7 Tz 26/2013
Datum rozhodnutí: 11.09.2013
Dotčené předpisy: § 268 odst. 1 tr. ř.



7 Tz 26/2013-92 ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Hrachovce a soudců JUDr. Michala Mikláše a JUDr. Jana Bláhy projednal ve veřejném zasedání dne 11. 9. 2013 stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti ve prospěch obviněných genmjr. PhDr. L. K., a Mgr. Ing. F. S., Ph.D., proti usnesení státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 21. 11. 2011, sp. zn. 1 VZN 2614/2011, proti usnesení okresního státního zástupce Praha-západ ze dne 19. 3. 2012, č. j. ZT 65/2012-46, a proti usnesení okresního státního zástupce Praha-západ ze dne 19. 3. 2012, č. j. ZT 65/2012-52, a podle § 268 odst. 2 tr. ř., § 269 odst. 2 tr. ř., § 270 odst. l tr. ř. rozhodl t a k t o :

I.
Pravomocným usnesením státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 21. 11. 2011, sp. zn. 1 VZN 2614/2011,
b y l p o r u š e n z á k o n
v ustanoveních § 12a odst. 2 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, § 25 tr. ř. v neprospěch obviněných genmjr. PhDr. L. K. a Mgr. Ing. F. S., Ph.D.

Toto usnesení státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze se z r u š u j e .

II.
Pravomocným usnesením okresního státního zástupce Praha-západ ze dne 19. 3. 2012, č. j. ZT 65/2012-46,
b y l p o r u š e n z á k o n
v ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. v neprospěch obviněného genmjr. PhDr. L. K.

Toto usnesení okresního státního zástupce Praha-západ se z r u š u j e . Zrušují se také další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.


III.
Pravomocným usnesením okresního státního zástupce Praha-západ ze dne 19. 3. 2012, č. j. ZT 65/2012-52,
b y l p o r u š e n z á k o n
v ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. v neprospěch obviněného Mgr. Ing. F. S., Ph.D.

Toto usnesení okresního státního zástupce Praha-západ se z r u š u j e . Zrušují se také další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

IV.
Státnímu zástupci Městského státního zastupitelství v Praze se p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :


Usnesením policejního orgánu Policie České republiky - Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality Služby kriminální policie a vyšetřování ze dne 21. 2. 2012, č. j. OKFK-247-33/TČ-2011-200231, bylo podle § 160 odst. l tr. ř. zahájeno trestní stíhání obviněného genmjr. PhDr. L. K. pro trestné činy porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, 3 tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů) a trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. l písm. c), odst. 2 písm. a), c) tr. zák. Usnesením téhož policejního orgánu ze dne 21. 2. 2012, č. j. OKFK-247-32/TČ-2011-200231, bylo podle § 160 odst. l tr. ř. zahájeno trestní stíhání obviněného Mgr. Ing. F. S., Ph.D., pro stejné trestné činy.

Každý z obviněných podal stížnost proti usnesení, jímž bylo zahájeno jeho trestní stíhání. O obou stížnostech rozhodl okresní státní zástupce Praha-západ, který usnesením ze dne 19. 3. 2012, č. j. ZT 65/2012-46, podle § 148 odst. l písm. c) tr. ř. zamítl stížnost obviněného genmjr. PhDr. L. K. a usnesením ze dne 19. 3. 2012, č. j. ZT 65/2012-52, podle § 148 odst. l písm. c) tr. ř. zamítl stížnost obviněného Mgr. Ing. F. S., Ph.D. O stížnostech obviněných rozhodoval okresní státní zástupce Praha-západ v důsledku usnesení státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 21. 11. 2011, sp. zn. 1 VZN 2614/2011, jímž byla věc podle § 12a odst. 2 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, a podle § 25 tr. ř. per analogiam odňata Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 2 a přikázána Okresnímu státnímu zastupitelství Praha-západ.

Ministr spravedlnosti podal dne 10. 5. 2013 u Nejvyššího soudu ve prospěch obviněných stížnost pro porušení zákona proti usnesení státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze a proti oběma usnesením okresního státního zástupce Praha-západ. Ministr spravedlnosti poukázal na to, že vzhledem k místu spáchání skutku, pro který bylo usneseními policejního orgánu zahájeno trestní stíhání obviněných, byl k výkonu dozoru nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení příslušný státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2, jemuž by v tomto rámci příslušelo také rozhodnutí o stížnostech obviněných proti usnesením policejního orgánu. Ministr spravedlnosti připustil, že tu byl důvod pro odnětí věci Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 2, neboť mezitím bylo pravomocně rozhodnuto o vyloučení obvodního státního zástupce pro Prahu 2, avšak namítl, že rozhodnutí o odnětí a přikázání věci příslušelo státnímu zástupci Městského státního zastupitelství v Praze, který však mohl věc přikázat jen jinému obvodnímu státnímu zastupitelství v obvodu Městského státního zastupitelství v Praze. Ministr spravedlnosti vyjádřil názor, že státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze rozhodl o odnětí a přikázání věci v rozporu s ustanovením § 12a odst. 2 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, a že tento státní zástupce nemohl rozhodnout ani s analogickým použitím ustanovení § 25 tr. ř. V návaznosti na to, ministr spravedlnosti vytkl, že okresní státní zástupce Praha-západ rozhodl o stížnostech obviněných jako státní zástupce, který k tomu ve skutečnosti nebyl místně příslušný, resp. jako státní zástupce, jehož místní příslušnost byla založena nesprávným rozhodnutím o odnětí a přikázání věci. To ministr spravedlnosti označil za závažnou vadu, která představuje porušení zákona v neprospěch obviněných. V závěru stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil vytýkaná porušení zákona, ke kterým došlo v neprospěch obviněných, aby zrušil napadená usnesení včetně dalších obsahově navazujících rozhodnutí a aby přikázal Městskému státnímu zastupitelství v Praze znovu rozhodnout o odnětí a přikázání věci.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. napadená usnesení i předcházející řízení a shledal, že zákon byl porušen.

Z toho, pro jaké trestné činy bylo zahájeno trestní stíhání obviněných, a z toho, že podle usnesení o zahájení trestního stíhání spočívaly trestné činy v jednání, jehož se měli dopustit obviněný genmjr. PhDr. L. K. jako ředitel V.S. v jejím sídle v Praze 4, a v sídle M.S. v Praze 2, a obviněný Mgr. Ing. F. S., Ph.D., jako náměstek v sídle M.S. v Praze 2, vyplývá, že k výkonu dozoru nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení byl příslušný státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2, a to podle § 12 odst. l vyhlášky č. 23/1994 Sb., o jednacím řádu státního zastupitelství, zřízení poboček některých státních zastupitelství a podrobnostech o úkonech prováděných právními čekateli, ve znění pozdějších předpisů. V souladu s tím postupoval policejní orgán, který podle § 158 odst. 3 tr. ř. zaslal opis záznamu o zahájení úkonů trestního řízení ze dne 10. 10. 2011 právě státnímu zástupci Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2. Poté však obvodní státní zástupce pro Prahu 2 jako vedoucí státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2 pravomocným usnesením ze dne 7. 11. 2011, sp. zn. 3 ZN 4161/2011, rozhodl, že je podle § 30 odst. l tr. ř. vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení v této věci. Tím vyvstala nutnost, aby nejblíže vyšší státní zastupitelství podle § 12a odst. 2 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, rozhodlo o odnětí a přikázání věci. Státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2 předložil věc státnímu zástupci Městského státního zastupitelství v Praze s návrhem na odnětí a přikázání věci. Státní zástupce Městského státního zastupitelství v Praze nerozhodl o odnětí a přikázání věci, ale pravomocným usnesením ze dne 10. 11. 2011, sp. zn. 3 KZN 1428/2011, o tom, že je podle § 30 odst. l tr. ř. vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení v této věci.

Za tohoto stavu měl o odnětí věci Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 2 a o jejím přikázání jinému obvodnímu státnímu zastupitelství rozhodnout jiný státní zástupce Městského státního zastupitelství v Praze.

Místo toho Městské státní zastupitelství v Praze předložilo věc Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze s návrhem na postup podle § 25 tr. ř. per analogiam a s odůvodněním, že kromě vyloučeného státního zástupce působí u Městského státního zastupitelství v Praze jako státní zástupkyně také manželka obvodního státního zástupce pro Prahu 2 a že náměstkyně městské státní zástupkyně v Praze je bývalou manželkou pracovníka Ministerstva spravedlnosti, který by v této věci mohl mít postavení svědka. Je však třeba poznamenat, že o vyloučení státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze a náměstkyně městské státní zástupkyně v Praze, které byly zmíněny v návrhu, nebylo rozhodnuto postupem podle § 31 odst. l tr. ř. Takto nebylo rozhodnuto ani o vyloučení městské státní zástupkyně v Praze jako vedoucí státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze.

Na podkladě uvedeného návrhu státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze usnesením ze dne 21. 11. 2011, sp. zn. 1 VZN 2614/2011, rozhodl, že věc se odnímá Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 2 a přikazuje Okresnímu státnímu zastupitelství Praha-západ.

Toto rozhodnutí učinil státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze s odkazem na ustanovení § 12a odst. 2 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů. Podle tohoto ustanovení nejblíže vyšší státní zastupitelství rozhoduje o odnětí a přikázání věci jinému nižšímu státnímu zastupitelství, jestliže vedoucí státní zástupce dotčeného nižšího státního zastupitelství je podle předpisů upravujících řízení vyloučen z projednávání věci, nestanoví-li citovaný zákon jinak. Podstatou vady rozhodnutí státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze je to, že mu toto rozhodnutí z hlediska ustanovení § 12a odst. 2 cit. zákona vůbec nepříslušelo, protože Vrchní státní zastupitelství v Praze vůči Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 2 není nejblíže vyšším státním zastupitelstvím .

Státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze odkázal také na analogické použití ustanovení § 25 tr. ř. Podle tohoto ustanovení z důležitých důvodů může být věc příslušnému soudu odňata a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně, přičemž o odnětí a přikázání rozhoduje soud, který je oběma soudům nejblíže společně nadřízen. Postup podle citovaného ustanovení je průlomem do ústavně garantované zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. l Listiny základních práv a svobod). Z toho vyplývá, že jde o postup, který je přípustný jen výjimečně a který musí být odůvodněn mimořádnými okolnostmi vylučujícími uplatnění ústavního principu práva na zákonného soudce. To platí i pro činnost státního zastupitelství, protože od okolnosti, který státní zástupce vykonává dozor nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení, se konec konců odvozuje také příslušnost soudu, má-li soud provádět úkony v přípravném řízení (§ 26 tr. ř.). Z hlediska ustanovení § 25 tr. ř. nemůže rozhodnutí státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze obstát. Pokud jde o vztahy uvnitř soustavy státního zastupitelství, je tzv. podjatost zákonným kritériem pro změnu příslušnosti státního zastupitelství jen v případě, že u příslušného státního zastupitelství je vyloučen vedoucí státní zástupce. V takovém případě je to důvod pro rozhodnutí o odnětí a přikázání věci podle § 12a odst. 2 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, přičemž rozhodnutí podle tohoto ustanovení činí státní zastupitelství, které je nejblíže vyšším státním zastupitelstvím vůči státnímu zastupitelství, jehož vedoucí státní zástupce je vyloučen z projednávání věci. Vyloučení jiného státního zástupce, tj. jiného než vedoucího státního zástupce, není důvodem pro postup podle § 12a odst. 2 cit. zákona a nemůže vést ke změně příslušnosti státního zastupitelství jako takového. Postup v případě tzv. podjatosti u státního zástupce, který není vedoucím státním zástupcem, se řídí obecnými ustanoveními § 30 - § 31 tr. ř. Je-li podle těchto ustanovení z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen státní zástupce, který není vedoucím státním zástupcem, nastupuje na jeho místo jiný státní zástupce téhož státního zastupitelství a příslušnost státního zastupitelství tím zůstává nedotčena. Podstatou vady rozhodnutí státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze je to, že rozhodnutí o odnětí a přikázání věci opřel o okolnosti, které se týkaly nanejvýš jen otázky vyloučení státního zástupce, resp. státních zástupců, z nichž žádný neměl postavení vedoucího státního zástupce, a které tudíž nemohly mít žádný vliv na příslušnost státního zastupitelství. Rozhodnutí státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze nelze opřít ani o analogické použití ustanovení § 25 tr. ř., protože by se tím obcházela speciální úprava tzv. podjatosti jako důvodu změny příslušnosti státního zastupitelství stanovená v § 12a odst. 2 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů.

Napadeným usnesením státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze byl tedy porušen zákon v ustanovení § 12a odst. 2 cit. zákona a v ustanovení § 25 tr. ř. v neprospěch obviněných.

V důsledku tohoto porušení zákona pak o stížnostech obviněných proti usnesením policejního orgánu o zahájení trestního stíhání rozhodl místně nepříslušný státní zástupce, což zakládá podstatnou vadu řízení. Napadenými usneseními okresního státního zástupce Praha-západ byl tedy porušen zákon v ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. v neprospěch obviněných.

Nejvyšší soud proto vyslovil zjištěná porušení zákona, zrušil všechna napadená usnesení, zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad, pokud případně byla učiněna, a přikázal státnímu zástupci Městského státního zastupitelství v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Státní zástupce Městského státního zastupitelství v Praze, který není vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení (§ 30 - § 31 tr. ř.), postupem podle § 12a odst. 2 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, rozhodne o odnětí věci Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 2 a o jejím přikázání jinému obvodnímu státnímu zastupitelství.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. září 2013 Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec