7 Tvo 65/2000
Datum rozhodnutí: 07.06.2000
Dotčené předpisy:




7 Tvo 65/2000

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 7. 6. 2000 stížnost obviněného J. G., nar. 24. 1. 1965, podanou proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 5. 2000 sp. zn. 3 To 59/2000, a rozhodl t a k t o :

Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost obviněného J. G. z a m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze 7. 10. 1998 sp. zn. 37 T 6/98 byl obviněný J. G. uznán vinným trestným činem znásilnění podle § 241 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. a odsouzen podle § 241 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání sedmi let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. K odvolání obviněného J. G. Vrchní soud v Olomouci usnesením z 11. 3. 1999 sp. zn. 3 To 210/98 odsuzující rozsudek krajského soudu podle § 258 odst. 1 písm. b), c) tr. řádu zrušil a věc podle § 259 odst. 1 tr. řádu vrátil soudu prvního stupně, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Novým rozsudkem z 22. 4. 1999 sp. zn. 37 T 6/98 Krajský soud v Ostravě znovu odsoudil obviněného J. G. za trestný čin znásilnění podle § 241 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. k trestu odnětí svobody ve shodné výměře sedmi let a pro výkon tohoto trestu opětovně obviněného zařadil do věznice s ostrahou. Odvolání obviněného J. G., podané proti odsuzujícímu rozsudku, Vrchní soud v Olomouci tentokrát usnesením z 30. 6. 1999 sp. zn. 3 To 78/99 podle § 256 tr. řádu zamítl a obviněný počal tímto dnem vykonávat uložený trest odnětí svobody; do té doby se počínaje dnem 26. 8. 1997 nacházel ve vazbě.

Nálezem Ústavního soudu České republiky z 29. 3. 2000 sp. zn. II. ÚS 441/99 však bylo vysloveno, že shora citovaným usnesením Vrchního soudu v Olomouci z 30. 6. 1999 sp. zn. 3 To 78/99 bylo porušeno v článku 90 Ústavy České republiky a v článku 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod ústavně zaručené právo obviněného na řádný zákonný proces, a dále v článku 38 odst. 2 a v článku 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i v článku 6 odst. 1, odst. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ve znění protokolů a dodatkových protokolů (č. 209/1992 Sb., č. 243/1998 Sb.) a v článku 14 odst. 1, odst. 2 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech (č. 120/1976 Sb.) ústavně zaručené právo obviněného na spravedlivý proces. Ústavní soud proto uvedené rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci zrušil. Trestní spis obviněného J. G., obsahující nález Ústavního soudu byl doručen vrchnímu soudu dne 6. 4. 2000.

Usnesením z téhož dne, sp. zn. 3 To 59/2000, vzal Vrchní soud v Olomouci obviněného J. G. podle § 68 tr. řádu z důvodů uvedených v § 67 odst. 1 písm. a) tr. řádu do vazby. Vrchní soud dovodil konkrétní skutečnosti, odůvodňující obavu, že by obviněný po případném propuštění na svobodu uprchl nebo se skrýval především z toho, že obviněnému J. G. nadále v dalším řízení hrozí uložení vysokého trestu, přičemž již v počátku trestního stíhání dne 22. 11. 1996 muselo být po osobě obviněného zahájeno pátrání, neboť se již od měsíce července 1996 nezdržoval v místě svého trvalého bydliště a cestoval po republice. Na základě realizovaného pátrání byl obviněný zadržen až dne 26. 8. 1997 a sám při svém následném výslechu přiznal, že se zdržoval bez řádného přihlášení v Chomutově u své přítelkyně A. M.

Stížnost obviněného J. G., podanou proti usnesení o vzetí do vazby, Nejvyšší soud České republiky usnesením z 26. 4. 2000 sp. zn. 5 Tvo 44/2000 podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítl, přičemž shledal správným jak závěr soudu prvního stupně o naplnění zákonných důvodů vazby podle § 67 odst. 1 písm. a) tr. řádu, tak jeho shora reprodukovanou argumentaci, uplatněnou v písemném odůvodnění napadeného usnesení. K námitce obviněného J. G., že se stíhaného trestného činu znásilnění nedopustil, Nejvyšší soud podotkl, že v řízení o vazbě, která je zajišťovacím prostředkem, jímž se osoba obviněného zajišťuje pro účely trestního řízení, nelze řešit otázku viny, ale soud může a musí pouze zkoumat, zda je dán a zda trvá důvod vazby.

Usnesením z 11. 5. 2000 sp. zn. 3 To 59/2000 Vrchní soud v Olomouci k odvolání obviněného podle § 258 odst. 1 písm. b), c) tr. řádu zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě z 22. 4. 1999 sp. zn. 37 T 6/98 a podle § 259 odst. 1 tr. řádu věc obviněného J. G. tomuto soudu vrátil, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně usnesením z téhož dne a pod stejnou spisovou značkou vrchní soud podle § 72 odst. 2 tr. řádu zamítl žádost obviněného J. G. o propuštění z vazby na svobodu. Vrchní soud v Olomouci podle odůvodnění svého rozhodnutí o dalším trvání vazby obviněného J. G. neshledal od posledních předchozích (shora citovaných) rozhodnutí o vazbě žádnou relevantní okolnost, která by zeslabovala obavy z chování obviněného, předpokládaného ustanovením § 67 odst. 1 písm. a) tr. řádu.

Proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci o dalším trvání vazby podal obviněný J. G. řádně a včas stížnost, ve které především vyslovil s odkazem na článek 14 odst. 1, odst. 2 Listiny základních práv a svobod zásadní nesouhlas s vrchním soudem neprávem a protizákonně deklarovanou obavou, že by se obviněný po svém propuštění na svobodu skrýval nebo že by uprchl, založenou na pouhých důkazně nepodložených domněnkách. Naopak z převážné většiny svědeckých výpovědí jasně vyplývá, že se obviněný trestné činnosti, která je mu kladena za vinu, nedopustil a dopustit ani nemohl.

Obviněný J. G. proto požádal Nejvyšší soud, aby k jeho stížnosti napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci zrušil a obviněného propustil z vazby na svobodu. Zároveň se obviněný J. G. výslovně zavázal, že při svém ponechání na svobodě se nebude vyhýbat trestnímu stíhání a řádně se bude dostavovat na soudní předvolání, které si vždy včas převezme a bude se zdržovat na adrese Ch. - J., kde se též přihlásí k trvalému pobytu.

Nejvyšší soud České republiky v rámci své zákonné přezkumné povinnosti bedlivě přezkoumal z podnětu obviněným J. G. podané stížnosti podle § 147 odst. 1 tr. řádu správnost výroku napadeného usnesení Vrchního soudu v Olomouci, a zabýval se z tohoto zřetele rovněž postupem řízení, které vydání uvedeného rozhodnutí předcházelo.

Shledal však, že stížnosti obviněného J. G. nelze vyhovět, neboť vrchní soud svým závěrem o naplnění zákonných důvodů vazby podle § 67 odst. 1 písm. a) tr. řádu a jejich trvání u tohoto obviněného a rozhodnutím o jeho ponechání ve vazbě nepochybil.

Podle zjištění Nejvyššího soudu Vrchní soud v Olomouci skutečně především na podkladě zcela konkrétních skutečností, týkajících se jak osoby obviněného J. G., včetně jeho způsobu života před zadržením a vzetím do vazby v této trestní věci, tak závažné násilné mravnostní trestné činnosti, kladené mu v tomto trestním řízení za vinu, dospěl k oprávněnému a důkazně dostatečně podloženému závěru, že u obviněného J. G. i nadále trvají zákonné důvody vazby, předpokládané § 67 odst. 1 písm. a) tr. řádu.

Právě vzhledem k povaze a závažnosti konkrétní trestné činnosti, pro kterou je trestní řízení proti obviněnému J. G. na základě zákonně realizovaného obvinění i v současné době vedeno, není sporu o tom, že obviněnému i nadále zcela aktuálně hrozí v tomto trestním řízení uložení vysokého trestu odnětí svobody. Obavu Vrchního soudu v Olomouci z reálného nebezpečí následků, předpokládaných právě ustanovením § 67 odst. 1 písm. a) tr. řádu, je proto z důvodů, tímto soudem v odůvodnění napadeného usnesení uvedených, byť zčásti s odkazem na předchozí rozhodnutí vrchního soudu i Nejvyššího soudu, třeba považovat za opodstatněnou.

Konkrétní charakter soudem prvního stupně opodstatněně zjištěných vazebních důvodů přitom nedovoluje učinit oprávněný závěr o tom, že by bylo v tomto stadiu řízení možno vazbu obviněného J. G. nahradit zárukou nebo slibem, jak předpokládá ustanovení § 73 tr. řádu, popřípadě peněžitou zárukou, zakotvenou ustanovením § 73a tr. řádu.

Ke shodným závěrům ostatně dospěl ve svém již citovaném usnesení ze dne 26. 4. 2000 sp. zn. 5 Tvo 44/2000 i Nejvyšší soud České republiky, přičemž v naznačených ohledech se procesní situace v mezidobí skutečně nijak nezměnila. To samozřejmě nic nemění na tom, že pokud v dalším řízení vazební podmínky odpadnou, bude nezbytné propustit obviněného J. G. neprodleně z vazby na svobodu.

Za stávajících procesních podmínek ovšem Nejvyšší soud České republiky neshledal obviněným podaný opravný prostředek důvodným a podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu proto stížnost obviněného J. G., směřující proti rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci o dalším trvání jeho vazby, zamítl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.

V Brně dne 7. června 2000

Předseda senátu:

JUDr. Zdeněk Sovák