7 Tdo 917/2007
Datum rozhodnutí: 21.08.2007
Dotčené předpisy: § 250 tr. zák.




7 Tdo 917/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 21. srpna 2007 o dovolání obviněného M. H., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 5. 2007, sp. zn. 5 To 49/2007, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 54 T 5/2003, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 11. 2006, sp. zn. 54 T 5/2003, byl obviněný M. H. uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák., ve znění zák. č. 265/2001 Sb., a byl podle § 250 odst. 1. tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený Ing. M. S., odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti tomuto rozsudku podal státní zástupce odvolání proti výrokům o vině a trestu v neprospěch obviněného M. H., obviněný M. H. proti výrokům o vině a trestu a poškozený Ing. M. S. proti výroku o náhradě škody. Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 9. 5. 2007, sp. zn. 5 To 49/2007, podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. z podnětu státního zástupce zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., ve znění zák. č. 265/2001 Sb. Za tento trestný čin ho odsoudil podle § 250 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon mu podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání tří let a šesti měsíců. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázal poškozeného Ing. M. S., s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Odvolání obviněného M. H. a poškozeného Ing. M. S. podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodná.

Proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 5. 2007, sp. zn. 5 To 49/2007, podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že nenaplnil veškeré zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., ve znění zák. č. 265/2001 Sb., když není dána subjektivní stránka trestného činu a poškozenému nevznikla škoda v uvedené výši. Uvedl, že měl vůči poškozenému Ing. M. S. nesplacenou pohledávku na zaplacení kupní ceny ve výši 1.052.484,- Kč, kterou mohl započíst, protože na tom byl dohodnut s poškozeným Ing. M. S. Poškozený Ing. M. S. neučinil žádné kroky k tomu, aby příslušné platby byly poukazovány na jeho účet a dodal, že poškozený mu neuhradil zbývající část kupní ceny za prodej podniku.

Soudy obou stupňů podle jeho názoru pochybily, když dospěly k závěru, že se nejednalo o vzájemné pohledávky mezi věřitelem a dlužníkem a že není zápočtovou fakturou ve smyslu občanskoprávních a obchodněprávních předpisů. Podle něj byla faktura v návaznosti na zápočet pouhým účetním vyjádřením zůstatku nároku obviněného. Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 5. 2007, sp. zn. 5 To 49/2007, a aby jej sám rozsudkem zprostil obžaloby podle § 226 písm. b) tr. ř.

Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání uvedla, že námitky obviněného jsou založeny na tvrzení, že obviněný měl v době činu splatnou pohledávku za poškozeným z titulu neuhrazení části kupní ceny ze smlouvy o prodeji podniku, což je však v rozporu se skutkovými zjištěními. Z nich vyplývá, že obviněný neměl za poškozeným Ing. M. S. žádnou splatnou pohledávku, vůči níž by mohl započítávat platby od někdejších odběratelů. Obviněný tak neměl právo ponechat si platby z pohledávek za někdejšími odběrateli, které uzavřením smlouvy o prodeji podniku přešly na poškozeného Ing. M. S. Navrhla proto, aby dovolání obviněného bylo v neveřejném zasedání odmítnuto jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. a souhlasila s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je v řízení o dovolání povinen zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit.

Ze skutkových zjištění uvedených v popisu skutku rozsudku odvolacího soudu je zřejmé, že obviněný M. H. a poškozený Ing. M. S. uzavřeli dne 31. 12. 1996 smlouvu o prodeji podniku (č. l. 220 spisu), kterou bylo mimo jiné převedeno vlastnické právo v ní specifikovaných pohledávek na kupujícího Ing. M. S. Podle smlouvy měl kupující Ing. M. S. uhradit cenu pohledávek ve výši 2.015.793,30 Kč v termínu do 31. 3. 1997. Obviněný o prodeji pohledávek neinformoval své někdejší dodavatele (dlužníky) a nadále v době od 1. 1. 1997 do 31. 3. 1997 přijímal od těchto dlužníků (někdejších odběratelů) platby z převedených pohledávek ve prospěch svého účtu v celkové výši 1.274.223,30 Kč, aniž by je dále převedl na kupujícího Ing. M. S.

Trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., ve znění zák. č. 265/2001 Sb., spáchá ten, kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek. Naplnění skutkové podstaty trestného činu podvodu podle § 250 tr. zák. předpokládá existenci příčinné souvislosti mezi omylem určité osoby (resp. její neznalostí všech podstatných skutečností) a jí učiněnou majetkovou dispozicí a dále příčinnou souvislost mezi touto dispozicí na jedné straně a škodou na cizím majetku a obohacením pachatele nebo jiné osoby na straně druhé. Na podvodu mohou být zainteresovány celkem čtyři osoby: pachatel, osoba jednající v omylu, osoba poškozená a osoba obohacená. Kromě pachatele může jít u ostatních osob také o právnické osoby (srov. č. 5/2002 Sb. rozh. tr.).

Změna v postavení věřitele je právě takovou podstatnou skutečností, jejíž zamlčení mělo za následek, že dlužníci (někdejší dodavatelé) jednali v omylu, když plnili svůj peněžní závazek obviněnému a nikoli poškozenému, který byl jako nový majitel pohledávek oprávněnou osobou, a obviněný se tak obohatil o částku ve výši 1.274.223,30 Kč.

Podle § 477 odst. 4 zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen obch. zák. ), je prodávající povinen bez zbytečného odkladu oznámit dlužníkům přechod pohledávek na kupujícího. Obviněný tuto zákonnou povinnost porušil. Nejvyšší soud v této souvislosti podotýká, že možnost kupujícího (poškozeného) oznámit a prokázat, že na něj přešly uvedené pohledávky a tím zabránit pachateli v podvodném jednání nevylučuje trestní odpovědnost obviněného, který má povinnost dlužníky o této skutečnosti informovat ze zákona.

K námitce obviněného, že měl vůči poškozenému Ing. M. S. nesplacenou pohledávku ve výši 1.052.484,- Kč, kterou mohl započíst, protože mu neuhradil zbývající část kupní ceny, Nejvyšší soud uvádí, že vzájemné pohledávky lze započíst jednak na základě dohody stran a jednak jednostranným právním úkonem některého z účastníků. Obviněnému je třeba přisvědčit v tom, že na základě dohody stran lze započítat jakékoliv vzájemné pohledávky (§ 364 obch. zák.), tedy např. pohledávky ještě nesplatné nebo pohledávky, které byly promlčeny již v době, kdy se setkaly. Nejvyšší soud však upozorňuje, že soudy obou stupňů dospěly na základě provedených důkazů, když se podrobně zabývaly i fakturou založenou na č. l. 243 spisu, která se nijak netýká již dříve inkasovaných plateb, ke skutkovému závěru, že taková dohoda mezi poškozeným a obviněným nebyla uzavřena. Naopak jednostranným právním úkonem lze podle § 580 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, započíst jen vzájemné pohledávky mezi věřitelem a dlužníkem, které se vzájemně kryjí. Podle § 359 obch. zák. nelze, s výjimkou, o níž v dané věci nejde, proti pohledávce splatné započíst pohledávku nesplatnou. Smlouvou o prodeji podniku ze dne 31. 12. 1996 nabyl poškozený vlastnické právo k předmětným pohledávkám, tedy i k plnění z nich. Z přílohy č. 3 smlouvy o prodeji podniku vyplývá, že poškozený měl obviněnému uhradit kupní cenu pohledávek do 31. 3. 1997. Pohledávka z přílohy č. 3 smlouvy o prodeji podniku, kterou měl obviněný vůči poškozenému, byla tedy splatná až dne 31. 3. 1997. Z toho je zřejmé, že obviněný neměl vůči poškozenému Ing. M. S. splatnou pohledávku, a nemohl ji tedy započíst. Obviněný tak neměl právo ponechat si platby z pohledávek za někdejšími odběrateli.

Porušením povinnosti stanovené mu ustanovením § 477 odst. 4 obch. zák. obviněný zamlčel podstatnou skutečnost, čímž způsobil, že dlužníci jednali v omylu, když plnili svůj peněžní závazek obviněnému a nikoli poškozenému. Přitom věděl, že vlastníkem pohledávek je poškozený Ing. M. S., kterému náleží finanční platby připisované ve prospěch účtu obviněného (což mu bylo známo) a že si je nemůže započíst. Přestože obviněnému bylo z výpisů účtu delší dobu známo, že tyto platby byly poukazovány na jeho účet, nepřevedl takto získané prostředky na poškozeného. O úmyslném jednání obviněného dále svědčí i jeho nakládání s účtem, protože obviněný změnil název účtu.

Obviněný tedy naplnil veškeré zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., ve znění zák. č. 265/2001 Sb., když z výše uvedeného je zcela zřejmé, že je dána subjektivní stránka trestného činu podvodu, přičemž poškozenému vznikla škoda ve výši 1.274.223,30 Kč.

Nejvyšší soud z těchto důvodů shledal, že napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

K obsahu podání obviněného ze dne 1. 6. 2007, které je označeno jako dovolání, avšak nebylo podáno prostřednictvím obhájce, Nejvyšší soud vzhledem k ustanovení § 265d odst. 2 tr. ř. nepřihlédl.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 21. srpna 2007

Předseda senátu

JUDr. Jindřich Urbánek