7 Tdo 917/2003
Datum rozhodnutí: 19.08.2003
Dotčené předpisy:




7 Tdo 917/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 19. 8. 2003 o dovolání obviněného J. V., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 1. 2003, sp. zn. 7 To 265/2002, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 7 T 41/2001

t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obivněného J. V. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný J. V. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 1. 2003, sp. zn. 7 To 265/2002, jímž bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 26. 10. 2001, sp. zn. 7 T 41/2001. Kromě toho bylo usnesením Krajského soudu v Brně zamítnuto také odvolání obviněného V. V. Obviněný J. V. podal dovolání v rozsahu, v němž bylo zamítnuto jeho odvolání, a namítl dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. Vytkl, že Krajský soud v Brně nesprávně zamítl jeho odvolání a že měl rozsudek Městského soudu v Brně zrušit podle § 258 odst. 1 písm. a), b), c) tr. ř. a vrátit věc tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí. V podrobnostech pak uvedl, že věc nebyla náležitě objasněna, že nebyly provedeny všechny dostupné důkazy a že výrok o jeho vině byl založen v podstatě na jediném důkazu, jehož věrohodnost zpochybnil. Poukázal na to, že Krajský soud v Brně nijak nehodnotil postup Městského soudu v Brně při rozhodování o jeho námitce podjatosti soudkyně Městského soudu v Brně. Za porušení práva na spravedlivý a zákonný proces označil to, že v hlavním líčení bylo pokračováno poté, co soudkyně rozhodla o tom, že není vyloučena z vykonávání úkonů trestního řízení, ačkoli proti tomuto usnesení ihned podal stížnost, o které bylo rozhodnuto až po vynesení rozsudku. V závěru dovolání obviněný J. V. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení, pokud jím bylo zamítnuto jeho odvolání, i vadné předcházející řízení a aby přikázal Krajskému soudu v Brně nové projednání a rozhodnutí věci.

Nejvyšší soud shledal, že obviněný J. V. podal dovolání ve skutečnosti z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Především je nutné konstatovat, že obviněný podal dovolání za účinnosti zákona č. 200/2002 Sb. To je významné potud, že podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. ve znění zákona č. 200/2002 Sb. lze dovolání podat, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Jeho námitky proti skutkovým zjištěním soudů, proti hodnocení důkazů, proti úplnosti provedeného dokazování a proti způsobu, jímž bylo rozhodnuto o jeho námitce podjatosti soudkyně, deklarovaný dovolací důvod v žádném směru nenaplňují. Pokud obviněný v dovolání uvedl, že Krajský soud v Brně měl zrušit rozsudek Městského soudu v Brně a vrátit mu věc k novému projednání a rozhodnutí, nejde o námitku, že v rozhodnutí Krajského soudu v Brně nějaký výrok chybí nebo je neúplný ve smyslu § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. Chybějícím nebo neúplným výrokem se rozumí stav, kdy rozhodnutím nebylo v celém rozsahu vyčerpáno to, co bylo předmětem rozhodnutí. O takový stav se v dané věci nejedná, protože výrokem, jímž Krajský soud v Brně zamítl odvolání obviněného, rozhodl o něm v celém rozsahu. Jinak je třeba dodat, že napadené usnesení není nijak poznamenáno chybějícím či neúplným výrokem ani v otázce nepodjatosti soudkyně Městského soudu v Brně. Obviněný nepodal dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř., to znamená, že ve věci rozhodl vyloučený orgán, a v dovolání neuvedl nic, co by tomuto dovolacímu důvodu obsahově odpovídalo. Neuplatnil žádnou námitku, ze které by byl patrný nějaký důvod vyloučení soudkyně Městského soudu v Brně (§ 30 tr. ř.), a omezil se jen na zpochybnění postupu řízení, v němž bylo o jeho námitce podjatosti rozhodnuto, a to z hlediska stadia řízení ve věci samé, kdy bylo toto rozhodnutí učiněno. Zmíněný dovolací důvod může být naplněn jen námitkami odkazujícími na skutečnosti, z nichž vyplývá vyloučení soudce, a nikoli námitkami proti tomu, v jakém stadiu řízení ve věci samé bylo o nepodjatosti soudce rozhodnuto.

Z uvedeného je zřejmé, že obviněný J. V. opřel své dovolání o námitky, které obsahově nenaplňují formálně deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. ve znění zákona č. 200/2002 Sb. ani žádný jiný dovolací důvod.

Lze uvažovat o tom, že obviněný měl na mysli dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. ve znění zákona č. 265/2001 Sb., se kterým se částečně kryje dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ve znění zákona č. 200/2002 Sb., za jehož účinnosti bylo dovolání podáno. Avšak ani tento dovolací důvod nebyl námitkami obviněného obsahově naplněn.

Podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ve znění zákona č. 200/2002 Sb. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku mimo jiné proti rozsudku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Ta část ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ve znění zákona č. 200/2002 Sb., která je vyjádřena slovy aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí , se na posuzovaný případ nevztahuje, protože odvolání obviněného nebylo zamítnuto z p r o c e s n í c h důvodů, tj. podle § 253 odst. 1 tr. ř. proto, že by bylo podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která se odvolání výslovně vzdala nebo znovu podala odvolání, které v téže věci již předtím výslovně vzala zpět, a nebylo ani odmítnuto podle § 253 odst. 3 tr. ř. pro nedostatek náležitostí obsahu odvolání. Případy, kdy dojde k zamítnutí nebo odmítnutí odvolání z procesních důvodů, mají společné to, že odvolací soud rozhodne bez meritorního přezkoumání rozsudku podle § 254 odst. 1 tr. ř., a že pokud rozhodne chybně, odepře tím obviněnému přístup k druhé instanci. V dané věci o takový případ nešlo, protože odvolání obviněného bylo zamítnuto jako nedůvodné podle § 256 tr. ř., to znamená po meritorním přezkoumání rozsudku podle § 254 odst. 1 tr. ř. Obviněnému tudíž nebyl odepřen přístup k druhé instanci. Ta část ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ve znění zákona č. 200/2002 Sb., která je vyjádřena slovy byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) , by se na posuzovaný případ vztahovala pouze za předpokladu, že by obviněný v dovolání, v němž by odvolacímu soudu vytkl nesprávnost zamítnutí odvolání, tj. dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ve znění zákona č. 200/2002 Sb., zároveň namítl některý z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. ve znění zákona č. 200/2002 Sb. ve vztahu k předcházejícímu řízení, zejména ve vztahu k rozsudku soudu prvního stupně. To však obviněný v dovolání neučinil a své dovolání opřel v celém rozsahu o námitky, které s žádným z dovolacích důvodů obsahově nekorespondují, nehledě na to, že žádný adekvátní dovolací důvod neuvedl ani jeho zákonným označením.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněného J. V. podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě přezkoumal napadené usnesení Krajského soudu v Brně a rozsudek Městského soudu v Brně jako součást předcházejícího řízení z hledisek uvedených v § 265i odst. 3, 5 tr. ř.



P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 19. srpna 2003

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec