7 Tdo 993/2007
0
Dotčené předpisy:




7 Tdo 993/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 5. září 2007 o dovolání obviněného M. D. proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 4. 2007, sp. zn. 12 To 104/2007, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 2 T 104/2007*), t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

*) správně má být uvedeno ..sp.zn. 2 T 7/2006.. - viz usnesení NS ČR o opravě ze dne 26. 9. 2007, sp.zn. 7 Tdo 993/2007-I.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 27. 11. 2006, sp. zn. 2 T 104/2007*), byl obviněný M. D. uznán vinným trestnými činy podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák., dílem dokonaným, dílem ukončeným ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. (skutky popsané pod body 1. a 2.); podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. (body 3. až 6.) a podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. (body 7. až 9. rozsudku). Za trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák., dílem dokonaný, dílem ukončený ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. popsaný v bodech 1. a 2. rozsudku byl obviněný podle § 250 odst. 2 tr. zák. za použití § 37a tr. zák. odsouzen ke společnému trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Za trestné činy podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. a podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. (body 3. až 6. a 7. až 9. rozsudku) byl podle § 250 odst. 3 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Současně bylo podle § 228 odst. 1 tr. ř. a podle § 229 odst. 2 tr. ř. rozhodnuto o nárocích poškozených J. K., M. H. a L. P. na náhradu škody.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný M. D. odvolání proti všem jeho výrokům. Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 12. 4. 2007, sp. zn. 12 To 104/2007, z podnětu odvolání obviněného zrušil podle § 258 odst. 1 písm. d) odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek ve výroku o zařazení obviněného pro výkon společného trestu do věznice s ostrahou a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařadil do věznice s dozorem. V ostatních výrocích napadený rozsudek soudu prvního stupně zůstal nezměněn.

Proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 4. 2007, sp. zn. 12 To 104/2007, podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný v jednotlivých bodech dovolání doslovně namítl, že se odvolací soud dostatečně a důsledně nezabýval námitkami uvedenými v odvolání, že se nevypořádal s námitkou, že ve výpovědích svědků jsou určité nepřehlédnutelné rozpory, že neshledal nutnost doplnit dokazování o zprávu z autobazaru D. svědčící v jeho prospěch, že celé dokazování bylo především postaveno na výpovědích poškozených a že soud zcela přehlédl listinné důkazy podporující jeho tvrzení, že opominul zásadu in dubio pro reo a že při rozhodování o trestu nepřihlédl k finančnímu plnění, které obviněný poskytl poškozené I. K. a poškozenému L. P. Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil jak rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 4. 2007, sp. zn. 12 To 104/2007, tak rozsudek Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 27. 11. 2006, sp. zn. 2 T 104/2007*), jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a nenavrhl další postup dovolacího soudu.

Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání uvedla, že obviněný sice podal dovolání s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ve skutečnosti směřoval své námitky výlučně proti hodnocení provedených důkazů a napadl tak soudem učiněná skutková zjištění. Dodala, že skutkovými zjištěními učiněnými v řádně vedeném trestním řízení za dodržení zásad formální logiky je dovolací soud vázán, a proto nesprávné skutkové zjištění nemůže být důvodem dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., a souhlasila s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je v řízení o dovolání povinen zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením § 2 odst. 5, 6 tr. ř., a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit.

Nejvyšší soud shledal, že obviněný sice uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v dovolání však ve skutečnosti nenamítal nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadl soudy učiněná skutková zjištění. Za námitky skutkového charakteru je nutno považovat výhrady obviněného týkající se úplnosti provedeného dokazování a hodnocení provedených důkazů ze strany soudů co do jejich věrohodnosti či průkaznosti, které obviněný vznášel jak v obecné rovině tak konkrétně proti hodnocení výpovědí svědků a poškozených a ohledně doplnění dokazování. Nejvyšší soud připomíná, že námitky uplatněné v dovolání uplatňoval obviněný již v předchozích stadiích trestního řízení a soudy obou stupňů se jimi zabývaly a v odůvodněních svých rozhodnutí se s nimi přesvědčivě vypořádaly a logicky vyložily, o které důkazy opřely svá skutková zjištění (viz. č. l. 792 - 793 a 819 - 824 spisu).

Pokud jde o námitku, že byla porušena zásada in dubio pro reo, Nejvyšší soud podotýká, že zásada in dubio pro reo je zásadou procesní, nikoli zásadou práva hmotného, a proto nenaplňuje důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který slouží výlučně k nápravě vad spočívajících v nesprávném hmotně právním posouzení.

Přestože z výtky obviněného týkající se rozhodování o trestu není zcela zřejmé, čeho se obviněný domáhá, je patrné, že obviněný směřuje svoji námitku proti výměře uloženého trestu. Případná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu však nelze v dovolacím řízení napadnout důvodem dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale pouze v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Ten je naplněn tehdy, byl-li uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou trestním zákonem za trestný čin, jehož spácháním byl obviněný uznán vinným. Protože o žádnou z uvedených alternativ u obviněného nejde a obviněný to ve svém dovolání ani nenamítá, nenaplňují jeho výhrady ohledně uloženého trestu žádný z dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst. 1 tr. ř., protože jím nemůže být ani nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 31 až § 34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak mírného trestu, pokud je uložen takový druh trestu a v takové výměře trestní sazby, která je stanovena v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným, jak tomu bylo v této věci (srov. rozhodnutí pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).

Protože dovolací soud je vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy nižších stupňů, námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání, pokud k nim soudy dospěly v řádně vedeném trestním řízení za dodržení zásad formální logiky, jak tomu bylo v napadeném řízení. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není obsahově naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovými zjištěními soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem soudů při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002). Obsah konkrétně uplatněných námitek, tvrzení i právních názorů, o něž je v dovolání opírána existence určitého dovolacího důvodu, musí totiž skutečně věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř. Pouze formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů zde nestačí a vede k odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 8. 2002, sp. zn. 5 Tdo 482/2002).

Nejvyšší soud shledal, že uplatněné námitky obviněného nenaplňují důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nelze je podřadit ani pod jiné důvody dovolání uvedené v § 265b tr. ř. Proto dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., a učinil tak v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 5. září 2007

Předseda senátu

JUDr. Jindřich Urbánek