7 Tdo 952/2003
Datum rozhodnutí: 04.09.2003
Dotčené předpisy:




7 Tdo 952/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 4. 9. 2003 o dovolání obviněné I. V., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. 4. 2003, sp. zn. 6 To 716/2001, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 5 T 100/2001 t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné I. V. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněná I. V. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. 4. 2003, sp. zn. 6 To 716/2001, jímž bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto její odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 5. 9. 2001, sp. zn. 5 T 100/2001. Dovolání podala v rozsahu odpovídajícím výroku o vině a v důsledku toho i výroku o trestu. Namítla dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uvedla, že v přípravném řízení i před soudem vypovídala pravdivě, pokud popřela, že by se dopustila jednání, které jí bylo kladeno za vinu a kterým byla uznána vinou. Vytkla, že policejní orgány ani soudy neověřily její obhajobu výslechem dalších svědků a že proto náležitě nezjistily skutkový stav a porušily její právo na obhajobu. Dokazování podle ní zůstalo neúplné a byla porušena ustanovení § 89 odst. 1 písm. a), c), f) tr. ř., § 89 odst. 2 tr. ř. S odkazem na ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř. vyjádřila názor, že teprve po doplnění důkazů bude možno spolehlivě rozhodnout, zda se dopustila jednání uvedeného v rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích a v usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem. Navrhla, aby Nejvyšší soud tato rozhodnutí zrušil a aby přikázal Okresnímu soudu v Litoměřicích nové projednání a rozhodnutí věci.

Nejvyšší soud shledal, že obviněná podala dovolání ve skutečnosti z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V rámci tohoto dovolacího důvodu je možné namítat nesprávnou právní kvalifikaci skutku, avšak tím je míněna právní kvalifikace skutku, jak ho zjistil soud. Námitky proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti způsobu hodnocení důkazů, proti úplnosti provedeného dokazování, proti postupu soudu při dokazování apod. do tohoto dovolacího důvodu nespadají. Ze znění ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Jde o tu část rozhodovací činnosti soudu, při které soud svá skutková zjištění podřazuje pod ustanovení hmotného práva, typicky pod ustanovení trestního zákona. V tomto ohledu obviněná v dovolání žádné námitky neuplatnila. Její námitky se totiž v žádném ohledu nevztahují k tomu, jak byl kvalifikován po hmotně právní stránce skutkový stav, který zjistil Okresní soud v Litoměřicích a ze kterého v napadeném usnesení vycházel i Krajský soud v Ústí nad Labem.

Námitky obviněné byly v celém rozsahu zaměřeny proti skutkovým zjištěním soudů, proti hodnocení důkazů a proti rozsahu provedeného dokazování. Obviněná se těmito námitkami domáhala v podstatě toho, aby skutkový stav zjištěný soudy byl změněn, a teprve od změny skutkového stavu odvozovala i jiné právní posouzení. Obviněná tedy vytýkala porušení ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Toto však nejsou hmotně právní ustanovení, nýbrž procesní ustanovení, stejně jako ustanovení § 89 odst. 1 písm. a), c), f), odst. 2 tr. ř., na která v dovolání výslovně odkázala. Tímto pojetím dovolání se obviněná ocitla mimo zákonný dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Obviněná v dovolání také uvedla, že Krajský soud v Ústí nad Labem podle § 256 tr. ř. zamítl její řádný opravný prostředek, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem. Tato námitka nekoresponduje s dovolacím důvodem uvedeným v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak má určitý vztah k ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. (ve znění zákona č. 200/2002 Sb.), podle něhož dovolání lze podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku mimo jiné proti rozsudku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Ta část ustanovení, kterou měla obviněná patrně na mysli a která je vyjádřena slovy aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí , se na posuzovaný případ nevztahuje. Odvolání obviněné totiž nebylo zamítnuto nebo odmítnuto z procesních důvodů, tj. podle § 253 odst. 1 tr. ř. proto, že by bylo podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která se odvolání výslovně vzdala nebo znovu podala odvolání, které v téže věci již předtím výslovně vzala zpět, resp. podle § 253 odst. 3 tr. ř. proto, že by nesplňovalo náležitosti obsahu odvolání. Tam, kde dojde k zamítnutí nebo odmítnutí odvolání z procesních důvodů, tj. podle § 253 odst. 1, 3 tr. ř., odvolací soud rozhodne bez meritorního přezkoumání rozsudku podle § 254 odst. 1 tr. ř., a pokud rozhodne chybně, odepře tím obviněnému přístup k druhé instanci. V posuzované věci však bylo odvolání obviněné I. V. zamítnuto jako nedůvodné podle § 256 tr. ř., to znamená po meritorním přezkoumání rozsudku podle § 254 odst. 1 tr. ř. a nikoli z procesních důvodů. Nejednalo se tudíž o stav, že by obviněné byl odňat přístup k druhé instanci. Námitky uvedené v dovolání obviněné proto neodpovídají ani dovolacímu důvodu stanovenému v § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

Ačkoli obviněná formálně deklarovala zákonný dovolací důvod, uplatnila námitky, které ho obsahově nenaplňují a neodpovídají ani jinému než deklarovanému zákonnému dovolacímu důvodu. Nejvyšší soud proto dovolání obviněné podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě přezkoumal napadené usnesení a předcházející řízení z hledisek uvedených v § 265i odst. 3 tr. ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 4. září 2003

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec