7 Tdo 927/2011
Datum rozhodnutí: 03.08.2011
Dotčené předpisy: § 173 odst. 1 tr. zákoník



7 Tdo 927/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 3. 8. 2011 o dovolání obviněného P. H., proti usnesení Krajského soudu v Praze soudu pro mládež ze dne 29. 3. 2011, sp. zn. 13 Tmo 18/2011, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Benešově soudu pro mládež pod sp. zn. 1 Tm 1/2010 takto :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. H. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :
Obviněný P. H. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze soudu pro mládež ze dne 29. 3. 2011, sp. zn. 13 Tmo 18/2011, jímž bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Benešově soudu pro mládež ze dne 28. 1. 2011, sp. zn. 1 Tm 1/2010. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. l písm. g), 1) tr. ř. Vytkl, že napadené usnesení i předcházející rozsudek jsou rozhodnutími založenými na nedostatečném dokazování a nesprávném hodnocení důkazů. V podrobně rozvedených námitkách pak uvedl, v kterých směrech nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů. Obviněný P. H. se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a tu část rozsudku, která se ho týká, a aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci nebo ho zprostil obžaloby.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, nýbrž jen z některého z důvodů uvedených v § 265b odst. l písm. a) až 1) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale musí být podložen námitkami, které mu svým obsahem odpovídají.

Podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Právním posouzením skutku se podle citovaného ustanovení rozumí jeho hmotně právní posouzení. Toto posouzení záleží v aplikaci hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že se jedná o právní posouzení skutku, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání podaném proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění učinily na podkladě důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování, že nevyhověly návrhům na provedení dalších důkazů apod. Dovolání je mimořádný opravný prostředek určený k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení § 265b odst. l písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám směřujícím proti skutkovým zjištěním soudů.

Obviněný P. H. byl odsouzen pro zločin loupeže podle § 173 odst. l tr. zákoníku dílem dokonaný a dílem nedokonaný, dále pro přečin krádeže podle § 205 odst. l písm. d) tr. zákoníku a konečně pro dva přečiny zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. l tr. zákoníku. Podle zjištění soudů obviněný P. H. spáchal
- zločin loupeže podle § 173 odst. l tr. zákoníku dílem dokonaný a dílem nedokonaný jednak tím, že společně s obviněným M. N. dne 18. 8. 2010 kolem 04,35 hodin v B., V. ul., po předchozí dohodě v úmyslu zmocnit se finanční hotovosti přiběhli maskováni černými kuklami a ozbrojeni plynovou zbraní ke vstupním dveřím herny C., pokusili se otevřít dveře, což se jim nepodařilo vzhledem k zabezpečení dálkovým elektronickým ovládáním, a poté, co si všimli, že obsluha baru začala telefonovat, z místa utekli (bod 1 výroku o vině), jednak tím, že společně s obviněnými mladistvým V. K. a M. N. dne 23. 8. 2010 kolem 23,30 hodin v B. u Mateřské školy D. přistoupili k poškozenému Z. M., požadovali po něm peníze, přičemž mu mladistvý V. K. vyhrožoval, že ho jinak píchne, a obviněný P. H. si svlékl bundu s výzvou, aby se poškozený šel prát, a tím dosáhli toho, že poškozený jim vydal částku 300 Kč (bod 3 výroku o vině),
- přečin krádeže podle § 205 odst. l písm. d) tr. zákoníku tím, že dne 23. 8. 2010 mezi 21,20 a 21,40 hodin v B., T. ul., za situace, kdy obviněný mladistvý V. K. po předchozí slovní potyčce fyzicky napadl poškozeného D. Š., který vedle sebe na zem odložil látkovou tašku, obviněný P. H. toho využil a poškozenému D. Š. tuto tašku se svetrem, deštníkem, deodorantem a brýlemi odcizil, čímž mu způsobil škodu ve výši nejméně 1 495 Kč (bod 2 výroku o vině),
- dva přečiny zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. l tr. zákoníku tím, že řádně neplatil soudně stanovené výživné jednak od června 2009 do srpna 2010 na nezletilého syna T. H., k rukám matky A. H., takže na výživném zůstal dlužen 17 250 Kč (bod 4 výroku o vině), jednak od prosince 2004 do srpna 2010 na nezletilého syna M. H., k rukám matky E. H., takže na výživném zůstal dlužen 52 900 Kč (bod 5 výroku o vině).

