7 Tdo 924/2005
Datum rozhodnutí: 03.08.2005
Dotčené předpisy:




7 Tdo 924/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 3. srpna 2005 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného J. M., které podal proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2005, sp. zn. 12 To 118/2005, v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 1 T 6/2005, t a k t o :



Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 10. 2. 2005, sp. zn. 1 T 6/2005, byl obviněný uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., kterého se dopustil tím, že:

1)ve dnech 3. 10. 1994 a 5. 10. 1994 v T. poté co si úhradou zboží v hotovosti, zajistil možnost hradit kupní cenu fakturou, na základě objednávky od a. s. P. T. odebral, ještě před datem jejich splatnosti, na faktury 6381 ks tvárnic v hodnotě 168.709, Kč, ačkoli věděl, že kupní cenu neuhradí, které obratem prodal, získané prostředky použil pro svoji potřebu, faktury nezaplatil, čímž a. s. P. T., se sídlem v T., K., způsobil škodu nejméně 168.709,- Kč,

2)v době od 8. 2. 1995 do 23. 2. 1995 v D., okr. R. n. K., v C. P., poté co si úhradou zboží v hotovosti, zajistil možnost hradit kupní cenu fakturou, celkem v deseti případech odebral cihlářské výrobky v hodnotě nejméně 268.866,- Kč, které měly být hrazeny na základě vystavených faktur s dobou splatnosti od 22. 2. 1995 do 9. 3. 1995, ačkoliv již v té době věděl, že kupní cenu neuhradí a také uvedenou částku ve stanovené době neuhradil, přičemž tímto jednáním způsobil škodu v celkové výši nejméně 268.866,- Kč firmě C. P., s. r. o., se sídlem v D.-P.,

3)společně s již pravomocně odsouzeným B. G., v době od 3. 3. 1995 do 10. 3. 1995 v S., od cihlářských závodů P., a. s., a v době od 16. 3. 1995 do 28. 3. 1995 v D. J., od cihelny J., a. s., v úmyslu zakrýt pravého odběratele a neuhradit kupní cenu, s použitím živnostenského listu M. F., který získali přesně nezjištěným způsobem, objednávek a plných mocí opatřených razítkem firmy M. F., které rovněž získali přesně nezjištěným způsobem, odebrali na faktury ke škodě C. z. P., a. s., se sídlem v P., V., cihly v celkové hodnotě 169.132,- Kč a ke škodě J., a. s., se sídlem v D. J., P., cihly v celkové hodnotě 395.394,20 Kč, faktury neuhradili a cihly za hotové prodali různým stavebninám a získané peníze použily pro svoji potřebu.

Za to byl odsouzen podle § 250 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody na 2 roky, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu 5 let. Podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 1, 2 tr. ř. bylo rozhodnuto také o uplatněných nárocích na náhradu škody.

Odvolání obviněného proti citovanému rozsudku soudu I. stupně bylo zamítnuto usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2005, sp. zn. 12 To 118/2005, podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné.

Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný řádně a včas dovolání z důvodu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Konkrétně pak obviněný v dovolání namítá, že se nedopustil skutků, kterými byl uznán vinným a soudy vycházely zejména z výpovědí spoluodsouzeného B. G.. O firmách P. T. a cihelna P. vůbec nevěděl, u posledně jmenované firmy objednal cihlářské výrobky na popud G., který pak dál vše zařizoval, překročil rámec vystavené plné moci a jednal bez jeho vědomí. Nic společného nemá ani se získáním živnostenského listu M. F., o existenci jeho firmy se dozvěděl od G. a živnostenský list viděl až v průběhu vyšetřování. Byl to G. kdo pokoutním nebo nezákonným způsobem získal živnostenský list a razítko fy. M. F., G. také zajišťoval prodej stavebního materiálu a inkasoval peníze. Dále obviněný namítá, že o jeho nevině svědčí i obsah motáku a zadrženého dopisu od G., ale krajský soud tento důkaz hodnotil v jeho neprospěch. Namítá i neshodu čísel faktur založených v trestním spise s tím, že tyto jsou podvrhy, nepodepisoval je a v tomto směru opatřený grafologický posudek je neurčitý. Faktury z T. a P. nemohl zaplatit, protože se dostal do druhotné platební neschopnosti, kdy mu zákazníci dlužili dosti vysoké částky a počítal s tím, že nějaké dluhy mu budou uhrazeny. Soudům také vytýká, že není patrno, z jakých důkazů vychází jejich tvrzení, že peníze použil pro svoji potřebu a že již v době prvních odběrů neměl úmysl zboží zaplatit, přičemž o tom nevěděl a peníze nikomu nedával. Právní závěr soudu, že se ke škodě cizího majetku obohatil tím, že někoho uvedl v omyl, tak podle obviněného nemá podklad ve skutkových zjištěních a jeho obhajoba nebyla vyvrácena.

V dalších části dovolání pak obviněný namítá, že soud rozhodl nad rámce obžaloby, když v žalobním návrhu není uvedena subjektivní stránka a skutková zjištění jsou tak v rozporu s právní kvalifikací. Okresní soud v rozporu s obžalobou rozšířil skutek o další skutková zjištění v tom směru, že věděl, že kupní cenu nemůže uhradit, přičemž toto tvrzení nemá oporu v žádném z důkazů. Oba soudy tak rozhodly o skutcích, které nebyly popsány v návrhu obžaloby, což bylo důvodem pro vrácení věci okresnímu soudu Nejvyšším soudem.

Závěrem proto obviněný uvedl, že oba soudy nedostatečně hodnotily důkazy v jeho prospěch a nevycházely ze závěrů usnesení Nejvyššího soudu v Brně ze dne 6. 1. 2005, sp. zn. Tdo 1390/2004, a pokud by se tak stalo, musely by jej zprostit obžaloby podle § 226 písm. b) tr. ř., protože daný skutek popsaný v obžalobě není trestným činem.

Navrhl proto, aby bylo usnesení krajského soudu zrušeno a věc přikázána tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí, anebo aby Nejvyšší soud sám rozhodl tak, že jej po zrušení napadeného usnesení rozsudkem zprostí obžaloby podle § 226 písm. b) tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení . Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§ 265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.

Jak vyplývá z obsahu dovolání, obviněný existenci důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zakládá vesměs na námitkách, které směřují proti správnosti skutkového stavu zjištěného soudem I. stupně a potvrzeného soudem odvolacím. Vyplývá to z celého obsahu dovolání v němž obviněný namítá, že trestní řízení bylo provedeno povrchně a nedůsledně, že on sám o ničem nevěděl a vše provedl B. G. bez jeho vědomí a překročením plné moci, že nemá nic společného se získáním živnostenského listu a razítka firmy M. F., že soud nesprávně hodnotil obsah zadrženého motáku a dopisu od B. G., že faktury (resp. kupní smlouvy) jsou podvrhy, nevystavil a nepodepsal je a grafologický posudek je neurčitý. V dovolacím řízení jako nepřípustné (§ 265a odst. 4 tr. ř.) je nutno hodnotit námitky obviněného proti důvodům rozhodnutí, v nichž obviněný namítá, že není patrno z jakých důkazů soudy vycházejí při svých závěrech a použití peněz pro vlastní potřebu a o úmyslu obviněného nezaplatit zboží již při prvních odběrech. Takovéto námitky nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu v řízení o dovolání a svědčí o nerozlišení rozdílů mezi odvoláním jako řádným a dovoláním jako mimořádným opravným prostředkem, když v dovolání uplatněné námitky jsou z podstatné části opakováním obsahu odvolání. Nejvyšší soud se proto těmito námitkami nemohl zabývat a nepřihlížel k nim.

Totéž platí i o námitkách ohledně porušení ustanovení § 220 odst. 1 tr. ř. týkajících se ve své podstatě problematiky totožnosti skutku (bod V. dovolání), když jde o námitky proti porušení procesních ustanovení a nikoli hmotně právních, jak to vyžaduje ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., které obviněný uplatnil jako důvod dovolání.

Za námitku proti hmotně právnímu posouzení skutku a tedy způsobilou založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze považovat ani námitku týkající se existence podvodného úmyslu ve smyslu § 250 odst. 1 tr. zák. z toho důvodu, že k nezaplacení faktur z T. a P. došlo v důsledku druhotné platební neschopnosti, když obviněný počítal s tím, že mu nějaké dluhy budou uhrazeny. Touto námitkou totiž obviněný přímo popírá skutkové zjištění soudu I. stupně, že v obou případech již v době odběru zboží věděl, že kupní cenu neuhradí . Námitka proti právnímu posouzení skutku je tak založena na jiných skutkových zjištěních, než ke kterým dospěl soud I. stupně a která byla potvrzena soudem odvolacím, když obviněný v podstatě v rozporu s nimi tvrdí, že zaplatit chtěl, ale následně v důsledku druhotné platební neschopnosti k tomu neměl dostatek finančních prostředků.

Pro úplnost nutno dodat, že i v případě kdyby tomu bylo tak, jak tvrdí obviněný, nemohla by druhotná platební neschopnost vést k zproštění obžaloby podle § 226 písm. b) tr. ř., tj. že skutek není trestným činem, jak navrhl v dovolání. Pokud by obviněný zboží odebral na faktury s tím, že by počítal s jejich uhrazením z prostředků obdržených jako úhradu dluhu, od počátku by vázal zaplacení faktur na nejistou událost a pro případ neobdržení úhrady dluhu by tak musel být srozuměn s tím, že neobdrží-li sám zaplacení dluhu, nezaplatí ani faktury, protože na to neměl dostatek finančních prostředků. V jeho jednání by i v takovém případě bylo nutno shledat úmyslné zavinění, a to podle § 4 písm. b) tr. zák., přičemž dodavatele zboží uváděl v omyl vytvářením zdání své solventnosti.

Na základě uvedených důvodu bylo dovolání odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Soudy ve věci přitom nově rozhodly v souladu s předchozím zrušujícím usnesením Nejvyššího soudu ze dne 6. 1. 2005, sp. zn. 7 Tdo 1390/2004.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 3. srpna 2005

Předseda senátu:

JUDr. Michal Mikláš