7 Tz 214/2000
Datum rozhodnutí: 21.09.2000
Dotčené předpisy:




7 Tz 214/2000

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání dne 21. 9. 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Hrachovce a soudců JUDr. Jana Engelmanna a JUDr. Zdeňka Sováka stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti ve prospěch obviněného J. U., v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 2 T 89/96 a podle § 268 odst. 2 tr. ř., § 269 odst. 2 tr. ř., § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :

Pravomocným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 28. 5. 1996, sp. zn. 2 T 89/96, a v řízení, jež mu předcházelo,

b y l p o r u š e n z á k o n

v ustanoveních § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a tímto trestním příkazem dále v ustanovení § 314e odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného J. U.

Tento trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 6 se z r u š u j e . Zrušují se také další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Obvodnímu soudu pro Prahu 6 se p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

Trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 28. 5. 1996, sp. zn. 2 T 89/96, byl obviněný J. U. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b) tr. zák. a odsouzen podle § 247 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody na jeden rok, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 písm. a) tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu, která byla podle § 59 odst. 1 tr. zák. stanovena na čtyři léta, a podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. k trestu propadnutí věcí, a to kuchyňského nože o délce 20 cm s ulomenou špičkou střenky, magnetu ve tvaru rozlomeného kruhu a zahnutého drátu.

Podle zjištění Obvodního soudu pro Prahu 6 se obviněný dopustil trestného činu tím, že dne 24. 12. 1995 kolem 03.00 hodin v P. ve vestibulu stanice metra D. vypáčil za pomoci drátu zásobník s mincemi u veřejného telefonního automatu č. 342042, ze kterého následně odcizil nejméně 123 Kč ke škodě SPT Telecom, a. s., aniž došlo k porušení funkčnosti přístroje.

Trestní příkaz nabyl právní moci dne 5. 10. 1996.

Ministr spravedlnosti podal dne 30. 8. 2000 ve prospěch obviněného J. U. stížnost pro porušení zákona proti trestnímu příkazu s tím, že v době po vydání trestního příkazu, ale před jeho doručením byl obviněný vzat do vydávací vazby v jiné trestní věci. Ministr spravedlnosti poukázal na to, že opis trestního příkazu byl obviněnému doručen do věznice, kde byl ve vydávací vazbě, a že tato okolnost zakládala nutnou obhajobu podle § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř. Dále ministr spravedlnosti namítl, že v řízení, v němž byl vydán napadený trestní příkaz, neměl obviněný obhájce po dobu, po kterou trval důvod nutné obhajoby, a byl tak zkrácen na svém právu na obhajobu. Proto ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil vytýkané porušení zákona, ke kterému došlo v neprospěch obviněného, aby zrušil napadený trestní příkaz, aby zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí a aby dále postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř., tj. aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 1 tr. ř. na podkladě stížnosti pro porušení zákona správnost všech výroků napadeného trestního příkazu, jakož i řízení, jež mu předcházelo, a shledal, že zákon byl porušen.

Podstatou porušení zákona je ovšem především to, že vůbec bylo rozhodnuto trestním příkazem. Podle § 314e odst. 1 tr. ř. se tak může stát, jestliže skutkový stav byl spolehlivě prokázán opatřenými důkazy. V posuzovaném případě nebyly v přípravném řízení opatřeny takové důkazy, aby byl namístě závěr, že skutkový stav byl spolehlivě prokázán, a proto neměl být vydán trestní příkaz, ale věc měla být projednána v hlavním líčení.

Obviněný J. U. popřel spáchání činu. Na výzvu vyšetřovatele sice vydal částku 123 Kč v mincích a dále kuchyňský nůž, magnet ve tvaru rozlomeného kruhu a drát, avšak výslovně uvedl, že tyto věci nemají žádnou souvislost s trestným činem. Bylo provedeno ohledání místa činu, avšak protokol o tomto úkonu obsahuje závěr, že na místě nebyly zjištěny žádné stopy. Takové stopy nejsou patrny ani z připojené fotodokumentace. Podle vyjádření poškozeného SPT Telecom, a. s. - oblast Praha, o. z. Údržba sítí, nevznikla na veřejném telefonním automatu žádná škoda a nedošlo k jeho vyřazení z provozu. Citované vyjádření přitom výslovně odkazuje na výkaz práce mechanika a na výpis z dálkového dohledu. Vyjádření poškozeného je nejasné v tom směru, zda vznikem škody na veřejném telefonním automatu se rozumí pouze poškození tohoto zařízení jako takového nebo i odebrání mincí, které do něho byly vloženy osobami, jež předtím použily automat k uskutečnění svých telefonních hovorů. Pokud by vyjádření poškozeného znamenalo, že se z telefonního automatu neztratily žádné mince, významně by to podporovalo obhajobu obviněného. Zprávu poškozeného proto bylo nezbytné v naznačeném směru doplnit a upřesnit. Vyjádření poškozeného také postrádá odpověď na otázku, zda je vůbec technicky možné, aby do telefonního automatu bylo vniknuto za použití nástrojů, které měl obviněný u sebe, a aby to nezanechalo na telefonním automatu žádné stopy.

Podle protokolu o vydání věci obviněný vydal mimo jiné částku 123 Kč v mincích, které měly následující hodnoty: 5 jednokorunových mincí, 24 dvoukorunových mincí, 6 pětikorunových mincí, 2 desetikorunové mince a 1 dvacetikorunovou minci. Svědek M. H., který ve své výpovědi uvedl, že obviněného viděl, jak strká drát do telefonního automatu a jak sbírá ze země mince, výslovně uvedl, že šlo o stříbrné mince a že se mohlo jednat o pětikoruny nebo dvoukoruny. Je ovšem třeba poznamenat, že stříbrný vzhled nemají desetikoruny ani dvacetikoruny. Tím vyvstává nejasnost v otázce, zda tyto mince, které obviněný vydal a jejichž hodnota byla napadeným trestním příkazem započtena do výše způsobené škody, skutečně pocházely z telefonního automatu. Tato nejasnost je prohlubována tím, že z vyjádření poškozeného SPT Telecom, a. s., nevyplývá, že objektivně byla zjištěna ztráta mincí z telefonního automatu, ani to, zda je taková ztráta zjistitelná, případně jakým způsobem.

Pokud Obvodní soud pro Prahu 6 za tohoto stavu vydal napadený trestní příkaz, porušil zákon nejen v ustanovení § 314e odst. 1 tr. ř., které stanoví podmínky, za nichž lze takto rozhodnout, ale i v ustanoveních § 2 odst. 5, 6 tr. ř., která upravují postup orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. V obou směrech šlo o porušení zákona v neprospěch obviněného.

Proto Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil zjištěné porušení zákona, podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadený trestní příkaz i další obsahově navazující rozhodnutí, která tím pozbyla podkladu, a podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 6, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Ze spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 4 Nt 327/96 vyplývá, že obviněný J. U. byl dne 2. 9. 1996 zatčen a poté vzat do vydávací vazby podle § 381 odst. 1 tr. ř. usnesením tohoto soudu ze dne 3. 9. 1996. Vydávací vazbou byla osobní svoboda obviněného omezena i dne 26. 9. 1996, kdy mu byl doručen opis napadeného trestního příkazu, a tento stav trval až do právní moci trestního příkazu. V řízení, které spadalo do doby od vzetí obviněného do vydávací vazby a které následovalo po vydání napadeného trestního příkazu, obviněný neměl obhájce, což bylo v rozporu s ustanovením § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř. Jednalo se ale o vadu řízení, která nastala až ve stadiu po vydání napadeného trestního příkazu. Nešlo tedy o případ, že by rozhodnutí napadeným trestním příkazem bylo učiněno na podkladě vadného postupu řízení zatíženého vadou spočívající v tom, že obviněný neměl obhájce. Důvod nutné obhajoby tu nebyl ve stadiu před vydáním trestního příkazu ani v době jeho vydání, ale nastal až poté. Proto se vada, kterou je zatíženo řízení ve stadiu po vydání napadeného trestního příkazu, vymyká z rámce důvodů, pro které je možné podle § 266 odst. 1 tr. ř. podat stížnost pro porušení zákona. Nejvyšší soud proto k uvedené vadě nepřihlížel jako k důvodu, pro který vyslovil porušení zákona a zrušil napadený trestní příkaz.

Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že pokud obviněný v době, po kterou existoval důvod nutné obhajoby, neměl obhájce, nebránilo to tomu, aby nepadený trestní příkaz nabyl právní moci. V tomto ohledu nemá význam okolnost, že trestní příkaz nebyl doručen obhájci, protože v řízení žádný obhájce nevystupoval. Obhájce je subjektem řízení, jemuž je třeba mimo jiné doručit opis rozhodnutí, jen tehdy, když si ho obviněný zvolil, příp. mu ho zvolila jiná oprávněná osoba, nebo když mu byl ustanoven.

Senát, kterému připadlo rozhodnutí o stížnosti pro porušení zákona v této věci, zastává shora uvedené právní názory s vědomím, že existují i odchylné názory jiných senátů Nejvyššího soudu ohledně otázky, zda ve stížnosti pro porušení zákona lze vytýkat vady řízení, k nimž došlo poté, co napadené rozhodnutí bylo učiněno, a ohledně otázky právní moci rozhodnutí, jež bylo učiněno v době, kdy existoval důvod nutné obhajoby a kdy obviněný neměl obhájce.

Obvodní soud pro Prahu 6 projedná věc v hlavním líčení, v němž odstraní vady a neúplnosti vytknuté tímto rozsudkem Nejvyššího soudu a rozhodne o vině obviněného, neshledá-li důvod k jinému způsobu vyřízení věci, než je rozhodnutí o vině.

Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 21. září 2000

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec