7 Tdo 989/2002
Datum rozhodnutí: 11.12.2002
Dotčené předpisy:




7 Tdo 989/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. prosince 2002 v Brně o dovolání obviněného Ing. J. P., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. února 2002, č. j. 3 To 745/2001-51, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 14 T 243/2000, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b), e) tr. řádu se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 24. 9. 2001, č. j. 14 T 243/2000-33, byl obviněný Ing. J. P. uznán vinným jednak trestným činem hanobení národa, rasy a přesvědčení podle § 198 odst. 1 písm. a) tr. zákona a jednak trestným činem výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zákona, kterých se dopustil jednáními popsanými ve výroku tohoto rozsudku. Podle ust. § 198 odst. 1 tr. zákona za použití § 35 odst. 1 tr. zákona byl obviněný odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 písm. a) a § 59 odst. 1 tr. zákona podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 16 měsíců.

Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 19. 2. 2002, č. j. 3 To 745/2001-51, odvolání obviněného podle § 256 tr. řádu zamítl.

Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce v zákonem stanovené lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. řádu) dne 2. 9. 2002 dovolání (okresnímu soudu bylo dovolání doručeno dne 3. 9. 2002), a to z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) a písm. k) tr. řádu /správně l) - po novele zák. č. 200/2002 Sb./. V odůvodnění dovolání namítá, že jak rozhodnutí odvolacího soudu, tak rozsudek soudu prvního stupně spočívají na nesprávném právním posouzení skutku, resp. na jiném nesprávném hmotně právním posouzení a dále, že rozhodnutí odvolacího soudu, bylo vydáno, aniž by byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Dle názoru obviněného odvolací soud pochybil, neprovedl-li důkaz o celém incidentu, a to videozáznam, ze kterého byla pořízena fotografie obviněného nacházející se ve spisu. V provedeném dokazování naopak nemají žádnou oporu slova což velmi pohoršilo přítomné cestující , jež jsou uvedena ve skutkové větě odsuzujícího výroku. Konečně má obviněný za to, že vykřikování předmětných hesel nelze právně kvalifikovat jako jednání naplňující skutkovou podstatu trestného činu dle ust. § 198 odst. 1 písm. a) tr. řádu, ale pouze jako trestný čin výtržnictví dle ust. § 202 odst. 1 tr. zákona. Navrhuje tedy, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení a rozhodnutí.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně ve vyjádření k dovolání uvedl, že uplatněným dovolacím důvodům odpovídá pouze námitka, že pronesené výroky skutkovou podstatu trestného činu podle § 198 odst. 1 písm. a) tr. zák. nenaplňují. Vyjádřil názor, že výrazy polští židi a ostravské kurvy směřovaly obecně proti obyvatelům Ostravy, s ohledem na její polohu u hranic s Polskou republikou a z toho plynoucí národnostní směsice. Navrhl proto zrušit rozhodnutí obou soudů a přikázat věc soudu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí.

Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. řádu, neboť napadá rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku soudu prvního stupně, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný, řádně zastoupený obhájcem (§ 265d odst. 2 tr. řádu), je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. řádu osobou oprávněnou k podání dovolání, neboť napadá nesprávnost výroků, které se ho bezprostředně dotýkají.

Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné námitky naplňují dovolací důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Podle tohoto ustanovení je tedy možné namítat, že zjištěný skutkový stav byl chybně posouzen jako trestný čin, ačkoliv zjištěný skutek nevykazuje znaky žádného trestného činu a o trestný čin tedy nejde, anebo je možné namítat, že zjištěný skutek měl být správně posouzen jako jiný trestný čin. V žádném případě nelze napadat nesprávnost samotného zjištění skutkového stavu. Nejvyšší soud musí vycházet z již soudem učiněného skutkového zjištění a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotí správnost hmotně právního posouzení.

Z obsahu dovolání je však zřejmé, že dovolatel sice namítá, že zjištěný skutek nebyl správně právně posouzen, obsahově však své námitky v podstatné části vůči správnosti právního posouzení skutkového stavu věci nesměřuje, nýbrž odvolacímu soudu pouze vytýká nesprávná skutková zjištění, včetně neúplného a nesprávného hodnocení provedených důkazů, když zpochybňuje jeho skutkové zjištění, že vykřikoval hanlivé a vulgární výrazy na adresu polského a židovského obyvatelstva, což velmi pohoršilo přítomné cestující a vynutilo si zákrok policejní hlídky .

Nutno v této souvislosti připomenout, že z vymezení důvodů dovolání uvedených v ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu je zřejmé, že dovolání v žádném případě nemůže směřovat proti hodnocení důkazů ani proti skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě bylo rozhodnuto. Uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu tak naplňuje pouze námitka obviněného, že vykřikování předmětných hesel nelze právně kvalifikovat jako trestný čin podle § 198 odst. 1 písm. a) tr. zákona. V tomto směru se pak dovolací soud neztotožnil s názorem státního zástupce uvedeným ve vyjádření k dovolání.



Trestného činu hanobení národa, rasy a přesvědčení podle § 198 odst. 1 písm. a) tr. zákona se dopustí ten, kdo veřejně hanobí některý národ, jeho jazyk nebo některou rasu. Jednání obviněného, které spočívalo ve vykřikování hanlivých a vulgárních výrazů na adresu nikoli obecně, ale pouze polského a židovského obyvatelstva Ostravy ( polští židi , ostravské kurvy ) po vystoupení z vlaku před přítomnými cestujícími, je podle dlouhodobé judikatury soudů jednáním hanobícím národ. Tak podle rozhodnutí publikovaného pod č. R 2936/1927 je hanobením každé úmyslné snižování vážnosti; může se projevovat v jakékoli formě a spadá sem i nadávka. Také v komentáři k Trestnímu zákonu (C. H. Beck, 4. vydání) je jako hanobení hodnocen subjektivní, hrubě urážlivý projev směřující k hrubému znevážení některého národa. Urážlivost projevu může vyplývat buď již z obsahu a způsobu jeho přednesu, nebo provedení, popř. z jiných okolností, za nichž byl učiněn. Nezáleží na tom, jaký měl hanobící projev na veřejnosti ohlas. Obsah zjištěného projevu obviněného a okolnosti, za kterých vykřikoval vulgární a hanlivé výrazy na adresu polského a židovského národa, proto odvolací soud i soud prvního stupně správně právně zhodnotily jako hanobení ve smyslu § 198 odst. 1 písm. a) tr. zákona. Právě proto, že v daném regionu žije také řada obyvatel jiné národnosti než polské nebo židovské, a hanobící výroky obviněný zaměřil výhradně na dvě z nich, neztotožnil se dovolací soud s názorem státního zástupce, že jeho výroky vzhledem k národnostní směsici směřovaly obecně proti obyvatelům Ostravy. Protože odvolací soud, který se touto námitkou obviněného zabýval již v řízení o odvolání, své závěry podrobně zdůvodnil, a to i s odkazem na shora uvedenou literaturu, je zřejmé, že dovolání bylo podáno jen formálně, když soudy rozhodly v souladu se stávající judikaturou. V tomto směru je proto dovolání obviněného zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.

Námitky dovolatele nenaplňují uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu. Tento dovolací důvod se uplatní jen v případech, kdy rozhodnutím o řádném opravném prostředku byl obviněnému ve skutečnosti odepřen přístup k soudu druhého stupně, protože tento soud řádný opravný prostředek chybně zamítl či odmítl, aniž

z jeho podnětu napadené rozhodnutí soudu prvního stupně meritorně přezkoumal.

O takovýto případ v dané věci ale nejde, protože odvolací soud odvolání obviněného zamítl podle § 256 tr. řádu, přičemž rozsudek soudu prvního stupně ve veřejném zasedání za účasti obviněného i jeho obhájce meritorně přezkoumal podle § 254

odst. 1 tr. řádu.

S přihlédnutím k uvedeným skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání je zčásti zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu a zčásti bylo podáno z jiného důvodu než má na mysli ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu. Dovolatel totiž musí v souladu s § 265f odst. 1 tr. řádu v dovolání nejenom odkázat na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, ale současně je nezbytné, aby obsah konkrétně uplatněných dovolacích námitek odpovídal důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v § 265b odst. 1 tr. řádu.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 11. prosince 2002

Předseda senátu:

JUDr. Michal M i k l á š