7 Tz 16/2002
Datum rozhodnutí: 27.03.2002
Dotčené předpisy:




7 Tz 16/2002

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání dne 27. 3. 2002 v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Hrachovce a soudců JUDr. Jana Engelmanna a JUDr. Michala Mikláše stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti ve prospěch obviněného K. P., v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 4 Nt 1417/99 a podle § 268 odst. 2 tr. ř., § 269 odst. 2 tr. ř. rozhodl t a k t o :

Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 9. 2000, sp. zn. 4 To 780/2000,

b y l p o r u š e n z á k o n

v ustanovení § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. a v řízení, jež mu předcházelo, v ustanovení § 36a odst. 1 písm. d) tr. ř. v neprospěch obviněného K. P.

Toto usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích a usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 5. 2000, sp. zn. 4 Nt 1417/99, se z r u š u j í .

Odůvodnění:

Usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 5. 2000, sp. zn. 4 Nt 1417/99, bylo podle § 105 odst. 2 tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2001 rozhodnuto, že k vypracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, se jako znalci přibírají MUDr. V. Ch., CSc., a MUDr. P. Ch. Předmětem znaleckého posudku mělo být vyšetření duševního stavu obviněného K. P. v řízení o jeho propuštění z psychiatrického ambulantního ochranného léčení.

Proti usnesení o přibrání znalců podal obviněný K. P. stížnost, kterou zamítl jako nedůvodnou podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 29. 9. 2000, sp. zn. 4 To 780/2000.

Ministr spravedlnosti podal dne 7. 3. 2002 ve prospěch obviněného K. P. stížnost pro porušení zákona proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích s tím, že toto usnesení a předtím i usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích byla vydána za situace, kdy obviněný neměl obhájce, ačkoli u něho byl dán důvod nutné obhajoby podle § 36 odst. 2 tr. ř. Proto ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil vytýkané porušení zákona, ke kterému došlo v neprospěch obviněného, aby zrušil rozhodnutí obou soudů a aby dále postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř., tj. aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. ve znění zák. č. 265/2001 Sb. zákonnost a odůvodněnost výroku usnesení, proti kterému byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.

Podstatou porušení zákona je to, že oba soudy rozhodly ve stadiu řízení, kdy obviněný byl bez obhájce, ačkoli ho mít musel.

Rozhodnutí obou soudů byla vydána v rámci řízení o propuštění obviněného z ochranného léčení. Od počátku tohoto řízení obviněný měl obhájce, kterého si dne 7. 7. 1999 sám zvolil. Tímto obhájcem byl JUDr. K. A., advokát. V průběhu veřejného zasedání konaného před Okresním soudem v Českých Budějovicích dne 28. 3. 2000 obviněný vypověděl plnou moc zvolenému obhájci, avšak jiného obhájce už si sám nezvolil ani mu ho nezvolila jiná oprávněná osoba (§ 37 odst. 1 tr. ř.), a to ani na pozdější výzvu soudu. Teprve dne 3. 1. 2001 byla obviněnému podle § 39 odst. 1 tr. ř. ustanovena nová obhájkyně, a to JUDr. D. Š., advokátka.

Z toho je zřejmé, že v té části řízení o propuštění z ochranného léčení, která spadá do doby od 28. 3. 2000 do 2. 1. 2001, obviněný neměl obhájce. Přitom u něho šlo o důvod nutné obhajoby podle § 36a odst. 1 písm. d) tr. ř. Podle tohoto ustanovení ve vykonávacím řízení, v němž soud rozhoduje ve veřejném zasedání, musí mít obviněný obhájce, jsou-li pochybnosti o jeho způsobilosti náležitě se hájit. Takové pochybnosti jsou v posuzovaném případě na straně obviněného K. P. dány. Vyplývají zejména z podezření, že u něho mohou přetrvávat některé projevy duševní choroby, v souvislosti s níž mu bylo v minulosti uloženo ochranné léčení. Toto podezření je podporováno způsobem, jímž obviněný v řízení o propuštění z ochranného léčení vystupuje, zvláště tím, že jeho písemná podání ani ústní přednesy nesouvisí s vlastním předmětem řízení. Z uvedených pochybností vyplývá důvod nutné obhajoby podle citovaného ustanovení proto, že rozhodnutí o propuštění z ochranného léčení soud činí ve veřejném zasedání (§ 353 tr. ř.).

V tom období řízení, kdy obviněný v rozporu s ustanovením § 36a odst. 1 písm. d) tr. ř. neměl obhájce, rozhodl Okresní soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 26. 5. 2000, sp. zn. 4 Nt 1417/99, o přibrání znalců z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, za účelem vyšetření duševního stavu obviněného. Ve stejném období pak Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl napadeným usnesením o stížnosti obviněného. Obě rozhodnutí tak vzešla z vadně provedeného řízení a žádné z nich proto nemůže obstát. Jde o podstatnou vadu řízení, která spočívá ve významném zkrácení práva obviněného na obhajobu. Na tuto vadu řízení Krajský soud v Českých Budějovicích nereagoval, nezjistil ji a nesprávně zamítl stížnost obviněného jako nedůvodnou.

Nejvyšší soud proto vyslovil porušení zákona, ke kterému došlo napadeným usnesením a v předcházejícím řízení v neprospěch obviněného, a zrušil usnesení obou soudů.

Podle stížnosti pro porušení zákona byl zákon porušen v ustanovení § 36 odst. 2 tr. ř. Podle tohoto ustanovení obviněný musí mít obhájce tehdy, považuje-li to soud za nutné, zejména proto, že vzhledem k tělesným nebo duševním vadám obviněného má pochybnosti o jeho způsobilosti náležitě se hájit. Ze systematického zařazení tohoto ustanovení a z jeho návaznosti na ustanovení § 36 odst. 1 tr. ř., je zřejmé, že se týká těch stadií trestního řízení, která předcházejí meritornímu rozhodnutí ve věci samé, tj. zejména rozsudku, usnesení o zastavení trestního stíhání, usnesení o postoupení věci jinému orgánu než soudu, usnesení o uložení ochranného opatření apod., nikoli však vykonávacího řízení. Pro stadium vykonávacího řízení platí zvláštní ustanovení § 36a odst. 1 písm. d) tr. ř. Rozhodnutí o propuštění z ochranného léčení, o které jde v posuzovaném případě, je rozhodnutím, při kterém soud postupuje podle § 353 tr. ř. Toto ustanovení je součástí hlavy dvacáté první trestního řádu, která upravuje vykonávací řízení. V dané věci tedy jde o postup soudu ve vykonávacím řízení, a proto i otázku nutné obhajoby je třeba posuzovat podle § 36a odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud po zrušení obou rozhodnutí učiněných ve vadně konaném řízení nepostupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř., jak bylo navrženo ve stížnosti pro porušení zákona. Pokud bude Okresní soud v Českých Budějovicích v dalším řízení o propuštění obviněného z ochranného léčení považovat za nutné vyšetřit duševní stav obviněného a opatřit si o tom znalecký posudek, bude postupovat podle § 105 odst. 1 a násl. tr. ř. ve znění zák. č. 265/2001 Sb. Tento postup nevyžaduje, aby o přibrání znalce bylo rozhodováno usnesením ve smyslu § 119 odst. 1 tr. ř.

Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. března 2002

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec