7 Tz 15/2011
Datum rozhodnutí: 23.03.2011
Dotčené předpisy: § 213 odst. 1 tr. zák.



7 Tz 15/2011-15
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 23. 3. 2011 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jindřicha Urbánka a soudců JUDr. Petra Hrachovce a JUDr. Michala Mikláše stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného M. K. proti výroku o trestu rozsudku Okresního soudu v Domažlicích ze dne 11. 3. 2010, sp. zn. 1 T 31/2010, a podle § 268 odst. 2 tr. ř., § 269 odst. 2 tr. ř. a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :

Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Domažlicích ze dne 11. 3. 2010, sp. zn. 1 T 31/2010, byl porušen zákon v ustanoveních § 3 odst. 1 a § 63 odst. 1 tr. zákoníku ve výroku, kterým byl obviněnému M. K. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin.

Tento rozsudek se z r u š u j e ve výroku o trestu.

Zrušují se také další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Okresnímu soudu v Domažlicích se p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.


Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Domažlicích ze dne 11. 3. 2010, sp. zn. 1 T 31/2010, byl obviněný M. K. uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zák. účinného do 31. 12. 2009 a za tento trestný čin byl odsouzen podle § 213 odst. 1 tr. zák. za použití § 45 odst. 1 tr. zák. a § 45a odst. 1 tr. zák. účinného do 31. 12. 2009 k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Podle § 45a odst. 1 tr. zák. účinného do 31. 12. 2009 byla obviněnému uložena povinnost podle svých sil uhradit během výkonu uloženého trestu dlužné výživné. Rozsudek nabyl právní moci dne 11. 3. 2010.

Ministr spravedlnosti podal dne 17. 2. 2011 ve prospěch obviněného M. K. stížnost pro porušení zákona proti výroku o trestu pravomocného rozsudku Okresního soudu v Domažlicích ze dne 11. 3. 2010, sp. zn. 1 T 31/2010. S odkazem na § 3 odst. 1 tr. zákoníku č. 40/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen tr. zákoník ) a § 63 odst. 1 tr. zákoníku namítl, že soud prvního stupně porušil zákon v neprospěch obviněného, když mu za účinnosti trestního zákoníku uložil trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin, ačkoliv nový trestní zákoník neumožňuje uložení trestu obecně prospěšných prací v takové výměře. Uložený druh trestu vzhledem k jeho nezákonné výměře je proto ve zřejmém rozporu s účelem trestu. Poukázal přitom také na názor vyslovený v odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 9. 2010, sp. zn. 4 Tz 61/2010, z něhož vyplývá, že překročení horní hranice zákonné trestní sazby některého druhu trestu je nutno považovat za uložení druhu trestu, který je ve zřejmém rozporu s jeho účelem podle § 266 odst. 2 tr. ř., neboť k dosažení účelu trestu musí být správně rozhodnuto nejen o druhu, ale i o výměře trestu.

Ministr spravedlnosti z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Domažlicích ze dne 11. 3. 2010, sp. zn. 1 T 31/2010, pokud jím byl obviněnému M. K. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin, byl porušen zákon v ustanovení § 3 odst. 1 tr. zákoníku a v ustanovení § 63 odst. 1 tr. zákoníku v neprospěch obviněného M. K. Dále navrhl, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu a zrušil též další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř. a přikázal Okresnímu soudu v Domažlicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. napadené rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo a shledal, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného M. K.

Podle § 266 odst. 2 tr. ř. proti výroku o trestu lze stížnost pro porušení zákona podat jen tehdy, jestliže trest je ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo poměru pachatele, neboť jestliže uložený druh trestu je ve zřejmém rozporu s účelem trestu.

Nejvyšší soud při projednání a rozhodování o stížnosti pro porušení zákona vycházel z toho, že podle § 3 odst. 1 tr. zákoníku, který nabyl účinnosti dne 1. 1. 2010, pachateli lze uložit vždy pouze takový druh trestu, který dovoluje uložit zákon účinný v době, kdy se o trestném činu rozhoduje. Podle § 63 odst. 1 tr. zákoníku trest obecně prospěšných prací může soud uložit ve výměře od 50 do 300 hodin. Soud prvního stupně však uložil obviněnému M. K. trest obecně prospěšných prací podle § 45 odst. 1 tr. zák. a § 45a odst. 1 tr. zák. účinného do 31. 12. 2009. Podle § 45a odst. 1 tr. zák. mohl soud uložit trest obecně prospěšných prací ve výměře od 50 do 400 hodin. Je tedy zřejmé, že uložený trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin, který přesahuje o 100 hodin zákonnou výměru trestu obecně prospěšných prací, který lze uložit podle nyní účinného trestního zákoníku, je ve zřejmém rozporu s účelem trestu.

Nejvyšší soud proto vyslovil zjištěné porušení zákona a zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu, zrušil také další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jeho zrušením, pozbyla podkladu. Dále přikázal Okresnímu soudu v Domažlicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Soud prvního stupně odstraní vady vytknuté tímto rozsudkem Nejvyššího soudu a znovu rozhodne o uložení trestu obviněnému.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. března 2011 Předseda senátu JUDr. Jindřich Urbánek