7 Tdo 99/2009
Datum rozhodnutí: 04.02.2009
Dotčené předpisy: § 163 odst. 1 tr. ř.




7 Tdo 99/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 4. 2. 2009 o dovolání obviněného P. Ř. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě pobočka v Olomouci ze dne 18. 9. 2008, sp. zn. 55 To 288/2008, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 5 T 157/2008 t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. Ř. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 8. 8. 2008, sp. zn. 5 T 157/2008, byl obviněný P. Ř. uznán vinným trestným činem výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák., trestným činem vydírání podle § 235 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. a trestným činem násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a odst. 1 tr. zák. a odsouzen podle § 235 odst. 2 tr. zák., § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dva roky a devět měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 72 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zák. bylo obviněnému uloženo protitoxikomanické ambulantní ochranné léčení.

Odvolání obviněného, podané proti výroku o vině i dalším výrokům, bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě pobočka v Olomouci ze dne 18. 9. 2008, sp. zn. 55 To 288/2008, podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

Obviněný podal prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě pobočka v Olomouci. Výrok o zamítnutí odvolání napadl v celém rozsahu s odkazem na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. Namítl, že jeho trestní stíhání bylo nepřípustné, protože poškozená jako jeho družka nedala souhlas k jeho trestnímu stíhání, resp. vzala tento souhlas zpět. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby přikázal Okresnímu soudu v Olomouci věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.

Obviněný se podle zjištění soudů dopustil všech tří trestných činů jednáním, při kterém napadl poškozenou M. Č. Je však třeba konstatovat, že trestné činy výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. a vydírání podle § 235 odst. 2 písm. c) tr. zák. nejsou trestnými činy, jejichž stíhání by bylo podmíněno souhlasem poškozené podle § 163 odst. 1 tr. ř. Otázka souhlasu poškozené s trestním stíháním obviněného vyvstávala jen ve vztahu k trestnému činu násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a odst. 1 tr. zák.

Soudy se odpovídajícím způsobem zabývaly vztahem obviněného a poškozené z toho hlediska, zda šlo o vztah druha a družky uvedený v § 100 odst. 2 tr. ř., neboť takový vztah by byl důvodem, pro který by trestní stíhání obviněného pro trestný čin násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a odst. 1 tr. zák. bylo podmíněno souhlasem poškozené. V tomto ohledu soudy zjistily, že v době spáchání činu ani v době trestního stíhání mezi obviněným a poškozenou nebyl vztah druha a družky. Toto zjištění má náležitý podklad již v protokole o trestním oznámení, při kterém poškozená výslovně uvedla, že soužití s obviněným ukončila koncem března 2008. Přitom obviněný se činu dopustil dne 24. 4. 2008. Když byla poškozená v přípravném řízení vyslýchána jako svědkyně, po poučení o právu odepřít výpověď výslovně uvedla, že obviněného nepovažuje za osobu blízkou. Totéž poškozená uvedla v hlavním líčení. Z obsahu spisu pak je patrno také to, že v době činu si poškozená společně s novým přítelem M. Š. jela prohlédnout byt, neboť hledali společné bydlení. Tato okolnost jen potvrzuje údaj poškozené o ukončení soužití s obviněným. Za tohoto stavu nebylo k trestnímu stíhání obviněného třeba souhlasu poškozené a její vyjádření v hlavním líčení, že bere zpět svůj souhlas s trestním stíháním obviněného, nemělo žádný význam. Poškozená sice v hlavním líčení určitým způsobem projevila kladný poměr k obviněnému a zájem na tom, aby jeho postih nebyl příliš přísný, avšak z toho nelze vyvozovat závěr, že vztah druha a družky mezi obviněným a poškozenou nadále trval nebo se obnovil. V tomto kontextu je nutné posuzovat také vyjádření poškozené, která v hlavním líčení v souvislosti s otázkou přísnosti trestního postihu obviněného prohlásila, že jeho újmu by pociťovala jako újmu vlastní. To by sice poškozenou stavělo do pozice osoby uvedené v § 100 odst. 2 tr. ř. a tedy i osoby oprávněné dát a vzít zpět souhlas s trestním stíháním obviněného, avšak pouze za předpokladu, že by mezi ní a obviněným byl rodinný nebo obdobný poměr. Takový poměr však mezi nimi v době spáchání činu ani v době trestního stíhání neexistoval. Z toho jasně vyplývá, že trestní stíhání obviněného nebylo vázáno na souhlas poškozené a nebylo tudíž ani nepřípustné ve smyslu § 11 odst. 1 písm. i) tr. ř.

Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 4. února 2009

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec