7 Tdo 956/2015
Datum rozhodnutí: 09.12.2015
Dotčené předpisy: čl. § 175 odst. 1 tr. zákoník



7 Tdo 956/2015-20
U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl dne 9. prosince 2015 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného P. K. , proti usnesení Krajského soudu Praze ze dne 14. 1. 2015, sp. zn. 9 To 520/2014, ve věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 1 T 130/2014, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .

O d ů v o d n ě n í :
Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 8. 10. 2014, sp. zn. 1 T 130/2014, byl obviněný uznán vinným pokračujícím přečinem vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku a byl podle tohoto ustanovení odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 15 měsíců. Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let a 6 měsíců. Podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku mu byla uložena povinnost během zkušební doby uhradit podle jeho sil způsobenou majetkovou škodu i nemajetkovou újmu. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody.

Obviněný se přečinu dopustil tím, že (zkráceně) ad 1) dne 21. 11. 2013 v 11:55 hodin v okrese P. , v okolí obce H. u P. , z mobilního telefonu specifikovaného ve výroku o vině, na mobilní telefon uživatelky Š. T. úmyslně odeslal výhrůžnou SMS zprávu ve znění: To bylo varování. Pokud budeš pokračovat, tak já taky , což učinil v úmyslu donutit poškozenou Š. T. k tomu, aby vzala zpět žalobu o neplatnost výpovědi a náhradu mzdy, kterou podala na žalovaného P. K. , přičemž ústní jednání o této žalobě vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 5 C 216/2013 bylo nařízeno na týž den od 12:30 hodin, přitom obava poškozené Š. T. byla podstatně zesílena skutečností, že jí neznámý pachatel krátce před nařízeným jednáním soudu v obci D. , okr. P. , prořezal pravou přední a pravou zadní pneumatiku zde zaparkovaného osobního vozu zn. Peugeot 207, který v té době Š. T. užívala, ad 2) dne 27. 11. 2013 v 10:12 hodin v okolí ulice B. N. , v P. , z mobilního telefonu specifikovaného ve výroku, na mobilní telefon uživatele J. T. , úmyslně odeslal výhrůžnou SMS zprávu ve znění: Nediv se, až Ti kvůli D. shoří auta pak pila dům Ještě to můžeš zastavit. , což učinil v úmyslu donutit poškozenou D. T. , aby vzala zpět žalobu o neplatnost výpovědi a náhradu mzdy v důsledku neplatného rozvázání pracovního poměru, kterou podala na žalovaného P. K. , přičemž předvolání účastníka k prvnímu jednání vedenému o této žalobě u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 8 C 108/2013, bylo dne 25. 11. 2013 vloženo do P. K. užívané schránky na adrese J. , N. , neboť adresát nebyl zastižen.

Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Praze usnesením ze dne 14. 1. 2015, sp. zn. 9 To 520/2014, podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.

Proti rozhodnutí soudu II. stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce řádně a včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Je si vědom skutečnosti, že Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení nehodnotí správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci, přesto upozorňuje, že se ničeho negativního nedopustil. Nebylo podle něj prokázáno, že by vůbec došlo k odeslání předmětných SMS a nebylo prokázáno, že by je napsal a odeslal on. Nesprávné právní posouzení spatřuje v tom, že jeho jednání bylo posouzeno jako pokračující přečin vydírání podle § 175 odst. 1 tr. ř. Poukázal na svou dosavadní bezúhonnost a má za to, že popsané jednání nedosáhlo tak významný stupeň společenské škodlivosti, aby bylo postihováno prostředky trestního práva, když by postačilo řešit věc podle zákona o přestupcích. Domnívá se také, že SMS zprávy neobsahovaly pohrůžku těžké újmy ve smyslu § 175 tr. zákoníku a nedošlo k naplnění formálních znaků přečinu vydírání. Obsahem SMS zprávy nebylo ani žádné nucení příjemce, aby něco konal, opominul nebo trpěl.

Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí Krajského soudu v Praze, případně i jemu předcházející rozhodnutí Okresního soudu v Příbrami a věc vrátil těmto soudům k novému projednání a rozhodnutí.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedl, že úvodní námitku týkající se tvrzení obviněného, že se uvedeného jednání nedopustil, považuje za námitku skutkovou, která nenaplňuje uplatněný ani jiný dovolací důvod. Pokud jde o relevantní námitku týkající se údajné absence znaku pohrůžky jiné těžké újmy, považuje ji státní zástupce ve vztahu k jednání pod bodem ad 2) za bezpředmětnou, neboť podle něj v uvedené SMS zcela zjevně taková pohrůžka obsažená je. Pokud jde o jednání pod bodem ad 1), je státní zástupce v návaznosti na učiněná skutková zjištění přesvědčen, že obviněný učinil tzv. nepřímou pohrůžku způsobení ještě závažnější újmy než poškození pneumatik, o čemž obviněný zřejmě věděl. Rovněž požadavek, aby jiný něco konal, byl podle státního zástupce vysloven v náznaku. Poukázal na to, že obě SMS byly zaslány poškozeným před jednáním soudu o pracovněprávním sporu, jehož byli účastníky. Obviněný tak musel být podle státního zástupce přinejmenším srozuměn s tím, že poškozené budou výhrůžky vnímat jako nátlak, aby v pracovněprávním sporu nepokračovaly. Podle státního zástupce jsou tak naplněny všechny namítané znaky skutkové podstaty uvedeného přečinu. Neobstojí podle něj ani námitka údajné absence společenské škodlivosti činu, když v daném případě nejsou podle něj dány žádné konkrétní výjimečné okolnosti, pro které by nebylo na místě uplatnění trestní odpovědnosti.

Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání odmítl, neboť jde o dovolání zjevně neopodstatněné.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení . Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Nejvyšší soud především shledal, že dovolací námitky obviněného jsou v podstatě opakováním jeho námitek uplatněných již v odvolání (č. l. 319 a násl. tr. spisu), s kterými se soud II. stupně dostatečně zabýval a přesvědčivě se s nimi vypořádal. Z hlediska právní kvalifikace jsou námitky opakováním celé jeho obhajoby, když stejnými námitkami se zabýval již nalézací soud a své skutkové i hmotně právní závěry náležitě odůvodnil.

Pokud obviněný v úvodu svého mimořádného opravného prostředku tvrdí, že se uvedeného jednání nedopustil, že nebylo prokázáno, že byly předmětné SMS vůbec odeslány a již vůbec nebylo prokázáno, že tak učinil on, nutno upozornit, že takové námitky nenaplňují uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jiný dovolací důvod podle § 265b tr. ř., čehož si je ostatně sám obviněný vědom. Takovými námitkami obviněný zcela popírá skutková zjištění učiněná soudy na základě provedeného dokazování a nesouhlasí s tím, jaké důkazy okresní a krajský soud ve věci provedly, jak provedené důkazy hodnotily a jaké skutkové závěry na jejich podkladě postupem podle § 2 odst. 6 tr. ř. vyvodily. Se způsobem hodnocení důkazů polemizuje a považuje hodnocení důkazů soudy za chybné. Z rozhodnutí soudů obou stupňů je však zřejmé, že jeho obhajoba byla provedenými důkazy zcela vyvrácena.

Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů I. a II. stupně. Jen zcela výjimečně tak může učinit, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění nižších soudů nezbytný proto, aby byl dán průchod ústavně garantovanému právu obviněného na spravedlivý proces. Nejvyšší soud ale mezi skutkovými zjištěními okresního soudu, s nimiž se v napadeném rozsudku ztotožnil také krajský soud, a provedenými důkazy, neshledal žádný rozpor, natož extrémní. Existenci takového rozporu ostatně ani obviněný nenamítal. Z provedeného dokazování, podrobně popsaného v odůvodněních rozhodnutí soudů obou stupňů (zejména pak soudu nalézacího), je zcela nepochybné, že soudy ve věci provedly podrobné dokazování, přičemž velice pečlivě přistupovaly k hodnocení provedených důkazů, jež hodnotily jednotlivě i v souhrnu a své úvahy také řádně odůvodnily.

Skutková zjištění soudů mají ohledně předmětného skutku odpovídající obsahový základ především ve výpovědích obou poškozených a svědka J. T. , jež soudy po pečlivém hodnocení shledaly věrohodnými. Ačkoli obhajoba předložila důkaz znaleckým posudkem soudního znalce z oboru elektronika, specializace mobilní telefony, shledaly soudy, že není důvod pochybovat o věrohodnosti výpovědí poškozených, že jim předmětné SMS skutečně byly doručeny, že tedy nebyly výsledkem jejich manipulace. Skutečnost, že SMS musely být odeslány, je totiž rovněž potvrzována výpisem z telekomunikačního provozu uvedeného telefonního přístroje (č. l. 209 tr. spisu), z něhož je zřejmé, že předmětné SMS byly skutečně realizovány, neboť byly zachyceny, a to v prvním případě v buňce Vodárna věž, P. a ve druhém případě v buňce B. N. , P. . Soudy se také náležitě a podrobně zabývaly skutečností, že odesílatelem předmětných SMS zpráv musel být právě obviněný. Ten měl totiž nejen snadný přístup k mobilnímu telefonu, ze kterého byly SMS zprávy odeslány (když se jednalo o přístroj, který až na dva případy právě odeslané SMS zprávy používala nezletilá dcera obviněného), ale měl také zřejmý motiv k jednání popsanému ve skutkové větě. Jak již uvedly soudy obou stupňů ve svých rozhodnutích (str. 6 rozhodnutí soudu I. stupně, str. 2, 3 rozhodnutí soudu II. stupně), jakož i státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání a Nejvyšší soud se s těmito závěry zcela ztotožňuje. Obsah předmětných SMS zpráv naprosto logicky a časově zapadá do tehdy probíhajících pracovněprávních sporů obviněného s poškozenými (na základě žalob podaných ze strany poškozených) a jejich účelem bylo evidentně poškozené zastrašit a donutit je k tomu, aby se s obviněným nesoudily o neplatnost výpovědi z pracovního poměru.

Nejvyšší soud tedy neshledal takové okolnosti, z nichž by vyplývaly pochybnosti o postupu soudů v souladu se zákonem. Není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy I. a II. stupně hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z rámce volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., a své hodnotící úvahy jasně, srozumitelně a především logicky vysvětlily. To, že obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů, že se neztotožňuje se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.

Ze shora uvedeného je zřejmé, že uvedené námitky obviněného uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídaly.

Jako hmotně právní, a tedy odpovídající uplatněnému důvodu dovolání, shledal Nejvyšší soud námitku obviněného, že nebyly naplněny znaky skutkové podstaty přečinu vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku, přičemž konkrétně namítl, že obsahem SMS zpráv není pohrůžka těžké újmy ani žádné nucení příjemce SMS zprávy k tomu, aby něco konal, opominul nebo trpěl. Nejvyšší soud se těmito námitkami zabýval, avšak shledal je zjevně neopodstatněnými. K další obecné námitce obviněného, že jeho jednání bylo nesprávně posouzeno jako pokračující přečin vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku, Nejvyšší soud uvádí, že jí nelze přisvědčit ze dvou důvodů. Obviněný se předně domáhá, aby byl ve svůj neprospěch uznán vinným dvěma přečiny, což je nepřípustné a již z tohoto důvodu k námitce nelze přihlížet a jednak v tomto směru nelze ani shledávat pochybení soudů.

Přečinu vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo jiného násilím, pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy nutí, aby něco konal, opominul nebo trpěl. Podle právní věty výroku o vině rozhodnutí nalézacího soudu se obviněný přečinu dopustil tím, že jiného pohrůžkou jiné těžké újmy nutil, aby něco konal.

Objektem tohoto trestného činu je svobodné rozhodování člověka v nejširším slova smyslu. Objektivní stránka spočívá v tom, že pachatel nutí jiného k tomu, aby něco konal, opominul nebo trpěl, a to násilím, pohrůžkou násilí nebo jiné těžké újmy. Čin je dokonán násilným jednáním nebo pohrůžkou násilí nebo jiné těžké újmy a nevyžaduje se, aby pachatel dosáhl toho, co sledoval. Cíl pachatele musí však být adresován poškozenému, a ten jej musí vnímat. Ke skutkové podstatě trestného činu vydírání stačí i pohrůžka nepřímá, tedy i pohrůžka pronesená třetí osobě, byl-li pachatel přitom veden úmyslem, aby pohrůžka byla dána na vědomí tomu, proti němuž směřovala. Za pohrůžku jiné těžké újmy nutno považovat takové jednání pachatele, které může vést k újmě např. na cti, dobré pověsti, v rodinném životě za situace, kdy se újma jako těžká jeví objektivně a kdy napadený ji také jako těžkou újmu pociťuje. Pohrůžka jiné těžké újmy ve smyslu § 175 odst. 1 tr. zákoníku musí být neoprávněná. Neoprávněnost (protiprávnost) jednání pachatele může spočívat buď v tom, že poškozeného nutí k něčemu, co vůbec není oprávněn po něm požadovat a co poškozený není povinen činit (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, 1750 s.).

Jak již bylo uvedeno výše, na jednání obviněného je nutno pohlížet komplexně a v časových souvislostech s událostmi, které probíhaly v daném období mezi obviněným a jeho bývalými zaměstnankyněmi poškozenými které se (obě) po nečekané výpovědi ze zaměstnání ze strany obviněného, začaly tomuto kroku svého zaměstnavatele bránit a podaly k Okresnímu soudu v Příbrami žaloby na určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru. Předmětné SMS pak v obou případech bezprostředně předcházely nařízenému jednání u okresního soudu v uvedených civilních věcech. Pokud jde o útok popsaný pod bodem ad 2) výroku o vině, je již z obsahu předmětné SMS zprávy zcela zjevné, že jde o pohrůžku jiné těžké újmy, když obviněný prostřednictvím SMS zprávy vyhrožuje manželu poškozené D. T. , potažmo poškozené, že jim může shořet auto, pila a dům. Podle výpovědí poškozené a svědka J. T. je pak zřejmé, že pohrůžku vzhledem k probíhajícímu soudnímu sporu s obviněným pociťovali jako reálnou a z obviněného měli strach (ještě v době rozhodování soudu v této trestní věci). Pokud jde o útok popsaný pod bodem ad 1), je ze skutkových zjištění učiněných soudy na základě provedeného dokazování nepochybné, že také tato SMS zpráva má souvislost s pracovněprávním sporem poškozené Š. T. a obviněného, jakož i s bezprostředně předcházejícím (v řádu hodin) poškozením vozidla poškozené (prořezané pneumatiky jejího vozu). Z obviněným použité formulace To bylo varování. lze usoudit, že obviněný věděl o poškození vozidla Š. T. a v této souvislosti SMS zprávu zaslal za účelem poškozenou zastrašit. Také tuto pohrůžku je nutno v souvislosti s probíhajícím pracovněprávním sporem považovat za pohrůžku jiné těžké újmy, když tato byla poškozenou také jako těžká pociťována, vyvolala u ní strach a měla následky na její psychice.

Nejvyšší soud tedy shledal námitku obviněného, že SMS zprávy neobsahovaly pohrůžku jiné těžké újmy za zjevně neopodstatněnou.

Pokud jde o námitku obviněného, že obsahem SMS nebylo žádné nucení příjemce SMS zprávy k tomu, aby něco konal, opominul nebo trpěl, Nejvyšší soud uvádí, že obviněnému je kladeno za vinu, že jiného nutil, aby něco konal . V souvislosti s výše uvedeným, naplnění tohoto znaku pak v jeho případě spočívá v tom, že pohrůžkou jiné těžké újmy (výhrůžkou obsaženou v SMS zprávě doručené poškozeným, resp. manželu poškozené) poškozené nutil (chtěl donutit), aby se s ním o neplatnost výpovědi, kterou jim dal, nesoudily (např. aby žalobu vzaly zpět). Také tuto námitku shledal Nejvyšší soud zjevně neopodstatněnou.

Ze shora uvedeného zřetelně vyplývá, že soudy nižších stupňů důvodně neměly pochybnosti o tom, zda obviněný naplnil všechny znaky skutkové podstaty přečinu vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku.

Bez opodstatnění je také námitka obviněného, že jeho jednání nedosáhlo tak významný stupeň společenské škodlivosti, aby bylo postihováno prostředky trestního práva. Smyslem principu subsidiarity trestní represe je vyloučit nedůvodnou kriminalizaci zejména soukromoprávních vztahů. Společenská škodlivost činu není zákonným znakem trestného činu, má význam jen jako jedno z hledisek pro uplatňování zásady subsidiarity trestní represe vyjádřené právě v ustanovení § 12 odst. 2 tr. zákoníku a představuje materiální korektiv, který se musí vztahovat nejen ke znakům trestného činu, ale i k trestněprávním důsledkům vztahujícím se k trestní odpovědnosti. Hledisko společenské škodlivosti tak má povahu interpretačního pravidla, které napomáhá zákonnou skutkovou podstatu konkrétního trestného činu i jeho formální znaky vyložit podle jejich smyslu a napomoci tak odlišit trestné činy od těch deliktů, které by neměly být považovány za trestné činy (srov. k tomu viz. např. stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. Tpjn 301/2012, publikované pod č. 26/2013 Sb. rozh. tr.). Úvaha o tom, zda jde o čin, který s ohledem na zásadu subsidiarity trestní represe není trestným činem z důvodu nedostatečné společenské škodlivosti případu, se uplatní za předpokladu, že posuzovaný skutek z hlediska spodní hranice trestnosti neodpovídá běžně se vyskytujícím trestným činům dané skutkové podstaty. O takový případ však v této věci rozhodně nejde. Obviněný v této souvislosti navíc ani žádné důvody, které by výrazně snižovaly společenskou škodlivost jeho jednání, neuvedl, pouze obecně prohlásil, že jeho jednání nedosahuje významného stupně společenské škodlivosti a poukázal na svou bezúhonnost. Nejvyšší soud však s touto námitkou obviněného s ohledem na okolnosti případu nesouhlasí. Jestliže byl skutek posouzen jako trestný čin, není to v rozporu s citovaným ustanovením, jak o tom svědčí evidentní společenská škodlivost činu, který nabyl povahy kriminálního činu tím, že obviněný zcela zjevně zasáhl do objektu chráněného trestním zákoníkem, tedy do svobodného rozhodování poškozených, když je naprosto nepřípustným způsobem prostřednictvím daných výhrůžek nutil, aby se s ním nesoudily v uvedených civilních věcech a vzdaly se tak svých práv, přičemž tak učinil dokonce ve dvou případech.

Nejvyšší soud z těchto důvodů shledal, že nebyly splněny podmínky vylučující společenskou škodlivost jednání obviněného ve smyslu § 12 odst. 2 tr. zákoníku a jeho jednání proto bylo právně kvalifikováno jako přečin vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku, když nemohlo postačovat uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu.

Nejvyšší soud shledal, že část námitek uplatněných pod dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze podřadit pod tento ani pod jiný dovolací důvod a hmotněprávní námitky jsou zjevně neopodstatněné. Dovolání obviněného proto odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.

Nejvyšší soud tak učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. prosince 2015

JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu