7 Tdo 96/2004
Datum rozhodnutí: 29.01.2004
Dotčené předpisy:




7 Tdo 96/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 29. 1. 2004 o dovolání obviněné L. H., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 10. 2003, sp. zn. 5 To 86/03, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 46 T 15/2001, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 25. 4. 2003, sp. zn. 46 T 15/2001, byla obviněná L. H. uznána vinnou trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. a dále pokračujícím trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. Obviněné byl podle § 250 odst. 3 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání čtyř let a pro výkon tohoto trestu byla obviněná podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazena do věznice s ostrahou. O nároku poškozených bylo rozhodnuto podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 1, 2, 3 tr. ř.

K odvolání obviněné L. H. Vrchní soud v Praze zrušil dne 15. 10. 2003 podle § 258 odst. 1 písm. e), f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek ve výroku o způsobu výkonu trestu odnětí svobody a ve výroku o odkazu poškozeného V. S. s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozsudkem sp. zn. 5 To 86/03 rozhodl tak, že obžalovanou pro výkon trestu odnětí svobody zařadil podle § 39a odst. 3 tr. ř. do věznice s dozorem.

Proti shora citovanému rozsudku Vrchního soudu v Praze podala obviněná dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V dovolání soudům vytkla, že dokazování, které předcházelo vydaným rozsudkům, bylo neúplné, neboť nebyli vyslechnuti všichni svědci. Poukázala dále na to, že podle jejího názoru nebyly soudem prvního stupně ani soudem druhého stupně důkazy hodnoceny v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. ř., kdy soud nevzal v úvahu některé skutečnosti, které byly některými svědky potvrzeny. Poukazuje rovněž na to, že nebyl prokázán její úmysl uvádět klienty v omyl a je toho názoru, že její obhajoba nebyla v tomto směru vyvrácena. Podle názoru obviněné nemohou obstát ani úvahy soudů o naplnění subjektivní stránky trestných činů, kterými byla uznána vinnou, neboť závěry soudů nemají podklad v provedených důkazech. Závěrem podaného dovolání obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze zrušil a posléze přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl .

Nejvyšší soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání a shledal, že dovolání je ve smyslu § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou v souladu s ustanovením § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř., prostřednictvím obhájce podle § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla zachována podle § 265e tr. ř.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Obviněná v podaném dovolání uvádí, že má za to, že její jednání bylo nesprávně právně posouzeno a že je tedy dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. . Ke shora uvedenému dovolacímu důvodu je však potřebné uvést, že námitky, které lze v rámci tohoto dovolacího důvodu úspěšně uplatnit, musejí být právní povahy. Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je tedy popis skutku, který je obsažen ve výroku o vině. Předmětem hmotně právního posouzení je tedy skutek tak, jak ho zjistil soud, jehož rozhodnutí je přezkoumáno na základě podaného dovolání. Z toho pak dále vyplývá, že pokud je uplatněn dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., může obviněný namítat, že skutek, který byl soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli vůbec o trestný čin nešlo, případně že zvolená právní kvalifikace toho kterého trestného činu je nesprávná. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu však není možno přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Kromě nesprávného právního posouzení skutku lze vytýkat též pochybení týkající se jiného nesprávného hmotně právního posouzení, což však v daném případě obviněnou uplatněno nebylo. V rámci tohoto může jít o posuzování jen takové skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva.

V posuzovaném případě obviněná založila své námitky výhradně na námitkách skutkových. Změnou ve skutkových zjištěních, např. již zmiňovanými výslechy svědků se obviněná snažila docílit změny ve skutkovém zjištění soudu a teprve v návaznosti na změny skutkové pak dosáhnout jiného hmotně právního posouzení věci. Ze skutkového zjištění vyplývá, že obviněná byla uznána vinnou trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. a § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák na podkladě zjištění, že společník společnosti H. H., s. r. o., s vědomím a souhlasem společnice a jediné jednatelky (obviněné) uzavřeli s poškozeným komisionářskou smlouvu, na základě níž vložil poškozený na soukromý účet obviněné finanční částku ve výši 100.000,- Kč, kterou neměla obviněná včetně dohodnuté odměny vyplatit, což však obviněná neměla od počátku v úmyslu a takto získané prostředky použila pro vlastní potřebu. V případě trestného činu podvodu kvalifikovaného podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. vycházely soudy mj. ze skutkového zjištění, které spočívalo po subjektivní stránce v tom, že obviněná od počátku neměla v úmyslu zajištění ekonomického, organizačního a finančního poradenství a následně zajištění úvěru . Ze shora zjištěného skutkového zjištění pak soudy v návaznosti na skutečnosti uvedené v rozhodnutí městského soudu dovodily úmysl obviněné a naplnění subjektivní stránky trestného činu.

Pokud tedy obviněná vznáší námitky s odůvodněním existence dovolacího důvodu ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a to pouze v části, že se jednalo o nesprávné právní posouzení skutku, jedná se o uplatnění námitek, které stojí mimo zákonný dovolací důvod, neboť se jedná o námitky směřující proti skutkovým zjištěním, jak již bylo shora rozvedeno.

Ze shora uvedeného je patrno, že obviněná deklarovala dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak ve skutečnosti uplatnila námitky, které tento dovolací důvod nenaplňují. Nejvyšší soud proto dovolání obviněné odmítl podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž by z jejího podnětu přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. ledna 2004

Předseda senátu:

JUDr. Jan Engelmann