7 Tvo 98/2000
Datum rozhodnutí: 22.08.2000
Dotčené předpisy:




7 Tvo 98/2000

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 22. 8. 2000 stížnost obviněného V. S., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 7. 2000, sp. zn. 2 Ntv 9/ 2000, v trestní věci vedené u Policie České republiky, Krajského úřadu vyšetřování v Brně pod ČVS: KVV-235/30-98, a rozhodl t a k t o :

Podle § 149 odst. 1 písm. a) tr. ř. se napadené usnesení z r u š u j e . Podle § 71 odst. 3 tr. ř. se návrh Vrchního státního zástupce v Olomouci na prodloužení vazby obviněného V. S. v trestní věci vedené u Policie České republiky, Krajského úřadu vyšetřování v Brně pod ČVS: KVV-235/30-98 z a m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Napadeným usnesením byla podle § 71 odst. 3 tr. ř. vazba obviněného V. S. v trestní věci vedené u Policie České republiky, Krajského úřadu vyšetřování v Brně pod ČVS: KVV-235/30-98 prodloužena do 4. 11. 2000.

Proti tomuto usnesení podal obviněný V. S. ve lhůtě stanovené v § 143 odst. 1 tr. ř. stížnost, ve které poukazuje na to, že dle jeho názoru nemohlo ze strany dozorujícího státního zástupce, za dobu, po kterou má spis přidělen, dojít k tak podrobnému nastudování spisu jako ze strany vyšetřovatele, který na uvedené věci pracuje již dobu delší jak dva roky. Tato okolnost se podle názoru obviněného podílela také na té skutečnosti, že státní zástupce neakceptoval názor vyšetřovatele na propuštění obviněného z vazby. Dále obviněný ve své stížnosti poukazuje na to, že ze zahraničí se vrátil dobrovolně, a při cestě domů byl zadržen na hranicích. Není tedy podle jeho názoru správná úvaha vyjádřená v napadeném usnesení, že má úzké vazby do zahraničí". S ohledem na shora uvedené skutečnosti proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Vrchního soudu v Olomouci a propustil jej z vazby na svobodu.

Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle § 147 odst. 1 tr. ř. správnost všech výroků napadeného usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo, a shledal, že stížnost je důvodná.

Obviněný V. S. je stíhán pro rozsáhlou majetkovou trestnou činnost, kdy se jedná o trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, odst. 4 tr. zák. a trestný čin padělání a pozměňování nálepek k označení zboží nebo předmětů dokazujících splnění poplatkové povinnosti podle § 145a odst. 1, odst. 2 písm. a), písm. b) tr. zák., kdy výše způsobené škody podle sdělení obvinění mnohonásobně přesahuje částku 1 mil. korun.

Obviněný byl vzat do vazby usnesením Městského soudu v Brně ze dne 5. 8. 1998, sp. zn. 7 Nt 4106/98, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 17. 9. 1998, sp. zn. 9 To 694/98, a to z důvodu uvedeného v § 67 odst. 1 písm. a) tr. ř., kdy vazba počíná běžet okamžikem zadržení obviněného dne 4. 8. 1998. Ve lhůtě stanovené v § 71 odst. 6 tr. ř. podal vrchní státní zástupce návrh na prodloužení vazby obviněného.

Doba dvou roků, na kterou je trvání vazby omezeno podle § 71 odst. 3 tr. ř. již uplynula dne 4. 8. 2000.

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v rozporu se zákonem, pokud vazbu obviněného V. S. prodloužil.

Podle § 71 odst. 3 tr. ř. vazba v řízení před soudem spolu s vazbou v přípravném řízení nesmí trvat déle než dva roky, a pokud nebylo možné pro obtížnost věci nebo z jiných závažných důvodů trestní stíhání v této lhůtě skončit a propuštěním obviněného na svobodu hrozí, že bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního řízení, může o dalším trvání vazby na nebytně nutnou dobu rozhodnout vrchní soud.

S napadeným usnesením lze částečně souhlasit pouze v tom, že na straně obviněného V. S. je dán důvod vazby podle § 67 odst. 1 písm. a) tr. ř. Existující vazební důvod však sám o sobě nestačí pro závěr, že jsou dány důvody pro prodloužení vazby podle § 71 odst. 3 tr. ř. Lze souhlasit i s tím, že s ohledem na povahu a rozsah projednávané věci se jedná o věc obtížnou, nikoli však svým rozsahem přesahující po stránce obsahové běžnou agendu, která je následně projednávána krajskými soudy, jako soudy prvního stupně. Nelze zejména přehlédnout tu skutečnost, že věc se nachází již téměř dvacet pět měsíců v přípravném řízení, které doposud není skončeno, a s ohledem na nutnost provádění dalších důkazů v přípravném řízení, mj. výslech svědka ve Spolkové republice Německo, lze stěží předpokládat, že by ve lhůtě prodloužené vazby (tj. do 4. 11. 2000) došlo ke skončení věci alespoň v přípravném řízení. Vrchní soud prodloužil vazbu obviněného s odkazem na skutečnosti, které byly uvedeny vrchním státním zástupcem v návrhu na prodloužení vazby, aniž by se blíže zabýval okolnostmi, které mohly v rozhodující míře ovlivnit obtížnost projednávané věci ve smyslu § 71 odst. 3 tr. ř. Z dokladů založených ve spise je zcela zřejmé, že značnou měrou se na uplynutí lhůty podílely technické a organizační okolnosti přípravného řízení. Zatímco v počátcích přípravného řízení v průběhu roku 1998 a poloviny roku 1999 lze sledovat zcela jednoznačnou tendenci odpovídající ustanovení § 71 odst. 1 tr. ř., není tento postup již zcela patrný v období následujícím. Z výše uvedeného vyplývá, že projednávanou věc lze sice označit za obtížnější, avšak nikoli v takové míře, aby to samo o sobě stačilo k odůvodnění vazby nad dobu dvou roků.

V dané trestní věci nelze přesvědčivě dovodit ani jiné závažné důvody, které má na mysli ustanovení § 71 odst. 3 tr. ř., a které odůvodňují prodloužení vazby nad základní hranici trvání vazby, tj. dvou roků. Absence těchto důvodů je zřejmá zejména pokud se objektivně zhodnotí dosavadní průběh přípravného řízení, zejména ta jeho část, která následuje po červnu 1999.

S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti je třeba uvést, že vazba sama o sobě je závažným zásahem do ústavně garantované osobní svobody vymezené v čl. 8 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Časové omezení trvání vazby je vyjádřeno v čl. 8 odst. 5 Listiny základních práv a svobod. S ohledem na výše uvedené zásady se proto prodloužení vazby musí opírat jen o výjimečné okolnosti, které stát nemůže ovlivnit. Mezi takové skutečnosti však v žádném případě nelze zahrnout technické či organizační nedostatky, nedostatečnou koncepci nejen v přípravném řízení, ale ev. i ve výkonu soudnictví, neboť stát je povinen vykonávat nejen soudnictví, ale celé trestní řízení způsobem slučitelným s ústavními a zákonnými garancemi vztahujícími se k časovému omezení vazby. Ustanovení § 71 odst. 1 tr. ř. jednoznačně stanoví, že orgány činné v trestním řízení jsou povinny vyřizovat vazební věci přednostně s největším urychlením. Další prodloužení vazby obviněného není podle § 71 odst. 3 tr. ř. blíže Vrchním soudem v Olomouci ani odůvodněno. Pokud by Vrchní soud v Olomouci průběh přípravného řízení hodnotil podle shora uvedených ústavních a zákonných ustanovení, musel by dojít k závěru, že přípravné řízení nebylo zejména ve své konečné fázi vedeno plně v souladu s ustanovením § 71 odst. 1 tr. ř.

Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a zamítl návrh na prodloužení vazby obviněného V. S. Nedostatek podmínek dalšího trvání vazby, které jsou vymezeny v § 71 odst. 3 tr. ř. nelze nahrazovat úvahami o závažnosti trestné činnosti, která je obviněnému kladena za vinu, ani úvahami o tom, jak může být případně další trestní řízení obviněného dotčeno jeho případným propuštěním z vazby na svobodu.

Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.

V Brně dne 22. srpna 2000



Předseda senátu:

JUDr. Jan Engelmann