7 Tdo 935/2003
Datum rozhodnutí: 09.09.2003
Dotčené předpisy:




7 Tdo 935/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 9. 9. 2003 o dovolání nejvyšší státní zástupkyně, které podala ve prospěch obviněného L. S., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2003, sp. zn. 5 To 89/2003, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 1 T 133/2002, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání nejvyšší státní zástupkyně o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2003, sp. zn. 5 To 89/2003, byl podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 15. 1. 2003, sp. zn. 1 T 133/2002, a podle § 259 odst. 3 písm. a) tr. ř. bylo soudem druhého stupně znovu rozhodnuto tak, že obviněný byl uznán vinným pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1, § 222 odst. 1 tr. zák. a podle § 222 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest odnětí svobody v trvání dvou roků, když výkon tohoto trestu byl obviněnému podmíněně podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. odložen na zkušební dobu čtyř roků. O nároku poškozeného bylo rozhodnuto podle § 229 odst. 1 tr. ř., tj. tak, že poškozený byl se svým nárokem na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.

Podle skutkových zjištění dospěl soud druhého stupně k závěru, že obviněný "dne 3. 7. 1998 kolem 19:00 hod. v P., v H. ul. č. 6 v prostorách prodejny květin po předchozím verbálním střetu napadl společně s dnes již odsouzeným P. B. v přítomnosti R. J. a P. J. poškozeného V. P. a to tak, že ho sevřenou pěstí opakovaně po předchozích ranách zasazených P. B. udeřil do obličeje, následně srazil na zem, kde pak společně oba pokračovali v útoku na poškozeného, který ležel na zemi, chránil si obličej, přičemž ho opakovaně kopal do obličejové části hlavy, hrudníku a břicha, čímž mu způsobil vícečetné zlomeniny žeber (9. - 11. žebro vpravo a 9. žebro vlevo), otřes mozku, tzv. cervikokraniální syndrom se sníženou hybností krku a pohmoždění břicha a dolního pólu pravé ledviny s následnou pracovní neschopností od 3. 7. 1998 do 4. 10. 1998".

Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2003, sp. zn. 5 To 89/2003, podala ve prospěch obviněného dovolání nejvyšší státní zástupkyně, a to s odkazem na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolatelka ve velmi obsáhlém dovolání, které v převážné míře rekapituluje dosavadní průběh trestního stíhání obviněného, soudu druhého stupně vytýká, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, neboť "dospěla k závěru, že skutkový stav zjištěný Městským soudem v Praze v trestní věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 5 To 89/2003 neumožňuje učinit právní závěr o vině obviněného pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1, § 222 odst. 1 tr. zák.". V další části dovolání nejvyšší státní zástupkyně cituje jednotlivá ustanovení trestního zákona a poukazuje na judikaturu Nejvyššího soudu, ke které nebylo podle jejího názoru dostatečně přihlédnuto. Dále vytýká soudu druhého stupně, že mimo jeho pozornost při rozhodování "zůstaly některé skutečnosti, které tento soud jinak považoval za prokázané, jež byly však rozhodné pro posouzení jednání obviněného L. S. jako pokusu trestného činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1, § 222 odst. 1 tr. zák.". Poukazuje i na další skutečnosti, které podle jejího názoru zůstaly mimo pozornost soudu druhého stupně. Podle dovolatelky se soud druhého stupně nezabýval existencí úmyslu "obviněného a samostatně stíhaného P. B. ke způsobení těžké újmy na zdraví poškozeného". Nejvyšší státní zástupkyně své dovolání uzavřela tím, že "jinak řečeno, charakter důkazů, které měl při svém rozhodování soud druhého stupně k dispozici, ani neumožnil učinit některé podstatné závěry o případném úmyslu obviněného způsobit poškozenému těžkou újmu na zdraví, neboť za situace, kdy se protiprávního jednání dopustil společně se samostatně stíhaným P. B., není možné určit nejen místa na těle poškozeného, proti nimž každý ze dvou jmenovaných pachatelů útočil, ale ani objasnit, zda nejzávažnější zranění (sériovou zlomeninu žeber) poškozenému způsobil obviněný či samostatně stíhaný P. B.".

Závěrem podaného dovolání dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání dovoláním napadený rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2003, sp. zn. 5 To 89/2003, v celém rozsahu zrušil a ve smyslu § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Praze, aby předmětnou věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání a shledal, že dovolání je ve smyslu § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. přípustné. Dovolací soud dále zjistil, že dovolání bylo v souladu s ustanovením § 265d odst. 1 písm. a) tr. ř. podáno osobou oprávněnou, když lhůta k podání dovolání byla ve smyslu § 265e tr. ř. zachována.

Předně je potřebné uvést, že dovolání s odkazem na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze podat tehdy, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Shora uvedené zákonné ustanovení je třeba vykládat tak, že o nesprávné právní posouzení může jít jednak v případě, kdy popsaný skutek neodpovídá právní kvalifikaci toho kterého trestného činu, kdy v úvahu přichází právní kvalifikace podle jiného ustanovení trestního zákona, anebo v případě, kdy skutek je kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde. Ze shora uvedeného tedy plyne, že prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu /§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. / lze vytýkat pouze vady právní; nikoli však vady skutkové. V rámci dovolacího řízení jako řízení o mimořádném opravném prostředku nelze totiž přezkoumávat skutková zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, doplňovat dokazování či provádět hodnocení důkazů. Skutková zjištění jsou v řízení o dovolání hodnocena pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak bude popis skutku obsažený ve skutkové větě výroku o vině.

Ze spisu vyplývá, že obžaloba byla na obviněného a spoluobviněného P. B. podána státním zástupcem pro pokus trestného činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1, § 222 odst. 1 tr. zák. spáchaného ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. Soud prvního stupně kvalifikoval jednání obviněného jako trestný čin ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák. spáchaný v jednočinném souběhu s trestným činem výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. K odvolání státního zástupce, který se domáhal uznat obviněného vinným přísnější právní kvalifikací (tj. v souladu s podanou obžalobou) rozhodl soud druhého stupně tak, jak je uvedeno shora, tedy uznal obviněného vinným pokusem těžké újmy na zdraví ve smyslu § 8 odst. 1, § 222 odst. 1 tr. zák., a do tohoto rozsudku směřuje nyní dovolání nejvyšší státní zástupkyně, která ve své podstatě vytýká soudu druhého stupně to, že uznal obviněného vinným touto přísnější právní kvalifikací (v souladu s podanou obžalobou a odvoláním státního zástupce), pro kterou podle jejího názoru neměl mj. také dostatek důkazů. Je potřebné uvést, že věc obviněného byla vyloučena ze společného řízení.

K argumentaci, kterou nejvyšší státní zástupkyně odůvodnila uplatněný dovolací důvod je možno uvést, že soud druhého stupně doplnil v neveřejném zasedání dokazování o výslech znalce a na základě jeho výpovědi, znaleckého posudku a dalších důkazů dospěl k závěru, že z útoku obviněného hrozilo poškozenému poškození důležitých orgánů, přičemž soud druhého stupně také rozvedl, na základě jakých skutečností dospěl k závěru, že jednáním obviněného bylo možno kvalifikovat jako pokus trestného činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1, § 222 odst. 1 tr. zák. Záměr obviněného způsobit poškozenému těžkou újmu na zdraví dovodil městský soud ze způsobu provedeného útoku, který byl veden značnou silou a na taková místa lidského těla, kde jsou uloženy životně důležité orgány, přičemž obviněný nepochybně věděl, že svým jednáním může způsobit takový následek, a byl s tím srozuměn. V této souvislosti vycházel soud druhého stupně z výpovědi znalce, že zlomenina žeber byla způsobena velmi intenzivním násilím a hrozilo nebezpečí, že úlomky zlomených žeber poškodí pohrudnici a další důležité orgány. Kopání do hlavy pak mohlo mít za následek krvácení do mozku, případně pohmoždění mozku a údery pěstí do obličejové části hlavy mohly vést k poškození obličejového skeletu.

Všechny shora uvedené skutečnosti vyjádřil Městský soud v Praze ve svém skutkovém zjištění, které oproti skutkovým zjištěním soudu prvního stupně muselo doznat změn odpovídající právní kvalifikaci trestného činu podle § 8 odst. 1, § 222 odst. 1 tr. zák. Městský soud svá skutková zjištění specifikoval tak, že "obviněný po předchozích ranách zasazených P. B. udeřil poškozeného do obličeje, následně srazil na zem, kde pak společně oba pokračovali v útoku na poškozeného, který ležel na zemi, chránil si obličej, přičemž ho opakovaně kopal do obličejové části hlavy, hrudníku a břicha, čímž mu způsobil vícečetné zlomeniny žeber, otřes mozku, tzv. cervikokraniální syndrom se sníženou hybností krku a pohmoždění břicha a dolního pólu pravé ledviny s následnou pracovní neschopností od 3. 7. 1998 do 4. 10. 1998". V souvislosti s otázkou úmyslu poukazuje dovolatelka na tu skutečnost, že se obviněný ke svému případnému úmyslu způsobit poškozenému těžkou újmu na zdraví, resp. k jakéko-li ublížení na zdraví vůbec nevyjádřil, a v takových případech je třeba úmysl pachatele zjišťovat jen z nepřímých důkazů. V uvedené souvislosti pak cituje z rozhodnutí č. II/1965 Sb. rozh. tr. Toto rozhodnutí však obsahuje také pasáž, která již v dovolání zmíněna nebyla, a ve které je mj. uvedeno, že z hlediska úmyslu způsobit těžkou újmu na zdraví stačí zjištění, že pachatel věděl, že svým jednáním může způsobit tento těžší následek, a byl s tím srozuměn. Na takové srozumění lze usuzovat zejména z povahy použité zbraně, z intenzity útoku, ze způsobu provedení a z pohnutky činu. Soud druhého stupně z intenzity útoku a z míst, kam byl útok veden, dovodil, že obviněný nepochybně věděl, že svým jednání může způsobit takový následek /těžkou újmu na zdraví ve smyslu § 89 odst. 7 písm. e) tr. zák. ? poškození důležitého orgánu/. Je třeba podotknout, že městský soud na základě provedeného dokazování a hodnocení důkazů zjištěný skutkový stav popsal mj. i tak, že obviněný do poškozeného, který ležel na zemi a chránil si obličej opakovaně kopal (viz shora). Pokud Městský soud v Praze takto zjištěný skutkový stav kvalifikoval podle § 8 odst. 1, § 222 odst. 1 tr. zák., nelze mu s ohledem na již zmíněné rozhodnutí R II/1965 Sb. roz. tr. vytýkat pochybení ve smyslu dovolacího důvodu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

V souvislosti se zjištěním skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, je potřebné uvést, že soud shromážděné důkazy nejprve musí zákonu odpovídajícím způsobem provést a tyto důkazy hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení, které je založeno na pečlivém uvážení všech okolností případu, jednotlivě i v jejich souhrnu, kdy soud na základě analýzy poznatků o prameni důkazů, závažnosti skutečností, které z těchto důkazů plynou, o jejich souvislostech a návaznosti na jiné skutečnosti a důkazy získává obraz o skutečnosti, která je předmětem dokazování, a tento pochod následně vyjádří v popisu skutku.

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti, kdy Nejvyšší soud shledal, že skutková zjištění odpovídají právní kvalifikaci, kterou byl obviněný uznán vinným, přičemž s problematikou úmyslu obviněného se soud druhého stupně náležitým způsobem vypořádal, a to i v souladu se shora uvedenou judikaturou, musel jako dovolací soud dovolání nejvyšší státní zástupkyně odmítnout jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.

Za podmínek uvedených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 9. září 2003

Předseda senátu:

JUDr. Jan Engelmann