7 Tvo 74/2000
Datum rozhodnutí: 27.06.2000
Dotčené předpisy:




7 Tvo 74/2000

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. 6. 2000 stížnost obžalovaného F. K., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 5. 2000, sp. zn. 12 To 10/2000, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 3 T 59/99 a rozhodl t a k t o :

Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost obžalovaného z a m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obžalovaný F. K. byl rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 19. 11. 1999, sp. zn. 3 T 59/99, uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 4 tr. zák., a to jako spolupachatel podle § 9 odst. 2 tr. zák. Obžalovanému byl uložen trest odnětí svobody v trvání osmi a půl roku, k jehož výkonu byl podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Vzhledem k tomu, že státní zástupce a obžalovaný F. K., podali proti tomuto rozsudku odvolání, nenabyl rozsudek ohledně obžalovaného F. K. právní moci, a byl předložen odvolacímu soudu k provedení podaných opravných prostředků.

Obžalovaný F. K. vznesl u veřejného zasedání dne 22. 2. 2000 proti všem členům senátu vrchního soudu, kteří měli odvolání obviněného projednat, námitku podjatosti. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 2. 2000, sp. zn. 12 To 10/2000, bylo podle § 31 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto tak, že soudci tohoto senátu se necítí podjati v odvolacím řízení v trestní věci obžalovaného F. K. vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 12 To 10/2000.

Proti shora uvedenému usnesení podal obžalovaný stížnost, kterou Nejvyšší soud dne 9. 3. 2000 pod sp. zn. 5 Tvo 21/2000 podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.

V uvedené věci došlo k nařízení několika veřejných zasedání, která se však nekonala, a to z důvodů na straně obžalovaného F. K., resp. jeho obhájců.

Obžalovaný zaslal dopis, který byl Vrchnímu soudu v Praze doručen dne 17. 5. 2000. Obžalovaný v něm žádá o výměnu předsedy senátu JUDr. H., který měl, dle tvrzení obžalovaného, vyžádat prostřednictvím obhájce obžalovaného JUDr. Ch. částku 200.000 Kč za to, že povede hlavní líčení", myšleno veřejné zasedání, před odvolacím soudem v souladu se zákonem". Dále ve svém dopise poukazuje na to, že na shora uvedeného předsedu senátu podal trestní oznámení, a vzhledem k tomu, že jsou porušována jeho práva (myšleno obžalovaného) a pokud nebude předseda senátu vyměněn, pohrozil obžalovaný F. K., spácháním sebevraždy.

Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 5. 2000 sp. zn. 12 To 10/2000 bylo podle § 31 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto tak, že předseda senátu Vrchního soudu v Praze JUDr. J. H. se necítí podjatý v odvolacím řízení v trestní věci obžalovaného F. K. vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 12 To 10/2000.

Proti tomuto usnesení podal obžalovaný ve lhůtě stanovené v § 143 odst. 1 tr. ř. stížnost, ve které namítá, že předseda senátu podle jeho názoru nebude rozhodovat v jeho trestní věci nezávisle a vzhledem ke všem skutečnostem, na které doposud poukazoval, je naopak toho názoru, že snahou předsedy senátu je obžalovaného na jeho právech poškodit, kdy poukazuje na to, že senát ve stejném složení dvakrát nesprávně zamítl jeho stížnost proti rozhodnutí o vazbě, stejně jako žádost o propuštění z vazby. Dále je v tomto svém předsevzetí utvrzován, jak plyne z jeho dopisu i tím, že předseda senátu vědomě zamlžuje přebírání peněz, což vedlo obžalovaného k podání trestního oznámení na předsedu senátu JUDr. J. H. Závěrem žádá, aby soud shledal jeho stížnost ohledně podjatosti předsedy senátu důvodnou, a vzhledem k tomu, že byla předsedou senátu porušena jeho práva (obžalovaného), žádá také, aby byl propuštěn z vazby na svobodu.

Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle § 147 odst. 1 tr. ř. správnost výroku napadeného usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a shledal, že stížnost obžalovaného není důvodná.

Podle § 30 odst. 1 tr. ř. (věta první) je z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen soudce nebo přísedící, státní zástupce, vyšetřovatel a policejní orgán, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat. Podle § 31 odst. 1 tr. ř. o vyloučení z důvodů uvedených v § 30 rozhodne orgán, kterého se tyto důvody týkají, a to i bez návrhu. O vyloučení soudce nebo přísedícího, pokud rozhodují v senátě, rozhodne tento senát.

Nejvyšší soud z předloženého spisu nezjistil žádné skutečnosti, které by odůvodňovaly vznesenou námitku podjatosti vůči předsedovi senátu Vrchního soudu v Praze JUDr. J. H., který má rozhodovat trestní věc obžalovaného vedenou u tohoto soudu pod sp. zn. 12 To 10/2000. Nejvyšší soud neakceptoval námitky obžalovaného, když tento poukazoval na zamítavá rozhodnutí senátu, jemuž předsedal JUDr. J. H., neboť okolnost, že byla zamítnuta žádost obžalovaného o propuštění z vazby a obžalovaný s tímto rozhodnutím nesouhlasí, nemůže být důvodem pro vyloučení soudce ve smyslu § 30 tr. ř. K podnětu trestního stíhání předsedy senátu bylo již konstatováno, že věc byla odložena, neboť nejde o podezření z trestného činu. V souvislosti s touto argumentací obžalovaného nelze odhlédnout od celkové situace, která vyplývá z předloženého spisu a opakovaní či vznášení nových námitek podjatosti vůči členům senátu, který má v odvolacím řízení projednat podané opravné prostředky.

Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem rozhodl Nejvyšší soud tak, že stížnost obžalovaného F. K. jako nedůvodnou podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.

V Brně dne 27. června 2000

Předseda senátu:

JUDr. Jan Engelmann