7 Tdo 993/2013
Datum rozhodnutí: 23.10.2013
Dotčené předpisy: § 181 odst. 1 písm. a) tr. zákoník



7 Tdo 993/2013-16

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 23. října 2013 v Brně dovolání obviněného D. O. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. 4. 2013, sp. zn. 9 To 37/2013, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 4 T 144/2012, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného D. O. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :


Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 20. 11. 2012, sp. zn. 4 T 144/2012, uznal obviněného D. O. (dále jen obviněný ) vinným přečinem poškození cizích práv podle § 181 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, který spáchal podle skutkových zjištění soudu tím, že

1) dne 12. 10. 2007 v 19:54 hod. v B. na ulici P. po spáchání přestupku proti pořádku v územní samosprávě podle ustanovení § 46 zák. č. 200/1990 Sb. o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, při prokazování totožnosti a následném projednání přestupku Městskou policií Brno se vědomě a úmyslně vydával za svého bratra J. O. , a takto mu byla udělena bloková pokuta na místě nezaplacená, č. ......, série ..... ve výši 500,- Kč, a vzhledem k tomu, že uložená pokuta nebyla v zákonem stanovené lhůtě uhrazena, bylo její vymáhání předáno Odboru rozpočtu a financování Magistrátu města Brna a došlo tak k úkonům vedoucím k zajištění úhrady vzniklého nedoplatku, jimž musel poškozený J. O. čelit;
2) dne 12. 12. 2007 v 1:00 hod. při jeho zadržení policejní hlídkou v souvislosti se založením požáru v bytě na ulici K. v B. B. , se vědomě a úmyslně vydával za svého bratra J. O. , následně byl na jeho identitu v době od 12. 12. 2007 do 15. 7. 2008 za uvedené jednání vzat do vazby, a poté odsouzen rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 23. 5. 2008, sp. zn. 1 T 45/2008, ve spojení s usnesením Krajského soud v Brně ze dne 15. 7. 2008, sp. zn. 8 To 275/2008, k trestu odnětí svobody v trvání tři a půl roku, který jménem poškozeného vykonal dne 11. 6. 2011 ve Věznici ve Vinařicích, přičemž bylo týmž soudem rozhodnuto o povinnosti J. O. neprávem uhradit náklady trestního řízení v částce 4.000,- Kč, a dále mu byl v souvislosti s výkonem vazby nařízen usnesením Okresního soudu v Karviné ze dne 2. 1. 2012, sp. zn. 46 E 1406/2011, výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy k uspokojení pohledávky Vězeňské služby České republiky ve výši 9.090,- Kč a došlo tak k úkonům vedoucím k zajištění úhrady vzniklého nedoplatku, jimž musel poškozený J. O. čelit;
3) po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody dne 11. 6. 2011 v době kolem 16:40 hod. při jízdě vlakem č. ..... bez platného jízdního dokladu na trase P. P. , se při přepravní kontrole vědomě a úmyslně vydával za svého bratra J. O. , a v této souvislosti vznikl poškozenému J. O. neprávem závazek zaplatit společnosti České dráhy, a. s., částku ve výši 1.135,- Kč a vzhledem k tomu, že uvedená částka nebyla ve stanovené lhůtě uhrazena, bylo její vymáhání dne 14. 3. 2012 postoupeno společnosti Park Industrial, a. s., se sídlem Kojetínská 2288/3, 750 02 Přerov, jako jeho novému věřiteli.

Podle § 181 odst. 1 tr. zákoníku jej odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání čtrnácti měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku obviněného zařadil pro výkon trestu zařadil do věznice s ostrahou.

Krajský soud v Brně usnesením ze dne 18. 4. 2013, sp. zn. 9 To 37/2013, podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné odvolání obviněného podané proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Brně obviněný podal prostřednictvím svého obhájce včas dovolání opírající se o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Namítl, že existuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a provedenými důkazy, neboť závěry učiněné soudy obou stupňů zejména v otázce totožnosti pachatele trestného činu nemají dostatečnou nebo vůbec žádnou oporu v provedených důkazech. Uvedl, že výsledek provedené identifikace jeho osoby není právně relevantní, neboť se nejednalo o řádně provedenou rekognici podle § 104b tr. ř. Poškozenému byla policejním orgánem předložena pouze fotografie jedné osoby, o které poškozený prohlásil, že se jedná o jeho osobu. Uvedl, že v řízení nebylo provedeno sekundární ztotožnění, tedy konfrontace skutečnosti, zda osoba na fotografii je skutečně on. S ohledem na tuto skutečnost má za to, že výpověď poškozeného nelze bez dalšího dokazování přijmout jako věrohodný důkaz, který beze všech pochybností prokazuje jeho vinu. Dále poukázal na to, že nebylo prokázáno, kdo a jakým způsobem si měl opatřit doklady poškozeného u Městského úřadu v Orlové. Uvedl, že otázka, kdo podal u zmíněného úřadu žádost o vystavení nového občanského průkazu na jméno poškozeného, nebyla vůbec předmětem dokazování. Namítl, že nebylo prokázáno, že se dopustil přečinu poškození cizích práv podle § 181 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.

Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. 4. 2013, sp. zn. 9 To 37/2013, a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 20. 11. 2012, sp. zn. 4 T 144/2012, a podle § 265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší státní zástupce uvedl, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat, a souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání za podmínek § 265r odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má obligatorní náležitosti dovolání stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného jako celek bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Vycházel přitom z následujících skutečností.

K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Dovolání je ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva ) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejícím řízení, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle § 2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.

Obviněný ve svém dovolání uplatnil pouze skutkové námitky. Těmito námitkami napadl rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud zásadně vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod. Obviněný sice formálně opřel dovolání o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinil tak prostřednictvím námitek, které ho obsahově nenaplňují a nejsou podřaditelné pod tento dovolací důvod.

Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002). Nejvyšší soud neshledal žádný rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a provedenými důkazy.

K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Tento důvod dovolání má dvě alternativy uplatnění. Podstata dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je tedy v tom, že soud druhého stupně měl v řízení o odvolání přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, odmítl nebo zamítl řádný opravný prostředek. Druhou alternativou je skutečnost, že odvolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud - ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně - neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.

Nejvyšší soud s ohledem na skutečnosti uvedené v předchozích částech odůvodnění tohoto rozhodnutí nezjistil naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ani v první ani ve druhé alternativě.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného D. O. jako celek bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., a proto je odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 23. října 2013


Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek