7 Tdo 981/2007
Datum rozhodnutí: 29.08.2007
Dotčené předpisy:




7 Tdo 981/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 29. 8. 2007 o dovolání obviněného V. H. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 5. 2007, sp. zn. 3 To 313/2007, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 2 T 30/2006 takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. H. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 21. 7. 2006, sp. zn. 2 T 30/2006, byl obviněný V. H. uznán vinným trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. a trestným činem křivého obvinění podle § 174 odst. 1 tr. zák. a odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody na dva roky, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. a podle § 229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.

Odvolání obviněného, podané proti všem výrokům rozsudku, bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 5. 2007, sp. zn. 3 To 313/2007, podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě. Výrok o zamítnutí odvolání napadl v rozsahu zahrnujícím rozhodnutí o vině trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. a rozhodnutí o trestu. Odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že skutek, tak jak byl zjištěn Okresním soudem v Ostravě, není trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. Podle obviněného chybí subjektivní stránka tohoto trestného činu, neboť vykonané násilí nesměřovalo k tomu, aby se zmocnil cizí věci. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.

Trestného činu loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. se dopustí mimo jiné ten, kdo proti jinému užije násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci.

Takto soudy posoudily skutek, který podle zjištění Okresního soudu v Ostravě, s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil i Krajský soud v Ostravě, spočíval v podstatě v tom, že obviněný V. H. dne 30. 8. 2005 v době mezi 13:00 hodin a 13:15 hodin ve S. O., ul. J., v prostorách nádvoří hospodářských budov, oploceného dřevěným plotem a takto odděleného od ulice, fyzicky napadl poškozeného J. Š., nar. 2. 9. 1992, jenž se na tomto místě nacházel neoprávněně, zejména tak, že s ním udeřil zády o stojící automobil, škrtil ho, tloukl mu hlavou o zeď, a když poškozený upadl na zem na břicho, dupl mu mezi lopatky a nejméně třikrát ho kopl do boční části těla, přičemž mu v průběhu tohoto útoku odcizil šňůrku s klíči v hodnotě 90,- Kč, kšiltovou čepici v hodnotě 150,- Kč a vodítko na psa v hodnotě 100,- Kč a způsobil mu zranění, které si vyžádalo lékařské ošetření a nejméně sedm dnů léčení. Bližší okolnosti činu byly rozvedeny v odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Ostravě.

Skutek evidentně vykazuje znaky trestného činu loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák., i když je z hlediska této právní kvalifikace netypický co do pohnutky, s níž obviněný poškozeného původně napadl. Touto pohnutkou bylo potrestat poškozeného za to, že neoprávněně vstoupil do prostoru uzavřeného nádvoří, a za domnělé vloupání do automobilu, který se na nádvoří nacházel. Úmysl vzít poškozenému věci obviněný pojal až v průběhu fyzického útoku vedeného proti poškozenému. O tom, že obviněný vzal věci poškozenému záměrně, jasně svědčí způsob, jakým se jich zmocnil, neboť šňůrku s klíči mu odebral za situace, kdy ji měl poškozený na krku, dále mu vzal čepici, kterou měl poškozený původně na hlavě, a konečně mu vzal vodítko na psa, které poškozený odložil v automobilu nacházejícím se na nádvoří. Přitom obviněný ani po skončení incidentu poškozenému nedovolil, aby si tyto věci vzal zpět, a naopak je vzal do svého auta, s nímž z místa odjel. Z toho, že obviněný vzal uvedené věci poškozenému v době, kdy ho bil, resp. pokud jde o vodítko na psa, bezprostředně poté, je zřejmé, že násilí použité proti poškozenému bylo prostředkem, jímž si obviněný zajistil moc nad těmito věcmi a volnou možnost s nimi nakládat. Jinak, to znamená bez použití násilí, by poškozený věci obviněnému dobrovolně nevydal. Nelze pominout, že ze strany obviněného šlo o poměrně razantní fyzický útok proti třináctiletému dítěti a že obviněný kromě zranění způsobil tímto útokem poškozenému také silný stres, jak o tom svědčí okolnost, že poškozený se v průběhu útoku obviněného pokálel. Fyzické napadení bylo nejen způsobem, jímž obviněný poškozeného potrestal za neoprávněné vniknutí do jeho objektu, ale zároveň se stalo i prostředkem k tomu, aby se obviněný zmocnil věcí poškozeného a tak ho o ně připravil. Skutková zjištění soudů odpovídajícím způsobem vyjadřují nezbytnou vazbu mezi použitým násilím jako prostředkem ke zmocnění se cizí věci na straně jedné a samotným zmocněním se cizí věci na straně druhé. Lze uvažovat o tom, že odcizené věci neměly pro obviněného prakticky žádný majetkový význam jak z hlediska jejich povahy, tak z hlediska jejich hodnoty a že jejich odebrání bylo jen součástí trestu, jímž obviněný poškozeného postihl za neoprávněné vniknutí do objektu, avšak to není podstatné, neboť zůstává skutečností, že v tomto směru nabylo jednání obviněného takového charakteru, že šlo o násilí užité v úmyslu zmocnit se cizí věci ve smyslu znaků trestného činu loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. Soudy správně zdůraznily, že o tento trestný čin jde i tehdy, jestliže pachatel zahájil fyzický útok proti poškozenému z jiné pohnutky, než je zmocnění se cizí věci, a jestliže tento úmysl pojal až v průběhu vykonávaného násilí. Dodatečný vznik úmyslu zmocnit se cizí věci v tom smyslu, že obviněný pojal tento úmysl až v průběhu fyzického útoku proti poškozenému, a nepatrná hodnota odcizených věcí mají vliv na stupeň nebezpečnosti činu pro společnost, avšak nemohou zvrátit právní posouzení skutku jako trestného činu loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák.

Nejvyšší soud neměl žádný důvod k tomu, aby z podnětu dovolání obviněného jakkoli zasahoval do výroku o vině a v návaznosti na to do výroku o trestu, a proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání, aniž k tomuto postupu potřeboval souhlas obviněného a státního zástupce.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. srpna 2007

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec