7 Tdo 934/2011
Datum rozhodnutí: 17.08.2011
Dotčené předpisy: § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.



7 Tdo 934/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 17. srpna 2011 v Brně v neveřejném zasedání o dovolání obviněného M. M. , proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 4. 2011, sp. zn. 6 To 27/2011, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pobočka ve Zlíně pod sp. zn. 61 T 14/2010, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Brně pobočka ve Zlíně ze dne 3. 3. 2011, sp. zn. 61 T 14/2010, byl obviněný M. M. uznán vinným pokusem zločinu padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 21 odst. 1, § 348 odst. 1 alinea první, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, zločinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 3 alinea druhá tr. zákoníku s přihlédnutím k § 238 tr. zákoníku a pokusem zvlášť závažného zločinu podvodu podle § 21 odst. 1 k § 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku. Za to byl odsouzen podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 8 let. Podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou.

Odvolání obviněného proti rozhodnutí prvoinstančního soudu Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 21. 4. 2011, sp. zn. 6 To 27/2011, podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.

Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný prostřednictvím obhájce řádně a včas dovolání opírající se o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Především namítá, že nalézací soud se po zrušení rozhodnutí odvolacím soudem při novém projednání nedostatečně vypořádal s právním názorem odvolacího soudu a pouze formálně doplnil dokazování. Dovolatel uvádí, že bylo povinností soudu doplnit dokazování tak, aby o jeho vině nevznikaly žádné pochybnosti, jinak měla být uplatněna zásada v pochybnostech ve prospěch obviněného . Nalézací soud se podle něj nevypořádal se subjektivní a objektivní stránkou trestné činnosti, která mu je kladena za vinu. Tímto ignoroval rovněž požadavek odvolacího soudu, aby byly úvahy ohledně subjektivní stránky jeho jednání rozvedeny, čímž se vyhnul povinnosti prokázat obligatorní náležitosti každého trestného činu. Dovolatel pak k tomu odkazuje na judikaturu Ústavního soudu. Pochybení nastalo také tím, že byl uznán vinným pokusem zvlášť závažného zločinu podvodu podle § 21 odst. 1 k § 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku. Jedná se o úmyslný trestný čin, přičemž u něj je úmysl vyloučen. Toto prokazuje skutečnost, že si nebyl vědom nepravosti šeku, čímž se soud ve svém dokazování nezabýval, když mu tento šek byl předán jako pravý svědkyní R. W., jinak by ho nikdy bance nepředložil. Soud mu neprokázal subjektivní stránku trestného činu a nezjistil skutkový stav věci tak, že by o něm nebyly důvodné pochybnosti, čímž porušil zásadu materiální pravdy v § 2 odst. 5 tr. ř. Obviněný následně opakovaně poukazuje na rozpory ve výpovědi svědkyně R. W., považuje ji za účelovou a nevěrohodnou, přičemž tuto výpověď konfrontuje s výpověďmi dalších svědků. Je přesvědčen, že byl zneužit nepřímým pachatelem R. W., která ho použila jako živý nástroj k provedení činu, jak uvádí § 22 odst. 2 tr. zákoníku. Obviněný má za to, že nalézací soud se zcela nade vší pochybnost nevypořádal s jeho obhajobou a rozsudek trpí podstatnými vadami v dokazování rozhodných skutečností. Rovněž zpochybňuje výrok o trestu, protože výměra trestu je podle něj zcela neadekvátní povaze a závažnosti činu. Čin nevykazoval vysokou míru nebezpečnosti pro společnost, neměl ani trvalých následků. Také mělo být podle něj přihlíženo k tomu, že po spáchání činu vedl řádný život. V další části dovolání pak uvádí výhrady k postupu odvolacího soudu a závěrům ohledně padělaného občanského průkazu, který používal k identifikaci na území ČR. Předmětný dokument nebyl padělkem, ale pouze neověřenou fotokopií, která byla provedena v měřítku 1:1, vystřižena a za pomoci laminovací folie zalaminována a takto používána. To, že předmětnou fotokopii bankovní úřednice považovaly za originální občanský průkaz lze odůvodnit spíše jejich nezkušeností než tím, že se jednalo o kvalitní padělek. Domnívá se, že se i na tuto věc vztahuje rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 7 Tdo 1037/2007, podle kterého neověřená kopie veřejné listiny (např. obč. průkazu) nemá charakter veřejné listiny.

Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud ČR zrušil napadená rozhodnutí a věc přikázal soudu prvého stupně k novému projednání a rozhodnutí v jiném složení senátu.

Nejvyšší státní zastupitelství se k dovolání do dne rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání nevyjádřilo.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení . Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř., ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§ 265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.

Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Z dovolání obviněného je zřejmé, že uvádí námitky, které neodpovídají výše uvedeným požadavkům, když nesměřují proti nesprávnému právnímu posouzení skutku nebo jinému nesprávnému hmotně právnímu posouzení, ale výhradně proti hodnocení důkazů a na něm učiněným skutkovým zjištěním soudů nižších stupňů. Obviněný brojil proti postupu nalézacího soudu po zrušení jeho rozhodnutí odvolacím soudem, konkrétně proti způsobu, jakým se vypořádal s výhradami soudu II. stupně, když tvrdil, že pouze formálně doplnil dokazování. Následně pak v dovolání poukazoval na porušení zásady materiální pravdy, jako jedné ze zásad trestního řízení. Těmito námitkami však dovolatel zcela vybočil z mezí deklarovaného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když zjevně uplatnil výhrady pouze v rovině procesně právní. Rovněž námitka, kterou obviněný opakovaně uváděl v dovolání, že se stal obětí svědkyně Renáty Weiss, která jej použila jako živý nástroj ke spáchání trestné činnosti, přičemž její výpověď je lživá a účelová, nebyla způsobilá založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu. Obviněný tímto přistoupil k vlastnímu hodnocení důkazů, opakovaně nabízí svoji verzi průběhu skutkového děje, že se stal obětí a nebyl si vědom nepravosti šeku, přičemž teprve sekundárně, na takto dosažené jím prosazované změny skutkových zjištění, by pak mělo dojít k jinému právnímu posouzení. Důležitou skutečností je rovněž to, že tyto námitky byly podstatou jeho obhajoby po celou dobu trestního řízení, přičemž po zrušení prvního rozsudku prvoinstančního soudu odvolacím soudem, byly opakovaně přezkoumávány soudem I. i II. stupně. Dovolatel tímto uplatňuje zcela totožné námitky, jaké uplatnil již v odvolacím řízení, čímž staví dovolací soud do pozice soudu odvolacího a přehlíží, že Nejvyšší soud přezkoumává dovolání pouze na základě relevantně uplatněných výhrad odpovídajících taxativně vymezeným dovolacím důvodům uvedeným v § 265b tr. ř. Nejvyšší soud proto považuje nejen za zcela nadbytečné zabývat se námitkami, s kterými se svědomitě a náležitě vypořádaly již soudy nižších stupňů, zvláště když se zcela ztotožňuje se závěry uvedenými v jejich rozhodnutích. Dovolací soud proto odkazuje na odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu (k námitkám obviněného str. 6-14) a také na str. 10­12 odůvodnění rozhodnutí soudu I. stupně.

I když obviněný v dovolání namítal také nenaplnění subjektivní stránky trestných činů, kterými byl uznán vinným, jakožto obecně hmotně právní námitku, v situaci, kdy tuto námitku zakládá na výše uvedených tvrzeních výhradně skutkové povahy, nemohl dovolací soud přistoupit k jejímu přezkumu, když skutkové námitky nejen že neodpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu, ale také žádnému z dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst. 1 tr. ř. Subjektivní stránkou trestných činů se náležitě zabývaly soudy nižších stupňů, a vyčerpávajícím způsobem objasnily skutečnosti, které prokazovaly úmysl obviněného. Námitku o neprokázání subjektivní stránky přitom obviněný zakládá na jiném skutkovém zjištění, než ke kterému dospěly soudy, konkrétně na tvrzení, že si nebyl vědom nepravosti šeku. To platí i o jeho námitce, že se jednalo pouze o neověřenou kopii občanského průkazu, ač podle skutkových zjištění soudu I. stupně šlo o padělek občanského průkazu. K této námitce Nejvyšší soud plně odkazuje na odůvodnění usnesení odvolacího soudu (str. 13), který se s touto námitkou obviněného řádně vypořádal.

Dovolatel rovněž zpochybnil výrok o trestu, když uvedl, že uložený trest je neadekvátní povaze a závažnosti činu. V řízení o dovolání jako mimořádném opravném prostředku lze dovolání proti výroku o trestu zásadně podat pouze z důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (nejde-li o trest odnětí svobody na doživotí), podle kterého lze dovolání podat, pokud byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Z uvedeného je tedy zřejmé, že dovolání ve vztahu k uloženému trestu nelze podat pouze z důvodu, že se uložený trest jeví jako nepřiměřeně mírný nebo přísný, jak to právě namítá obviněný, který se domáhá uložení mírnějšího trestu.

Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. , lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) k). Tento dovolací důvod tedy spočívá ve dvou alternativách. Z obsahu podaného dovolání je zřejmé, že obviněný uplatnil tento dovolací důvod v jeho druhé alternativě, tedy že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. [podle obviněného byl dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.]. Uplatnění tohoto dovolacího důvodu je tedy vázáno na existenci vad, které lze podřadit pod dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Vzhledem k tomu, že námitky dovolatele uplatněné pod dovolacím důvodem v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nespadaly pod daný dovolací důvod, který tedy ve věci není dán, nemůže být naplněn ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který byl na jeho existenci založen.

Protože námitky obviněného neodpovídaly pro svoji výlučně skutkovou povahu uplatněnému důvodu dovolání, bylo dovolání odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 17. srpna 2011
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš