7 Tz 101/2000
Datum rozhodnutí: 20.06.2000
Dotčené předpisy:




7 Tz 101/2000

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 20. června 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Sováka a soudců JUDr. Petra Hrachovce a JUDr. Jindřicha Urbánka stížnost pro porušení zákona, podanou ministrem spravedlnosti ČR ve prospěch obviněného J. D., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě z 10. 12. 1998, sp. zn. 5 To 773/98, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. řádu rozhodl t a k t o :

Usnesením Krajského soudu v Ostravě z 10. 12. 1998, sp. zn. 5 To 773/98,

b y l p o r u š e n z á k o n

v ustanoveních § 254 odst. 1 a § 256 tr. řádu, a v řízení, které jeho vydání předcházelo, v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu ve prospěch obviněného J. D.

Citované usnesení Krajského soudu v Ostravě se z r u š u j e . Současně se zrušuje rozsudek Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově z 29. 9. 1998, sp. zn. 10 T 174/98, a všechna další rozhodnutí na toto usnesení a rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu.

Okresnímu soudu v Karviné - pobočka v Havířově se p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově z 29. 9. 1998, sp. zn. 10 T 174/98, byl obviněný J. D. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle ust. § 248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák. a odsouzen podle § 248 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 písm. a), § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let a šesti měsíců. Podle § 59 odst. 2 tr. zák. bylo obviněnému současně uloženo přiměřené omezení, spočívající v jeho povinnosti zaplatit ve zkušební době způsobenou škodu, přičemž podle § 228 odst. 1 tr. řádu okresní soud uložil obviněnému J. D. povinnost zaplatit poškozené a. s. C. škodu ve výši 316.000,- Kč.

Uvedeného trestného činu se obviněný J. D. dopustil podle zjištění nalézacího soudu tím, že dne 27. 2. 1998 v odpoledních hodinách v H. S. okres K., uzavřel s mužem, který se vydával za A. S., smlouvu o přenechání leasingu a následně mu předal do užívání osobní motorové vozidlo zn. Fiat Brava, SPZ KIP 49-57, barvy zelené metalízy, v hodnotě 286.500,- Kč, a to za částku 50.000,- Kč, přestože byl pouze nájemcem vozidla na základě leasingové smlouvy a s vozidlem nakládal shora uvedeným způsobem v rozporu se Všeobecnými smluvními podmínkami finančního leasingu poskytovanými společností C. a.s. pro dopravní techniku, se kterými se osobně seznámil dne 8. 8. 1997, a to bez souhlasu a vědomí majitele - leasingové společnosti C., a. s., P., obchodní divize M. Z., přičemž svým jednáním způsobil poškozené společnosti škodu ve výši 316.000,- Kč.

Odvolání obviněného J. D., podané proti odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně, Krajský soud v Ostravě usnesením z 10. 12. 1998, sp. zn. 5 To 773/98, jako nedůvodné podle § 256 tr. řádu zamítl.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ostravě však podal ministr spravedlnosti u Nejvyššího soudu České republiky ve prospěch obviněného J. D. stížnost pro porušení zákona, neboť tímto rozhodnutím byl podle jeho názoru v neprospěch obviněného porušen zákon v ustanoveních § 254 odst. 1 a § 256 tr. řádu, a v řízení, jež citovanému usnesení předcházelo, rovněž v neprospěch obviněného, v ustanovení § 2 odst. 6 tr. řádu ve vztahu k ustanovení § 248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák.

Podle ministra spravedlnosti z dosavadním dokazováním zjištěných skutečností vyplývá pouze to, že obviněný J. D. předal automobil tov. zn. Fiat Brava, který byl předmětem leasingové smlouvy, uzavřené dne 8. 8. 1997 mezi obviněným a firmou C., a. s., se sídlem v P., svědku P. K., který se obviněnému J. D. představil jako A. S. Soudy obou stupňů však nesprávně konstatovaly, že obviněný J. D. tímto svým jednáním naplnil subjektivní stránku trestného činu zpronevěry podle § 248 tr. zák., ačkoliv jak obviněný sám, tak svědci O. D., R. Š. a P. K. shodně vypověděli, že obviněný J. D. se dne 27. 2. 1998 dohodl s P. K., vystupujícím pod jménem A. S., na převodu leasingu k motorovému vozidlu tov. zn. Fiat Brava, SPZ KIP 49-57. Uvedená transakce se měla uskutečnit dne 2. 3. 1998 v ostravské kanceláři leasingové společnosti C., a. s., na sjednanou schůzku však svědek P. K. nepřišel, a to přesto, že již předmětným vozem od 27. 2. 1998, kdy jej převzal od obviněného J. D., disponoval.

