7 Tz 108/2011
Datum rozhodnutí: 24.01.2012
Dotčené předpisy: § 314e odst. 2 písm. a) tr. ř.



7 Tz 108/2011-13
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 24. ledna 2012, v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Mikláše a soudců JUDr. Petra Hrachovce a JUDr. Věry Kůrkové, stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného J. S. , proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 2. května 2011, sp. zn. 1 T 36/2011, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :

Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 2. 5. 2011, sp. zn. 1 T 36/2011,

b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení § 314e odst. 2 písm. a) tr. ř. v neprospěch obviněného J. S..

Tento trestní příkaz Okresního soudu v Hradci Králové se z r u š u j e .

Zrušují se také další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Okresnímu soudu v Hradci Králové se p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.


Odůvodnění:
Trestním příkazem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 2. 5. 2011, sp. zn. 1 T 36/2011, byl obviněný J. S. uznán vinným přečinem zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku. Podle tohoto zákonného ustanovení byl odsouzen, s přihlédnutím k ustanovení § 314e odst. 2 písm. a) tr. ř., k trestu odnětí svobody v trvání 14 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let, za současného vyslovení dohledu, který měl být vykonáván v rozsahu § 49 až § 51 tr. zákoníku. Podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku, za užití § 48 odst. 4 písm. i) tr. zákoníku, bylo obviněnému také uloženo omezení, aby uhradil dlužné výživné. Trestní příkaz nabyl právní moci dne 28. 5. 2011.

Proti citovanému pravomocnému trestnímu příkazu podal ministr spravedlnosti České republiky dne 10. 11. 2011 k Nejvyššímu soudu stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného. Uvedl, že tímto rozhodnutím byl porušen zákon v ustanovení § 314e odst. 2 písm. a) tr. ř., podle kterého lze trestním příkazem uložit trest odnětí svobody do jednoho roku s podmíněným odkladem jeho výkonu. Samosoudkyně okresního soudu ve výroku o trestu zmíněné ustanovení cituje, fakticky však k němu nepřihlédla, když uložila trest odnětí svobody v trvání 14 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen. Okresní soud tak překročil zákonem povolenou hranici jednoho roku pro uložení podmíněného trestu odnětí svobody, což jde obviněnému k tíži, neboť byl odsouzen bez projednání věci v hlavním líčení. Dále poukázal na to, že chyba v postupu samosoudkyně nespočívá v tom, že uložila trest odnětí svobody, který je v zřejmém nepoměru k povaze a závažnosti činu, ale v tom, že trestním příkazem uložila trest ve vyšší výměře, než jakou lze v tomto zvláštním řízení bez projednání věci v hlavním líčení uložit.

Ministr spravedlnosti proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným trestním příkazem byl porušen v neprospěch obviněného zákon v ustanovení § 314e odst. 2 písm. a) tr. ř., podle § 269 odst. 2 tr. ř. aby napadený trestní příkaz zrušil včetně obsahově navazujících rozhodnutí, která tím pozbyla podkladu, a podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Hradci Králové, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší soud po projednání stížnosti pro porušení zákona zjistil, že tato je důvodná a zákon v neprospěch obviněného byl v ustanovení § 314e odst. 2 písm. a) tr. ř. porušen.

Podle tohoto ustanovení lze trestním příkazem uložit trest odnětí svobody do jednoho roku s podmíněným odkladem jeho výkonu. Pokud tedy samosoudkyně Okresního soudu v Hradci Králové uložila trestním příkazem podmíněný trest odnětí svobody na 14 měsíců, překročila tím hranici trestu odnětí svobody stanovenou pro daný typ řízení. Ve výroku o trestu samosoudkyně sice cituje výše uvedené ustanovení, nicméně je zřejmé, že se jím ve skutečnosti neřídila, když uložila trest v rozporu s tímto ustanovením. Takovým postupem bylo porušeno právo obviněného na řádné projednání věci v hlavním líčení, když mu byl uložen trest, který lze uložit pouze po projednání věci v hlavním líčení a nikoliv trestním příkazem. Jak také správně ministr spravedlnosti uvádí, samosoudkyně neuložila trest, který by byl ve zřejmém nepoměru k povaze a závažnosti činu a je možné, že po projednání věci v hlavním líčení bude přistoupeno k uložení stejného trestu, avšak nelze odhlížet od skutečnosti, že uloženým trestem, který přesahoval hranici stanovenou trestním řádem pro tento typ řízení, došlo k vydání rozhodnutí v rozporu se zákonem.

Tímto postupem Okresní soud v Hradci Králové porušil zákon v neprospěch obviněného v ustanovení § 314e odst. 2 písm. a) tr. ř. Proto Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto rozsudku.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 24. ledna 2012
Předseda senátu: JUDr. Michal Mikláš