7 Tdo 940/2013
Datum rozhodnutí: 25.09.2013
Dotčené předpisy: § 283 odst. 1,2 písm. c) tr. zákoník



7 Tdo 940/2013 - 25

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 25. 9. 2013 o dovolání obviněné Mgr. K. B. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 3. 2013, sp. zn. 11 To 22/2013, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočka v Liberci pod sp. zn. 54 T 4/2012 t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné Mgr. K. B. o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í


Obviněná Mgr. K. B. podala prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 3. 2013, sp. zn. 11 To 22/2013, jímž bylo rozhodnuto o jejím odvolání a o odvolání státního zástupce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočka v Liberci ze dne 10. 12. 2012, sp. zn. 54 T 4/2012. Obviněná napadla rozsudek Vrchního soudu v Praze především proto, že jím zůstal nedotčen odsuzující výrok o její vině zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku. Odkázala na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Vytkla, že soudy nesprávně hodnotily důkazy a že za podklad výroku o vině vzaly nesprávná skutková zjištění. Část námitek zaměřila také proti výroku o trestu odnětí svobody, který označila za nepřiměřeně přísný. Obviněná se dovoláním domáhala toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou soudů a aby ji zprostil obžaloby.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Dovolání není další běžný opravný prostředek v procesu trestního řízení. Je to mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů taxativně uvedených v § 265b odst. 1 tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí jen formálně deklarovat zákonný dovolací důvod. Konkrétní uplatněné námitky musí deklarovanému dovolacímu důvodu odpovídat také svým obsahem.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z citovaného ustanovení je patrno, že právním posouzením skutku se míní jeho hmotně právní posouzení. Takové posouzení záleží v aplikaci hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí je možné namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Lze tedy vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a nahrazení těchto zjištění jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže opírat o námitky proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Znovu je třeba zdůraznit povahu dovolání jako mimořádného opravného prostředku, který je určen k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.

Jako zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku byl posouzen skutek, který podle zjištění Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočka v Liberci spočíval v podstatě v tom, že obviněná dne 4. 10. 2011 z Polské republiky do České republiky přes hraniční přechod H. n. N., okr. L., v automobilu zn. Renault Megane Scenic registrační značky ... převezla, aniž k tomu byla oprávněna podle § 62 odst. 1 zákona č. 387/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, celkem 4 340 tablet léku Cirrus obsahující hydrochlorid pseudoefedrin jako prekurzor sloužící k výrobě metamfetaminu jako psychotropní látky s tím, že předpokládala, že léky budou použity k produkci metamfetaminu, jehož bylo možno z uvedeného množství léků vyrobit 333,312 g. Podle těchto zjištění obviněná léky ve třech taškách ukryla v konstrukčních dutinách automobilu.

V podaném dovolání obviněná neuplatnila žádnou námitku v tom smyslu, že uvedený skutek nevykazuje znaky zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku. Pouze takto koncipované námitky by obsahově korespondovaly s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolání obviněné postrádá jakoukoli relevantní právní námitku.

Obviněná založila dovolání v celém rozsahu výlučně jen na skutkových námitkách zaměřených proti zjištění, podle kterého předpokládala, že léky budou použity k produkci metamfetaminu. Námitky obviněné se odvíjely od jejího tvrzení, že nevěděla, že převáží léky sloužící k výrobě metamfetaminu. Tímto pojetím uplatněných námitek se obviněná ocitla mimo rámec dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněná tento dovolací důvod formálně deklarovala, ale jinak uplatnila námitky, které mu svým obsahem neodpovídají a nejsou pod něj podřaditelné.

Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je třeba dát průchod ústavně garantovanému základnímu právu obviněného na spravedlivý proces. Zásah Nejvyššího soudu pak má oporu v ustanoveních čl. 4, čl. 90 Ústavy.

Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, když skutková zjištění soudů nemají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.

Mezi skutkovými zjištěními Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočka v Liberci, s nimiž se v napadeném rozsudku ztotožnil také Vrchní soud v Praze, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor, a to ani pokud jde o zjištění, že obviněná věděla, že účelem převážených léků je výroba metamfetaminu. Svědčí o tom již samotný způsob provedení činu, neboť obviněná pokoutně převzala velké množství léků od jiné osoby na parkovišti v igelitových taškách a následně je ukryla do dutin automobilu, jímž je převážela. Přitom se jednalo o léky, z nichž se dal snadno extrahovat hydrochlorid pseudoefedrin jako prekurzor při výrobě metamfetaminu (pervitinu). Vezme-li se ještě v úvahu, že obviněná svým vzděláním je učitelkou chemie a že se v minulosti dvakrát dopustila jednání, jímž spáchala drogové trestné činy, pak není nic nelogického na zjištění soudů, že obviněná věděla, že převážené léky mají sloužit k výrobě metamfetaminu. Toto zjištění má nepřímou podporu také v obsahu komunikace, kterou obviněná uskutečnila formou zpráv SMS prostřednictvím svého mobilního telefonu a kterou soudy důvodně vyhodnotily tak, že ukazuje na zapojení obviněné do obchodu s pervitinem. Polemika obviněné se skutkovými zjištěními soudů a s tím, jak soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.

Dovolacím důvodem nejsou ani námitky týkající se přiměřenosti trestu. Obviněné byl napadeným rozsudkem uložen mimo jiné nepodmíněný trest odnětí svobody na tři roky se zařazením do věznice s dozorem (Vrchní soud v Praze tím snížil trest odnětí svobody, který obviněné uložil Krajský soud v Ústí nad Labem pobočka v Liberci ve výměře pěti let). Nejde-li o situaci, kdy výrok o trestu nemůže obstát v důsledku toho, že je vadný výrok o vině, pak z hmotně právních pozic lze dovoláním napadat samotný výrok o uložení trestu zásadně jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jímž je uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Tento dovolací důvod obviněná neuplatnila a evidentně to ani nepřicházelo v úvahu, protože nepodmíněný trest odnětí svobody na tři roky, který byl obviněné uložen podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku, je přípustným druhem trestu a jeho výměra spadá do rámce sazby stanovené v citovaném ustanovení od dvou let do deseti let. Námitky, které se týkají přiměřenosti uloženého trestu, nespadají pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a to ani pod tu jeho variantu, která je vymezena jako jiné nesprávné hmotně právní posouzení , míněno jiné, než je právní posouzení skutku (k tomu viz č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je o b e c n ý m hmotně právním dovolacím důvodem, zatímco dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je z v l á š t n í m hmotně právním dovolacím důvodem vůči výroku o uložení trestu. Z tohoto vztahu obou dovolacích důvodů je zřejmé, že hmotně právní námitky proti samotnému výroku o uložení trestu jsou uplatnitelné jen prostřednictvím zvláštního dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Jinak by toto ustanovení nedávalo žádný smysl, bylo by nefunkční, bezpředmětné a postrádalo by jakoukoli logiku, protože uložení nepřípustného druhu trestu a uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu by vždy bylo jiným nesprávným hmotně právním posouzením ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Lze jen dodat, že s povahou dovolání jako mimořádného opravného prostředku není slučitelné, aby důvodem pro jeho podání byla nepřiměřenost trestu. Musí jít o mnohem závažnější pochybení, jehož intenzitu zákon vymezuje právě ustanovením § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněné podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. září 2013


Předseda senátu :
JUDr. Petr Hrachovec