V podaném dovolání obviněný P. H. neuplatnil žádnou námitku v tom směru, že by uvedenými skutkovými zjištěními nebyly naplněny zákonné znaky trestných činů, kterými byl uznán vinným. Pouze takto pojaté dovolání by odpovídalo dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Polemika obviněného s těmito skutkovými zjištěními a s tím, jak soudy hodnotily důkazy, je mimo rámec dovolacího důvodu, zvláště když jde v podstatě jen o opakování obhajoby, se kterou se soudy prvního a druhého stupně vypořádaly.

Do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním může Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela výjimečně, a to s ohledem na nezbytnost dostát zásadám, které vyplývají z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces. Takový zásah může být odůvodněn pouze extrémním rozporem mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Tento rozpor se vyznačuje zejména tím, že skutková zjištění soudů nemají žádnou obsahovou spojitost s důkazy, že skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, že skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.

V posuzované věci se o žádný extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy rozhodně nejedná. Skutková zjištění soudů mají jasné obsahové zakotvení v důkazech. Soudy hodnotily provedené důkazy ve shodě s jejich obsahem a své hodnotící úvahy vysvětlily logicky zcela přijatelným způsobem. V tomto rámci se soudy zabývaly také obhajobou obviněného, a to s přesvědčivým závěrem o její nevěrohodnosti. Soudy se nedopustily žádné deformace důkazů a ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř.

Obhajobu obviněného P. H., že přepadení herny (bod 1 výroku o vině) bylo jen předstírané a že šlo o pouhý žert, soudy důvodně odmítly s odkazem na způsob provedení činu a jeho okolnosti. Ostatně to, že by šlo o žert, netvrdil ani spoluobviněný M. N., který celou akci popsal jako vážně míněnou a naplánovanou s cílem, aby si obvinění vylepšili finanční situaci. Rovněž tvrzení obviněného P. H., že pokud poškozený Z. M. vydal částku 300 Kč (bod 3 výroku o vině), učinil tak dobrovolně, soudy důvodně považovaly za nevěrohodné, neboť k takovému hodnocení měly dostatečný podklad ve svědecké výpovědi poškozeného. Verze obviněného P. H., podle které pokud vzal tašku s dalšími věcmi poškozeného D. Š. (bod 2 výroku o vině), učinil tak jen proto, aby zabránil eskalaci konfliktu mezi poškozeným a obviněným mladistvým V. K., důvodně byla pro soudy nepřijatelná s ohledem na okolnosti činu, mezi nimiž je třeba připomenout zejména zjištění, že obviněný P. H. tašku s věcmi odnesl do svého bydliště a nereagoval na to, že poškozený po ukončení konfliktu za obviněnými volal, že chce tašku vrátit. Pokud se obviněný P. H. snažil zpochybnit zjištění týkající se výše dlužného výživného a dobu neplnění vyživovacích povinností (body 4, 5 výroku o vině), je třeba poukázat na to, že soudy vycházely z toho, jaké výživné byl obviněný povinen platit podle soudních rozhodnutí, a ze svědeckých výpovědí matek nezletilých dětí, které potvrdily, že obviněný výživné řádně neplatil, a zároveň uvedly, kdy a jaké částky na výživné zaplatil. Se zřetelem k tomu byl také odpovídajícím způsobem vymezen rozsah každého z obou skutků, včetně toho, že v obou případech šlo o neplnění vyživovací povinnosti po dobu delší než 4 měsíce.

Pokud se obviněný P. H. neztotožňuje se skutkovými zjištěními soudů a nesouhlasí se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, není to dovolacím důvodem podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. Obviněný sice formálně odkázal na tento dovolací důvod, avšak jinak uplatnil námitky, které mu svým obsahem neodpovídají a nejsou pod něj podřaditelné.

Dovolací důvod podle § 265b odst. l písm. l) tr. ř. byl v této věci uplatnitelný ve variantě spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku a v řízení předcházejícím tomuto rozhodnutí byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. tu je vázán na některý z dalších dovolacích důvodů stanovených v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., v dané věci na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Z této vázanosti logicky vyplývá, že pokud námitky obviněného P. H. nejsou dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pak nejsou dovolacím důvodem ani podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněného P. H. podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání, aniž k tomuto postupu potřeboval souhlas obviněného a státního zástupce.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 3. srpna 2011

Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec