou výměrou jeden rok vzájemně vůči sobě vylučují aplikaci článku III amnestie. To znamená, že v trestní věci vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 47 T 50/2012, nelze aplikovat amnestii, neboť tomu brání odsouzení k nepodmíněnému trestu odnětí svobody ve věci téhož soudu vedené pod sp. zn. 6 T 186/2010, a vice versa, protože k oběma odsouzením došlo v době kratší než je pět let od data vyhlášení amnestie prezidenta republiky ze dne 1. 1. 2013.

Postupem Okresního soudu v Lounech byl výše uvedeným výrokem porušen zákon i v ustanovení § 368 tr. ř., neboť negativní rozhodnutí se nevydává, a proto soud aplikoval nesprávnou právní normu. Podle ministra spravedlnosti se porušením zákona ve smyslu § 266 odst. 1 tr. ř. rozumí nejen porušení trestních zákonů stricto sensu, ale všech trestněprávních předpisů a v návaznosti na ně i jiných právních předpisů uveřejněných či oznámených ve Sbírce zákonů. Stížností pro porušení zákona lze proto napadnout pravomocné soudní rozhodnutí i z důvodu vážného nesouladu s rozhodnutím prezidenta republiky o amnestii č. 1/2013 Sb., byť toto rozhodnutí není zákonem .

Ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil rozsudkem, že výrokem pod bodem II. usnesení Okresního soudu v Lounech ze dne 3. 1. 2013, sp. zn. 4 Nt 91/2013, byl ve prospěch obviněného P. H. porušen zákon v ustanovení čl. III odst. 1, 2 písm. c) amnestie prezidenta republiky ze dne 1. 1. 2013, vyhlášené pod č. 1/2013 Sb., a v řízení mu předcházejícím též v ustanovení § 368 tr. ř.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. napadené usnesení, i řízení, které mu předcházelo, a shledal, že zákon byl porušen.

Podle článku III amnestie prezidenta republiky ze dne 1. 1. 2013, který upravuje zmírnění některých nepodmíněných trestů odnětí svobody, prezident republiky promíjí s podmínkou, že se osoba, které bude trest prominut, nedopustí trestného činu v době odpovídající lhůtě pro zahlazení odsouzení nepodmíněné tresty odnětí svobody uvedené v odst. 2 a 3 tohoto článku. V odstavci 2 je stanoveno: Promíjím nevykonané tresty odnětí svobody nebo jejich zbytky, pokud byly tyto tresty pravomocně uloženy před 1. lednem 2013, pokud byl uložen trest nepřevyšující 24 měsíců a zároveň nebyl trest uložen a) za zločin, při němž byla způsobena smrt nebo těžká újma na zdraví, nebo b) za zločin proti životu a zdraví, proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti, anebo proti rodině a dětem, nebo c) osobě, která kromě trestné činnosti, o níž se rozhoduje podle tohoto článku, byla v posledních pěti letech před 1. lednem 2013 odsouzena k nepodmíněnému trestu odnětí svobody nebo která byla v posledních pěti letech před 1. lednem 2013 propuštěna z výkonu trestu odnětí svobody, pokud se na ni nehledí, jako by odsouzena nebyla.

Nejvyšší soud zjistil, že obviněný P. H. byl rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 26. 5. 2011, sp. zn. 6T 186/2010, odsouzen pro přečin zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 14 měsíců, pro výkon trestu byl zařazen do věznice s dozorem. Rozsudek nabyl právní moci dne 19. 4. 2012. Dalším rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. 47 T 50/2012, byl odsouzen pro přečin zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 20 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Rozsudek nabyl právní moci dne 21. 8. 2012. V trestní věci Okresního soudu v Teplicích vedené pod sp. zn. 47 T 50/2012 nebylo možné aplikovat rozhodnutí o amnestii, neboť tomu brání odsouzení obviněného P. H. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody ve věci Okresního soudu v Teplicích vedené pod sp. zn. 6 T 186/2010 a naopak, neboť k oběma odsouzením došlo v době kratší než je pět let od data vyhlášení amnestie.

Nejvyšší soud proto vyslovil, že Okresní soud v Lounech usnesením ze dne 3. 1. 2013, sp. zn. 4 Nt 91/2013, výrokem pod bodem II. porušil zákon v v článku III odst. 1, 2 písm. c) amnestie prezidenta republiky ze dne 1. 1. 2013, a v řízení, které mu předcházelo, v ustanovení § 368 tr. ř., a to ve prospěch obviněného P. H.. Vzhledem k tomu, že k porušení zákona došlo ve prospěch obviněného P. H., nemohlo dojít ke zrušení rozhodnutí napadeného stížností pro porušení zákona a Nejvyšší soud se musel omezit pouze na tzv. akademický výrok, kterým vyslovil porušení zákona.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nelze podat odvolání.

V Brně dne 8. ledna 2014

Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek