7 Tdo 97/2004
Datum rozhodnutí: 12.02.2004
Dotčené předpisy:




7 Tdo 97/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 2. 2004 o dovolání obviněných F. J. a J. J., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 8. 2003, sp. zn. 3 To 630/2003, v trestní věci vedené u Okresního soudu Jindřichově Hradci pod sp. zn. 1 T 636/2002 t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného F. J. o d m í t á .

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. J. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

I.

Rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 9. 6. 2003, č. j. 1 T 636/2002-924, byl obviněný J. J. uznán pod bodem 2 výroku vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů dle § 187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák.

Toho se podle zjištění okresního soudu dopustil tím, že "v období přinejmenším od dubna 2002 do 17. 10. 2002 si za účelem dalšího prodeje opatřil, případně z nezjištěného zdroje převzal k dalšímu nákupu zřejmě v P. od nezjištěné osoby či osob postupně větší množství pervitinu, který pak rozprodal v S., v P. n. L. či jinde obviněnému F. J., od něhož za tuto drogu, k jejímuž prodeji nebyl oprávněn, postupně převzal nejméně 360.000,- Kč, přičemž věděl, že obviněný J. tuto látku bude dále za úplatu distribuovat mezi její přímé konzumenty".

Za to mu byl uvedeným rozsudkem uložen trest odnětí svobody v trvání tří roků se zařazením do věznice s ostrahou a peněžitý trest ve výši 100.000,- Kč s náhradním trestem odnětí svobody v trvání 4 měsíců.

Stejným rozsudkem byl obviněný F. J. uznán vinným pod bodem 1 výroku trestným činem podílnictví dle § 251 odst. 1 písm. a) tr. zák. a pod bodem 3 trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů dle § 187 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák.

Podle zjištění okresního soudu se skutku pod bodem 3 dopustil tím, že "v době přinejmenším od dubna 2002 do 17. 10. 2002 poté, co zakoupil od obviněného J. J. na okrese T. či jinde od dalších nezjištěných dodavatelů přinejmenším uvedené množství pervitinu, dále tuto drogu již na okrese T., ale zejména na různých místech okresu J. H. prodával se ziskem zejména přímým konzumentům, například L. L., V. T., P. M., D. Z., M. P., M. P., D. K., O. S., K. K., H. T., D. R., K. Z., J. P., R. V., ale i řadě dalších osob, jejichž totožnost případně ani nebyla zjištěna, přičemž mimo jiné prodal nejméně 15 dávek pervitinu za 6.000,- Kč nezletilé E. Š. o níž věděl, že ještě nedovršila 18. rok svého věku, a nejméně 11 dávek pervitinu za 11.000,- Kč nezletilému J. K. jehož přesný věk neznal, ale byl srozuměn s tím, že jde o osobu mladší než 18 let, dále v uvedené době prodal T. R. 2 cigarety ubalené z marihuany, kterou si opatřil z nezjištěného zdroje, a v přesně nezjištěné době před svým zadržením dne 17. 10. 2002 ve svém osobním automobilu přechovával 32 kusů ampulí ephedrinu, který by postačoval k výrobě 1.440 g hydrochloridu methamfethaminu".

Za tyto trestné činy byl obviněnému F. J. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání čtyř a půl roku se zařazením do věznice s ostrahou, dále peněžitý trest ve výši 100.000,- Kč s náhradním trestem odnětí svobody v trvání 4 měsíců a trest propadnutí 3 kusů PE sáčků se stopovými zbytky konopí a methamfethaminu a 30 kusů ampulí s obsahem ephedrinu.

Odvolání obou obviněných Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 25. 8. 2003, sp. zn. 3 To 630/2003, podle § 256 tr. ř. zamítl.

II.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích podal obviněný F. J. prostřednictvím své obhájkyně JUDr. J. K. dovolání, a to proti výroku, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání.

Dovolání podal z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodnutí podle něj spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Obviněný v odůvodnění dovolání namítá, že podle jeho názoru Okresní soud v Jindřichově Hradci nesprávně hodnotil provedené důkazy, na tomto základě učinil nesprávné právní závěry a ty pak převzal při svém rozhodování i Krajský soud v Českých Budějovicích.

Své výhrady v odůvodnění dovolání konkretizuje tak, že podle jeho mínění nebylo prokázáno žádným objektivním důkazem, že by zakoupil a následně prodal větší množství pervitinu. Tato skutečnost včetně množství jím zakoupeného a prodaného pervitinu je dovozována z výpovědi svědkyně M. H., kterou však vzhledem k jejímu předchozímu vztahu k dovolateli, jejímu rodinnému zázemí i vzhledem k okolnostem, za nichž výpověď učinila, nepovažuje za věrohodnou. To, že by obviněný prodával pervitin přímým konzumentům, nelze podle něj dovozovat ani ze záznamů o odposlechu telefonních hovorů, ani z výpovědí slyšených svědků, v nichž spatřuje obviněný rozpory, když navíc řada svědků svou výpověď z přípravného řízení v hlavním líčení zásadním způsobem změnila. Podle obviněného nebylo rovněž prokázáno, že by prodával pervitin osobám mladším 18 let, resp. že by byl srozuměn s tím, že E. Š. a J. K. není dosud 18 let, jak to již namítal ve svém odvolání. Oba soudy proto podle obviněného pochybily, když na základě nesprávného hodnocení důkazů učinily i chybné závěry právní.

Závěrem svého dovolání obviněný navrhoval, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích zrušil a přikázal mu, aby věc znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání písemně vyjádřila tak, že podle jejího názoru je sice formálně podáváno z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve skutečnosti však namítá toliko nesprávnost hodnocení provedených důkazů, čímž fakticky napadá soudem učiněná skutková zjištění.

Protože nesprávná skutková zjištění důvodem dovolání dle § 265b odst. 1 písm. a) - l) tr. ř. být nemohou, navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ust. § 265b tr. ř.

Dovolání proti uvedenému usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích podal i obviněný J. J., a to prostřednictvím svého obhájce JUDr. V. P.

To směřovalo proti všem výrokům napadeného usnesení a bylo opřeno o dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť podle dovolatele spočívá napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku, když skutková část výroku o vině okresního soudu, s níž se usnesení krajského soudu ztotožnilo, nevykazuje podle názoru obviněného zákonné znaky trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák.

Obviněný J. J. uvedl, že výrok o vině kvantifikuje množství drogy, kterou si měl opatřit a poté prodat obviněnému F. J., pouze částkou 360.000,- Kč. Z takového zjištění podle dovolatele nevyplývá, že by si měl opatřit a poté prodat drogu ve větším rozsahu, neboť neobsahuje údaje o množství drogy ani její ceně za jednotku. Skutkové zjištění odpovídající pojmu větší rozsah činu neobsahuje ani odůvodnění rozsudku, kde se okresní soud spokojil pouze s konstatováním, nemajícím podle obviněného oporu v konkrétních důkazech, že 1.000,- Kč postačuje k opatření 4 běžných dávek. Neučinil však žádný skutkový závěr o látkovém množství drogy a tento nedostatek nebyl odstraněn ani usnesením krajského soudu, neboť jeho závěr o počtu letních měsíců, kdy měl obviněný J. J. prodávat drogy četněji, není potvrzován výpovědí svědkyně M. H. Ze skutkových zjištění napadeného rozhodnutí tedy podle obviněného nevyplývá, že by se dopustil trestného činu ve větším rozsahu.

Kromě toho má za to, že ze zjištění učiněných soudem v napadeném usnesení nevyplývá, že by se uvedeného trestného činu dopustil vůbec. V této souvislosti namítá, že jej neusvědčují ani výpovědi spoluobviněných F. J. a P. Ch. Nesouhlasí rovněž s tím, že závěr o jeho vině je mimo jiné založen i na záznamech o odposlechu telefonních hovorů. V řadě případů je podle názoru obviněného pochybnost, zda se vůbec jednalo o jeho hlas, navíc hovory se podle něj vůbec netýkají prodeje drog, ale jiných záležitostí. Obviněný nesouhlasí s tím, že by jej měla usvědčovat výpověď svědkyně M. H., neboť své výpovědi v průběhu trestního řízení opakovaně měnila, přičemž skutečnosti, podle nichž jej měla ztotožnit jako prodejce drogy, považuje za pochybné. Obviněný vyslovuje názor, že důvodem změny výpovědi této svědkyně může být msta za to, že ji spoluobviněný F. J. opustil a našel si jinou dívku.

Z těchto důvodů obviněný J. J. navrhoval, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, zrušil i předcházející rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci a sám jej obžaloby zprostil.

Nejvyšší státní zástupkyně ve svém písemném vyjádření zaujala stanovisko, že dovolání je sice formálně podáno z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve skutečnosti však v převážné části namítá toliko nesprávnost hodnocení provedených důkazů, čímž fakticky napadá soudem učiněná skutková zjištění.

Dovolacímu důvodu dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak podle ní odpovídá pouze úvodní část dovolání, obsahující tvrzení, že skutková věta rozsudku nevykazuje zákonné znaky trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů dle § 187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., přičemž je zřejmé, že brojí výlučně proti aplikaci odst. 2 písm. a) citovaného ustanovení. Dovolání v tomto směru však považuje za zjevně neopodstatněné. Poukázala na to, že uvedeným trestným činem byl obviněný uznán vinným z toho důvodu, že se činu dopustil ve větším rozsahu, což je ve skutkové větě vyjádřeno údajem, že za drogy převzal od spoluobviněného F. J. postupně nejméně 360.000,- Kč. Z odůvodnění rozsudku, jakož i usnesení, jímž bylo jeho odvolání zamítnuto, podle ní vyplývá, že této finanční částce odpovídá nejméně 450 gramů pervitinu, z nichž lze vyrobit několik tisíc běžných dávek. Zákon přitom výslovně nestanoví, v jakých měrných jednotkách je třeba naplnění znaku "ve větším rozsahu" vyčíslit, vyčíslení v Kč proto podle ní nelze považovat za vadu.

Z uvedených důvodů proto navrhovala, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného J. J. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.

III.

Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že obě dovolání jsou přípustná, byla podána oprávněnými osobami, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.

Poté se zaměřil na to, zda obviněnými uplatněné námitky lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání dle § 265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem dle § 265i odst. 3 tr. ř.

K dovolání obviněného F. J.

V případě dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nutno předeslat, že v jeho rámci lze namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod proto neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění, nesprávnost hodnocení provedených důkazů ani neúplnost provedeného dokazování.

V posuzovaném případě obviněný F. J. sice formálně deklaroval dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., aniž by však v dovolání uplatnil námitky, které by mu svým obsahem odpovídaly. Jeho námitky se omezovaly pouze na výhrady vůči tomu, jakým způsobem okresní a krajský soud hodnotily provedené důkazy (výpovědi svědkyně M. H., jakož i dalších svědků, resp. záznamy o odposlechu telefonních hovorů). Důvod namítaný obviněným byl tedy fakticky jiný, než důvod jím deklarovaný, a neodpovídá žádnému z důvodů dovolání přípustných dle § 265b odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud proto odmítl dovolání obviněného F. J. podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Učinil tak v souladu s ust. § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

K dovolání obviněného J. J.

Tento obviněný uplatnil dílem námitky shodného charakteru jako obviněný F. J., tj. výhrady vůči věrohodnosti svědkyně M. H. a dále vůči způsobu, jakým soudy vyhodnotily tuto výpověď a další provedené důkazy. Shodně jako v případě obviněného F. J. proto Nejvyšší soud konstatoval, že tyto výhrady fakticky nenaplňují deklarovaný ani jiný dovolací důvod uvedený v § 265b tr. ř., a proto k těmto námitkám nepřihlížel.

Naproti tomu jeho námitky, podle nichž skutek, kterým byl uznán pravomocně vinným, nenaplňuje znak skutkové podstaty "ve větším rozsahu" dle § 187 odst. 2 písm. a) tr. zák., deklarovanému dovolací důvodu obsahově odpovídaly, a Nejvyšší soud se jimi proto věcně zabýval.

Podle § 187 odst. 1 tr. zák. kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabízí, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let.

Podle § 187 odst. 2 písm. a) tr. zák. bude pachatel potrestán odnětím svobody na dvě léta až deset let, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 ve větším rozsahu.

Samotný text trestního zákona bližší vymezení pojmu ve větším rozsahu neobsahuje, takže ponechal jeho bližší výklad na judikatuře.

Porovnáním s ust. § 187a tr. zák., které činí trestným přechovávání omamné či psychotropní látky nebo jedu v množství menším než malém, lze dospět k závěru, že pojem větší rozsah nebude možno vykládat pouze se zřetelem na množství zmíněné látky, ale i se zřetelem na další kritéria charakterizující rozsah její výroby, vývozu, nabídky, prodeje či přechovávání pro jiného. Vzhledem k odlišné povaze a různým účinkům látek vyjmenovaných v zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, je třeba tento znak posuzovat individuálně u každé látky a s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem případu. Rozhodovací praxe soudů se ustálila na tom, že větší rozsah jako znak kvalifikované skutkové podstaty podle § 187 odst. 2 písm. a) tr. zák. je naplněn se zřetelem na množství předmětné látky tehdy, jde-li o množství, jež je způsobilé ohrozit zdraví či život většího počtu jejích potenciálních konzumentů (shodně viz i nález Ústavního soudu IV. ÚS 564/02). Vedle množství a kvality takové látky je nutno brát zřetel i na dobu dispozice pachatele s touto látkou, četnost transakcí s ní uskutečněných, počet osob, jimž byla prodána, resp. jim určena, a tedy způsobilá ohrozit je na životě a zdraví, přičemž celková cena takové látky na trhu je rovněž důležitým kritériem.

V souvislosti s kritériem množství prodávané nebo držené omamné látky je třeba zmínit též pokyn obecné povahy č. 6/2000, jenž vydala nejvyšší státní zástupkyně dne 27. 4. 2000 k usměrnění postupu státních zástupců a který ve své příloze obsahuje tabulku orientačních hodnot odpovídajících znění ust. § 187 odst. 1, resp. odst. 2 tr. zák. u nejčastěji se vyskytujících omamných a psychotropních látek. Tento pokyn a jeho příloha nejsou pro soudní výklad shora uvedených pojmů závazné, ale protože zde uvedená množství jednotlivých látek vycházejí z poznatků lékařské vědy a z mezinárodních zkušeností, rozhodovací praxe soudů z nich rovněž vychází.

Podle tohoto pokynu se v případě metamfetaminu, tj. pervitinu, za spodní hranici pro naplnění znaku ve větším rozsahu dle § 187a odst. 2 písm. a) tr. zák. považuje množství nejméně 10 gramů (tedy 200 dávek v typickém balení po 50 miligramech) .

Pokud jde o kritéria zákonného znaku ve větším rozsahu, Okresní soud v Jindřichově Hradci ve svém rozsudku ve výroku o vině obviněného J. J. výslovně zmínil dobu opatřování a prodeje pervitinu (od dubna 2002 do 17. 10. 2002), jeho množství označil za větší, byť je blíže v samotném výroku rozsudku nespecifikoval, a dále uvedl jeho prodejní cenu s tím, že za prodej pervitinu spoluobviněnému F. J. od něj obviněný převzal nejméně 360.000,- Kč. I když tato prodejní cena sama o sobě nevypovídá zcela exaktně o množství a kvalitě pervitinu, které obviněný spoluobviněnému F. J. prodal, okresní soud v návaznosti na výrok o vině tohoto spoluobviněného činí v odůvodnění rozsudku závěr, že při ceně 1.000,- Kč za 4 dávky pro běžného konzumenta drogy, se při prodejní ceně 360.000,- Kč muselo jednat o několik tisíc dávek.

Podle Nejvyššího soudu lze takto dospět jen ke zcela hrubému odhadu počtu dávek, protože ze spisu je zřejmé, že dávky prodávané obviněným F. J. se u každého z odběratelů lišily a řada odběratelů v rámci svého výslechu ani nebyla schopna uvést bližší údaje k hmotnosti jimi odebraných dávek pervitinu. Z údajů některých z nich však lze dovozovat, že prodejní cena pervitinu nabízeného obviněným F. J. neklesla pod 1.000,- Kč za gram (viz výpověď svědků M. P. a K. K.). Nicméně Nejvyšší soud má za nesporné, že i při důsledném použití zásady in dubio pro reo je naprosto zřejmé, že hranice 10 gramů (resp. 200 běžných dávek) musela být při vyplacení částky 360.000,- Kč jako celkové nákupní ceny v tomto případě několikanásobně překročena.

Krajský soud v Českých Budějovicích, který se se skutkovými i právními závěry okresního soudu zcela ztotožnil, se zevrubně zabýval i odvolací námitkou obviněného J. J. poukazující na nedostatečnou specifikaci množství prodaného pervitinu. V odůvodnění svého usnesení výslovně uvedl, že finanční vyjádření množství prodané drogy nepovažuje za zásadní pochybení, přičemž závěry okresního soudu podpořil tím, že je ještě zpřesnil, když sám konstatoval, že při nákupní ceně 800,- Kč za 1 gram se jednalo o množství nejméně 450 gramů. Vyšel přitom z výpovědi svědkyně M. H., která popsala celkovou dobu a četnost nákupů pervitinu obviněného F. J. od obviněného J. J. včetně nákupní ceny 700 - 800,- Kč za 1 gram, přičemž při tomto výpočtu krajský soud vždy v souladu se zásadou "in dubio pro reo" vycházel z hodnot a číselných údajů pro obviněného nejpříznivějších (např. z ceny 800,? Kč za gram pervitinu při jeho nákupu).

Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že při užití těchto přepočtů i při respektování určitého rozptylu ceny ve prospěch obviněného ze skutkových závěrů okresního soudu i krajského soudu zcela jednoznačně plyne, že hranice většího rozsahu ve smyslu § 187 odst. 2 písm. a) tr. zák. byla několikanásobně překročena.



Lze proto shrnout, že Okresní soud v Jindřichově Hradci v zásadě nepochybil tím, jak při popisu skutku, jímž uznal obviněného J. J. vinným, vymezil rozsah spáchání činu. Z tohoto výroku je zřejmé, že obviněný J. J. se nákupu a prodeje pervitinu nedopustil nějak ojediněle, nýbrž se touto činnosti zabýval systematicky po delší dobu a jím distribuované množství pervitinu (byť vyjádřené zprostředkovaně prostřednictvím celkové prodejní ceny) bylo zcela nesporně způsobilé ohrozit na zdraví a životě značné množství osob. Závěr, že obviněný takovým jednáním naplnil znaky kvalifikované skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů dle § 187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., a to i z hlediska materiálních předpokladů uvedených v § 88 odst. 1 tr. zák., proto shledal Nejvyšší soud zcela opodstatněným. Právní posouzení skutku Okresním soudem v Jindřichově Hradci ve spojení s usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích je tedy správné a odpovídá zákonu.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněného J. J. odmítl dle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, přičemž takto v souladu s ust. § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl v neveřejném zasedání.



P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný .

V Brně dne 12. února 2004

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec

Vypracoval:

JUDr. Robert Fremr