7 Tdo 920/2003
Datum rozhodnutí: 09.09.2003
Dotčené předpisy:




7 Tdo 920/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 9. 9. 2003 o dovolání obviněné I. Č., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 18. 4. 2002, sp. zn. 31 To 6/2002, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 2 T 602/2000 t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné I. Č. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 4. 12. 2001, sp. zn. 2 T 602/2000, byla obviněná I. Č. (ve spise se vyskytuje rovněž podoba příjmení "Č.") uznána vinnou trestnými činy krádeže podle § 247 odst. 1, 2 tr. zák. a útoku na veřejného činitele podle § 155 odst. 1 písm. a) tr. zák. a odsouzena podle § 247 odst. 2 tr. zák., § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na jeden rok, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 písm. a) tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle § 59 odst. 1 tr. zák. na dva roky a šest měsíců. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. jí byla uložena povinnost nahradit škodu poškozeným L. V. ve výši 3.000,- Kč a P. M. ve výši 3.100,- Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byli poškození L. V. a P. M. se zbytkem nároků na náhradu škody odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních.

Podle zjištění okresního soudu se obviněná trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1, 2 tr. zák. dopustila tím, že v L. ve dnech 14. 4. 2000, 20. 4. 2000 a 7. 5. 2000 odcizila tři horská jízdní kola, a to v hodnotě 3.000,- Kč ke škodě L. V., v hodnotě 6.000,- Kč ke škodě Ing. Z. R. a v hodnotě 3.100,- Kč ke škodě P. M.

Trestný čin útoku na veřejného činitele podle § 155 odst. 1 písm. a) tr. zák. obviněná spáchala podle zjištění okresního soudu tím, že dne 31. 5. 2000 v L. v prodejně potravin J. a před touto prodejnou strkala do policisty J. D., nakopla jej nohou do stehna pravé nohy, vytrhla se mu a utíkala před ním, vyhrožovala mu fyzickým napadením, přičemž J. D. ji chtěl v prodejně zadržet poté, co zjistil, že odcizila láhev alkoholu, a prokázal svou příslušnost k Policii ČR.

Proti rozsudku Okresního soudu v Liberci podala obviněná odvolání. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 18. 4. 2002, sp. zn. 31 To 6/2002, byl rozsudek Okresního soudu v Liberci podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výroku o vině trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1, 2 tr. zák., ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo rozhodnuto tak, že při nezměněných skutkových zjištěních byla obviněná uznána vinnou trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a) tr. zák. a odsouzena za tento trestný čin a za trestný čin útoku na veřejného činitele podle § 155 odst. 1 písm. a) tr. zák., který zůstal v rozsudku soudu prvního stupně nedotčen, podle § 155 odst. 1 tr. zák., § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na devět měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle § 59 odst. 1 tr. zák. na dva roky. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. jí byla uložena povinnost nahradit škodu poškozeným L. V. ve výši 3.000,- Kč a P. M. ve výši 3.100,? Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byli tito poškození se zbytkem nároků na náhradu škody odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních.

Obviněná podala prostřednictvím obhájce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci v zákonné lhůtě dovolání, které zaměřila proti výroku o vině i výroku o trestu a odkázala v něm na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítla, že soudy provedené důkazy nesprávně hodnotily, nepřihlédly odpovídajícím způsobem k její obhajobě a k důkazům, které její obhajobu podporovaly. Ve shodě s již uplatněnou obhajobou opakovala, že se trestných činů, jimiž byla uznána vinnou, nedopustila. Uvedla, že žádné horské jízdní kolo neodcizila, a dostala-li se do konfliktu se svědkem J. D., nevěděla o tom, že se jedná o příslušníka Policie ČR. Tvrdila, že tento muž ji pronásledoval ještě před událostí v prodejně a že to byl on, kdo jí po zaplacení zasunul láhev alkoholu do tašky. Navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou soudů a aby ji zprostil obžaloby.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo ve skutečnosti podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. V mezích tohoto dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněná uplatnila toliko námitky, které směřovaly proti způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, a proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Okresní soud v Liberci a z nichž vycházel v napadeném rozsudku i Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci. Poukázala na to, že nebyly provedeny důkazy, na základě nichž by bylo možno učinit spolehlivý závěr o její vině, zvláště když ona sama od počátku spáchání trestných činů popřela. Vytkla, že soudy nesprávně a v její neprospěch hodnotily jako usvědčující důkazy výpovědi poškozených, aniž by přihlédly též k důkazům dalším, které její obhajobu podporovaly. Obviněná polemizovala se skutkovými zjištěními, že postupně ve třech případech přisvojila horská jízdní kola, a namítla, že horská kola poškozených neodcizila. Stejně tak nesouhlasila se skutkovým závěrem, že fyzicky napadla příslušníka Policie ČR, když ji chtěl zadržet po zjištění, že odcizila láhev alkoholu. Je evidentní, že obviněná dovolání založila na skutkových námitkách, jimiž se primárně domáhala změny skutkových zjištění, a následně ze změny skutkových zjištění vyvozovala, že se trestných činů nedopustila. Vůči právnímu posouzení skutků, jak byly zjištěny soudem, žádnou konkrétní námitku neuplatnila. Vady, které napadenému rozsudku a předcházejícímu řízení vytýkala, mají povahu vad skutkových, resp. procesně právních, nikoliv hmotně právních.

Ačkoli tedy obviněná formálně deklarovala dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., uplatnila námitky skutkové, které nejsou způsobilé nejen tento dovolací důvod, ale ani žádný jiný důvod dovolání podle § 265b tr. ř. obsahově naplnit. Protože dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., Nejvyšší soud je podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadený rozsudek a řízení, jež mu předcházelo.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 9. září 2003

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec

Vypracovala:

JUDr. Věra Kůrková