7 Tz 180/2000
Datum rozhodnutí: 29.08.2000
Dotčené předpisy:




7 Tz 180/2000

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 29. 8. 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Engelmanna a soudců JUDr. Petra Hrachovce a JUDr. Zdeňka Sováka stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky v neprospěch obviněného J. P., proti usnesení vyšetřovatele Policie České republiky, Okresního úřadu vyšetřování v Písku ze dne 16. 2. 2000, ČVS: OVPI-807/99, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2, § 270 odst. 1 za podmínek § 272 tr. ř. rozhodl t a k t o :

Pravomocným usnesením vyšetřovatele Policie České republiky, Okresního úřadu vyšetřování v Písku ze dne 16. 2. 2000 ČVS OVPI-807/99

b y l p o r u š e n z á k o n

v ustanovení § 172 odst. 1 písm. b) tr. ř. a v řízení, jež mu předcházelo, v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. ve prospěch obviněného J. P.

Toto usnesení se z r u š u j e .

Vyšetřovateli Policie České republiky, Okresního úřadu vyšetřování v Písku se p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

Usnesením vyšetřovatelky Policie České republiky, Okresního úřadu vyšetřování v Písku (dále jen vyšetřovatel" s ohledem na ustanovení § 12 odst. 1 tr. ř.) ze dne 16. 2. 2000 ČVS: OVPI-807/99 bylo podle § 172 odst. 1 písm. b) tr. ř. zastaveno trestní stíhání obviněného J. P., stíhaného pro trestný čin ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1 tr. zák., kterého se měl dopustit tím, že dne 6. 12. 1999 kolem 17.45 na silnici č. 4 u km 96.00 v katastru obce D., okr. P., při jízdě vozidlem Ford Transit, SPZ LIB 35-10, ve směru od P. na S., v mírné táhlé pravotočivé zatáčce srazil přední pravou částí vozidla v jeho směru jízdy jdoucí chodkyni L. V., která byla nárazem odmrštěna vpravo mimo vozovku do silničního příkopu a na následky zranění téhož dne v nemocnici zemřela.

Toto usnesení nabylo právní moci dne 26. 2. 2000.

Proti citovanému usnesení vyšetřovatele podal ministr spravedlnosti České republiky ve lhůtě uvedené v § 272 tr. ř. stížnost pro porušení zákona, a to v neprospěch obviněného J. P. Ministr spravedlnosti v ní vyšetřovateli vytkl porušení zákona v ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř. a v ustanovení § 172 odst. 1 písm. b) tr. ř. ve vztahu k ustanovení § 224 odst. 1 tr. zák. a § 8 odst. 2 a § 16 odst. 1 vyhl. č. 99/1989 Sb, o pravidlech silničního provozu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen vyhl. č. 99/1989 Sb.). Mimo jiné poukázal ministr spravedlnosti na to, že v přípravném řízení bylo zpracováno několik znaleckých posudků avšak vyšetřovatel opřel závěry svého usnesení o zastavení trestního stíhání obviněného pouze o tu část znaleckého posudku z oboru silniční dopravy, ze kterého vyplývá, že z technického hlediska měla poškozená daleko větší možnost zabránit střetu, protože mohla daleko dříve spatřit nebo akusticky vnímat zezadu přijíždějící osvětlené vozidlo, než řidič neosvětlenou chodkyni, a dále také proto, že její dráha na vyhnutí by byla nepoměrně kratší než dráha na zastavení vozidla. Podle názoru ministra spravedlnosti nezvážil vyšetřovatel při svém rozhodování dostatečně otázky chování řidiče motorového vozidla, upravené ustanoveními § 8 odst. 2 a § 16 odst. 1 vyhlášky č. 99/1989 Sb., podle kterých nesmí řidič bez závažných důvodů vjet na krajnici a na blížící se protijedoucí vozidlo reagovat snížením rychlosti, aby byl schopen zastavit vozidlo na vzdálenost odpovídající ohnisku potkávacích světel.

Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil, že usnesením vyšetřovatele byl ve vytýkaném směru porušen zákon ve prospěch obviněného J. P., aby napadené usnesení zrušil a aby dále postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 1 tr. ř. správnost všech výroků napadeného rozhodnutí, jakož i řízení, jež mu předcházelo, a shledal, že zákon byl porušen.

Podle § 2 odst. 5, 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí, a důkazy hodnotí podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.

Podle § 172 odst. 1 písm. b) tr. ř. zastaví vyšetřovatel trestní stíhání, není-li tento skutek trestným činem a není důvod k postoupení věci.

Vyšetřovatel provedl výslech obviněného a vzhledem k výpovědi obviněného ze dne 18. 1. 2000 považoval patrně již za bezpředmětné vyslechnout ev. další svědky, kteří se podíleli na provádění záchranných prací poškozené L. V., např. k tomu jak obviněný před těmito popisoval situaci předcházející střetu s poškozenou, jak se choval, kde leželo tělo poškozené, apod. Tuto úvahu o nutnosti provádění dalších důkazů, resp. jejich nepotřebnosti by bylo možno považovat za správnou za předpokladu, že by se vyšetřovatel důkladně vypořádal se všemi skutečnostmi, které vyplývají ze znaleckého posudku z oboru silniční dopravy, který byl znalcem Ing. M. U. vypracován až po výslechu obviněného dne 1. 2. 2000. Vyšetřovatel se v odůvodnění svého usnesení, kterým zastavil trestní stíhání obviněného, zaměřil pouze na znění § 54 odst. 1 vyhl. č. 99/1989 Sb.

Podle § 8 odst. 2 vyhl. č. 99/1989 Sb. smí řidič motorového vozidla vjet na krajnici jen při zastavení a stání, nebo jestliže je to nutné, při objíždění a vyhýbání; přitom musí dbát zvýšené opatrnosti.

Podle § 16 odst. 1 vyhl. č. 99/1989 Sb. musí řidič rychlost jízdy přizpůsobit zejména svým schopnostem, vlastnostem vozidla a nákladu, povětrnostním podmínkám a jiným okolnostem, které je možno předvídat; smí jet jen takovou rychlostí, aby byl schopen zastavit vozidlo na vzdálenost, na kterou má rozhled.

Ze znaleckého posudku z oboru dopravy mj. plyne, že nárazová rychlost vozidla řízeného obviněným s chodkyní činila 87 km/h, přičemž s ohledem na stav vozovky, povětrnostní situaci, výhledové poměry při tlumených světlech a dalším skutečnostem měla z technického hlediska činit rychlost jízdy vozidla 47,1 km/h, při redukovaném dosvitu na vzdálenost 36,6 m. Dále dospěl znalec k závěru, že poškozená byla sražena automobilem přijíždějícím zezadu, přičemž v době střetu se pohybovala v levé části pravé krajnice. Místo střetu se příčně nacházelo na pravé krajnici, max. 0,9 m od vodícího proužku vpravo (krajnice měla šíři 1,8 m). Výše uvedené skutečnosti plynoucí ze znaleckého posudku jako i výše uvedená ustanovení vyhl. č. 99/1989 Sb. ponechal vyšetřovatel zcela bez povšimnutí a své závěry opřel o úvahy znalce k technickým možnostem zabránění vzniku střetu vozidla s poškozenou, vycházejíc dále pouze z ustanovení § 54 odst. 1 vyhl. č. 99/1989 Sb. Podle tohoto ustanovení musí mj. chodec především užívat chodníku; po chodníku se chodí vpravo. Kde není chodník nebo je-li neschůdný, chodí se po levé krajnici a kde není krajnice nebo je-li neschůdná, chodí se co nejblíže při levém okraji vozovky.

Vyšetřovatel svůj závěr o zastavení trestního stíhání obviněného odůvodnil tím, že chodkyně nebyla vybavena žádným světloodrazivým zařízením a nepohybovala se podle příslušných předpisů a vzhledem k tomu, že nedodržela toto aktivní hledisko bezpečnosti, měla v zájmu zachování života uhýbat před blížícími se vozidly. Vzhledem k tomu, že mohla daleko dříve spatřit či akusticky vnímat zezadu se blížící vozidlo měla z technického hlediska daleko větší možnost střetu zabránit než obviněný, který řídil vozidlo.

Tyto závěry vyšetřovatele jsou zcela jednostranné, nereagují na výše uvedená ustanovení vyhlášky, ale také ustanovení tr. řádu a závěry znaleckého posudku. Vzhledem k těmto nedostatkům neopovídá ani odůvodnění napadeného usnesení ustanovení § 134 odst. 2 tr. ř.

S ohledem na rozporné tvrzení obviněného k místu střetu s poškozenou a závěrům znaleckého posudku bude třeba, aby vyšetřovatel posoudil hodnověrnost obou těchto důkazů ve světle dalších části výpovědí obviněného a znaleckého posudku a zvážil, zda bude nutno dokazování s ohledem na tyto rozpory doplnit, a to např. o vyšetřovací pokus, či výslech svědků jak bylo předestřeno shora. Obviněný uvedl zcela kategoricky v přípravném řízení, že poškozená šla po vozovce a ne po krajnici. Tato jeho obhajoba je v rozporu se znaleckým posudkem znalce z oboru silniční dopravy. Vyšetřovacím pokusem by mohlo být určeno místo, kde byla poškozená nalezena po střetu s vozidlem, které řídil obviněný, (případně i po výslechu svědků, kteří obviněnému pomáhali s poškozenou, ev. výslechu dalších svědků). Na základě tohoto zjištění by se znalec mohl vyjádřit také k otázce technické přijatelnosti výpovědi obviněného ohledně místa střetu s poškozenou, a to s ohledem na rychlost vozidla a další rozhodné fyzikální veličiny. Doplnění znaleckého posudku v tomto směru, případně zodpovězení znalcem dalších otázek např. k době oslnění obviněného protijedoucím vozidlem, ujeté vzdálenosti při tomto oslnění, zda osvětlení protijedoucím vozidlem při různém způsobu použití světel mohlo také ovlivnit tzv. redukovaný dosvit apod. Tyto, ale i další skutečnosti by mohly přispět ke zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, tak jak vyžaduje § 2 odst. 5 tr. ř.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem vyslovil Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vytýkaná porušení zákona, k nimž došlo ve prospěch obviněného J. P. v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a § 172 odst. 1 písm. b) tr. ř. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil, aniž by vyslovil, že se zrušují další rozhodnutí, neboť žádná další obsahově navazující rozhodnutí na zrušené usnesení vyšetřovatele již nenavazují. Podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal Nejvyšší soud vyšetřovateli, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Bude tedy nutné, aby se vyšetřovatel ve všech shora naznačených směrech věcí znovu zabýval a případně opatřil i další důkazy, bude-li jich zapotřebí pro náležité objasnění věci. Až po řádném objasnění všech shora uvedených skutečností budou splněny podmínky pro to, aby bylo možno spolehlivě posoudit a rozhodnout, zda bude přicházet v úvahu zastavení trestního stíhání nebo postup vyšetřovatele podle § 166 odst. 3 tr. ř., tj. předložení spisu státnímu zástupci s návrhem na podání obžaloby.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není stížnost pro porušení zákona přípustná (§ 260 odst. 7 tr. ř.).

V Brně dne 29. srpna 2000

Předseda senátu:

JUDr. Jan Engelmann