Svědek P. K. přiznal, že se s obviněným J. D. skutečně domluvil na převodu povinností z leasingové smlouvy, ke kterému mělo dojít 2. 3. 1998, ovšem obviněného podvedl, k dohodnutém přepsání leasingové smlouvy se nedostavil a předmětný automobil prodal. O nedostatku subjektivní stránky skutkové podstaty trestného činu zpronevěry přitom podle názoru ministra spravedlnosti svědčí v případě obviněného J. D. i skutečnost, že dne 3. 3. 1998 podal na osobu, která se mu představila jako A. S., trestní oznámení. Částku 50.000,- Kč, kterou obviněný J. D. vyinkasoval dne 27. 2. 1998 od P. K., označil ministr spravedlnosti jako vypořádání mezi převodcem a nabyvatelem leasingu s tím, že tato platba vyjadřuje již zaplacené splátky za vozidlo a nebyla tedy záležitostí, která by se týkala firmy C., a. s.

Z toho všeho ministr spravedlnosti dovodil, že ačkoliv obviněný J. D. postupoval v rozporu s jemu známými leasingovými podmínkami, když předmětné motorové vozidlo předal svědkovi P. K., nejednal takto v úmyslu vůz zpronevěřit, neboť veškeré důkazy svědčí podle ministra spravedlnosti pro závěr, že cílem obviněného J. D. bylo uzavření smlouvy se svědkem P. K. o převodu leasingu.

Nesouhlas vyslovil stěžovatel také s argumentací odvolacího soudu, že obviněný J. D. nakládal s předmětným vozem způsobem, který neumožňovala leasingová smlouva, neboť toto vozidlo převedl na svědka P. K. a nechal si za tuto transakci vyplatit částku 50.000,- Kč. Podle ministra spravedlnosti je z výpovědí obviněného a shora již vzpomenutých svědků K. D. a Š. zřejmé, že obviněný nepřeváděl na svědka P. K. právo užívání vozu tím způsobem, že by s automobilem Fiat Brava, SPZ KIP 49-57 disponoval jako se svým, a to v úmyslu převést tento automobil na jiného, nýbrž jej předal do dispozice svědkovi P. K. s tím, že následně dojde u firmy C., a. s., k převodu leasingu. Byť je popsaný postup obviněného J. D. v rozporu se Všeobecnými smluvními podmínkami finančního leasingu, poskytovanými společností C., a. s., neprokazuje a nezakládá podle mínění ministra spravedlnosti úmysl obviněného J. D. zpronevěřit předmět leasingu, když jmenovaný obviněný byl podle ministra spravedlnosti důvodně přesvědčen, že ve splátkách bude se souhlasem leasingové společnosti pokračovat svědek P. K.

V neposlední řadě ministr spravedlnosti poukázal na to, že P. K. byl kromě jiných dílčích útoků právě v souvislosti se shora uvedenou transakcí" uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 4 tr. zák. v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 36 T 24/98 a za nezákonný konečně označil rovněž závěr soudů obou stupňů ohledně stanovení výše škody, údajně způsobené jednáním obviněného J. D. poškozené firmě C., a. s., se sídlem v Praze. Částka 316.000,- Kč je totiž sumou vypočtenou poškozenou akciovou společností účetním způsobem, přičemž ve znaleckém posudku byla cena předmětného vozidla odhadnuta toliko na 286.500,- Kč a navíc při stanovení následku trestné činnosti nebyla odečtena akontace zaplacená obviněným.

Ministr spravedlnosti ČR proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky z podnětu podané stížnosti podle § 268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že napadeným usnesením Krajského soudu v Ostravě byl porušen zákon v ustanoveních § 254 odst. 1 a § 256 tr. řádu, a v řízení, které mu předcházelo, též v ustanovení § 2 odst. 6 tr. řádu ve vztahu k ustanovení § 248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák. v neprospěch obviněného J. D., aby postupem podle § 269 odst. 2 tr. řádu napadené usnesení zrušil, stejně jako všechna další rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu, a dále aby Nejvyšší soud postupoval podle § 270 odst. 1 tr. řádu.

Nejvyšší soud České republiky z podnětu podané stížnosti pro porušení zákona přezkoumal podle § 267 odst. 1 tr. řádu správnost všech výroků napadeného usnesení Krajského soudu v Ostravě a zabýval se rovněž správností postupu řízení, které jeho vydání předcházelo.

Shledal především, že k porušení zákona v trestní věci obviněného J. D. v neprospěch tohoto obviněného skutečně došlo, a že se tak převážně stalo v ohledech oprávněně namítaných ministrem spravedlnosti ČR v písemném odůvodnění podané stížnosti.

Není sporu o tom, že obviněný J. D. nejen od samého počátku trestního stíhání, vedeného v této trestní věci proti jeho osobě, ale dokonce ještě před tím, v procesním postavení oznamovatele trestné činnosti, které se měl sám stát obětí, trval na tom, že neměl v úmyslu zacházet s předmětným pronajatým osobním automobilem jako se svým vlastnictvím, ale že toliko hodlal převést leasingovou smlouvu na někoho jiného.

Krajský soud v Ostravě se v odůvodnění svého rozhodnutí vypořádal s touto obhajobou obviněného J. D. tak, že obviněný prokazatelně předal předmětné vozidlo za částku 50.000,- Kč P. K. a za této situace považoval odvolací soud za nepochybné, že obviněný takto nakládal s vozidlem, jehož nebyl vlastníkem, aniž mu to samotná leasingová smlouva umožňovala. Obviněný si byl podle krajského soudu nepochybně vědom toho, že vozidlo nemůže převádět na třetí osobu a toto mu navíc mělo být leasingovou společností sděleno (viz číslo listu 84 spisu).

Tato argumentace však nemá ve spisovém materiálu dostatečnou oporu. Shora již citované Všeobecné smluvní podmínky, které byly nedílnou součástí leasingové smlouvy, uzavřené dne 8. 8. 1997 mezi firmou C., a. s., a obviněným J. D. jako podnikatelem, totiž podobný převod předmětu leasingu do užívání třetí osobě svým ustanovením 1.5.8. zásadně nevylučují, spojují však podobný převod kupř. s předchozím písemným souhlasem pronajímatele.

Obviněný J. D. přitom již ve svém oznámení ze dne 3. 3. 1998 výslovně hovořil o tom, že hodlal od leasingové smlouvy odstoupit, resp. ji převést na někoho jiného a ve své výpovědi ze dne 26. 5. 1998 již v procesním postavení obviněného dokonce uvedl, .. že se to tak běžně dělá .." (viz číslo listu 18). Zájemce o přenechání leasingu přitom prý obviněný sháněl naprosto veřejně prostřednictvím inzerátu, vydaném v periodiku Avízo dne 20. 2. 1998 (srov. číslo listu 3 p. v. a číslo listu 18) a na tento inzerát měl také údajný A. S. reagovat.

Podle přinejmenším předčasného a ne zcela důkazně podloženého závěru ministra spravedlnosti, vysloveného v odůvodnění podané stížnosti pro porušení zákona, byl obviněný J. D. důvodně přesvědčen, že ve splátkách bude se souhlasem leasingové společnosti pokračovat svědek P. K. V této souvislosti bylo ovšem vskutku nezbytné se obviněného J. D. v průběhu dosavadního důkazního řízení výslovně dotázat, zda vůbec, popř. se kterým konkrétním představitelem či představiteli leasingové společnosti a s jakým výsledkem o udělení nezbytného předchozího souhlasu s převodem předmětu leasingu do užívání třetí osobě jednal a tuto osobu nebo osoby event. vyslechnout v procesním postavení svědka. Pro dostatečně zevrubné posouzení skutečných záměrů obviněného J. D. bylo kromě toho třeba opatřit autentické znění obviněným, jeho manželkou, svědkem R. Š. i svědkem P. K. zmiňovaného inzerátu v Avízu, uveřejněného (patrně) dne 20. 2. 1998.

Teprve poté bylo možno uvažovat o tom, nakolik přesvědčivě prokázal svědek P. K. občanským průkazem, odcizeným svědkovi A. S., svoji domnělou totožnost a poctivost svých úmyslů, nakolik bylo obvyklé či neobvyklé za stávající situace okamžité předání pronajatého vozidla obviněným tomuto svědkovi, zda částka 50.000,- Kč, údajně zaplacená svědkem P. K. obviněnému J. D., skutečně představovala zálohu na obviněným složenou akontaci, zda, popř. jakou formou hodlali oba hlavní aktéři celé transakce zohlednit obviněným již zaplacené splátky, jaký byl podle nich rozsah a povaha údajného poškození pronajatého vozidla (viz výpověd svědka P. K., číslo listu 67, a výpověď obviněného J. D. jako svědka ve věci Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 36 T 24/98, číslo listu 497) a o dalších relevantních otázkách, včetně přesného zjištění, jakou celkovou částku a v jakých konkrétních termínech obviněný J. D. firmě C., a. s., v rámci leasingové smlouvy splatil.

Oprávněně také ministr spravedlnosti poukázal na to, že rozsudkem Krajského soudu v Ostravě z 22. 4. 1999, sp. zn. 36 T 24/98, byl svědek P. K., tentokrát v procesním postavení obviněného, uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1, odst. 2 tr. zák., trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák. a pokračujícím trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 4 tr. zák. a odsouzen podle § 250 odst. 4, § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu v trvání šesti let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou, a k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu provozování živnosti nákup a prodej zboží za účelem jeho dalšího prodeje na dobu tří let; současně bylo rozhodnuto o náhradě škody.

Jeden z dílčích útoků v rámci pokračujícího trestného činu podvodu přitom spočíval podle zjištění nalézacího soudu v tom, že obviněný P. K. dne 27. 2. 1998 v H. - H. S., okres K., vylákal osobní motorové vozidlo zn. Fiat Brava 1.6, SPZ KIP 49-57 v hodnotě 364.646,70 Kč, leasingové firmy C., a. s., pronajaté na podkladě leasingové smlouvy č. 7/97/8013 ze dne 8. 8. 1997 podnikateli J. D., tak, že vydávajíc se za A. S. slíbil jmenovanému převzít leasing tohoto vozidla a tento převod společně vyřídit u leasingové firmy, předal mu částku 50.000,- Kč jako tzv. odstupné a vozidlo od něho převzal k užívání, avšak krátce na to vozidlo prodal nezjištěné osobě za částku 70.000,- Kč a při zaplacených leasingových splátkách do února 1998 způsobil škodu a.s. C. 316.000,- Kč.

Vrchní soud v Olomouci rozhodoval o odvoláních, podaných proti tomuto rozsudku obviněným P. K. a krajským státním zástupcem v Ostravě, a rozsudkem ze dne 7. 9. 1999, sp. zn. 2 To 91/99, částečně pozměnil výrok o vině z rozsudku soudu prvního stupně, snížil obviněnému P. K. výměru uloženého trestu odnětí svobody na pět let a deset měsíců při zachování trestu zákazu činnosti a modifikoval i výrok o náhradě škody. Skutková zjištění i použitá právní kvalifikace, týkající se případu obviněného J. D., však zůstaly beze změny.

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově a Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací samozřejmě v době svého rozhodování v přezkoumávané trestní věci obviněného J. D. oba shora citované rozsudky neznaly a znát ani nemohly, oběma těmto soudům však bylo již v této době známo, že proti svědkovi P. K. je vedeno trestní řízení pro majetkovou trestnou činnost (srov. čísla listů 21, 62, 64) a musely předpokládat, že příslušný trestní spis patrně obsahuje závažná fakta, týkající se i případu obviněného J. D. Bylo tudíž zapotřebí se včas obeznámit i s tímto spisovým materiálem.

Nutno konečně souhlasit i s námitkou ministra spravedlnosti ohledně nedostatečně zjištěné skutečné výše škody, stíhaným jednáním obviněného J. D. údajně způsobené, byť jde o otázku vzhledem ke shora vytýkaným skutkovým nedostatkům ve sféře prokazovaného zavinění obviněného spíše druhořadou.

Skutečností však zůstává, že z podání a z písemných podkladů, předložených v rámci řízení poškozenou firmou C., a. s., nelze náležitě specifikovat a doložit, z jakých konkrétních položek a v jaké výši se částka 316.000,- Kč, požadovaná poškozenou akciovou společností a soudem této přiznaná, vlastně skládá. Z obsahu faktury ze dne 8. 8. 1997 (viz číslo listu 32) lze dovodit, že fakturovaná výsledná částka 354.453,- Kč je dána odpočtem součtu obviněným složené akontace ve výši 63.572,- Kč a 22% základní sazbou daně z přidané hodnoty ve výši 5.785,- Kč od předpokládané vstupní ceny, resp. pořizovací ceny vozidla (včetně DPH) ve výši 423.810,- Kč, uvedené v leasingové smlouvě (viz číslo listu 27) a ve vyčíslení škody z 29. 6. 1998 (číslo listu 42). Splátkový kalendář, vystavený dne 22. 8. 1997, vychází ze vstupní ceny předmětu leasingu 347.385,- Kč plus 76.424,82 Kč daně z přidané hodnoty a očekává od nájemce úhradu celkové částky 643.174,- Kč (viz číslo listu 43, 44).

Ani ze splátkového kalendáře, ani z vyčíslení škody však nelze přesně zjistit, kolik vlastně obviněný J. D. v rámci jednotlivých splátek celkově poškozené leasingové společnosti splatil, když použitá formulace .. splátky od 1. 9. 1997 byly hrazeny celkem řádně .." není pro validní závěr postačující (číslo listu 42). Obviněný sám navíc ve svém vyjádření z 3. 3. 1998 (číslo listu 4) škodu vzniklou firmě C., a. s., poněkud paradoxně ocenil" částkou 460.000,- Kč, takže i z toho je patrno, že bylo skutečně třeba v dosavadním řízení věnovat otázce výše způsobené škody podstatně větší péči, než jí soudy obou stupňů věnovaly.

V naznačených ohledech tudíž okresní soud pochybil a porušil tak v neprospěch obviněného J. D. zákon v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu a pochybil též Krajský soud v Ostravě, rovněž v neprospěch obviněného a pochybil konkrétně v ustanoveních § 254 odst. 1 a § 256 tr. řádu, pokud k důvodnému odvolání obviněného J. D. neučinil odpovídající procesní kroky k nápravě uvedených vad napadeného rozhodnutí soudu prvního stupně.

Z podnětu stížnosti pro porušení zákona, podané ve prospěch obviněného J. D. ministrem spravedlnosti, proto Nejvyšší soud vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. řádu porušení zákona v podobě specifikované ve výroku tohoto rozsudku a procesním postupem podle § 269 odst. 2 tr. řádu v celém rozsahu zrušil jak stížností napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě, tak jemu předcházející vadný rozsudek Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově. A zároveň zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení a rozsudek obsahově navazující, pokud za tohoto stavu věci pozbyla svého zákonného podkladu.

Okresnímu soudu v Karviné - pobočka v Havířově přitom Nejvyšší soud podle § 270 odst. 1 tr. řádu přikázal, aby trestní věc obviněného J. D. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

V dalším řízení se bude muset okresní soud především zabývat všemi shora vytýkanými nedostatky, doplnit stávající dokazování v tomto rozhodnutí Nejvyššího soudu výslovně uvedenými či toliko naznačenými důkazy, popřípadě důkazy dalšími (např. výslechem matky svědka A. S. k okolnostem obviněným v rámci dosavadního řízení namítaným), jejichž potřeba nově vyvstane a z téhož důvodu není vyloučeno ani opakování důkazů, dříve již v rámci hlavního líčení provedených.

Na základě všech provedených důkazů a jejich zhodnocení jednotlivě, v jejich souhrnu i ve všech vzájemných souvislostech, jak ukládá ustanovení § 2 odst. 6 tr. řádu, potom okresní soud znovu rozhodne, v plném souladu s učiněnými skutkovými zjištěními a se zákonem, o vině či nevině obviněného J. D. Od tohoto rozhodnutí se budou následně odvíjet výroky další, včetně výroku o náhradě škody.

Ke konkrétnímu způsobu hodnocení jednotlivých důkazů i hodnocení důkazů jako celku a ke konkrétní podobě nového meritorního rozhodnutí okresním soudem samozřejmě ani Nejvyšší soud České republiky, stejně jako soud odvolací, nesmí a ani nehodlá nalézacímu soudu udělovat jakékoliv závazné pokyny.

Pouze pro úplnost proto Nejvyšší soud toliko podotýká, že stížnost pro porušení zákona byla podána ministrem spravedlnosti ČR výhradně ve prospěch obviněného J. D., a takto také Nejvyšší soud České republiky o této stížnosti rozhodl a porušení zákona vyslovil. Ve vztahu k odsuzujícímu rozsudku Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově z 29. 9. 1998, sp. zn. 10 T 174/98, budou tudíž všechny orgány trestního řízení, v tomto řízení činné, vázány zákazem reformatio in peius, zakotveným v ustanovení § 273 větě první tr. řádu.



P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí o stížnosti pro porušení zákona není podle § 266 odst. 7 tr. řádu stížnost pro porušení zákona přípustná.

V Brně dne 20. června 2000

Předseda senátu:

JUDr. Zdeněk S o v á k